--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Prasečí proces
Zdroj: NN Ročník........: 0005/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PRASEČÍ PROCES. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 stanuli obžalovaní Petr Cibulka, Bedřich Kare l, František Kostlán, Karel Kuchtiak a Luboš Vydra. Jako trestné bylo shledáno jejich prohlášení zveřejněné v Necenzurovaných novinách, dle něhož by měl být pan Alois Klár prasetem. Pan Karel Kuchtiak takto označil pana JUDr. Aloise K lára na jemu adresovaném korespondenčním lístku.

Litera zákona

Žrouti práva trestního mohou v jednání obžalovaných spatřovat trestný čin útok u na veřejného činitele snad ve smyslu stanovení ş 156 odstavec 3, trestního z ákona. Protože však jsou v citovaném odstavci dány zločincům na výběr dva způs oby útoku na veřejného činitele, nezbývá než specifikovat, zda obžalovaní Aloi se Klára hrubě urazili nebo pomluvili. Soustředíme-li se pouze na výrok, dle n ěhož by měl být postižený prasetem, jde skutečně o nepravdivý údaj, tedy o pom luvu ve smaslu ustanovení ş 2O6 trestního zákona. Pouhým porovnáním fyziognomi e postiženého se vzhledem bezesporu tak užitečného tvora, jakým je prase honos ící se odborným chovatelským názvem - české bílé ušlechtilé prase, zjistíme, ž e pan JUDr. Alois Klár není přirovnávanému tvoru vůbec v ničen podobný. Můžeme dokonce tvrdit, že ušlechtilost lze přisoudit jenom tomu z porovnávaných obje ktů, který to má ve svém odborném názvu. V tomto smyslu skutečně pan JUDr. Alo is Klár není a ani nemůže být prasetem i kdyby sám chtěl. Jde proto o pomluvu. Zda jde o urážku, třeba posoudit, kdo z obou porovnávaných objektů byl více u ražen.

Nesnadné bude i posuzování urážlivosti výroku obžalovaných vyřčeného jimi na a dresu postiženého. Jeden z nich, Luboš Vydra, se vyjádřil v tom smyslu, že jde o přirovnání, metaforu, básnický obrat. Budiž, pak však musíme pojem P R A S E vidět jako pojmenování něčeho, co se skutečným prasetem nesouvisí, co si lid é pod ním pouze představují, nazývají-li koho prasetem. Takové představy jsou determinovány dobou, kulturním vývojem. Tak například, byl-li by pan JUDr. Alo is Klár nazván krávou a stalo-li by se tomu v Indii, nemohl by si ztěžovat. To jen pro upřesnění odkazu na dobu a kulturní vývoj. L a j e m e s i d o p r a s a t

Označování svých spoluobčanů zvířecími jmény patří bezesporu do kulturního výv oje našeho národa a ať se to komu líbí či nelíbí, paří přímo do jeho pokladnic e. Vidí-li kdo v pokladnici jenom krásné šperky, neví co je to poklad. V něm j sou základem zlaté cihly prostého tvaru, jednoduchého označení a vysoké hodnot y, daleko vyšší, než sebekrásnější prsten. Někdo raději prsteny jimiž se lze p ouze zdobit, jiný vidí ve zlatých cihlách mnoho skutečných hodnot jež lze za n ě získat. Pan expremiér Pithard, například, raději prstýnky a jiné šmuky. Patr ně má těch ostatních hodnot dosyta. On by patrně nikoho prasetem nenazval, prý se to nesluší.

Smíme nesouhlasit?

