--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kočík Milan
Název: Psychotronika, léčitelé,....
Zdroj: NN Ročník........: 0005/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
PSYCHOTRONIKA, LÉČITELÉ, ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA TOMÁŠ PFEIFFER - BIOTRONIK
Nedávno se objevoval i třikrát týdně na televizní obrazovce, promlouvá z rozhl asu, pořádá besedy. Narodil se v létě 1953 v Praze. Proslýchá se, že po návrat u z porodnice se děly v jejich bytě podivné věci - zvuky připomínající pád oce lové kuličky, bylo slyšet čísi kroky. Neobvyklé zážitky pokračovaly vizemi v j eho mládí - byl pozván na hostinu a nabídli mu na zlatých podnosech spousty jí dla, obíral maso ze žebírek, pak přešel k druhému stolu, kde ležel jeho otec a scházely mu tři žebra . . .( Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme a cokoliv se tu koná, všech se týče - J.A. KOMENSKÝ). Uvědomil si, že je neno rmální a barbarské pojídat mrtvoly ostatních živočišných druhů. Absolvoval stř ední průmyslovou školu v oboru stavby letadel a po sedmileté známosti se oženi l s vyučenou tiskařkou - Olgou. Za rok se jim narodila dcera Michaela. Se zájm em se zúčastnil setkání léčitelů v roce 1980, tam jej objevil JOSEF ZEZULKA, k terý byl již tou dobou vyhledávaným a úspěšným lidovým léčitelem působícím v o blasti biotroniky. BIOTRONIKA byla známa již v dávných kulturách a proktikován a před mnoha tisíci lety, později zapomenuta. Pan Zezulka ji po roce 1945 znov uoživil a léčil jí nemoci, které vznikají na základě bioenergetické nedostateč nosti organismu - nádory, cévní poruchy, kloubní onemocnění, cukrovka, roztrou šená skleróza, porucha imunity a další. Pacient je léčen nikoliv na bázi víry, ale VITÁLNÍMI BIOENERGETICKÝMI SILAMI Z VESMÍRU, které jsou prostřednictvím b ioenergetika předávány nemocnému. Bionergie posiluje obranyschopnost organismu a zasahuje do jeho pochodů a procesů. ( Štěstí své nacházej ve štěstí druhých - PLATON ). Josef Zezulka poznal nadání T. Pfeiffera a zapůjčil mu spoustu kn ih z oboru medicíny, mnoho vlastních rukopisů. Biotronika je mimo léčebné meto dy především filozofií, která odpovídá na základní otázky : Kdo jsme ? Odkud j sme přišli ? Kam jdeme ? Jaký je smysl našeho bytí a bytí vesmíru ? Toto jej n atolik uchvátilo a ovlivnilo, že přestal ze dne na den kouřit, ačkoliv po mnoh o let kouřil i třicet cigaret denně, přestal pít alkohol a kávu, jíst maso a u zeniny. Stal se velmi přísným vegetariánem, což považuje za souvislost se svoj í prací, neboť nemůže pomáhat životu a zároveň přispívat k vraždě zvířete. Po smrti J. Zezulky (1992) se dostal do role učitele biotroniky, vyhlédl si a vyc hovává svého žáka. Nejobtížnějším v tomto oboru je odmítání dalších pacientů p ro možnosti omezené. Je tolik vážně nemocných, u kterých selhaly dosud praktik ované léčebné metody . . .Kdyby existoval pořadník spousta lidí by se dostala na řadu za 15 let. Moudrost je rovnováhou