--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Z redakční pošty
Zdroj: NN Ročník........: 0005/005 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Z REDAKČNÍ POŠTY ZVEŘEJNIT SEZNAMY BOJOVNÍKŮ PROTI TOTALITĚ
Vážený pane šéfredaktore,
v měsíci říjnu roku 1994 přinesl náš "koaliční" tisk zprávičku, která u obyvat el našeho "Kocourkova" zapadla bez sebemenší odezvy. A byla to informace nadmí ru velkého zvěstování. O EVIDENCI OSOB NEPŘÁTELSKÝCH KOMUNISTICKÉMU REŽIMU. Jd e o registraci těch pravých a nefalšovaných bojovníků svobody, politických akt ivistů a stoupenců demokratických ideálů. Jistě by bylo víc než zajímavé se ko nečně dozvědět, KDO BYL KDO. Žel, ministr vnitra Jan Ruml si pospíšil s prohlá šením, že právě tento registr občanů klasifikovaných na úhlavní nepřátele komu nistického režimu, považuje ministerstvo vnitra za archivní záležitost a za pr acovní materiál pro historiky. Odpověděl tak na interpelaci poslance Josefa Wa gnera (ČSSD), který by zveřejnění považoval za velmi užitečné. Ruml rovněž vys větlil, že jde asi o deset tisíc jmen a příjmení, a že pracovníci archivu jsou povinni dbát ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti a následně ZA CHOVÁVAT MLČENLIVOST. Podivné vysvětlení z úst nejpovolanějšího ze současného manšaftu demokratických rozhodčích. O registru demokratů-antikomunistů má být zachována mlčenlivost. Proč asi? Proč najednou ta cudnost a péče o ochranu oso bnosti? Pán ministr uvedl, že k publikování evidence by musel vydavatel získat vyjádření všech těchto osob, zda se zveřejněním souhlasí. Nutí nás to zvolat: Ale kdo by nesouhlasil, pane ministře? Najít své jméno v registru lidí, hlásí cích se k demokracii, usilujících o občanská práva ještě v dobách, kdy "hřmělo ", v čase nejtemnějšího totalitarismu je dnes občanskou ctí!! Je ovšem celkem jisté, že mnozí z dnešních čerstvě pečených demokratů a rubobijců se v takovém registru nenajdou. Obávám se, že právě od takových lidí přišel befel registr nezveřejnit. Neobstojí ani konstatování pana ministra, že mezi osobami zařazen ými do evidence nepřátel komunistické státní moci se najdou i osoby, které byl y současně tajnými spolupracovníky bývalé StB. I v tomto případě je to pro zmí něné osoby plus a ne mínus! Komunistická státní bezpečnost velmi dobře věděla, kdo je jejím skutečným spolupracovníkem a kdo to jen "hraje", chce odvrátit p ozornost, obelstít apod. Zveřejněním registru chce zřejmě někdo zabránit očišt ění právě těchto antikomunistů, jež StB záměrně zamíchala do registru svých sp olupracovníků a předhodila k opovržení veřejnosti! I panu Rumlovi musí být jas né, že člověk vedený v registru nepřátel komunistické státní moci by po jeho z veřejnění musel být vyjmut z registru konfidentů! A ještě něco. Zveřejněním re gistru svazků BÝVALÝCH NEPŘÁTEL KOMUNISTICKÉ STÁTNÍ MOCI by vyšlo najevo, jak málo jich z těch uvedených deseti tisíc dnes pracuje ve státním aparátě demokr atického systému, o nějž usilovali, a pro nějž prokazatelně riskovali své živo ty. Nemluvme o demokracii, jestliže nejsme ochotni zveřejnit estebácké seznamy našich občanů, kteří za demokracii bojovali!!!
Jára Meců
ZASTAVME ŘÁDĚNÍ JUSTIČNÍ ZLOVŮLE
Jako důstojník z prvé republiky jsem byl za totality degradován a propuštěn do civilu. Odňata hodnost štábního kapitána, zastavena výplata příjmu ze služe bního poměru a přeložení do počtu mužstva jako vojín v záloze. Vše podle zákon a č. 85/50 Sb., který si komunistický režim pro ten účel vydal. Tedy žádné ods tupné 80-100.000 Kč a tučný měsíční vyrovnávací doplatek, jak to po sametové r evoluci dostali estébáci. Propuštěn a živ se jak chceš, tedy manuálně. A tak j sem získal kvalifikaci důlního dřeviče v uranových dolech, mám oprávnění k zac házení s jedy k trávení myší a vyznám se v lesních pracích. Ale i tak jsem to neměl lehké. Estébáky jsem měl stále v patách, naposledy ještě v září 1989 mne dva navštívili v bytě pro "několik vět". Dvakrát se jim podařilo dostat mne p řed soud. Jednou mi soudružka Lukešová napařila 9 měsíců nepodmínečně. Mohu al e říci, že u odvolacích soudů jsem to vždy vyhrál, a to bez právního zástupce. Každý soud i s odvolačkou trval jen pár měsíců. Mé zkušenosti v porovnání s d nešní justicí jsou do nebevolající.
