--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Ruskému antikomunistovi
Zdroj: NN Ročník........: 0005/004 Str.: 001
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

RUSKÉMU ANTIKOMUNISTOVI Poslední akce Moskvy proti Polsku se dají nazvat provokací, a výroky krakovské ho konzula výtržností (NN č.3). Říká se, že je to kampaň způsobená ekonomickým i hledisky (ropovod) a politickými záměry (NATO). Z toho by vyplývalo, že jde jen o taktiku. Výroky nemají bezprostřední vliv. Mají jen propagandistický cha rakter. Obávám se ale, že je to daleko horší.

Vedou nás k tomu názory "obyčejných" Rusů, zajímajících se o veřejné záležitos ti. Typickým příkladem byl článek v Gazetě Wyborczej od šachového velmistra Mi chaila Krasenkowa, pobývajícího již delší čas v Polsku. Z článku je zřejmé, že autor svým názorům hluboce věří. Vyjadřuje je proto, že chce zlepšit naše vzá jemné vztahy. Má proti nám mnoho výhrad. Vyslovuje se jménem ruských "demokrat ů". Jeho názory se o mnoho neliší od výroků ruského konzula. Liší se pouze v t om, že konzul mluvil hrubě, bez zábran.

Nebude tedy daleko od pravdy, že jejich názory tvoří skoro ortodoxní soubor ná zorů vzdělaného inteligentního Rusa. Nyní i nadále. Proto je na čase sundat ru dou vlajku.

DNEŠNÍ ORTODOXIE

Základem této nenarušitelné ortodoxie je rozhodné tvrzení, že nás osvobodila R udá armáda. Absolutně. Nás a velkou část Evropy. Ano, je pravdou, že ve všech zemích, které tato armáda samostatně osvobodila, byl nastolen komunistický rež im, a po taktické pauze, režim sovětský. Dobře, možná je to jen náhoda. Národy měly možná již dost "kapitalizmu". Ostatně na tom tak nezáleží. Zřízení je zř ízení. Později nám mimo jiné Moskva pomáhala jak jen mohla, a vlastně nás vydr žovala (názor nezvykle rošířený mezi tzv. obyčejnými lidmi), jinak bychom umře li hlady, jak ti Rakušané nebo Finové.

Pak nastal takový problém, jako by ojedinělý, a tím byl stalinismus. Má na svě domí jisté množství zločinů (hoden zmínky je právě Katyň). Se stalinismem, nej enom Rusko, ale i Rusové - a vůbec sovětský systém - nemají nic společného - p řed Stalinem i po Stalinovi. Kromě toho, sami mnoho vytrpěli, jsme tedy jenom jejich mladší bratři v neštěstí.

Stalinismus již dávno skončil. Dnes máme zcela nové Rusko. Jeho vláda a většin a lidí je k sousedům přejícná, přátelská. Jiný, extrémní, postoj je pouze okra jový. Tuto demokratickou vládu nesmíme urazit. Poláci jsou ale svéřepí a činí to s nenávistnou pamětí. Při každé příležitosti šíří na téma minulosti i souča snosti lži. Ale Rusové pravdu dobře znají, i když neříkají odkud a kdy ji pozn ali. Vše bude opět v pořádku, když se budeme ovládat a tuto pravdu přijmeme. Takové jsou, ve zkratce, názory ruského demokrata, na téma našich vzájemných v ztahů.

MůJ "ANTIRUSISMUS"

Dovolím si jednu poznámku. Z šíření antirusismu, založenému na fóbii a iracion álním názoru, jsou obviňovány polská média, zejména pravicová. Gazeta Polska j e jistě na čele téhle hanlivé klasifikace.

Specializuji se na mezinárodní vztahy. Celé roky jsem upozorňoval na rozdíl me zi sovětismem a rusofilstvím. Psal jsem, že kromě našich starých zkušeností, n emá smysl zakrývat antibolševický postoj, postojem protiruským. Zdůrazňoval js em jednotu našich a ruských antikomunistů. Toto rozlišení jsem zdůrazňoval ne jenom proto, že jsem považoval komunismus za vyjímečný fenomén, a že jsem nevě řil tomu, že bude možné bez pojiva jeho ideologie, přenést do přítomnosti impe riální vzory staré sto let. Byl jsem především toho názoru, že po přízraku 70 let sovětismu a vlastním nesmírném utrpení, Rusům ani nenapadne se k takovémut o vzoru vracet. Již samotný fakt, tj. zavrhnutí názoru, že nekomunistické Rusk o se musí, z "charakterologických důvodů", k těmto vzorům automaticky vracet, ukazuje, jak dalece jsem byl od protiruské fóbie (notabene její přítomnost v P olsku JE pochopitelná, ale také jsem se nedivil, že můj postoj vyvolával u něk oho kritiku).

