--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: DEU - potíže růstu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/005 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
DEU - potíže růstu Ve značné části růstu členské základny DEU je dnes patrná jistá nespokojenost, pramenící z ne vždy splněných očekávání. Domnívám se, že problém už dozrál na tolik, že je nezbytné jej řešit dříve, než se toho ujme opozice zleva, či ODS až po KSČM.
Je zjevné, že největším nedostatkem DEU je "nekomunikativnost" mezi republikov ým předsednictvem a členskou základnou. Obávám se, že předsednictvo se začíná dopouštět téže chyby, jaké se dopustily svého času parlamentní strany. Uzavřen ost do jakéhosi "modrého blankytu stranického nebe", odkud se sestupuje pouze na tribuny a odkud se vede s "lidem obecným" pouze "monolog", je bolest, zdědě ná snad z dob monarchie, úspěšně kvetoucí za totality, a jak se zdá úspěšně vz dorující svému pohřbu navzdory demokracii.
Jelikož nemám mandát hovořit za všechny členy DEU, omezím se pouze na osobní z kušenost. Jsem předsedkyní branné a bezpečnostní komise DEU v Praze, která sou střeďuje zájemce o tuto ožehavou problematiku. Naše komise přichází do styku s různými materiály, jejichž charakter vyžaduje, aby BBK DEU pracovala v poněku d jiném režimu, než je tomu jinde. Tento fakt je prostě dán charakterem práce a míry zodpovědnosti za ní. S tím se nedá nic dělat, pouze jej respektovat. Př estože jsem několikrát republikové předsednictvo DEU žádala, aby toto vzalo na vědomí, nestalo se tak. Důsledkem je šířící se skepce a nechuť členů BBK, jej ichž rozčarování nad tím, že vedení DEU nemá o jejich práci zájem, se mění v p ozvolný úprk schopných, kteří nejsou ochotni marnit svůj čas aktivitou, o kter ou nemá vedení zájem. Pro úplnost dodávám, že BBK DEU Praha měla v počátečním stádiu rozpracovanosti systém monitorování privatizačních podvodů a mafiánskýc h praktik, což by vytvořilo předpoklad pro jejich alespoň částečné odhalení v budoucnosti a k nápravě křivd tam, kde se oprávněné osoby pro činnost postkomu nistických mafií spravedlnosti nemohly dovolat. Žádala jsem předsedkyni DEU A. Hromádkovou o konzultace a úkolování. Jaká byla její odpověď, nechci raději z miňovat. Avšak, podvedení a ožebračení občané se mohli v ČD dočíst, že republi kové vedení DEU nemůže odpovídat na dílčí křivdy, způsobené postkomunistickými elitami a odkazuje poškozené do nějaké blíže neurčené budoucnosti. Zdržuji se v tomto případě komentáře, ten si zajisté udělá každý čtenář sám. Bolševici v roli polepšených kapitalistů mají opět důvod k radosti.
V průběhu října a poloviny listopadu bylo možno některé případy "nekomunikativ nosti" svádět na volební kampaň. Avšak další mlčení předsednictva DEU muselo n utně vyvolat quaziaktivity, které se musely nutně dostat do rozporu s oficiáln í linií DEU. Je proti lidské přirozenosti založit síť místních organizací, pop řípadě okresních a obvodních, a potom je na čas ponechat osudu. Vedení DEU nem ůže spoléhat, že patřičně "nažhavená" členská základna bude čekat, až z hůry d ané stanovy vytáhnou "nejžhavější" z nich výše. Není tudíž žádným překvapením, že místní organizace tápou a v krajních polohách pak dochází k případům, o kt erých je až hanba hovořit. V tomto ohledu je nezbytné, aby především předsedni ctvo DEU se zamyslelo a přehodnotilo některé priority, obzvláště onu zmíněnou "nekomunikativnost" a z ní vyplývající nepružnost.
