--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Slušovická mafie v akci
Zdroj: NN Ročník........: 0005/007 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

OTÁZKY, NA KTERÉ NIKDO NEREAGUJE "SLUŠOVICKÁ MAFIE" V AKCI

Otázku, kde na všechny tyhle transakce, popsané v předešlé části našeho seriál u, brali pánové docent ing. František Čuba, CSc., & spol. peníze, si už od poč átku roku 1990 kladli spolu s představiteli Občanského fóra ze Slušovic a tamn í poctiví družstevníci. A snažili se, jak jsme se už o tom zmínili v minulých pokračováních mnohokrát, na uvedenou skutečnost upozorňovat kde koho. Počínaje Federálním shromážděním přes Českou národní radu, federální resp. česká minis terstva a konče vyšetřovacími orgány VB a tehdejší prokuratury. Zbytečně. Poku d nějaké kontroly, revize nebo šetření vůbec proběhly, "nenašly" nic. Anebo po uze to, co už bylo promlčeno případně amnestováno...

(Pokračování z minulého čísla)

(Tak například prodej strojů JZD Slušovice akciové společnosti Moragro za témě ř nulovou zůstatkovou hodnotu byl shledán v pořádku. Stejně tak nikoho "nepoho ršil" převod administrativní budovy družstva výše citované společnosti Moragro za směšných pět miliónů korun: Přitom je zajímavé, že základní kapitál téhle "akciovky" činil jen milión 200.000 korun a transakce se uskutečnila sotva pár dní po zápisu společnosti do podnikového rejstříku...)

Část V.

Rovněž tak nikdo nepátral po původu peněz, získanch z činností, které neodpoví daly schválenému povolení. Jinak by totiž kontrolní a bezpečnostní orgány zcel a jistě přišly na dost "podivných" věcí. Třeba, že počátkem roku 1990 mělo JZD DAK Slušovice na skladě cca 200 až 300 počítačů, z nichž bylo asi 100 kusů pr odáno s malou přizážkou k původní "slušovické" ceně akciové společnosti TESSEK (IČO 13690493), která je za stejnou cenu prodala Moragru. A to pak ty samé po čítače obratem za dvojnásobnou cenu prodalo zpět JZD DAK. A aby zmíněný obchod zakryli, tak si pánové z Moragra půjčili od Chemopolu Bratislava devět milión ů korun.

(Anebo by musely pořádně vyšeřit, kdo vlastně vykradl 23. března 1990 všechny trezory v kancelářích Moragra, když klíče od místností a trezorů měli pouze do cent ing. František Čuba, CSc., a Pavel Čmolík. A proč vedle celkem malé částk y 30.000 korun zmizely hlavně účetní doklady, pokladní knihy a jiné, dodnes ne identifikované písemnosti!)

MORAGRO: JAK LZE VYDĚLAT PENÍZE

Tahle akciová společnost je vůbec zajímavá. Možná tenhle důvod či to, co zatím o ní víme, nás proto nutí všimout si jí podrobněji. Přesněji metod, které už od svého vzniku používala. Než k tomu ale přejdeme, zopakujme si ještě jednou některé základní údaje. Třeba skutečnost, že MORAGRO se původně mělo stát jaký msi mozkovým trustem a poskytovat infomační servis a zprostředkovatelské služb y všem družstvům, společnostem s ručením omezeným, "akciovkám" či firmám, jež vznikly na slušovickém základě...

(Připomeňme si ale také jména oněch dvanácti nomenklaturních kádrů a funkcioná řů, kteří, každý s vkladem 100 tisíc korun na akcie, jež ovšem nebyly údajně v ypsány, měli dublované členství nejen DAK MOVA Slušovice, resp. později Bratis lava, ovšem i v dalších subjektech, např. NIKA, TRICAMO, TZV, AGROCOMP aj. Jed ná se o docenta ing. Františka Čubu, CSc., jeho bratra Josefa, ing. Kovaříka - náměstka pro zahraniční obchod, JUDr. Kaláče - vedoucího právního útvaru, ing . Frnku - náměstka pro kybernetiku, docenta ing. Hurtu - ekonomického náměstka , Pavla Drhu - generlního ředitele DAK MOVA, ing. Miroslava Zajíce - někdejšíh o tajemníka ÚV KSČ a před listopadem 1989 člena jejího předsednictva, prokuris ty MORAGRA, Pavla Čmolíka - dřívějího předsedy Komunistické strany ve Slušovic ích a poté generálního ředitele MORAGRA a zároveň šéfa CARGO MORAVIA...) * * *

