--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Z redakční pošty
Zdroj: NN Ročník........: 0005/004 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Z REDAKČNÍ POŠTY Malé zamyšlení nad charakterem hlavy státu českého
V čísle 51/94 jsme otiskli na straně 13 příspěvek dnes již 8O leteého pana K arla Wewerky z Prahy, bývalého pracovníka kanceláře T.G. Masaryka, později čes tného zástupce tiskového přidělence pro Mezinárodní červený kříž a pracovníka Ministerstva dopravy, ze kterého je zřejmé, jak se dle týdeníku THE GUARDIAN v ycházejícího v Londýně již v srpnu 1989 prohlásil Václav Havel budoucím prezid entem ČSR. Dnes nám stejný pisatel přibližuje další dvě perličky, které se v z ahraničním tisku objevily a skutečně stojí za pozornost:
Jednoho dne, v době konání setkání disidentů v listopadu 1989 v dnešním palá ci ADRIA na Národní třídě v Praze, pan Havel ztratil nějaký papír a dle líčení ostatních disidentů ho doslova zuřivě hledal. Leč našel ho jiný disident. Jen že tento disident nemlčel (zejména před zástupci tisku) a pan Havel se stal ob ětí strašného trapasu. Na tomto ztraceném a potom zuřivě hledaném papíře nebyl totiž napsán koncept projevu pana občana Havla. Bylo tam "prohlášení preziden ta republiky", ve kterém hovoří Václav Havel jako prezident ke svému národu. J iž v listopadu 1989 si pan Václav Havel připravoval prezidentské projevy!!! Druhá perlička, která se také přece jen prodrala do tisku pochází z nejužšíh o okruhu pana Dubčeka (bohužel si svědek nepřeje být jmenován): Občan Václav H avel si do slova a do písmene klekl na kolena před Dubčekem a s rukama sepjatý ma prosil Dubčeka, aby ho nechal prezidentovat. Tento výjev se odehrál krátce po velké monstrdemonstraci na Letné, na které statisíce demonstrantů cinkalo k líči a křičelo "DUBČEK NA HRAD", nikoliv Havel. Dobrák Dubček (údajně trouba) se nechal uprosit a Havel zapracoval za pomoci své propagandy a přání národa v krátké době pozměnil, takže další heslo již znělo "HAVEL NA HRAD". Televizní záznamy z Letné jsou jistě doposud v archivu televize, takže se o tom může kaž dý přesvědčit.
Při známém projevu občana Havla z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze Havel Dubčeka nepustil k projevu. Přitom Dubčeka tak prudce odstrčil, že se tento div nezřítil dolů. Tato událost byla zaznamenána tiskem. Po jeho poslední volbě se pan Havel velmi sebevědomě prohlašoval "českým pre zidentem", a velice rád zapomněl na skutečnost, že "zvítězil" jen nejnižší vět šinou devíti hlasů, tedy jen o fous díky hlasům Klausovců. Ale zajisté stojí za pozornost, jak Václav Havel nenechal nic náhodě. Již te hdejším předsedou sociálních demokratů byla zveřejněna zpráva o tom, jak si po zval na svojé sídlo na Hrádečku u Trutnova soc. demo. poslance a tam po nich l oudil hlasy pro sebe.
Tyto řádky Vám napsal ten, jemuž dcera pana prezidenta T.G.Masaryka paní Ali ce Masaryková dvakrát vděčně a vřele stiskla ruku, z toho jednou na zámku v Lá nech, věnovala krásný osobní dopis a její knihu s věnováním. Karel Wewerka
Praha Otevřeně ministrovi Novákovi
Pane Ministře!
Před nepříliš dlouhou dobou jste prostřednictvím sdělovacích medií prohlásil , že rozumní lidé v této zemi blábolům p. Petra Cibulky a jemu podobných nevěř í a neberou je vážně.