Ani mne nenapadlo pochybovat o právu Rusů, jako každého jiného národa, na svoj e vlastenectví. Neočekával jsem, že by začali náhle hromadně odsuzovat skoro c elé své dějiny. Věděl jsem, že kromě disproporce sil, když to tak nazvu, je me zi sousedy přirozeně jiný pohled na určité historické události. Neočekával jse m, že Rusové přijmou zcela naše názory.

Nikde jsem nepsal, že je třeba Rusko zcela rozdrobit a ponížit. Jako antibolše vik jsem uvítal s velkou radostí pád Gorbačova, a s ním i pád srpu a kladiva. (Nadále považuji tuto událost za významnou, škoda jen, že více pro Nikaraguu a Etiopii, než pro nás). Dokonce i na těchto stránkách jsem přejícně uvítal, na vzdory módě, počátek Jelcinovy vlády. Upřímně jsem se těšil při pohledu na rus kou vlajku, než na rudou.

Snažil jsem se přitom nebýt naivním. Myslel jsem si, že návrat velkoruského na cionalismu bude jen okrajovým jevem. V porovnání se situací u nás jsem věděl d obře, že pozůstalost komunismu bude v Rusku trvat dlouho. Ale považoval jsem z a významné, že komunismus byl odvržen. Přece i u nás existují poměrně velké pr otikomunistické síly, které reprezentují nové, vkříšené Polsko. A znal jsem ta kové Rusy, jako je Vladimír Bukovský a Natálie Gorbaněvská. Myslel jsem, že vý znamné síly v Moskvě budou žádat o konečné a úplné vypořádání se s minulostí. Že se prozkoumá podstata, kořeny, povaha a vnitřní i vnější skutky sovětismu. Myslel jsem si, že od ruských pobratimců v antikomunismu to bude činnost vlast enecká, a tudíž nezvratná. Že rozliší rozdíl mezi Ruskem a Sovětským svazem, a by se navždy osvobodili z toho strašného dědictví, nezapomínajíce přitom na sk utečnost - spíše naopak - že 7. listopad 1917 se uskutečnil v Moskvě a Petrohr adě, a ne na Marsu. Očekával jsem "nové Rusko".

Jestliže to nebyl přejícný postoj příslušníka pravice, to pak již nevím, jaký jiný by ještě měl být.

Ale ze svého postoje, pod vlivem faktů, jsem musel postupně ustupovat. Když to tak upřímně řeknu, byl jsem politický hlupák.

NADÁLE SOVĚTISMUS

Ukázalo se totiž, že všechny nejdůležitější ruské síly ZAMÍTAJÍ ROZLIŠIT výše uvedená fakta.

Říci jenom, že se Rusko nevypořádalo se sovětským dědictvím, to je příliš malé slovo. Nastal úplný chaos tohoto dědictví, historie a tradice, s dědictvím ru ským. Rusko-sovětské vlastenectví se stalo závazným pravidlem. Těžko hovořit o nedůslednosti. Typická sovětská schizofrenie existuje nadál. S íly reprezentující postoje Vladimíra Bukovského prakticky na moskevské scéně n eexistují. Sovětské mytologii a bolševické lsti se daří znamenitě. Pouze se tr ochu změnil kabát. Týká se to zejména vnějšího světa, zvláště sousedů - obětí. Ne. To jsem se nezměnil já, a stal jsem se protiruský. Jsem stejný jaký jsem b yl, čili antisovětský. To Rusko, jeho politici a média, včetně "demokratických ", nepřestaly být sovětskými.

Za této situace operovat pojmy antiruský nebo proruský je jednoduše předčasné. Nestojí za to, alespoň zde, hrát si na polemiku.