Jako politicky nespolehlivému mi byla v 70.letech z důvodu "bezpečnosti státu a vnitřního pořádku" odebrána kulobrokovnice, bez náhrady, vlastně oficielně u kradena. Když v dubnu 1991 vyšel nepovedený restituční zákon, zahájil jsem pře sně podle něho strastiplnou cestu k jejímu navrácení. Zbraně, odebrané za vlád y jedné strany politicky nespolehlivým myslivcům, se tehdy krátkou cestou "pro dávaly" za pakatel naopak velmi politicky spolehlivým myslivcům, tedy komunist ickým prominentům. Po delší korespondenci se mi podařilo vypátrat, že moji kul obrokovnici "koupil" za Kč 400 (cena dětské vzduchovky) Čestmír Šlajs, Plzeň, Sokolovská 143.
Podle restitučního zákona jsem ho vyzval doporučeným dopisem, aby mi zbraň vrá til, že mu těch 400 Kč uhradím. Obdržel jsem zamítavou odpověď jeho právního z ástupce JUDr. Bezpalce, že jeho mandant prý zbraň normálně koupil. Obrátil jse m se proto na okresní soud Plzeň-město a přiložil 9 potřebných dokladů. Právní ho zástupce jsem si nebral v bláhové naději, že tento jasný a doložený případ bude vyřízen při prvním stání. Moje iluze o kvalitě naší justice se ale brzy r ozplynuly. Můj případ-nerozhodnut-jde již do čtvrtého roku. S náležitým odstup em se jednání odročuje, celkem již 6x a nějaká snaha o nápravu křivd žádná, na opak prodlužování procesu probíhá ve prospěch neukřivděného.
Po půldruhém roce jsem předsedkyni okr. soudu pí JUDr. Vlastu Formánkovou žáda l o výměnu soudkyně JUDr. Marie Kostruňkové pro podjatost. Krajský soud mi tut o žádost zamítl. Po delší době jsem takovou žádost podal znovu, a to v lednu t .r. Dne 12. dubna t.r. jsem se na předvolání dostavil k okres. soudu jen proto , abych se dozvěděl, že jednání se opět odročuje, a to do doby, než dojde rozh odnutí krajského soudu. Leda že bych žádost o výměnu soudkyně pro podjatost od volal. V tom případě by pak následující jednání bylo konečné. Abych docílil po kračování a konečného rozhodnutí, odvolal jsem proto 27. 5. t.r. u krajského s oudu svoji žádost o výměnu soudkyně s tím, aby tato byla o tom vyrozuměna. Po tříměsíčním čekání jsem v Plzeňském deníku zveřejnil celý případ, a teprve pot om jsem dostal předvolání k okresnímu soudu Plzeň-město na 6. 9. t.r. Zde jsem vyslovil požadavek, aby toto jednání bylo konečné. Soudkyně JUDr. Kostrůňková prohlásila, že následující pondělí vyhlásí svoje rozhodnutí. Na můj dotaz odp ověděla, že se ho nemusíme osobně zúčastnit. Na moji otázku mne ujistila, že r ozhodnutí obdržím písemně.
Od 6. 9. uplynuly již tři měsíce a žádné rozhodnutí jsem dodnes neobdržel, pře stože jsem jej dopisem z 27. 9. t.r. urgoval. Přitom písemné rozhodnutí má být stranám doručeno do měsíce, od jeho ústního vyhlášení. Při prvém stání v ledn u 1992 soudkyně JUDr. Kostrůňková si vyžádala originál přípisu krajské správy SNB v Plzni, ve kterém se mi sděluje, že držitelem mé kulobrokovnice ráže 16/6 ,5 x 52, číslo 3697249 je Čestmír Šlajs, bytem v Plzni, Sokolovská 143. Tento dopis jsem jí osobně při tomto stání předal. Při posledním jednání 6. 9. t.r. soudkyně prohlásila, že žádný takový dopis nemá a na jeho předání si nepamatuj e.
Dosavadní průběh soudního projednávání mého oprávněného restitučního nároku ve mně vzbuzuje oprávněný dojem, že, jak jsem již také četl v tisku, je to také jeden z četných případů snahy umrtvit proces bez vyřízení ve prospěch komunist ického prominenta.
Nesouhlasím s tvrzením ministra spravedlnosti, že naše justice je již zkonsoli dována. Zůstalo v ní ještě příliš mnoho soudců, zatížených soudní praxí z tota lity, kdy rozsudky se určovaly na OV a KV KSČ. Zůstala i provázanost soudců I. i II. instance, včetně mnohých advokátů. Oběť takového komplotu nemá nikde do volání. Neodvolatelnost soudců hraničí s podporou jejich libovůle. Je nanejvýš nutné, aby poslanecká sněmovna ustavila úřad Ombudsmana, na kterého by se nes právným rozhodnutím justice postižený občan mohl obrátit. Neustále je předhazo vána přetíženost soudů. Jak je vidět, když je zájem, tak je času dost. A ti, za totality politicky spolehliví myslivci, kteří se na úkor těch postiže ných obohacovali, by měli mít v těle tolik cti, aby za pakatel získané zbraně původním majitelům vrátili.
