--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Pokus o analýzu neanalyzovatelné kontrarozvědky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/007 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

POKUS O ANALÝZU "NEANALYZOVATELNÉ" KONTRARZOVĚDKY aneb JE UŽ BIS ZA HRANICÍ ÚNOSNOSTI?

Činnost zpravodajských služeb v České republice, tj. Bezpečnostní informační s lužby (BIS), Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka) a Vojen ského zpravodajství by měl, navzdory vládnímu návrhu, kontrolovat nejen kabine t, ale také Parlament. Tak to alespoň vyplývalo ze zákonů o zpravodajských slu žbách a BIS, které Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schválila dn e 7. července 1994. Poslanci však tehdy zároveň požádali vládu, aby do konce r oku 1994 připravila zásady zákona, který by stanovil rozsah a způsob parlament ní kontroly...

(Zhruba tak asi zněly oficiální informace, jež se o daném problému vzápětí obj evily v hromadných sdělovacích prostředcích. V Necenzurovaných novinách třeba v čísle 28 na straně patnácté. Jenomže, od té doby uplynulo už víc než sedm mě síců, a citované návrhy zásad o způsobu a kontrole Bezpečnostní informační slu žby neexistují. Místo toho ale máme cosi jiného: Přehršle afér, které vyvrchol ily před pár týdny podezřením z nezákonných postupů naší mladé "polistopadové" kontrarozvědky. Mimo jiné i podezřením, že vyvíjí činnost nad rámec daný jí z ákony a Ústavou...)

ROZKRADENÝ NÁRODNÍ MAJETEK

O jaké skandály jde? V prvé řadě o ty, jež se táhnou prakticky už od konce rok u 1992, čili od doby transformace Federální bezpečnostní informační služby (FB IS) do Bezpečnostní informační služby. Zde stojí za zmínku hlavně aféry, majíc í podtext ekonomicko politický. Tedy takového rázu, že se vymykají běžné hospo dářské kriminalitě a svým významem zasahují až na nejvyšší politická místa a d o značné míry mají vliv i na bezpečnostní situaci uvnitř státu.

V této souvislosti jde zejména o vyšetřování a následný soudní proces v cause VÁCLAV WALLIS & VIKTOR KOŽENÝ. Nikoliv proto, že prvně jmenovaný pán byl až do svého zatčení pracovníkem FBIS. Problém je spíš v něčem jiném: Totiž v tom, ž e BIS v celé záležitosti postupovala neprofesionálně, ne-li přímo proti zájmům tohoto státu. Navíc svou činností zřejmě úmyslně zamlžovala podstatu sporu, d e facto kryla "podivné" jednání předsedy představenstva Harvardských investičn ích fondů Viktora Koženého a vlastně mu umožnila "emigraci" do Švýcarska a nás ledně i vývoz kapitálu do zahraničí.

(Lze říci, že viditelný efekt tohoto přístupu se projevil už v dnešních dnech. Třeba tím, že záležitost není soudně dosud uzavřena a Viktor Kožený ve funkci presidenta HC & C "sedí" stále, a zdá se, že už definitivně, coby "emigrant" ve Švýcarsku. Nebo že poslanec českého parlamentu, současný poradce českého pr emiéra a bývalý výkonný místopředseda Občanské demokratické strany Petr Čermák , člověk, který byl právě přes BIS dost "podivně" zapletený do celé aféry, nas tupuje zaměstnání u Harverdských investičních fondů... A společnost HC & C, sp ravující majetek v hodnotě několika desítek miliard korun, přešla z Františka Stehlíka, takto dědečka Viktora Koženého a údajně bývalého generála a v padesá tých letech prý šéfa Čepičkova sekretariátu, na holandskou firmu E.M.I., Emerg ing Market Investment B.V., kterou vlastní Koženého matka Jitka Chvatíková... Pro jistotu, kdyby náhodou do budoucba něco opět nevyšlo...)

