--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Adamík Josef
Název: Konec první sametové republiky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/007 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KONEC PRVNÍ SAMETOVÉ PĚTILETKY Komunismus je zločinné spiknutí globálních rozměrů. Jeho podstata pozůstává: 1. z dvouvrstevné zločinecké organizace zahrnující složku veřejně viditelnou a mnohem důležitější složku tajnou

2. z každodenní systematické zločinné praxe. K definici Komunismu nepatří komunistická či marxistická ideologie. Ta poslo užila spiklencům po několik desetiletí jako LEGENDA, zástěrka zakrývající pova hu a cíl spiknutí.

Pro jednoduchost budeme spiknutí označovat jako Komunismus a spiklence jako Soudruhy.

Lze říci, že všechny systémy a režimy, které nám Soudruzi postupně vnutili a vnucují, jsou totálně prostoupeny PRINCIPEM LEGENDY.

Pro všechnu podstatnou skutečnost Soudruzi systematicky a profesionálně vytv ářejí a rozšiřují falešné, zavádějící interpretace.

V první fázi Komunismu Soudruzi za použití bestiálně zločinných metod zabavi li veškerý majetek pod záminkou, že s ním budou budovat "beztřídní společnost" , v níž "nebude pánů ani chudáků" atd.

Tato fáze Komunismu měla dvojí smysl: 1. Zmást světovou veřejnost vytvořením provizorních "socialistických" režimů, odsouzených předem k zániku.

2. Zotročit, zpracovat, zastrašit obyvatelstvo porobených zemí, aby při a po p řechodu do druhé (konečné?) fáze Komunismu nebylo schopno se zorientovat, nato ž klást odpor.

V roce 1989 dozrál čas k rozhodujícímu kroku. Soudruzi se doslova v okamžiku vzdali "své" ideologie, prohlásili, že systém, který vytvořili, nefunguje, a majetek, jehož byli do té doby samozvanými správci, si rozebrali mezi sebou. To je podstata věci.

Absolutním triumfem komunistické propagandy je skutečnost, že mnoho lidí uvě řilo, že v roce 1989 proběhla REVOLUCE, po níž původní mocní svou moc ještě up evnili a odpůrci "svrženého" systému jsou ještě většími chudáky než před "revo lucí".

Dnešní Česká republika je mimořádně odpornou asiatskou imitací demokratickéh o státu.

Po "revoluci" Soudruzi nastrčili do čelných státních funkcí takřečené diside nty, loutky pěstované KGB a StB pro etapu hladkého přechodu Komunismu z první do druhé fáze. Ti, kteří skutečně bojovali proti Komunismu, jsou i dnes v nemi losti.

Garnituru loutkových "disidentů" smetly už další volby. Obyvatelstvo rychle r ozpoznalo jejich naprostou mravní prohnilost. Štafetu viditelné moci převzal P rognostický ústav, expozitura KGB, instituce předurčená k hlavní roli při kons tituování "politického spektra".

Jsou 3 základní kategorie Soudruhů: a) stalinisté

b) osmašedesátníci

c) prostí zločinci bez ideologické zátěže, "pragmatici" Všichni Soudruzi "sametové revoluce", vítězové i "poražení", dostali možnost seberealizace v "politickém životě" státu.

Stalinisté mají dnes tři legální komunistické strany plus odbory, osmašedesá tníci jsou sdruženi v SOCIÁLNÍ DEMOKRACII a v onom nechvalně známém "OHnutí" p ozději přejmenovaném na "SVOBODNÉ DEMOKRATY".

Prostí zločinci vytvořili a ovládli ODS a ODA. ODS jako t.č. vládnoucí strana si zaslouží samostatný odstavec. Je to v pods tatě KSČ vystřízlivělá z ideologických bludů a o nějaké autentické politické o rientaci, pravicové, středové, levicové, nelze vůbec mluvit. Je to účelový sle penec zastřešující darebáky všech barev, je to sdružení dokonale bezpáteřné, z růdně "universální", "pragmatické".

V České republice neexistuje a nemůže existovat právní stav. Vztah státu k p rincipu zákonnosti je fraškou v čistém stavu. Je tu na papíře zákon o protiprá vnosti komunistického režimu a je tu na papíře, dokonce už od října 1991, lust rační zákon. Přesto je stát nadále pevně v rukou komunistických a estébáckých kreatur, se všemi nevyhnutelnými konsekvencemi z toho vyplývajícími. Zločinci nejsou státem stíháni, protože ZLOČINCI JSOU STÁT. Jednou z hlavníc h starostí státu je systematické vytváření permanentní důkazní nouze pro státe m řízený a podporovaný okruh zločinnosti. Důkaznímu řízení jsou z nejvyšších s tátních míst kladeny do cesty nepřekonatelné překážky s cílem nedopustit v doh odnutém okruhu průchod zákonnosti.

Organizace tohoto stavu je téměř dokonalá, prakticky dokonale je dodržován " zákon omerty". Pro případ jakékoli nehody je k dispozici armáda zločinných prá vníků.