Václav Burda rehab. plukovník v.v
VŠECHNY DŮCHODCE NENÍ MOŽNÉ POVAŽOVAT ZA "STARŠÍ SPOLUPACHATELE" Vážená redakce !
Píši Vám na článek z NN č. 46/94, který má název "Starší spolupachatelé" od Vl adimíra Kalába.
Celý ten článek je nejen holým nesmyslem, ale i sprostým napadáním všech těch lidí, kteří dnes pobírají důchod a často museli dělat, byť i nejpodřadnější pr áce, ať už z důvodů jakýchkoliv. Normálnímu člověku zůstává rozum stát, co vše chno podle p. Kalába způsobili. Jak by si to asi představoval! To měli přestat chodit do práce, nechat se zavírat, šikanovat, nechat rodiny napospas? Nebo j aké výhody má na mysli: na ceny, nájmy atd., že požadují alespoň částečné zvýš ení důchodu ?
Kdyby si raději všímal těch, kteří odcházejí do civilu, jaké dostávají nejen o dstupné, ale i měsíční rentu, a to až do důchodu starobního ! Jsem pravidelná čtenářka Vašich novin a všechno se mi líbí, jen semtam na něco mám výhrady.
S pozdravem
Marie Černá
ŠAŠKÁRNA OKOLO ZBROJNÍHO PRŮKAZU
Vážení přátelé !
Svého času, přesně 19. 10. 1994, jsem Vám v jednom svém dopise podrobně popsal , jak jsem vse na okresním policejním ředitelství v Olomouci domáhal, ovšem ma rně, vydání zbrojního průkazu. Koneckonců by to byla malichernost, ale mně šlo o to, abych Vám předložil také jeden takový obrázek, který tento případ ukazu je, jaká ta naše havlovská demokracie ve skutečnosti je. Přiložil jsem Vám ten kráte k onomu dopisu fotokopii zamítavého rozhodnutí okres.pol. ředitelství v Olomouci. Na toto zamítnutí jsem podal stížnost u policejního presidia v Praze , a to mi doporučilo, abych podal na okres. pol. ředitelství novou žádost a v případě nového zamítnutí abych se odvolal ke krajskému soudu v Ostravě. Samozř ejmě, na mou druhou žádost jsem dostal od okres. pol. ředitelství v Olomouci n ové zamítnutí, ale neodvolal jsem se ke kraj. soudu v Ostravě. To by bývala by la opět ta stará bolševická, známá komedie! Ne, alespoň pro legraci, jsem tent o případ napsal na Kancelář prezidenta na Hrad. Hlavní důraz jsem kladl na to, jak je v demokracii možné, aby někdo rozhodoval o právu občana podle bolševic kých zákonů, vydaných bolševickým režimem a šikanoval občana podle bolševickýc h metod, jak si tomu přivykl za doby své služby bolševické diktatuře. Jakápak že je to demokracie, když se používá proti občanu bolševických zákonů, které j sou v naprostém rozporu se zásadami demokracie, jejímž hlavním zastáncem musí býti na prvém místě prezident republiky.
Přikládám fotokopii, jaká mi odtud přisla reakce na ten můj dopis. Samozřejmě jsem neočekával nějaké "kladné" či "příznivé" vyřízení, ale že by ta referentk a PhDr. Rážová byla tak pitomá, a že by mě pokládala taktéž za blba, to jsem p řece jen nečekal. Tedy, na co jsem kladl hlavní důraz a co bylo hlavní podstat ou celého tohoto problému, tomu se paní PhDr. vyhnula, na to vůbec nereagovala .
A tím mne jen utvrdila v přesvědčení, že ta naše demokracie je opravdu jen hav lovská šaškovina.
Tedy panu prezidentovi nezáleží na tom, že "jiné orgány" jednají s občany podl e bolševických zákonů a podle bolševických metod, že tyto "jiné orgány" kašlou na demokratická a lidská práva občanů a stále ještě pokládají řádné a slušné občany za otroky, jak tomu přivykli za doby bolševické diktatury, které dříve sloužili.
Nikterak ho nezaráží, že mohou v demokracii platit a být používány zákony bolš evické diktatury, a když "jiné orgány" rozhodují podle takových nedemokratický ch zákonů a nařízení, tak on pan prezident nemůže takové rozhodnutí měnit ani rušit. Je pak panu prezidentu lhostejné, že občan je ohromen úžasem nad jeho d rzostí, když někdo ve Filadelfii se vychloubá, jak byla jeho přičiněním u nás nastolena demokracie. Není také třeba ani žádného zvláštního důvtipu, aby se z toho nedalo vyčíst, že pan prezident uznává, že kdo měl celých 40 let "negati vní postoj" k socialistickému zřízení a má jej i dnes k této komediantské havl ovské "demokracii", jak zjistil ve "správním řízení a prověrkou mé osoby" za p omocí svého stálého kontingentu donašečů a špiclů pan exsoudruh policejní ředi tel v Olomouci, že tomu nepatří do rukou střelná zbraň.