Obávám se však, že chyba mimo jiné spočívá v nedostatečné personální práci, př edevším však v hlubokém podcenění budoucích úkolů, tak jak jsem se zmínila v s ouvislosti s nutností vytvořit "Výkonný výbor" (viz NN č. 52). V tomto přesvěd čení mě utvrzuje vznik dvou oficiálních dokumentů DEU, reagujících na problémy , které už byly aktuální dávno před jejich vznikem. Je nesporné, že tyto dokum enty alespoň částečně suplují přirozený tok informací, přestože přicházejí pět minut po dvanácté.
Nelze v této souvislosti nezmínit dokument předsednictva DEU "Deset kroků k pr osperitě, morálce a právu". Jakkoliv je jeho obsah závažný, nemohu se ubránit dojmu, že je jakýmsi "výkřikem" na poušti, respektivě snahou o protiváhu k jin ým aktivitám, vzniklým právě díky "nekomunikativnosti" samotného vedení DEU. Netrpělivost členů jak místních organizací, tak i odborných komisí, je zjevná a pochopitelná. Každý z nás vidí, kolik problémů se ve společnosti nakupuje, k olik podvodníků a mafiánů se dostává na výsluní a kolik amorality ničí naši bu doucnost. Mnohdy máme dojem, že postačí, aby někdo řekl rázně "Tak dost, soudr uzi!" a alespoň v nejkřiklavějších prřípadech bude právu a morálce učiněno zad ost. Odtud pak vyplývá naše chtění už dnes do toho jít. V tomto ohledu se vede ní DEU dopouští taktické chyby. Mělo vzít v úvahu, že vše, co roste a sílí, se nespokojí s tím, co bylo na počátku, ale chce se potýkat s tím, co je úměrné jeho růstu. Neudivuje, že někteří horlivější buď přecení své síly a chtějí spo lknout větší sousto, než jsou schopni strávit, anebo se vrhnou do boje po svém , bez ohledu na dohodnutá pravidla hry a stanovy.
Rozhodně se však přikláním k názoru, že dohodnutá pravidla "provozu na partajn ích komunikacích" je třeba dodržovat. Nejde totiž jen o vzájemné střety ambicí a představ, ale jde o to, že DEU jako autenticky konzervativně pravicová stra na stojí v opozici vůči všem politickým stranám, jejichž duchovním otcem je Pr ognostický ústav blahé paměti, a tudíž je zcela namístě předpoklad, že příliš mnoho vlků čeká na chybný krok, a potom už nebude problém najít vhodnou zámink uj ke zpochybnění existence DEU zhlediska zákona o politických stranách. Na dr uhou stranu to však neznamená, že vedení DEU má právo ve jménu této hrozby uza vřít se do "sedmé komnaty" a sestupovat mezi "ovečky" pouze jako "mana" nebo " bůh hromu". Je zjevné, že vedení DEU tragicky zanedbalo prastarou zkušenost, ž e s růstem čehokoliv roste i chuť na stále větší a větší sousto. Obávám se, že vzájemné obviňování není tou nejšťastnější cestou, jak tyto problémy řešit. M nohem více by stranám každého koncepčního sporu prospělo svěřit své názory a p ochybnosti republikové Rozhodčí komisi DEU, která může problém nestranně vyřeš it a hlavně bez zbytečných emocí. Energetická řešení a energetická bouchání do stolů sice vypadají rádoby zásadově, avšak jsou v konečných důsledcích ku pro spěchu pouze silám na opačném konci politického spektra.
Nikdo z nás nemůže očekávat, že proces tvorby struktur strany přihraje do naší blízkosti lidi, jejichž vlastnosti budou vždy v souladu s naším očekáváním. P rávě v tom mimo jiné spočívá obtížnost každé politické práce. V tomto ohledu j e namístě více autority pramenící z profesionality, nikoliv z postu v partajní hierarchii. Neomylných "Nepoleonů" a "spasitelů světa" máme plné blázince (o Parlamentě pomlčím), nechtějme být následovateli ani těch parlamentních. Proto se obracím touto cestou na republikové předsednictvo DEU, na vydavatele ČTD a všechny funkcionáře DEU, aby konečně vzali v úvahu, že my všichni se jed nou ocitneme před soudem dějin, který nás postaví před otázku, co jsme udělali , aby naše šance nebyly promarněny.
Praha, 13. 1. 1995 Dana Cihelková