Možná byste byl velice překvapen množstvím opravdu rozumných lidí, kteří tyt o pravdivé "bláboly" velice rádi čtou. Jsem tomu ráda a celé redakci děkuji za jejich statečnost, neboť v těchto novinách se člověk doví skutečnou pravdu. D íky všem jejich redaktorům, spolupracovníkům a dopisovatelům. Pocházím z dělnické rodiny. Podle Vás jsem možná úplná nula. Přesto jsem ale hrdá přinejmenším na to, že nosím čistý štít ze strany svých rodičů. Pane ministře, když se podívám do minulosti Vašeho pana otce, který soudil l idi a posílal je do komunistických koncentráků, tak se divím Vaší dnešní odvaz e a (nechci Vás tím urazit) možná i drzosti. Být Vámi, určitě bych Váš tak důl ežitý úřad rozhodně nemohla zastávat. Měla bych přinejmenším strach, že ten čl ověk, kterého odsoudil neprávem můj otec, se na mě dívá a šla by na mne hrůza. Ovšem Vy si zřejmě v duchu říkáte, že všechno již odnes čas a s Vaším svědomí m to ani nepohne. Nebýt Vaší hroší kůže, muselo by Vám to přinejmenším vadit, jinak byste na místě ministra spravedlnosti nemohl sedět.
Pravá podstata spravedlnosti není v naší zemi vůbec čitelná, je zmanipulovan á a nepřehledná. Těžko se dá odhadnout, kolik generací bude trvat, než se z na ší republiky stane právní a hlavně spravedlivý stát.
S pozdravem Stálá čtenářka NN
Marie Sekaninová Prostějov - Mostkovice
Fešácký kriminál Evy Kantůrkové
Nemyslím, že Eva Kantůrková nemlčí, jak uvádí Jiří Tichý v NN 01/95. V nedáv né době promluvila jako autorka televizní hry 3.3.1993 a v následných pokračov áních na ČT 1 inscenace "Přítelkyně z domu smutku". Tato televizní hra popisuj e podmínky vyšetřování a věznění disidentky 80 let zcela ve smyslu "Dopisů Olz e" od Václava Havla. Jestliže je líčení Evy Kantůrkové pravdivé, nedá se vysvě tlit více než 220 000 rozsudků z let 1948 - 89 rehabilitovaných na základě zák ona o soudních rehabilitacích. Zřejmě je tato inscenace autobiografií autorky, v níž se potvrzuje vyjádření bývalé ministryně spravedlnosti Dr. Burešové o s právné a bezchybné práci justice za komunistické éry (až "na pár jedinců"). Kd e se potom vzalo těch 220 000 nespravedlivě odsouzených? To by měla vysvětlit spíše Dr. Burešová.
Netroufám si zpochybňovat pravdivost předkládaného popisu činnosti komunisti cké justice, ze strany zkušeností Evy Kantůrkové. Tyto její zkušenosti jsou zř ejmě jen osobní a její pohled na tuto věc je jistě velmi dobře vysvětlitelný v děčností KSČ a odměnou za její dobré služby v 50. letech. Celá inscenace je vl astně obhajobou komunistického zřízení, které je zákonem již prohlášeno jako p rotiprávní a zavrženihodné. Přál bych si, aby v zájmu vyváženosti informací vy užila Eva Kantůrková svého vyprávěčského talentu a zpracovala pro veřejnost os ud vězně vyšetřovaného orgánem STB podobným Píchovi - Tůmovi. Zajisté by byl z ajímavý popis soudního řízení, jímž byl tento sadistický vyšetřovatel rehabili tován. Pokud vím, nebyl zatím tento případ literárně zpracován. Ing. Josef Váhala
Ústí nad Labem Kdo dává volný průchod zlu?
Pan Havel se dal slyšet v "Hovorech z Lán", že většina afér jsou dramata, kt erá nemají pořádný konec. Stejně se nedovíme, co kdo konkrétně provedl a co se mu za to stalo.
Doufejme, že alespoň hlava státu by měla mít možnost se tu pravdu bytť jen č ástečnou, dovědět. Co tedy našemu prezidentovi brání, aby ji z Lán sdělil obča nům?