To je tedy konec historie kolem jedné pitomé bouchačky, jakou by si každý člov ěk mohl koupit v každém železářském obchodě za 50,- Kč v době Masarykovy repub liky i v době vlády císaře pána za pár zlatek. Tehdejší vlády se totiž svých o bčanů nebály, svých občanů se začaly bát teprve až vlády takových Hitlerů, Sta linů, Gottwaldů až po Havla a spol.
Jedině čtením Vašich NN žiji v naději, že se ještě do konce svého života, je mi již 86 let, dočkám nastolení skutečné demokracie, jak jsem ji poznal ve své m mládí. A prezidenta skutečného demokrata, jako byli Masaryk a Beneš, a že te nto dnešní komediant dojde zaslouženého trestu.
S pozdravem
František Chejl
ZABILI NÁM ČESKÝ DENÍK
"Tak nám zastřelili Ferdinanda!" Tento výrok byl sice aktuální před 80 lety, a le podobným zvoláním mohli bychom komentovat i událost v dnešních postkomunist ických Čechách:
"Tak nám zničili Český deník". Před bývalými, dnes již dospělými pionýry se lz e ohánět demokracií. A pak ještě před Hurvínkem...
Dle novinové zprávy nejdříve dostali pana Kudláčka finančně do kolen, podobně jak Necenzurované noviny. PNS při distribuci tisku, sabotáží rozvozu apod. No a potom na něj vyhrabali z doby komunistické, z roku 1980, že při útěku do ciz iny vzal s sebou i svoji nezletilou dceru bez souhlasu bývalé manželky. Byl to tedy únos, i když své dceři tím umožnil mnohem lepší vzdělání, než by ji byla dala politicky zaměřená rudá škola. Zřejmě jako mat dostal na vybranou, buď k riminál, nebo novinářskou činnost. Po dojednaném Kuhhandlu pak sám pan ministr doporučil odpuštění trestu, na základě amnestie z r. 1985, která těm předchoz ím soudcům nebyla známá !?!
To chce klid a zhluboka dýchat, nebo ještě lépe, jak říkají Angličané: Vyčkat a pít čaj. Vyčkat!!
Zdá se, že marx-leninismus letopočet 2000 nepřežije. Jako učení, popírající ex istenci prozřetelnosti Boží, má proti sobě dnes mnohem důslednějšího nepřítele , než byla pravice: Islam. Ale tuto úvahu nutno doplnit ještě německou moudros tí: Nikdy nic lepšího nenásleduje.
Po zavraždění Ferdinanda následovala válka. Ta se kvůli Českému deníku konat n ebude. Ale, zcela rozhodně se pak bývalí muklové určitě nerozlítostní nad možn ým osudem marx-leninismu, bude-li to tak daleko.
Připomínám si heslo z rudých prvomájových průvodů a jejich novin: Ať se třesou váleční štváči!
Zbyněk Ludvík Frankfurt nad Mohanem
VÝPRODEJ NÁRODNÍHO MAJETKU
Jako úvod dovolte mi malou vzpomínku. Byl rok 1935, sobota dopoledne, Zlín, zá vod Baťa. Konference vedoucích, které jsem byl účasten jako poradce, skončila předčasně před polednem. Do společného obědu zbývala ještě asi hodina, tak se jeden ze šéfů, pan J. Baťa rozhodl, že poví ševcům a ostatním něco o měně a je jí závislosti na zlatém pokladu republiky. Položil otázku, co by se stalo, kdy by se objevilo, že ten kopec nad Zlínem Tlustá byl plný zlata. Šéf seděl na ži dli a diskutoval. Chtěl, aby ševci přišli sami na to, že zlata, které jest vzá cný kov, a proto má poměrně stálou cenu, lze dobře použít jako podklad pro pap írové poukázky za vykonanou práci, kterým říkáme peníze. Když se nikdo do disk use nehlásil, obrátil se na blíže mě sedícího hosta pana Vavrečku (dědečka nyn ějšího p. prezidenta), kterého jsem si velice vážil, s otázkou: "Co tomu říkáš , Hugoši, co by se stalo?" Ten se usmál a odvětil: "Přišel by stát a zabavil b y to."
Ve vzniklé debatě pak bylo vysvětleno, že všechno uvnitř státních hranic, co j est na zemi, pod zemí i nad zemí, jest majetkem toho státu a jeho obyvatel a j ejich nezcizitelným dědictvím. Pan Vavrečka, který byl myslím tenkrát i poradc em na Blízkém východě a Habeši, dokládal, že arabští šejkové dobře vědí, že na fty bude jednou také konec a shromažďují peníze a zisky z ní, aby jednou posta vili kvetoucí města a továrny a za pomoci tamějších pracovních sil nám budou p rodávati práci.
Tuto epizodu z mého života jsem si zapamatoval dodnes. Naše vládní místa na to jdou zase jinak. Prodávají přírodní zdroje /kaolín, vápenec aj./ pracovní pří ležitosti /Škoda/ /kdož ví, co ještě/ průmysl budeme muset zrušit /porcelánky/ a z továrny na auta uděláme /jí/ montážní závod s lacinými pracovními silami. Není daleká doba, kdy budeme nádeničit pro cizí akcionáře.