Jedinou starostí výše jmenovaných pánů coby předstaitelů a akcionářů MORAGRA b ylo, jak rychle a bezproblémově, pochopitelně na úkor původního slušovickéo dr užstva, přijít k penězům. Detailně některé používané metody v jednom z dokumen tů popisuje bývalý vyšetřovatel policie ve Zlíně, o němž bude řeč později, a n ejnověji "emigrant" ve Švýcarsku kapitán Alexej ŽÁK. Podle něj se to dělalo ta kto:

"Počítače ze Singapůru, které byly původně určeny pro DAK a kalkulovalo se s n imi v plánu zisku agrokombinátu, se nasměrovaly do akciové společnosti MORAGRO . Hlavní díl odpovědnosti na uvedeném podvodu vůči vlastnímu družstvu nesou: i ng. Horoščák, ředitel závodu Slušovice-Export v Bratislavě (vystavil na příkaz svého nadřízeného ing. Kovaříka fakturu na částku cca 15 miliónů korun za dod ávku počítačů do MORAGRA); ing. Horký, ředitel akciové společnosti TESSEK BIOE N Brno (vznikla také na podstatě majetku slušovického agrokombintu a má IČO 13 690493 - pozn. autor), jinak dříve zaměstnanec Slušovic a rovněž podřízený ing . Kovaříka, jen vystavil objednávku na odběr počítačů z MORAGRA ve výši přibli žně 90 miliónů korun včetně hospodářské smlouvy. S těmito doklady, tj. s faktu rou, objednávkou a hospodářskou smlouvou šli funkcionáři MORAGRA do Komerční b anky Zlín a na jejich základě obdrželi od ing. Veselé úvěr ve výši 90 miliónů Kčs na nákup počítačů od DAK. Ten však k tomuto účelu, jak tvrdili v bance, ne použili, ale za peníze získané uvedeným zůsobem koupili původní administrativn í budovu slušovického družstva (i se zařízením) za směšnou částku 5.000.000 Kč s (znalecký posudek vypracoval člen DAK MOVA ing. Filipec, což je v rozporu se zákonem...). Dále získali závod na výrobu zápalek SOLO LIPNÍK a založili svým odnožím konta v Ružomberoku, Ostravě, Prostějově, Havlíčkově Brodě a pod." * * *

Je pochopitelné, že po těchhle "veletočích" jim z poskytnutého úvěru nezůstaly žádné peníze. To je však nemohlo vyvést z míry, protože počítače ve skutečnos ti zaplatil, jak bylo zřejmě dohodnuto předem, někdo jiný. Docent ing. Františ ek Čuba,CSc., pouze nařídil fakturu z DAK Slušovice stornovat a objdnávka včet ně hospodářské smlouvy se "jako naschvál" společně s dalšími dokumenty ztratil a při "vloupání" do objektu MORAGRA na jaře 1990. A pak už se mohla bez rizika realizovat druhá část podvodu:

"Počítače ve skutečnosti za akciovou společnost MORAGRO uhradil v ceně milión 406 tisíc západoněmeckých marek PZO CHEMAPOL (Slušovice přes něj dříve vyvážel y kapalná hnojiva), a to do rakouské banky LANDER BANK WIEN. Čímž vlastně měly otevřenou cestu do Československa. Fakturu v "tvrdé měně" určenou MORAGRU vša k CHEMOPOL vystavil v rozporu s platnými předpisy tepre půl roku po zmíněné tr ansakci. Z čehož plyne, že díky citovanému odkladu poskytl soukromé společnost i MORAGRO i bezúročný úvěr, protože státní a družstevní organizace mají povinn ost fakturovat do patnácti dnů od splnění dodávky..."

* * *

A zbývá už jen závěr našeho případu. MORAGRO ihned, jak počítače převzalo, je prodalo za 87 miliónů korun závodu Zemědělského zásobování a nákupu Brno, což byl státní podnik, který měl vůči původnímu DAK Slušovice pohledávky ve výši s ta miliónů Kčs. Clkem přes půl milardy, samo Brno pak 15 mili1onů korun. O tom ale až v pozdjších kapitolách...

(Mimochodem, celý tento povedený obchod zajistil prokurista akciové společnost i MORAGRO bývalý vysoký exkomunistický funkcionář ing. Miroslav Zajíc. Za vyda tné spoluprce tehdejšího náměstka ministra zemědělství ČSR ing. Stanislava Pro cházky, původně dlouholetého člena DAK, po odchodu z ministerstva zaměsnance M ORAGRA, údajně v dost vysoké funkci, naposled ředitele Solo Lipník, který, jak jsme viděli, při oné popisované transakci Moragro koupilo...)

