--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hrbek Antonín
Název: Psychotronika a StB
Zdroj: NN Ročník........: 0005/006 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PSYCHOTRONIKA A STB V sérii článků v Necenzurovaných novinách informovala značka KMBs (Milan Kočí k) o psychotronice, léčitelích a alternativní medicíně. Na tyto problematiky se oficiální představitelé komunistického režimu nedívají příliš příznivě a t ak se pracovnící, zaobírající se uvedenými oblastmi, pokládali za bojovníky proti komunistickému materialismu. V řadě případů zcela opravněně. Ne však vž dy! Proto bych chtěl uvedené články doplnit o několik poznámek: Je pravdou, že v ideologicky zaměřených článcích odsuzovali naši "koryfejov é" vědy i žurnalistiky psychotroniku jako buržoazní pavědu a léčitele jako p odvodníky. Na druhé straně jak sovětská KGB a sovětská armáda, tak i naše STB projevovaly o psychotroniku (respektive parapsychologii) skutečný zájem, pro tože i kusé informace o jejich výsledcích v západních zemích si pozornost za sluhovaly. Vždyť možností dálkového mimosmyslového přenostu informací, "čtení " myšlenek a ovlivňování psychiky jiných, předvídaní budoucích jevů, psychic kého vyvolávání objektivně detekovatelných účinků (pohyb a deformace předmětů , vznášení, materializace "plazmy", ovlivňování chemických a biologických pro cesů) a nakonec i neinvazní diagnostikou a léčitelstvím se zabývaly tajné sl užby všech větších států.

A pokud jde o léčitelství - vždyť i nejvyšší komvůdci jsou nakonec lidé a k dyž jim hrozí nemoc nebo dokonce smrt, tak zapomenou na ideologii a hledají c estu k léčiteli. A je paradoxem, že skutečný léčitel je nesmí odmítnout, byť by byli největšími netvory, neboť nemá právo soudit, ale má povinnost pomáha t. Za všechny je možno jako příklad uvést Antonína Zápotockého, kterému léči tel Jan Mikolášek v roce 1946 uzdravil nohu zachvácenou snětí, nebo Leonida B režněva, o kterého soustavně pečovala známá "Džuna".

V českých zemích má psychotronika dlouholetou tradici. Již za první republiky se rozvinula činnost různých "okultních" a "spiritistických" společností a t o i v mezinárodním měřítku. Prace Weinfurtera, Lešehrada, Kaisara, ing. Vašic i, Rosnera, Touška, Kuchaře i Spiritistická revue a Československá revue psy chická mají dodnes platnost. Z poválečného období stačí jen připomenou Břetis lava Kafku, jehož kniha "Nové základy experimentální psychologie", vydaná v roce 1947, se v období komunistického režimu platila skoro zlotem. Na Kafku p ak navazovali další, např. Jaroslav Bicek.

V roce 1978 byla Františkem Kahudou založena Psychoenergetická laboratoř, k terá si dala za cíl na základě obsáhlého kvanta informací a cílených pokusů zjistit, zda lze vědeckými metodami některé psychotronické jevy potvrdit nebo ne. Byly testovány desítky tzv. senzibilů a léčitelů (např. Grešík, Vydra, Mojžíš, Vávra, Calábek, Slouková, Paseka) a byl proveden i pokus vysvětlit ps ychoenergetické jevy pomocí neviditelných částic, zvyných "mentiony". Jejich existence však nebyla prokázána. Výsledky prací byly podrobeny tvrdému opone ntnímu řízení, kterého jsem se také s řadou odborníků zůčastňoval. Zásluhou Psychoenergetické laboratoře vznikla velmi úzká spolupráce tzv. oficiální med icíny s léčiteli. Je zajímavé, že spolupracovat s Psychoenergetickou laborat oří bylo léčiteli považováné za určité vyznamenání a neméně zajímavé je, že d ělala jen z nadšení. I když prof. Kahuda neblaze proslul jako ministr školstv í v letech 1956 až 1963, jsou jeho zásluhy o otevřený přístup k psychotronic e nesporné.

Potíže s financováním naopak neměl Institut pro psychotroniku a juvenologii , založený Zdeňkem Rejdákem, povýšeného značkou KMBs na "nestora a průkopníka české psychotroniky, známého autora a publicisty, světoznámého badatele a t eoretika". Také zaměření institutu bylo dosti jiné, než Psychoenergetické lab oratoře. Rejdák se zaměřil na co nejširší okruh jevů, navázání velmi úzkých k ontaktů s co nejširším okruhe pracovníků v této oblasti a o proniknutí na me zinárodní fórum. Jeho knihy "Perspektivy telepatie" (1970),"Telepatie a jasno vidnost" (1970) byly ve své době jedinou dostupnou literaturou o těchto jeve ch. A tu se vkrádá otázka - proč tento eminentní zájem o co nejširší styky, o proniknutí do mezinárodní oblasti a jak bylo možné publikovat v době, kdy by la tato problematika tabu.

Odověď lze patrně nalézt v Seznamu spolupracovníků STB, kde je uvedeno: Rejdák Zdeněk nar.7.11.34 č.reg.2859 krycí jméno Ráž

Rejdák Zdeněk nar.7.11.34 č.reg.18172 krycí jméno Homér Rejdák Zdeněk nar.7.11.34 č.reg.285988 krycí jméno Ráž

Rejdák Zdeněk nar.7.11.34 č.reg.817286 krycí jméno Homér V roce 1992 publikoval Zdeněk Rejdák v nakladatelství Koníček knihu "Zazdra vím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou" a v nakladatelství Eminent v roc e 1994 skoro doslova stejnou pod názvem !Páter František Ferda", tedy o člov ěku, o němž agent Ráž, nebo agentHomér podával informace na STB. V těchto kni hách sám napsal.

"Dříve se lidé dělili na charakterní a bezcharakterní. Již to, že se o něko m řeklo, že je charakter, znamenalo, že tonto člověk jedná správně, tak jak t o odpovídalo obecnému podvědomí, tedy ne tak, jak by to bylo pro něho pohodl né. Pak se o někom řeklo, že je bezcharakterní. U tohoto člověka se však před pokládalo, že ví, jak jednat charakterně, ale sám se tím reřídí. Sobeckost a závist začaly u něho převládat. Moderní doba nám však zrodila hybrida: člově ka acharakterního. On už ani neví, co je to charakterní a bezcharakterní, vůb ec si takovéto otázky nepřipouští. Jedná tak, jak se mu to hodí, jak je to pr o neho prospěšné a diví se, proč mu chceme něco vytýkat."

Je třeba ještě něco říci? Antonín Hrbek