Místo abychom přiměli lidi do práce, jak to učinili Němci, začali jsme si s ko munistickým materialismem, kterého se v té či oné formě nemůžeme zbavit. Z tét o doby převzali jsme příliš mnoho špinavých peněz a pustili je do naší mladé e konomiky i s jejich "špinavými" majiteli do naší příliš široké demokracie. Teď tu máme šmelináře, kteří nám šroubují ceny do výše, korupčníky, kriminálníky, prostitutky, podvodníky, nežádoucí živly a nežádoucí občany a jiné zločince a příživníky.
Právo na vlast, na rodnou zem, patří mezi přirozená práva člověka. Tady se s n ím čachruje, prodává cizincům. Budou větší škody než po Bílé hoře. Ale Habsbur g byl alespoň vítězem. Kdo to zodpoví?
Miloš Jaňour
KOMUNISTA ZŮSTANE KOMUNISTOU
Vážený pane Cibulko !
Nejsem odběratelem Necenzurovaných novin, pouze výjimečně je čtu. Přesto cítím potřebu Vám napsat, a to i vzdor tomu, že Vás mnoho - nejen obyčejných, ale v livných - lidí považuje za blázna: těm by se mělo připomenout, že děti, opilci a blázni mluví pravdu. Dítě nejste, opilého jsem Vás neviděl, tak si to přebe rte.
V Necenzurovaných novinách se mně nelíbil podtitulek Rudé krávo: proč urážet krávy. Kdysi jsme byli na Vranově, a právě nás osvobodila Brežněvova armáda od pokusu žít lépe a svobodněji, a jedna rekreantka tam tehdy řekla: A Novotný, ta kurva, je v Moskvě. Nevím, zda měla pravdu, ale upozornil jsem ji, aby neurážela kurvy. Nebylo to ode mne snad moc slušné, ale stalo se. Ale pro napsání tohoto dopisu mám jeden důvod, související se třemi událostmi. Jednu z událostí jistě znáte.
1. Po 17. listopadu se v podniku, kde jsem byl zaměstnán, sešla schůze odborů. Vystoupila předsedkyně ZO KSČ a oslovila nás: Vážené dámy, vážení pánové. Ješ tě dnes na to vzpomínám. A již tehdy jsem řekl, že soudruzi nepřevlékají kabát, pouze jej trochu přebarvují - aby se barva dala lehce opět smýt a změnit. Př itom stále respektuji Váš názor a souhlasím s ním, když říkáte, že komunista z ůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly. Je samozřejmé, že naše vrchnost se horoucně snaží udržet soudruhům teplá místečka, aby neztráceli nejen kvalifika ci, ale kontinuitu své práce. Jen jako náhodou jsem včera našel citát soudruha Fendrycha z ministerstva vnitra, kde říká: Na ministerstvu vnitra ještě je a dlouho zůstane mnoho příslušníků StB.
2. Nedávno byl v televizi soudruh Mohorita, o jehož politickém přesvědčení nemůže být pochybností - i když sám tvrdí, že se podílel na přípravě demokratických reforem. Moc se mně tam líbil jeho výrok: "... a když jsme prosadili konání prvních svobodných voleb..." To byla krása: jen jsem si připomenul Vaše: Komunista zůstane .....
3. V roce 1968 jsem našel kousek Národní politiky z roku 1923, kde byl zajímav ý krátký článeček tohoto obsahu:
Jakmile někde dva nebo tři mluví o tom, že by se například mělo stávkovat za z výšení mezd nebo zlepšení pracovních podmínek, ihned se k nim připojí komunist a, a potom se objeví zpráva, že komunisté zorganizovali boj za zlepšení prostř edí, pracovních podmínek atd. Samozřejmě ti první byli nekomunisté. Připomíná mně to i zásluhy několika komunistů, kteří statečně pomáhali Hitlero vi, nanejvýš se schovávali po půdách, aby po válce prohlásili, že jen komunist é bojovali za osvobození naší vlasti. Neubírám nikomu zásluhy, ale byl bych rá d, kdyby se zjistilo, kolik bylo komunistů v ČSR těsně před válkou a kolik jic h bylo vězněno nebo popraveno za války. Byla by to asi velmi rozporná čísla a myslím, že těch bojujících komunistů proti nacismu bylo tak asi 180 procent. N ijak si to nedovedu matematicky dát dohromady. Ale četl jste někde, že by soud ruzi přiznali, že i nekomunisté bojovali proti Hitlerovi? Konečně: soudruzi vž dycky si přivlastňovali zásluhy za vše dobré, co se stalo, ale chyby a zločiny tak nějak benevolentně předali těm druhým, nanejvýš se jednou větou distancov ali od svých zločinů. Jak se