Z toho vyplývá kardinální rozpor "sametového období": rozpor mezi skutečnost í, že Soudruzi nadále drží veškerou moc ve státě, a mezi nutností předstírat p řed zraky civilizovaného světa demokratický a právní stát. Tento rozpor nutí vládnoucí Soudruhy k jisté zdrženlivosti. Proti tu a tam s e vyskytnuvšímu odvážlivci prostě nelze nasadit klasické komunistické metody, nelze veřejně ukázat skutečnou moc.

Nutnost spokojit se s náhradními formami teroru a represe zvyšuje nervozitu Soudruhů a v důsledcích vede k zesurovění připomínajícímu více padesátá léta n ež relativně mírnější období tzv. normalizace.

Základní charakteristikou mravního klimatu Havlova a Klausova státu je schiz ofrenie, rozdvojení, mířící k nicotě. Tón dvojakosti a mravního relativismu ud aný z Hradu se pod machrovskou taktovkou "pragmatiků" rozezvučel v mohutný, vš eobecný, Náš Český Národní chór mravního nihilismu.

Ďábelský komunistický posun v oblasti etiky, kdy zločinec představuje normu a normální člověk se jeví jako blázen, se zdařil a nese hojné ovoce. Zločin dnes u nás současně jaksi je i není zločinem, zločinec současně jaksi je i není zločincem. U nás se to teď tak nebere, že, ehm... ehm...? Skutečnost, že zloděj, udavač, kolaborant, jsou normálně přijímanými, ba váž enými "občany", spolu s hrůzně šílenou interpretací křesťanské ideje odpuštění , pojaté jako BEZTRESTNOST PRO KOMUNISTICKÉ ZLOČINCE NA VĚČNÉ ČASY, ukazují, j ak beznadějně hluboko jsme klesli pod civilizační minimum. Postupně jsme se stali národem zlodějů, lhářů, podvodníků, fízlů, intrikánů, vlastizrádců, podlých a zbabělých krys.

Hle, Národ Sobě...

Zvláštní zmínku a zvláštní oceňující slova je nutno věnovat udavačům mezi ná mi.

Udavači jsou vůbec nejnižší, nejodpornější, nejsmrdutější spodinou národa, n aším rakovinným nádorem.

Jsou to skutečně nejhorší z nejhorších: horší než řadoví komunisté, než jakk oli vysoce postavení komunističtí funkcionáři, než lidoví milicionáři, než důs tojníci StB, z jednoho důvodu:

JSOU TAJNÍ. Žijí mezi námi, je těžké je rozeznat, a nelze jim nic prokázat. Drží pro nyn í supertajnou StB pozice. Spolupracují dále se svými řídícími orgány, předávaj í jim informace a plní jejich pokyny, profesionálně řídí a usměrňují naše osud y. Je čím dál zřejmější, že jsou všude.

Stát neudělal nic pro rozkrytí a zveřejnění této pekelné sítě, naopak, brání zveřejnění všemi prostředky. Jistě ví, proč. Tato skutečnost je ze všech "pol istopadových" skutečností nejstrašnější, je absolutně neodpustitelná a nezapom enutelná.

Holé svobody, které nám Soudruzi vrátili poté, co nás dokonale ožebračili, z většiny z nás učinili duševní ubožáky schopné opakovat jejich hesla jejich sl ovy, a poté, co oni sami dosáhli všemohoucnosti, si můžeme strčit, kam chceme. Obyčejný člověk je v pomyslné situaci sicilského rolníka po zrušení "zákona o vedoucí úloze mafie", s jedním rozdílem: vezme-li motyku a půjde-li do palác ů bojovat proti mafii, stát ho nechá sebrat a zavřít do vězení nebo do blázinc e

Je tu jediné velké téma pro sdělovací prostředky i pro tvůrčí umělce: přecho d Komunismu z první fáze do druhé a protagonisté tohoto přechodu. Vidíme, jak důsledně se sdělovací prostředky s výjimkami Necenzurovaných nov in a Českého týdeníku právě tomuto hlavnímu tématu, "skutečnosti nejskutečnějš í", vyhýbají. Jejich bossové jistě dobře vědí, proč.

Nedávno náhle zemřel ve věku nedožitých 50 let jediný umělec, který měl záje m a odvahu veřejně se vyjádřit, Karel Kryl. Zbyli kšeftaři a agenti. K vlastnictví majetku lze konstatovat, že jsme tam, kde jsme byli před "same tovou revolucí". Všechen majetek, a tedy všechnu moc ve státě drží ve svých ru kou Soudruzi. V "privatizačním procesu" nasadili VŠECHNY PROSTŘEDKY, jak vždyc ky učili.

Toto není nějaký "postkomunismus", ale stoprocentní Komunismus, ve druhé, po sttransformační fázi.

Vše nasvědčuje tomu, že obtížný manévr se podařil. Armáda krys je pevně usaz ena u kormidel a kormidýlek.

Naši rodiče byli otroky jejich rodičů, my jsme jejich otroci, naše děti budo u otroky jejich dětí.

Josef Adamík