VÝNOSNÉ "KŠEFTY" S NAFTOU

Pánové z MORAGRA se však nezabývali jen zajímavými a hlavně "podivnými" rošáda mi s počítači. V zorném úhlu jejich pozornosti bylo prakticky všechno, na čem se dalo v té době hodně vydělat. Nikoliv "pár šupů", ale skutečně dost velké p eníze. V těchto případech se nerozpakovali používat jakékoliv metody a obchodo vat s kýmkoliv. Například se sovětskými vojsky dislokovanými ještě tenkrát na území Polska a tehdejšího Československa či NDR.

(Pro tuto chvíli pomiňme aféru s tzv. "červenou rtutí", ve sloganu našich spec iálních bezpečnostních služeb nazývanou "červeným vínem" z léta 1991 (o této a féře bude řeč později), a zastavme se u jiné strategické suroviny: U nafty. Ka pitán Alexej Žák, bývalý zlínský policejní vyšetřovatel, který se až do jara 1 991 rozkrádáním slušovického majetku zabýval, o kontraktech Moragra s touto su rovinou zjistil překvapivé podrobnosti.)

* * *

V době, kdy vrcholily "kšefty" mezi MORAGREM, TESSEK Brno, CHEMOPOLEM a brněns kým závodem Zemědělského zásobování a nákupu, "Slušovičtí současně uzavírali v elký byznys se Střední skupinou ojsk Sovětské armády v Milovicích: nakupovali zde ohromné množství nafty in natura v podzemních zásobnících, jejíž skutečné množství nelse zjistit. Na tom ostatně neměla zájem ani jedna strana. Proč tak y? Docent ing. František Čuba, CSc., byl přítelem mnoha vysokých důstojníků KG B, které hostil společně se soudruhem Hegenbartem, někdejším šéfem jednoho z n ejdůležitějších oddělení ÚV KSČ, a vrána vráně oko nevyklove..." Navíc, když z toho měli prospěch oba partneři. Jaký? O tom výmluvně hovoří fakta, zjištěná kapitánem Alexejem Žákem.

"Za odprodanou naftu Sověti odebírají z DAK Slušovice vysokozdvižné vozíky Vap ex. Protože se jednalo o zahraničního partnera, platby se musely řídit dle jas ně stanovených pravidel federálních ministerstev financí a zahraničního obchod u. Je podivuhodné, že tento výměnný obchod, který se udál roce 1990, nebyl vzá jemně proúčtován ani v době mého odvolání ze slušovického případu, tj. v měsíc i dubnu 1990," konstatuje bývalý zlínský vyšetřovatel ve svém vyjádření k této záležitosti. Podle něj příslušná jednání měla proběhnout teprve později před kompetentními orgány federálního ministerstva obrany...

(Tady jedno malé pozastavení. Totiž: nebylo to všechno trochu divné? Monopol n a dovoz nafty mělo federální ministerstvo zahraničního obchodu přes své specia lizované podniky. Jak to, že slušovickému agrokombinátu, nebo spíše Moragru, t yhle transakce vyšly? Jakým způsobem se nafta vykazovala? Nejen u Slušovic res p. Moragra, ale též u Střední skupiny sovětských vojsk v Československu? Komu byla pak prodávána dál, když monopol na prodej měla pouze Benzina? A hlavně: o bchod probíhal v roce 1990. V období, kdy pozornost naší veřejnosti byla na Sl ušovice zaměřena víc než abnormálně. To bezpečnostní vyšetřovací orgány nic ne viděly, nic nezjistily? Trošku podivné, přinejmenším...)

* * *

Daleko podivnější je ovšem jiná věc. Akciová společnost MORAGRO část takto zís kané nafty odvážela do Slovnaftu Bratislava. Tam za ni pravděpodoně docent ing . Franti3ek Čuba, CSc., a spol. obdrželi protihodnotu v západní měně. Jak píše Alexej Žák, vzápětí po této transakci MORAGRO "vystavuje fakturu znějící na t vdou měnu pro podnik zahraničního obchodu CHEMOPOL za dodávku nafty, kterou ta k uhrazuje svůj dluh za počítače." Což byl další renonc, neboť náž devizový zá kon v té době neumožňoval tuzemským organizacím provádět mezi sebou účtování a platby ve valutách. Pochopitelně, nic se však nestalo. Spíš naopak. Akciová s polečnost MORAGRO vzápětí stejným způsobem prodávala naftu dodanou ze zdrojů S ovětské armády dalšímu podniku, a to PETRIMEXU. A jak jinak než zase za valuty ...!