soudruzi dnes starají o dodržování zákonů, jak ne chtějí připustit diskriminaci a podobně. Samozřejmě - dokud se sami opět necho pí moci. Jste z Brna a tak víte, jak brněnská Rovnost kdysi popularizovala cír kevní akce: kde bude pouť, kdo bude sloužit mši svatou, kdo zpovídat a podobně . To ovšem až do Února 1948 po svatokrádežné návštěvě chrámu sv. Víta Gottwald em. Podobně i dnes soudruzi podporují náboženství, demokracii, svobodu, pokud se ovšem dostanou k moci, přehodí výhybku. Škoda jen, že jim v tom pomáhá mnoh o lidí - ale co by kdo neudělal za peníze a pro kousek pochybné slávy? Kdybyste náhodou sehnal Haló noviny z 21. prosince 1994, kde asi redakce zapom něla na Stalinovy narozeniny (jaká upřímnost?), najdete na druhé straně vpravo dole článeček: Vadí už i komunista na stupátku. Bývalý pracovník MěV KSČM nes mí pracovat na stupátku vozu pro svoz odpadků. Chudák, má vysokoškolské vzdělá ní a jsou k němu všichni tak krutí! To kdysi bylo krásnější - prostě nežádoucí ho reakcionáře poslali do kriminálu nebo na popraviště. I zde u nás znám přípa d právníka na hodinu vyhozeného z úřadu, který nesměl pracovat v okrese ani u lopaty, ačkoliv měl podlomené zdraví nedobrovolným pobytem v kriminále. Ale to se tak někomu podaří zapomenout na vlastní ne chyby, ale zločiny. No, napsal jsem toho snad už dost - i když bych mohl psát ještě dlouhé hodiny. Škoda, že jsme si zvolili tak mnoho těch, kdo přestali naslouchat hlasu svých voličů a považují se za nejchytřejší, nejspravedlivější, nejlepší a mají všec hny superlativy za svoje nevyvratitelné vlastnictví. Jen tak vzpomínám na Weri chovu poučku: Když jdeš nahoru, všímej si těch, které potkáváš, aby si tě oni všimli, až půjdeš dolů. Já k tomu dodávám: Nejlépe poznáš člověka podle toho, jak se chová, když se dostane k moci.
Tak Vám přeji všechno nejlepší do letošního roku. Řadu let jsem přával svým zn ámým: ".... aby ten nový rok nebyl o mnoho horší než ten předcházející ...." V Šumperku 5. ledna 1995
Zdeněk Merta COPAK TOHLE JE DEMOKRACIE?
Jen v právním státě, kde jsou si všichni občané před zákonem rovni - může vzni knout demokracie. Tento výrok pronesla při jisté příležitosti Margaret Tchacer ová a TGM jakoby předvídal tuto zaklínací formuli o budoucí demokracii dodal.. ."a budeme mít demokracii takovou, jakou budou její demokraté - dobrou, anebo špatnou ..."
Pan primátor města Zlína Ing. J. Schneider však tyto pragmatické zkušenosti ne uznává a správu města řídí podle osvědčené nomenklaturní praxe z let totality a svoji zodpovědnost za řízení obce přesouvá na slepou kolej, kde už nezodpoví dá vůbec za nic - podle osvědčeného hesla "já nic - já muzikant". Na druhé str aně ale jedná tak, jako kdyby město Zlín bylo jen privátním teritoriem a jeho problémy jeho "privátní" záležitostí. Ing. Mir. Mrlík v článku "To je faul - p ane primátore" to vysvětluje takto... Zvolení členové zastupitelstva nemají pr akticky na nic vliv a jsou odsunuti při řízení města na vedlejší kolej, kde ne rozhodují o ničem, protože nemají právo na informace, a to z důvodu, aby nedoc házelo k "úniku informací", a tak město řídí osvědčená úřednická garnitura, be z vlivu volených zástupců...
A jak vypadá demokracie při řízení našeho města dnes, posuďte z následujícího sami.. Když jsme se do historie novodobého Česko-Slovenska zapsali tzv. "samet ovou revolucí", V. Havel - později jako prezident v interview pro N. York Time s potvrdil nejen dodržování obecně platných zákonů, ale především respektovat to, co on sám nazývá nezadatelnými majetkovými právy všech občanů republiky. Tento svůj loyální postoj potvrdil V. Havel, když jako prezident zaslal austra lským krajanům děkovný dopis za solidaritu, kterou austral. krajané vyjádřili finanční podporou OF a VONSu, a zval všechny krajany, aby se zúčastnili svým k apitálem a zkušenostmi na budování nové a prosperující demokratické čsl. repub liky ...