rozumu a citu, rozhodl se tedy vystu povat veřejně v televizi a působit na lidské emoce, za pomoci hudby je zklidni t a uvolnit. Jde o vytvoření telepatického mostu mezi biotronikem a pacientem. Různily se názory na tato vystupování. Šéfredaktorka časopisu Regenerace p. M anolevská vyzývala k zasílání názorů na seance a neopoměla dodat, že ona je ji mi nadšena. Někteří léčitelé tvrdili, že prostřednictvím obrazovky nelze mít k ontrolu nad tzv. otevřenými a všemu (tedy i negacím) přístupnými diváky. Netrv alo dlouho a vystupování na stanici TV NOVA bylo ukončeno se zdůvodněním podiv ně propagovaného náboženství. . . T. Pfeiffer má soukromé nakladatelství, kde za pomoci ženy, dcery a přátel vydává díla svého učitele a měsíčník BYTÍ. Chce , aby si lidé uvědomili, že dosud nebylo v přírodě horšího tvora, než je člově k zabíjející ze sportu a pro potěšení, necítící potřeby druhých, jenom potřeby své, které jsou často zvrácené a vedou k likvidaci života na Zemi. Na svoji n edokonalost a hloupost je navíc hrdý. Neprojde-li lidská civilizace zásadní zm ěnou ve svém myšlení, může to ohrozit její existenci. Zatím se homo stupidus v yvíjí v homo sapiens. Dosavadní snažení, aby se biotronika dostala do nemocnic jako jeden z léčebných prvků, zcela ztroskotalo. Biotronici léčebné postupy l ékařů plně respektují a nikdy neodmítají, ale oficiální medicína biotroniku k tělu nemocného pustit nechce. Proto T. Pfeiffer založil nadaci BYTÍ ke shromáž dění prostředků na vybudování biotronické nemocnice, v níž by nechyběl přednáš kový sál, vegetariánská jídelna, prodejna ekologicky čistých a nezávadných pot ravin. ( Šťastny ať jsou všechny bytosti !) Od poslední velké cyklicky se opak ující přírodní katastrofy v celoplanetárním měřítku ubíhá čas. Místy zdecimova né životní formy se opět začínají rozvíjet, lidí přibývá. Formy organizace spo lečnosti jsou dány vývojem a ten pak zejména vlivy dob, které se střídají a ve dou - jsou-li nerovnovážně přijaty - až k deformacím. Velkou pomocí lidem v hl edání životně filozofické orientace jsou zrozenci, kteří se rodí jednou za dva tisíce let. Jsou nazýváni PŘINAŠEČI a jako jediní mají dar proniknout až k po dstatě pravdy bytí. NEJSOU ODKÁZÁNI NA DOHADY, UČENÍ A POSLOUCHÁNÍ DRUHÝCH. Od smrti posledního, který byl lidmi nazýván JE-ZEZ (tedy zkratkami počátečních písmen J.Z.) a dovětkem Christus, což snad vyjadřovalo místo jeho původu, uply nulo dva tisíce let. Přinašeči podávají lidem vždy čistou pravdu, ale ta je př ijata v různých dobách různě. I v tom lze vypozorovat rytmus. Poslední doba ro vnováhy je vzdálena více jak 40 tisíc let. KRISTUS JE UMLČEN A NAVÍC NENÍ DOCH OVÁNO NIC Z JEHO MYŠLENEK PSANÝCH JEHO RUKOU. BIBLE NENÍ JEHO KNIHOU, ALE KNIH OU JEHO ŽÁKŮ - APOŠTOLŮ, KTEŘÍ ZAZNAMENALI JEHO UČENÍ DLE STUPNĚ SVÉHO CHÁPÁNÍ STO I VÍCE LET PO JEHO SMRTI. Tak se dostředivost dostala tam, kde nebyla. ŠL ECHTICKÉ RODY před dávnými časy byly moudrým řádem vědoucích a