* * *

Není ovšem pouze causa Václav Wallis & Viktor Kožený, na níž se "nečitelně" po depsala Bezpečnostní informační služba. Mnoho čtenářů si zcela jistě pamatuje také na korupční skandál VELÁT & MUROŇ, který na jaře roku 1994 silně čeřil hl adinu našeho veřejného mínění. Jednak šlo v rámci privatizace o pokus uplácení státního úředníka, v tomto případě náměstka ministra privatizace Jaroslava Mu roně, jednak o akci namířenou přímo proti privatizaci s následným pokusem disk reditovat resp. odstranit z politické scény Muroňova šéfa Tomáše JEŽKA (ODA). A úloha kontrarozvědky? Zdá se, že tady probíhala tentokrát ve dvou rovinách: V té první působil "destruktivně" tehdejší ministr zemědělství Bohumil KUBÁT ( ODA) spolu s několika pracovníky bývalé FBIS, například JUDr. Bretem, JUDr. Ja rkovskou a Luborem Kohoutem, které protiprávně zaměstnával ve svém sekretariát u. V té druhé pak lze hovořit o "podivné" roli FIBIS či později BIS prostředni ctvím jejiho agenta, jistého JUDr. Leo DVOŘÁKA, jenž vzápětí na to za záhadnýc h a dodnes neuspokojivě vysvětlených okolností smrtelně havaroval. Nemluvě už o ještě "podivnějším" spojení dalšího nepřímého aktéra zmíněného skandálu Mich aela KOCÁBA s onou Federální bezpečnostní informační službou a oním agentem JU Dr. Leo Dvořákem, "majitelem" jakési "blíže neurčené" firmy...

(Je ppříznačné, že ani tato causa nebyla dosud uspokojivě vysvětlena. Ba naopa k, kdosi ji zahrál "do autu". Jediným, nota bene pro osnovatele zcela jistě "c htěným" výsledkem bylo, že se jim tenkrát nakonec podařilo Tomáše Ježka odstra nit z privatizačního procesu... A rozkrádání národního majetku mohlo, zdá se, pokračovat vesele dál. Za blahosklonného přihlížení BIS, která buď nikdy nic k loudného nevyšetřila, anebo pokud ano, nikdo neměl o to, co zjistila, valný zá jem. Konkrétní příklady? Budiž v této souvislosti připomenut třeba zrovna petr ochemický průmysl a jeho snaha o strategickou, prakticky výlučnou orientaci na ruské naftové mafie, nebo "privatizační projekty kolem bývalých prostor sovět ské armády RALSKO a MLADÁ, případ mnohamiliardového úniku majetku bývalého JZD SLUŠOVICE spojený s politickým podtextem... A mnohé další věci, v nichž BIS h rála resp. hraje skrytě či otevřeně, legálně případně ilegálně jakoukoliv roli ...)

JE BIS NÁSTROJEM "POLITICKÉHO VYDÍRÁNÍ"?

Tato otázka se stále více objevuje coby rozhodující moment současných afér, kt eré se v posledních týdnech bezprostředně Bezpečnostní informační služby dotýk ají. Přitom nelze tvrdit, že uvedený problém se nestal aktuálním jenom díky Ob čanské demokratické alianci a Křesťanské a demokratické unii - ČSL, které jej začaly, zřejmě při vědomí vlastních potíží, znenadání ventilovat. On totiž exi stoval a byla jen otázka času, kdy vyplave v plné nahotě na povrch... (Laskavý čtenář si jistě vzpomene na množství různých článků v tisku, pochopit elně také v Necenzurovaných novinách, či cílených pořadů v rozhlase a televizi , které podobný vývoj směrem k politickému vydírání naznačovaly. Stačí připome nout například přesně cílenou kampaň před presidentskými volbami v USA zaměřen ou na "záhady" pobytu Billa Clintona v roce 1969 v Praze. Nebo "vhodně" dávkov ané a účelově směrované úniky informací, týkajících se některých politických s tran či vysokých státních resp. veřejných činitelů. A nemusí jít při tom vždy jen o KDU-ČSL, ODA či DEU, i když tam je to nejzřetelněji vidět...) * * *

Jak již bylo řečeno výše, prioritním bodem celé záležitosti se stala otázka, z da BIS sledovala nebo nesledovala politické strany, zda unikaly nebo neunikaly "vědomě" informace. Při snaze "dešifrovat" onu "záhadu" nám může sloužit příp ad generálního ředitele a majitele Kreditní a průmyslové banky v Praze Antonín a MORAVCE. Nejen vzhledem k "načasovanosti" zmíněného problému, ale také pro " zajímavé" vnitřní vazby a vztahy k jiným causám.

Lze obecně vyvozovat, že "případem" Antonína Moravce se Bezpečnostní informačn í služba zabývala speciálně rozhodně dost dlouho, prakticky tři roky. Existují dokonce poznatky o tom, že zmíněný pán byl pracovníky BIS kontrolován. Nejen na území České republiky, ale například též při svém pobytu v zahraničí v roce 1994, konkrétně ve Velké Británii a Spolkové republice Německo. Ještě před tí m však kdosi rozhodl, že zatím nebude zatčen, přestože důkazů proti němu bylo už víc než dost: Zřejmě se čekalo na "odhalení" dokumentů, které by kompromito valy kohosi jiného...