Hlava státu také "objevila" zjevnou pravdu, že "zlu se musí čelit od začátku ". Proč to tedy nedělá?
Předseda SPR - RSČ Sládek před volbami 92 prohlašoval, že velvyslankyně Rita Klímová si strčila do vlastní kapsy 2500 dolarů, které patřily OF. Pokud to n ebyla pravda, proč prezident, který ji do této funkce jmenoval, tuto zprávu ne vyvrátil?
Proč p. Havel na začátku kampaně o spolupracovnících StB neprohlásil, že i o n byl veden mezi kandidáty tajné spolupráce? Proč čekal až na dobu, Kdy ti sku teční kandidáti byli zamaskováni a ztratili se v davu těch, kteří ještě nic ne spáchali a které StB vedla jen proto, aby si zdůvodnila svou nepostradatelnost ? O jaké tajné spolupracovníky se jednalo ve vesnicích s 500 obyvateli nedbo v závodech se 100 zaměstnanci? Ti opravdoví agenti (a těch nemohlo být 100 000) byli tam, kde opravdu o něco šlo a kde se dělala politika. V Chartě, v Obrodě a pod. Právě tito tajní spolupracovníci StB po listopadě 1989 obsadili předem jím určená místa. (Většinu z nich bychom našli zcela jistě mezi počtem 3700 j men, které v seznamech chybějí nebo se nacházejí ve fondu "Z". Tito byli již p řed "revolucí" ze seznamů vyřazeni, aby mohli pracovat dále v nových podmínkác h - pozn. red.)
Dnes již je naše společnost v takovém morálním rozkladu, že i kdyby byly ozn ámeny výsledky afér Muroň, Žák, Lizner, Helbig, Švarc, Pařízek, Macek, Kožený, Šetina, Chadimová, Čadek, "RUM", "LEHKÉ TOPNÉ OLEJE, PRIVATIZACE včetně kupón ové, POLICEJNÍ PREZIDENTI, ŠÉFOVÉ INSPEKCE MV, málokdo těmto faktům uvěří. Nec htějme toho ale příliš. Prozatím by nám snad stačilo jen velice málo: kdyby na še "MORÁLNÍ VELIČINA" podala vysvětlení alespoň ve věci KLÍMOVÁ. Tam to začalo .
František Číha Klášter Hr.nad Jizerou Nejstarší z rodu Klaniců
Reakce na článek Karla Hôfera v NN č. 52/1994 Není tomu tak dávno, kdy neokomunisticko - ódésácko - estébácké RUDÉ PRÁVO " oslavilo" v Magazinu RP širokospektrální politické aktivity čtyřčlenného rodin ného klanu pánů- soudruhů Klaniců.
To, že se nejstarší z rodu Klaniců, Zdeněk, jinak známý brněnský archeolog a vedoucí výzkumu velkomoravského hradiště v Mikulčicích na Hodonínsku a docent Masarykovy univerzity v Brně, stal místopředsedou KSČM, není jistě náhoda. An i to, že se ve vedení sešel s jiným představitelem ze zasloužilé komunistické rodiny - Miroslavem Grebeníčkem.
Co je poněkud zarážející, jsou jejich svorné útoky proti jinému docentovi - Radimu Valenčíkovi, dnes redaktorovi deníkU ŠPÍGL. Slovní pingpong mezi HALÓ N OVINAMI a ŠPÍGLEM trvá již řadu měsíců a nezůčastněnému čtenáři není zcela jas né, oč v tom sporu běží.
To, že se téma Z. Klanica - M. Grebeníček objevilo také na stránkách NECENZU ROVANÝCH NOVIN, není žádné překvapení. O Aloisu Grebeníčkovi se zde psalo již několikrát. Přesto se domnívám, že K. Hôfer věnoval až příliš místa sebeobhajo bě, třebaže k tomu neměl žádný rozumný důvod.
Nestoudná prolhanost komunistů v minulosti i dnes je více než zřejmá. Usvědč ují se sami svými vlastními tvrzeními a proto není zapotřebí jim stále nové lž i dokazovat. Jejich místo na smetišti dějin je spolehlivě a na věčné časy zaji štěno.