Je důležité si ale všimnout, že vědomí neobyčejného zločinu - zotročení zemí s tředně východní Evropy, prakticky u Rusů neexistuje. Neustálé hovoření o "stal inismu", odsouzeným však již před třiceti lety, též o ledačem vypovídá. Stalin ismus byl pouhý fragment, ale nebyl to pokřivený sedmdesátiletý bolševismus. V šimněme si, že ruské vlastenectví konsula ho nutí se odvolávat na Lenina, a ne například na Prozatímní vládu (NN č.3). Je pak otázkou, zda pan konzul považu je bolševický puč nadále jako osvobozenecký akt. Na druhé straně vědecká akade mie jednoznačně sugeruje mírovost a dobrotivost ideologie vítězného sovětismu. URÁŽKA OBĚTÍ

Ůroveň, na jakém je ruské vzdělání a na které jsou základní znalosti o minulýc h sedmdesáti letech, po svržení rudého praporu, uráží oběti bolševismu (ale ne Stalina), včetně obětí ruských. Tato úroveň uráží i pocit slušnosti. Je proje vem stejného pokrytectví a proradnosti, se kterou, u apologetů komunismu, v Po lsku bojujeme. Pan Krasenkov nám namlouvá, abychom stále tu polo-totalitní lež milovali. A současnou sovětskou vládu, stejně jako památku po Rudé armádě - h ýčkali.

Chladná analýza všech aspektů povinné ortodoxie by měla být pro pana Krasenkov a přesvědčující, a tudíž i pro většinu ruských inteligentů - demokratů. Z toho to hlediska, panující tam dobré rozpoložení, je nejenom trochu děsivé, je hroz né a nebezpečné pro budoucnost, a polské obavy se ukazují více než opodstatněl é. A to ještě přitom nejde o fyzické podrobení.

Jak v Moskvě, tak ve Varšavě, se vlivné síly neodtrhly od minulé éry. Existují mezi nimi nepochybné svazky. Existuje totiž 45-letá tradice. Jsou ale i takov í lidé, kteří se již z toho nevyléčí, z toho, co reprezentovalo komunistické R usko. Nedostnou se s bázlivě-poslušného vztahu k Moskvě. Pravděpodobnost nenáp adných akcí, nebo halasného vyděračství, účinného nátlaku a hrozeb, je skutečn ě velká.

ČEKÁME!

A pan Krasenkov je s celou svou inteligencí nesmírně překvapen, že se chceme o dtrhnout, že chceme "utíkat na Západ".

Polský postoj je nezvykle racionální a falešně je hodnocen jako protiruský. Dovolím si jednak tvrdit, že normální, přejícné a nepokrytecké vztahy jsou vyl oučeny, dokud v Moskvě nenastane zásadní změna. Všimněme si, že Rusko tu ukazu je svůj postoj v období své vyjímečné slabosti, protože je po Izraeli a Egyptu , třetím beneficiantem americké pomoci. Jakápak asi budoucnost se rýsuje v tom hle světle?

Neklamme se tím, že by tu mohli něco zásadně změnit normální, přátelské vztahy obyčejných lidí. V Rusku se musí ukázat politici, strany, média a osobnosti s e zcela jiným postojem. Kultivace lsti, mýtů a síly propagandy ze sovětských č asů, svalování všeho, co se dá, na J.V.Stalina nevede nikam. Ruské vlastenectví (stále se snažím věřit, že není imperiální) musí být zcela odděleno od patriotismu bolševického. Bolševický - to je opěvování zločinů, zá boru, hrůz a protilidské ideologie. Pohodlné popírání těchto aspektů, které se nedají utajit, mnoho nezmění. Snad stojí i za to, nezávisle na tom, zda je Ru sko gigant, či ne, se něco méně chlubit vlastní proslulou "citlivostí" a troch u, i když jen trochu, brát ohled též na citlivost druhých?

Dnešní polský postoj se zrodil z potřeby samoobrany, který vzniká z pudu sebez áchovy. Naše poddajnost a souhlas se sovětskou verzí minulosti, a tudíž ruské utváření budoucnosti, by bylo zlou službou, rovněž pro Rusy. Nikdo Rusy neosvobodí od nutnosti desovětizace, od odvážného pohledu do minulo sti tváří v tvář.

Na tom záleží budoucnost ruské republiky. Budou toho Rusové schopni? A kdy?

Gazeta Polska Jacek KWIECVINSKI

Přel.: Jaroslav KROUPA