--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Levý Pavel
Název: Jak jsem se stal vnitřním nepřítelem ve straně DEU v Pardubicích
Zdroj: NN Ročník........: 0005/004 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jak jsem se stal vnitřním nepřítelem ve straně DEU v Pardubicích

Asi před měsícem paní Hromádková v televizní diskusi s panem Bohdanem Dvořákem prohlásila: možná, že by se našli realisti mezi estebáky, kteří by si s chutí odpracovali bojem proti drogám, odpracovali opravdu racionálně, svoji minulos t a svoje nejistoty, a nedostali šanci.

(Citát dle mag. záznamu)

Při následující schůzce předsednictva MO DEU jsem prohlásil, že s tímto názore m paní předsedkyně nesouhlasím, že estebáci jsou použitelni pro boj proti ideo logické diverzi a v demokratickém státě tedy k ničemu. A ostatně mě tento názo r

paní předsedkyně překvapuje, protože v jiných vystoupeních mluvila zcela opačn ě. Dále jsem v předsednictvu, jehož jsem byl členem a mluvčím, řekl, že s paní Hromádkovou nemohu souhlasit už proto, že estebáci na mně, jako na politickém vězni, právě drogy při výslechu použili. Předpokládal jsem, že budu nadcházej ící setkání s paní Ing. Hromádkovou moderovat, a že ji požádám, aby svůj názor na možné použití estebáků v boji proti drogám rozvinula.

To vyvolalo mezi jinými dolegy zděšení, tvrdili, že bych tím poškodil image pa ní předsedkyně. Jako kompromis mi doporučili, abych s Ing. Hromádkovou promluv il po ukončení schůze, v přítomnosti pouze předsednictva. Stalo se a já paní H romádkové přehrál relevantní výrok z magnetofonu. Pan Dvořák mi jej dal na moj i výslovnou žádost.

Paní Ing. Hromádková odpovídala asi takto: (cituji po paměti) myslela jsem, ab y estebáci šlapali, aby jedni estebáci bojovali proti jiným estebákům. Nato js em opáčil, že nějakou válku mezi estebáky po listopadu 1989 vidím jako nevhodn ou. Paní předsedkyně pravila, že co měla říci, aby nevypadala jako fundamental istka. Odvětil jsem, že věci říkáme zpravidla proto, že tak smýšlíme, a ne aby chom nevypadali. Potom jsem se jí také zeptal, proč jako politoložka věci, kte ré podle mého soudu mnohdy správně kritizuje, také neanalyzuje. K tomu se vyjá dřil pan Ing. Mejzlík, její zástupce: my víme, proč se ty všechny věci tak děj ou, za vším je Prognostický ústav. Mě ovšem zajímalo, jakou roli v tom po list opadu sehrála paní Ing. Hromádková, polistopadová mluvčí Charty. Zeptal jsem s e jí, kdo na ministerstvo vnitra dosadil jejího spoluchartistu Oldřicha Hromád ku. V padesátých letech byl pan Hromádko (s paní Hromádkovou pouze shoda jmen) velitelem estebáckého komanda, které vraždilo politické mukly. Paní Hromádkov á ztrácela již nervy, říkala, že Olda je o 10 let starší a nemá s ním nic spol ečného. Moje odpověď byla, že neříkám, že by měla, jen se ptám, proč proti tom u jako mluvčí Charty neprotestovala.

Musím ještě vysvětlit další věc. Na veřejném setkání s občany se p. Hromádkové zeptal jistý účastník besedy na problém sudetských Němců. Paní Hromádková tam vysvětlovala asi toto: podívejte se na takové Lichtensteiny, ti dali v roce 1 939 Benešovi stoticíc dolarů a po válce jim všechno vzal. To nebyli žádní kola boranti a majetek by se jim měl vrátit. Já jsem cestou do salonku předsednictv a p. Ing. Hromádkové řekl, že Lichtensteini jistě nacisti nebyli, ale o většin u majetku je připravila již Masarykova vláda. Že by se muselo jít s restitucí až před 28. říjen 1918, což sama jistě uzná, že je nesmysl, a že když by se př ed ten 28. říjen šlo, takže proč ne rovnou před Bílou horu, po které Lichtenst eini svůj majetek loupeživým způsobem získali.

Ke spisu, který mě vylučuje z DEU, a který mi svým jazykem připomíná obžalobu z padesátých let, bych chtěl ještě říci. Svoji funkci zastupitele jsem nijak n ezneužil, zejména jsem se nijak neobohatil ani obohatit nechtěl. Jsem předklad atelem pardubické vyhlášky o zákazu propagace komunismu, nacismu, fašismu a ra sismu. Od počátku, kdy jsem začal oponovat uvnitř DEU, věděl jsem, že se mohu z politiky vytěsnit. Omlouvám se tedy všem, kteří mě chtěli volit, ale vnitřní svoboda je pro mě důležitější. Zachoval jsem si ji za bolševika, hodlám si ji zachovat i dnes. V jednom má však v obžalovacích spisech pravdu. Stav politik y v Čechách mě velice deprimuje. Odvolán jsem byl totiž na přímý pokyn paní Hr omádkové.

Ing. Pavel Levý