(Ostatně, Antonín Moravec se stal objektem "zkoumání" naší nové "polistopadové " kontrarozvědky už v souvislosti s privatizačním projektem kolem vojenského p rostoru RALSKO. Už tehdy musela mít BIS a vyšetřovací orgány páně Šulova odděl ení pro těžkou hospodářskou kriminalitu na ministerstvu vnitra k dispozici vše chny podklady, ukazující na důvodné podezření z jeho trestné činnosti. Kdyby t enkrát "někdo" nařídíl uvalit na Antonína Moravce vazbu, škody, jež banky a vě řitelé utrpěly, mohly být podstatně menší...)

* * *

O sledování činnosti politických stran a společenských organizací ze strany Be zpečnostní informační služby je snad už zbytečné se v této souvislosti zmiňova t. Důkazy byly poskytnuty a vládní činitelé včetně představitelů BIS a ministe rstva vnitra se je ani nesnažili vyvrátit. Spíš je zajímalo, jak se zmíněné in formace, resp. onen inkriminovaný seznam, dostaly na "světlo Boží". Takže může me být svědkem až "hysterického" obviňování počínaje Parlamentem, resp. jeho k ontrolní komise pro činnost BIS přes Kalvodu či Luxe a konče oním pracovníkem Bezpečnostní informační služby, který "právě" dostal výpověď a má být "shodou okolností" Kalvodův spolužák... Nikoho však už nezajímá, jak se dané informace , a nejemom v této záležitosti, ocitly v tisku...

(A přitom je to prosté: Existuje "vážné podezření", a někteří novináři, kteří mají dobrou paměť a nepodlehli, to zcela jistě považují za víc než "vážné pode zření", že už počátkem roku 1991 tiskové oddělení tehdejší Federální informačn í služby vytypovávalo "vhodné" píšící redaktory u deníků a týdeníků, prověřova lo si je, poté jim "zkušebně" pouštělo "jisté" dokumenty a informace, aby pak po "jisté době zatáhlo sítě. Existují ovšem také, teď už nikoliv jenom podezře ní, ale přímo důkazy, že vedení některých redakcí například před zveřejněním " tvrdých" materiálů konzultovalo a radilo se s Bezpečnostní informační službou. Často také s vedením ministerstva vnitra... V "kuloárech" žurnalistických kru hů se o tom povídá téměř veřejně a jsou známa i jména. Ostatně, jak jinak by p očátkem roku 1992 přišla tehdejší FBIS k databázi novinářů, členů Syndikátu no vinářů České republiky? A jak jinak by bylo možné, že nikdo dodnes nezahájil v yšetřování oné v podstatatě nezákonné činnosti kontrarozvědky?)

ZÁVĚR?

Je v podstatě prostý a vyplývá už z nadtitulu našeho článku. Nelze totiž analy zovat "neanalyzovatelné". Důkazů je málo. A pokud jich existovalo větší množst ví, po vzoru bývalé Státní bezpečnosti byly zničeny a nahrazeny jinými, těmi " nezávadnými". Což není pouze domněnka. Protože každý zkušený, věci znalý člově k potvrdí, že k tomu, aby z "živých" svazků zmizely kompromitující dokumenty a někdo je nahradil jinými, stačí průměrně vzdělaný středoškolák. Stačí k tomu vhodný psací stroj, vhodný papír, vhodný podpis, vhodné razítko: V éře počítač ů, lejzrových tiskáren, skenerů a dokonalých kopírek ještě míň...

(Přesto však nějaký závěr z naší "exkurse" po "jisté" angažovanosti Bezpečnost ní informační služby v "jistých" případech učinit musíme. Například v tom, že de facto v České republice nikdo činnost kontrarozvědky de facto nekontroluje. Premiér Václav Klaus se k tomu osobně přiznal. Anebo v tom, že nikdo v České republice ve většině případů de facto kontrarozvědce nezadává úkoly. K čemuž s e premiér Václav Klaus rovněž osobně přiznal. Zdůvodnění, že když tajná služba pracuje dobře, není co kontrolovat a když bezpečnost státu není ohrožena, nem á vláda pro tajnou službu žádné úkoly, neobstojí. Bezpečnostní informační služ ba nepracuje dobře a politická a ekonomická bezpečnost státu je dosti labilní. A kontrarozvědka si v této bezprizorní situace může v podstatě dělat, co chce . Nebo se stát zmanipulovatelnou složkou v současném mocenském boji. Možná i p roto nikdo nemá zájem o důslednější vládní a parlamentní kontrolu. Jinak by to tiž musel vidět ony styčné body mezi všemi právě nastíněnými případy, v nichž je BIS "namočena".)

Jiří F. PILOUS