To jen kaliči vod z řad ODS potřebují vyvolávat šeptandu o jejich možném náv ratu na jeviště. Žádný návrat se konat nebude a představitelé ODS to velmi dob ře vědí. Vždyť většinu ambiciózních členů KSČ, kariéristů a hochštaplérů přilá kali do své strany! Až bude kobyla ODS chcípat, budou to zase oni, kteří zvedn ou kotvy, odhodí nepotřebné legitimace a půjdou o dům dál, třeba k Zemanovi do ČSSD.
Jiří Volný Praha
Homosexuálové ať se neurazí
K článku Milana Řeháka "Kontrasty a skutečnosti" z č. 01/95. Vážená redakce!
Jsem pravidelným čtenářem NN, které považuji za světlo na konci tunelu. Od z ačátku jim moc fandím. Tím více mě mrzí, když zde najdu nějaký nesmysl. V tomt o případě jde o článek M. Řeháka "KONTRASTY A SKUTEČNOSTI" z č. 01/95. S obsah em článku souhlasím, ale vadí mi to přirovnání s homosexuály. Urážet je takový m způsobem je pěkně sprosté. Také si nemyslím, že dítě které by vyrůstalo v ro dině sestávající ze dvou homosedxuálů, by muselo být též homosexuál. Pokud vím , tak tato dispozice je vrozená. Proto se homosexuálové rodí i v normálních ro dinách.
Nevím, v jakém věku je autor článku, ale pokud hodlá a je schopen mít děti, může se mu stát i to, že některé z jeho dětí bude také buzerant. Podotýkám, že homosexualita není a nikdy nebyla mým problémem a dítě, vyrůstající u rodičů, kteří je týrají, nebo dítě z dětského domova by možná bylo velmi vděčné, kdyb y se jej ujala dvojice homosexuálů.
Jiří Kolman Praha 4
Vážený pane Kolman.
Přijímáme s velkým potěšením skutečnost, že jste našim pravidelným čtenářem a že naše noviny přirovnáváte ke světlu na konci tunelu. Snažíme se neustále o to, abychom takovým světlem byli pro každého, kdo prozatím tápe ve tmě. Na druhé straně cítíme k Vám povinnost vysvětlit obsah některých vět ve zmín ěném článku, které jste, jak je zřejmé z Vašeho dopisu, dostatečně a do náleži té hloubky nepochopil. Pisatel článku se samozřejmě v žádném případě nechtěl d otknout cti žádného člověka, který je postižen jinou sexuální orientací než cc a 96% populace. Bylo zde poukázáno pouze na zákon, který těmto lidem nedává v některých aspektech stejná práva jako ostatním heterosexuálně orientovaným jed incům. Stejně jako nikoho nenapadne protestovat proti zákonu, který neumožňuje řídit dopravní prostředek osobě postižené ztrátou zraku, je naprosto neuvážen é kritizovat zákonné ustanovení neumožňující dvojici homosexuálů vychovávat dí tě. A to ne proto, že by se z dítěte nutně musel stát "buzerant", ale hlavně z důvodů, že dítě si do života v dospělosti odnáší vzory chování od svých rodič ů a dle těchto vzorů vypadá často i jeho pozdější rodina, pokud ji vůbec je sc hopen založit a udržet. A právě tato otázka by v případě výchovy dítěte dvěma homosexuály byla přinejmenším diskutabilní.
Stejně jako otázka řízení společnosti lidmi sdruženými ve zločineckých organ izacích, ať jsou to mafie jakéhokoliv druhu, ať se jmenují KOSA NOSTRA, KSČM, StB či jakkoliv jinak.
------------------------------------------------------------ Redakce si vyhrazuje právo na jazykovou úpravu a případné krácení příspěvků čt enářů uveřejněných v této rubrice. S těmito příspěvky se nemusí redakce vždy n ázorově shodovat.
------------------------------------------------------------ Z dopisů čtenářů vybral
a redakčně upravil Marek KOŘÍNEK