(Vskutku, metody, až jeden žasne a druhý se diví. Policie vyšetřuje a MORAGRO a DAK Sušovice či naopak vesele, a v podstatě beztrestně, kšeftují. Přímo před jejich očima. Není to zábavné? Ostatně, jak asi Slovnaft Bratislava a PETRIME X vykázaly onu slušovickou naftu? Co za dodavatele bylo uvedeno v dodacích lis tech, hospodářské smlouvě? Sovětská armáda asi těžko. Stejně tak, každý rok se přece dělají kontroly. proč nikdo nepřišel na skutečnost, že Slovnaft a PETRI MEX platily, ač nesměly, MORAGRU valutami. A pokud si toho kontrolní orgány př ece jen všimly, co s tím učinily? Jistě, otázek položených podobným způsobem b y mohlo být ještě víc. Ale, chybějí na ně odpovědi. Nebo spíš posluchači. Ať u ž úmyslně, či nedbalostí jiných. Stejně tak dodnes schází odpověď na zajímavou informaci kapitána Žáka o "příslušných jednáních" o této záležitosti, která m ěla z hlediska finančních náležitostí později proběhnout na tehdejším federáln ím ministerstu obrany...)

JSOU VŠAK I JINÉ "AKCIOVKY"

A je jich hodně. V letních měsících 1991 jen regisrovaných u Městského soudu v Brně nejméně sto jedna. Pochopitelně všechny s realtivně vel mi silnou majetkovou vazbou na někdejší slušovický agrokombinát. O některých j sme už psali v minulých kapitolách tohoto seriálu, například v souvislosti s t zv. rodinnými klany Čubů, Železníků, Garguláků... Abychom však pochopili vzáje mnou propojenost akciových společností či společností s ručením omezeným, podí vejme se na ně znovu. A všimněme si také těch dalších. Protože všechno souvisí se vším. Hlavně tady...

Třeba taková akciová společnost NIKA, kde byl předsedou představenstva nám už dobře známý ing. Milan Frnka, prokuristou docent ing. Josef Hurta, CSc., a sed ěli tam i dříve citovaní funkcionáři JZD DAK či DAK MOVA Slušovice (později DA K MOVA Bratislava) a akcionáři "odjinud" docent ing. František Čuba, CSc., Jos ef Čuba, Pavel Čmolík, ing. Miroslav Zajíc, JUDr. Jaromír Kaláč, Pavel Drha, F rantišek Železník, Miroslav Kovařík...

(Zápis do podnikového rejstříku nesl datum 20. června 1990, firma měla IČO 532 991 a základní kapitál reprezentoval hodnotu 140.000 Kčs: tedy 140 akcií na jm éno po tisíci korunách za kus. A předmět činnosti? Výroba a zpracovní, tržní ú prava, prodej a nákup elektronických výrobků a výrobků pro kanceláře, automati zace kanceláří včetně komplexního vybavení, obchodní činnost.)

* * *

Ve stejný den, tj. 28. května 1990, vznikla a rovněž ve stejný den jako NIKA, tedy 20. června, byla zapsána do podnikového rejstříku další akciová společnos t TVZ (IČO 533009). Shodné se ale jevily též jiné náležitosti: Stejná jména hl avních podílníků, pouze Františka Železníka vystřídal Jindřich Železník coby g enerální ředitel, základní kapitál obnášel rovněž 140.000 Kčs, i náplň se v po dstatě moc nelišila: Výroba, pracování, tržní úprava a prodej spotřebního zoží zejména elektroniky, potravin, průmyslového a kosmetického zboží, osobních au tomobilů a jejich příslušenství, zpracování a prodej chemických výrobků, obcho dní činnost...

(Něco tady odlišého však tady přece jen bylo: Docent ing. Josef Hurta,CSc., si vyměnil místo s Josefem Čubou, který se stal prouristou.)