V souladu s tímto postojem prezidenta republiky V. Havla jsem v roce 1990 koup il pozemek (v tvrdé valutě) v prestižní lokalitě ve Zlíně o celkové výměře víc e jak 7 tisíc m2 s úmyslem, že na uvedeném pozemku postavím 10 rod. domků pro krajany, kteří mají problémy s ubytováním v ČR ... O oboustranné prospěšnosti tohoto projektu netřeba diskutovat. Přibližný rozpočet na uvedený projekt čini l zhruba 30-40 milionů Kč. Ještě před koupí uvedeného pozemku jsem si nechal p ísemně potvrdit Stav. úřadem města Zlína Ing. arch. Ivanou Pechalovou, že UM n emá námitek stavbu povolit. Všechna techn. dokumentace byla doložena vč. uvede ného povolení a při slibu stavebního úřadu. Pan primátor v konečném rozhodnutí povolení zamítl a svoje rozhodnutí zdůvodnil takto: Jsem informován, že celá problematika vychází ze skutečnosti, že pozemek není veden v územním plánu jak o stavební místo, a pokud vás někdo ze stav. úřadu informoval, že se jedná o s tavební místo, pak tato informace je v rozporu s uvedeným dokumentem a je obtí žné vyvozovat z tohoto rozporu nějaké důsledky postihu vůči konkrétní osobě, a zejména proto, že někteří již nejsou pracovníky stav. úřadu ... atd. atd. K tomuto vysvětlení pana primátora jsem podal námitku, že jsem nepřijel do Čsl . kupovat pastvinu a pást ovce, ale že jsem nebyl jen informován Ing. arch. Iv anou Pechalovou, která je stále pracovnicí MU, resp. UHA, a která mi rovněž př edložila i plán pozemku, kde bylo stav. úřadem počítáno se zástavbou rod. domk u a tuto skutečnost mi závazně písemně potvrdila.. K tomu bych měl ještě násle dující dotaz. Jak je totiž možné, že hned na vedlejším pozemku, který nový maj itel koupil přibližně ve stejnou dobu jako já, stavební povolení vydáno bylo a majitel tohoto pozemku bez jakýchkoliv problémů stavbu řadových rod. domků v tomto roce zahájil. K tomu mám jen jedno vysvětlení - měřítko dvojího metru.. Na jedné straně pan Ing. Schneider jako primátor, který za nic nemůže, na druh é straně Dr. Minařík - emigrant, kterého lze odbýt nicneříkajícími frázemi o n ezodpovědnosti přísl. stavebních institucí MU, které podle pana primátora jsou také z obliga, protože již nejsou pracovníky stav. úřadu. Pan primátor buďto neví, koho na radnici zaměstnává, nebo vědomě lže, ale nejspíš obojí. A tak si myslím, že nejlepší bude, když uvedený problém předložím kanceláři pr ezidenta republiky pana V. Havla s dotazem, jak to s tím podnikáním emigrantu myslel?? To, že pan primátor doporučení a názor pana prezidenta ignoruje, mne vcelku ani nepřekvapuje, a ani nezajímá, ale určitě bude zajímat krajanský a z ahraniční tisk, a varoval každého potencionálního investora z řad krajanů, aby si každý uvědomil rizika a obchodní záměr si rozmyslel. A znova si připomeňme výrok Margarety Tchacerové, kterým jsem tento článek uvedl, že jenom v právní m státě, kde jsou si všichni občané před zákonem rovni - může vzniknout demokr acie...
A to je prosím jen špička ledovce, jak se na zlínské radnici hospodaří. Ostudn á tahanice o "Tržnici", kterou ve veřejné soutěži získal pan J. Devátý (bratr Stanislava Devátého), ačkoliv nesplnil podmínky řádné soutěže, a přece vyhrál a jak to vtipně komentoval redaktor Zlínských novin, že tu šlo zřejmě o nějaké "lišácké právo"... Za pozornost stojí zejména článek MF DNES redaktorky Dagma r Oplatkové "Zlínská radnice v roli mrtvého brouka", ve kterém kritizuje posto j primátora Schneidera, který privatizační komisi veřejné soutěže předsedal, a který si na dotaz novinářů za nic na světě nemohl vzpomenout, proč se vítězem stal právě J. Devátý, přestože soud i okr. prokuratura upozornila Radu města, že průběh soutěže byl protiprávní a nelegální. Na další dotaz novinářů, jaká kritéria soutěže byla rozhodující, pan primátor odmítl odpovědět. Další vizitk a pracovních "úspěchů" p. primátora je Sokolovna a monstrum, které tam postavi la jakási s.r.o. proti námitkám starých a zakládajících členů zlínského Sokola . Kiosky na nám. Míru - slaboduchá architektura přežívající éru stalinských le t, která prý byla jen dočasným řešením na 2 roky a dodnes stojí-to, je tak zhr uba další série "úspěchů" pana primátora Schneidera, jak se stará o město, kte rému kdysi T. Baťa dal punc moderníh zahradního města, ale rozhodně ne na úkor jeho spoluobčanů...
"Litera scripta manet".. Platí to, co je napsáno, řekl víc jak před 2 tisíci l ety slavný právník v římském senátě, zatímco p. primátor Ing. Schneider patrně ani tento výrok nezná, nebo neuznává, a už ho vůbec nezajímá, že škodu, ktero u svým rozhodnutím způsobil, přesahuje částku více jak 8 milionů Kč, a tak mi nezbývá, než upozornit veřejnost, že v demokratických zemích na západě - kam s e snaží Klausova republika integrovat se za prokázanou škodu, platí náhrada šk ody a v mém případě to bude shora uvedená částka, o kterou bude městská poklad na chudší, a kterou budu vymáhat soudně, zatímco p. primátor Ing. J. Schneider bude dál dirigovat bezstarostně dechovou kapelu, ale pod jeho taktovkou já ro zhodně tancovat nebudu...