Aby mohli být zlolajnící souzení pro trestný čin útoku na veřejného činitele p odle ustanovení 3. odstavce ş 156 trestního zákona, musí být zlolajný výrok uč iněn při nebo pro výkon pravomoci veřejného činitele. V daném případě obžalova ných Petra Cibulky, Bedřicha Karla, Františka Kostlána, Karla Kuchtiaka a Lubo še Vydry lze řící, že svým výrokem vyjádřili nesouhlas s činností pana JUDR. A loise Klára coby soudce. Pozor však, musí být každý s výrokem soudu spokojen? Jak známo, rozsudek je vždy veřejný. Není určen jenom obžalovanému a žalobci. Je určen široké veřejnosti, pro jednu její část jako výstraha, pro jinou její část jako zadostiučinění. Pro každého pak jako důkaz kvality fungování soudů. V případě ohodnocení činnosti pana JUDr. Aloise Klára jako sudího to nebylo po prvé ani naposledy, kda se kdo k činnosti soudů vyjádřil. Vzponěme jen nesouhl asu vládních činitelú a nejen jich s výrokem Ústavního soudu České republiky v e věci restitucí osob nemajících trvalé bydliště na území republiky. Nepošimnu t veřejností nezůstal výrok Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vlastnictví ch rámu svatého Víta. Ač v daných případech páni soudci nebyli nazváni prasaty, n esouhlas je zjevný.

Jádro sporu mezi těmi, kdož nesouhlasí s kritikou výroku soudů a považují ji z a útok na jejich nezávislost a těmi, kdož soudy za jejich výroky kritizují je v představě o práci soudců. Jsou soudci pouhými ústy zákona slepě jej vykládaj ící či mají dát zákonu při rozhodování lidský rozměr?

V prvé výše zmíněné variantě by soudce posílající do vězení nebo dokonce na sm rt nepřátele totalitní moci byl zdatným úředníkem, jehož čest je třeba chránit před hrubými urážkami. Státní moc je však v takovém případě pvažována za nedo tknutelnou v celém svém komlexu, ve svých zákonech jakkoliv zvrhlých, v uskute čňovatelích takových zákonů, jakkoliv úchylných i v jejich interpretech jimž s oudci bezesporu jsou.

Avšak i některé totalitní zákony znaly cestu, kterou se soudce mohl při svém r ozhodování vydat, aniž by si zadal jak se svou ctí, tak se zlobou moci. Příkla dem budiž ustanovení o stupni společenské nebezpečnosti jednání jež má být pos uzováno jako trestný čin. Pak ten, kdo nechápal společenskou nebezpečnost tres tného činu jako jednání nebezpečné jen pro jednu politickou stranu, nemohl sou dit toho, kdo bránil zlovůli jen a jen té jedné straně. Takto posuzován by se například pan Miroslav Mareček nikdy do vězení nedostal, nedostali by se do vě zení ti, které kdysi odsoudil pan JUDr. Alois Klár.

Avšak moc nejraději a nejpilněji chrání sama sebe. A chrání ty, kteří se svoji činností na její ochraně podílejí. V tomto smyslu pan JUDr. Alois Klár chráni l totalitní moc tak pilně, že si sám vysloužil ochranu moci posttotalitní. Té je totiž, jako každé jiné moci, lhostejná minulost zdatných sluhů jí chránícíc h. Jen když slouží.

Kacíři.

Ještě jeden rozměr má spor obžalovaných Petra Cibulky, Bedřicha Karla, Františka Kostlána, Karla Kuchtiaka a Luboše Vydry. Je to rozm ěr historický. Musí se člověk s úctou sklonit před zlovolnou vrchností? Toť pr oblém pro nějž se vedly kdysi války husitské. Je dávným zvykem v této zemi zlé vůli odpírat poslušnost. Je biblickou pravdou viděti dříve brvno v oku svém. Všem věrným služebníkům k připomenutí platí - pomni komu a jak sloužíš, aby si s nevysloužil prase.

O odborné zdatnosti pana JUDr. Aloise Klára nemluví jen jeho snaha v letech hl uboko předlistopadovývh. Vyznamenal se, pokud si čtenáři NN vzpomenou i po lis topadu. Takže si V Praze dne 14. února 1995, pro NN Vladimír Kolář