* * *

Z dalších, ze slušovického majetku "podivně" nově vzniklých organizací stojí z a povšimnutí akciová společnost HOLSTEIN TRANSFER, kde vykonával funkci předse dy představenstva Josef Čuba. Zápis do podnikového rejstříku nese datum 13. sr pna 1990 (IČO 00543934), základní kapitál činil 89 miliónů 310 tisíc korun (kd e je asi oněch šest zakládajících členů vzalo, když "investovali" i jinde?), p odnikání bylo zaměřeno na chov plemenných býků, provozování plemenářské činnos ti, provoz inseminační stanice býků, prodej sperma býků, podnikání a ostatní z emědělské a jiné činnosti následným zpracováním produktů, obchodní činnost... (A opět jedna "zvláštnost": Společnost s obdobným zaměřením Bufalo - IČO 54665 8 - řídila Ludmila Čubová. Mimo to, do sféry vlivu Čubova klanu patřily i dalš í "akciovky" stejného charakteru...)

K zajímavým "subjektům" patřil též ZLÍNSTAV (IČO 530808). Nikoliv kvůli základ nímu kapitálu, jenž obnášel "pouhých" 303.000 Kčs, ale proto, že jeho předseda představenstva ing. Jaroslav Janiš byl zároveň vedoucím pracovníkem obdobného zařízení spadajícího pod Slušovice, a to družstevního podniku MORAVOSTAV Lípa .

(Vlastně proč ne? Alespoň se do budoucna daly lépe zajišťovat pro Zlínstav zak ázky na úkor JZD DAK Slušovice.)

* * *

Nesmíme ovšem zapomenout ještě na jeden, tentokrát společný podnik, který měl pro docenta ing. Františka Čubu, CSc., a jeho "lidi" nesmírný význam: CARGO MO RAVIA. Zápis do podnikového rejstříku nesl datum 21. února 1990, IČO 487996, c oby předseda představenstva či ředitel figuroval Pavel Čmolík. Předmět působno sti? Letecká přeprava osob a zboží v ČSFR a zahraničí, přeprava nákladů a obch odní činnost s tím související.

Což by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Jenomže: hospodářská smlouva o tomhl e druhu společného podnikání byla uzavřena mezi JZD DAK Slušovice a federálním ministerstvem vnitra už 17. října 1989 a ve vedení Cargo Moravia seděli v den zápisu do podnikového rejstříku pracovníci tohoto ministerstva ing. František Vlček, ing. Jiří Horník, plukovník Oto Sedlák a JUDr. Josef Tarčák. A právníh o poradce jim dělal podplukovník JUDr. Vladimír Laucký, bývalý náčelník I. odb oru Správy StB Brno a předlistopadový šéf Okresní správy SNB Gottwaldov. A pra covníci specialisté? Většinou ze Slov-airu a odborníků Letu Kunovice. (Ovšem nevlučují se zde ani další někdejší příslušníci Státní bezpečnosti nebo VB. Když mohl být jeden z předlistopadovch náčelníků OS SNB Gottwaldov podplu kovník PhDr. Václav Kilián podílníkem akciové společnosti GUKOS a dřívější náč elník oddělení vyšeřování OS SNB Gottwaldov major Jan Mach šéfem ČUTAPA - tzv. osobní Čubovy policie - tak proč by na letišti nemohli pracovat jejich "soukm enovci". Je to dost pravděpodobné.)

EKOTRANS MORAVIA A FORTUNA

Ve spektru mnoha dalších tzv. "slušovických" společností stojí za "zvláštní" p ozornost i ony dvě zmíněné v mezititulu. Proto si je z oněch 101 zaregistrovan ých u Městského soudu v Brně do poloviny roku 1991 necháváme na konec téhle čá sti seriálu. Tu první hned z několika důvodů: Byla nejstarší, měla největší ka pitál v podílech převážně státního charakteru, v době ustavení sdružovala nejm éně 65 podniků a institucí, téměř pět desítek osob a už tenkrát patřila k těm nejproblematičtějším. Z ekologického, politického i ekonomického hlediska. (A druhá společnost, FORTUNA? Lze říci, že oplývala zajímavostmi ještě většími : Tvořila totiž údajně základ většiny finančních transakcí od počátku devadesá tých let se formující Čubovy "říše". Jednak v souvislosti s tzv. družstevní ba nkou ve Slušovicích, jednak ve vztahu k pražské Agrobance. O možných přímých k ontaktech s dostihovým sportem a speciálně sázkovými kanceláři ani nemluvě...) * * *

Ekotrans Moravia vznikla 29. června 1989, a to na základě usnesení valné hroma dy: Povolení udělilo federální ministerstvo spojů den předtím pod čj. 64/89-KM , zápis do rejstříku pak byl proveden 2. srpna téhož roku (IČO 150665). Podle výpisu z podnikového rejstříku (oddíl 5a vložka 7) je zde předmět činnosti cha rakterizován takto:

- provoz osobní a nákladní dopravy

- výstavba a provoz přístavů, překladišť a souvisejících manipulačních a sklad ových prostorů

- výstavba a provoz malých vodních elektráren - těžba písků a štěrkopísků mimo koryta vodohospodářsky výnamných vodních toků - obchodní činnost spojená s výše uvedenou provozní a výrobní činností - provoz osobní a nákladní dopravy

- zasilatelství a činnosti spojené s organizací a obstaráváním přepravy osob a věcí

- výstavba a provoz ekologických zařízení

- zastupování dopravních a zasilatelských organizací - poradenství v oblasti dopravy, zasilatelství a logistiky

- nákup a prodej zboží (výrobků a služeb) pro zakladatele společnosti... Základní kapitál obnášel půl miliardy korun, čili 5000 akcií na jméno po 100.O OO Kčs za kus. Funkci předsedy představensva vykonával ing. Jindřich Železník, generálího ředitele ing. Josef Podzimek. A individuální členové resp. akcioná ři? Vesměs plejáda známých názvů ze Slušovic a akciových společností, které se z onoho povedeného JZD DAK vydělily i s majetkem. Např. Pavel Čmolík, ing. Jo sef Lízal, JUDr. Jaromír Kalač, ing. Jaroslav Novák, JUDr. Ladislav Čoček, ing . Bohumil Kovář, CSc., z ČSAV dr. Pospíšil, z ČVUT ing. Frantiek Čihák a další ...

(Čtenář se jistě zeptá, co že je na tom tak zajímavého. Prostě holt výče faktů ... Nikoliv: Podiné je třeba to, že společnost vůbec vznikla. Pár měsíců přd 1 7. listopadu 1089. A proč, když už tenkát se vědělo, že vybudovat a provozovat kanál Dunaj - Odra - Labe je z ekologického hlediska neslysl mnohem větší než Gabčíkovo... Navíc společnost dodnes neudělala prakticky nic. Vlastně ano, pr odukovala prý za šéfování ing. Žádníka jeden čas zdravotně nezávadou vodu, nad níž údajně hygienikům ve Zlíně vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. V této souvisl osti je pak reálná otázka, kde se nachází kapitál společnosti? Či na co byl po užit? Na gastronomické či hotelové, resp. "botelové" podnikání v Praze? Na "od stavná" zaměstnání některých funkcionářů sociálně demokratické strany, jako na příklad bývalého federálního ministra práce a sociálních věcí Jiřího Millera, který zde od jisté doby zastává vedoucí postavení?)

* * *

K dalším neméně zajímavým firmám patřila FORTUNA, společnost s ručením omezený m (IČO 544396). Mezi zakladateli jsou uvedeni Petr Kašík a ing. Arnošt Traxler . Z nich první se objevuje ještě coby podílník u IDEA LINE (IČO 15527981), SOL E (IČO 15527999) a FORTUNANTA (IČO 1552700ž), druhý rovněž u FORTUNANTY a pak u ZLÍNMONTU (IČO 545937) a v AGROCOMPU (IČO 531022). A pročpak že je Fortuna t ak zajímavá? Z několika důvodů: Především pan Traxler v určitém období figurov al coby akcionář a jeden z hlavních představitelů správní rady Agrobanky... (Vnímaví čtenáři si jistě vzpomenou na aféru ředitele téhle banky pana Krále s pokusem podplatit někdejšího českého premiéra Petra Pitharta před volbami vro ce 1992. Ostatně, o celé záležitosti se v současné době začíná opět ve sdělova cích prostředcích hovořit...)

Lze tedy říci, že osobou Arnošta Traxlera se prokazuje přinejmenším tehdejší p římé spojení Agrobanky se Slušovicemi. A můžeme se domnívat, že možná i s jist ými praktikami tohoto družstva desp. dnes DAK MOVA BRATISLAVA. Navíc, pan Trax ler je též podepsán na několika zajímavých šecích z první poloviny roku 1990. Ale o tom až v pozdějších kapitolách...

(FORTUNA ovšem existuje také v Praze. Nazývá se tak sázková kancelář bezprostř edně spojená s dostihovým byznysem. Vzhledem k tomu, že známější a váženější f irmy mají chráněný název, je docela možné, že se jedná o jeden a týž podnik ne bo že obě firmy jsou v "příbuzenském" vztahu...)

Jiří F. PILOUS

(pokračování příště)