Sydney, říjen 1994
JUDr. Zdeněk Minařík
FAUL PANA PRIMÁTORA
Hned po Velikonocích se konalo první letošní zasedání zastupitelstva města Zlí na. Shromáždění bylo rozvrstveno do několika bojových formací. Za předsednický m stolem členové rady v čele s primátorem - na ně se obraceli s připomínkami v e formě takzvaných interpelací členové zastupitelstva, tedy směrem dopředu. Vp ředu se ale toho mnoho nedověděli, proto občas zaskakovala za nimi sedící třet í formace, a to úředníci Úřadu města Zlína, kteří toho věděli více. Úplně vzad u pak seděla veřejnost, dávající své stanovisko občas najevo hlasitý HE-HE-HE. Toto rozverné shromáždění nic nevyřešilo, jen nám názorně předvedlo, jak vypad á demokracie při řízení našeho města v praxi.
1. Město řídí úřednická garnitura bez vlivu většiny volených zástupců. Tato zp ětná vazba tu zcela chybí.
2. Zvolení členové zastupitelstva nemají prakticky na nic vliv. Jejich takzvan é interpelace je možno hodnotit jako zoufalé pokusy jednotlivců něco napravit, zvrátit nebo zařídit. Je to předem prohraný boj. Bez řádných informací a širš ího vlivu jednotlivec nemá šanci.
3. Zvolení členové zastupitelstva nemají právo na informace, a to proto, aby " nedocházelo k úniku informací". To zde bylo představiteli města Zlína veřejně prohlášeno jako správné. Úředníci zvoleným prostě nevěří. A tak se, pane primá tore (dříve starosto) ptám:
- Jak je možné, že řádně zvolení členové městského zastupitelstva jsou při říz ení města na vedlejší koleji?
- Jak to, že mezi radou města, volenými členy zastupitelstva a úředníky je tak ové napětí, místo toho, aby se vytvořil dělný kolektiv, působící ve prospěch m ěsta a jeho občanů?
- Jak hospodaříte se svěřeným majetkem a prostředky, když jen na tomto shromáž dění byly prokázány 4 případy újmy městské pokladny vinou vámi řízeného správn ího aparátu?
- Jak je možné, že značná část volených zástupců nevěří v regulérnost majetkov ých transakcí, prováděných v roce 1992, a proč před nimi, a nakonec i před veř ejností, tajíte o tom informace?
Myslíte si, pane primátore (dříve předsedo), že řízení města Zlína je vaše sou kromá věc?
Ing. Miroslav Mrlík Česká strana sociálně demokratická, Zlín
ZLÍNSKÁ RADNICE V ROLI MRTVÉHO BROUKA
Značnou pozornost části zlínské veřejnosti poutají okolnosti privatizace místn í tržnice. Počátkem letošního roku ji prodal státní podnik Restaurace a jídeln y Zlín v rámci své likvidace Jiřímu Devátému. Bratr ředitele BIS Stanislava De vátého vzešel coby vítěz z veřejné soutěže. Privatizační komisi předsedal prim átor Zlína Jaromír Schneider.
Poslanci městského zastupitelstva i okresní prokurátor Radu města Zlína opakov aně upozornili na fakt, že průběh soutěže odporoval obchodnímu zákoníku. Primá tor Schneider si však na dotaz novinářů nemohl vzpomenout, proč se vítězem sou těže stal právě Jiří Devátý. Také opakovaně odmítl zveřejnit kritéria, jimiž s e komise řídila.
Zdeněk Novotný, předseda klubu poslanců za Levý blok, žádal půl roku bezvýsled ně primátora o schůzku zainteresovaných stran, při které by se vyjasnila vznik lá situace. Primátor Schneider ho přijal minulý týden, a při této příležitosti opět zdůraznil, že postup převodu byl legální, přestože soud, který se mezití m celým případem zabýval, průběh soutěže označil za protiprávní. Novináře žádající vyjádření k této schůzce primátor odbyl jediným slovem: NE!" Zapomněl patrně, že už není funkcionářem s věčnou portfejí, ale představitele m voleného orgánu. A je tedy jeho povinností své pracovní úkony veřejně obhajo vat, jakkoli to může být nesnadné.
Kdyby radnice již před několika měsíci přiznala svou případnou chybu nebo jasn ým zdůvodněním podepřela své kroky, dnešní aféra by se nekonala. Pozice mrtvéh o brouka a neustálé zamlžování situace pouze stupňuje nedůvěru a odpor proti j ednotlivým úředníkům i radnici jako celku.
Dagmar Oplatková
------------------------------------------------------------ Redakce si vyhrazuje právo na jazykovou úpravu a případné krácení příspěvků čt enářů uveřejněných v této rubrice. S těmito příspěvky se nemusí redakce vždy n ázorově shodovat.
------------------------------------------------------------ Z dopisů čtenářů vybral
a redakčně upravil Marek KOŘÍNEK