vedoucích, však ve své nízké filozofii zapoměly, že MAJÍ SLOUŽIT SVÝM PODDANÝM A NE JE OTROČI T. Z mocenských důvodů se zároveň snažily pronikat do církve. Žily pro radován ky, moudrost byla ohrožena dogmatem, ušlechtilost nízkostí. Přišly náboženské i jiné války. Nesnesitelné TEMNO INKVIZIČNÍCH MUČÍREN utápělo v krvi každý odl išný názor, vyústilo v racionalismus odvrhující citové vnímání a vyzdvihující chladný kalkulující rozum. Cit ani nemůže ve své dogmatické podobě vyústit v n ěco jiného. SELHÁNÍ ŠLECHTY VEDLO KE SPOLEČENSKÝM POSUNŮM, SAHAJÍCÍM AŽ DO SOU ČASNOSTI. Lidé začínají chápat, že ani cesta jednostranného rozumu není to pra vé. TECHNIKA NIČÍ VŠE VČETNĚ ČLOVĚKA A ROZUM BEZ KONTROLY CITU JE ZLÝM PÁNEM. Planeta se brzy může stát neobyvatelnou. BUĎTO SE ČLOVĚK DOBERE ROVNOVÁHY ROZU MU A CITU, TEDY MOUDROSTI, UVEDE VŠE POSTUPNĚ DO POŘÁDKU, NEBO TOHO SCHOPEN NE BUDE. POTÉ PŮJDE ŽIVOT JINOU CESTOU A ŽÁDNÉ CHYTRAČENÍ TO ZMĚNIT NEMŮŽE. Je toto snad nějak zvláštní propagace náboženství ? Nebo je snad Tomáš Pfeiffe r přinašeč či jediný biotronik ? To nechť si již zodpoví každý sám. Z různých materiálů vybral a sestavil - M.K.
TAJEMSTVÍ HYPNÓZY A SUGESCE
Bolševický pasluha není urážka, ale diagnóza. Nelíbit se špatným je pro slušné vyznamenáním. Už zas viní, vězní, mlátí, zřejmě se jim vláda krátí. (Věnováno Jiřímu Wonkovi)
12. ČÁST
Díl poslední: pojednává o použití posthypnotické sugesce, cvičení síly vůle, p osilnění charakteru, sebeanalýze a koncentraci.
POSTHYPNOTICKÁ SUGESCE
Znamená přenášení sugestivní rady či rozkazu tak, aby osoba která je přijímá p oslechla až později, v době určené hypnotizérem. Účinky, které se objevují až po ukončení hypnotického stavu se nazývají posthypnotické. Pomyslně se to dá p řipodobnit k zámku a klíči, jehož zuby musí přesně zapadnout a musí být předem někým určeny. Poté při nastavení do správné polohy dojde k uvolnění inpulsu a plnění příkazu médiem. Toto může být úspěšně uskutečňováno jenom tehdy, pokud je dostatečně vyvinutá schopnost navodit hluboký hypnotický spánek. Vědomí mé dia lze přirovnat k hladké voskové ploše, do které je možné dle schopností vtl ačit myšlenku určenou k přenosu. Je nutné si opět zopakovat pro zapamatování, že PŘENÁŠENÍ SUGESTIVNÍCH PŘÍKAZŮ PRO JEJICH POSTHYPNOTICKÉ PROVEDENÍ, KTERÉ B Y ODPOROVALO PŘIROZENÝM SKLONŮM MÉDIA, BY NEMĚLO ÚSPĚCH. PROTOŽE SVĚDOMÍ, TA S CHOPNOST ČLOVĚKA ROZEZNÁVAJÍCÍ DOBRO OD ZLA, BY SE VZBOUŘILO. SVĚDOMÍ PŮSOBÍ J AKO FILTR MEZI VYSÍLACÍM A PŘIJÍMACÍM VĚDOMÍM. Ten, kdo nemá dostatečně vyvinu tý smysl pro morální zákaz, udělá tak přečin v každém případě i bez hypnózy. Z e začátku, aby jste se nevydávali nebezpečí odrazujícího nezdaru, pracujte s m édiem raději ráno nebo večer, kdy je jeho duševní stav klidný, vyrovnaný a sta bilizovaný. Později po zkušenostech a zdokonalení už nebude na tomto záležet. Nezapomeňte, že to, CO CHCETE PŘENÁŠET NEJSOU SLOVA, ALE MYŠLENKY. Vědomí médi a musí být úplně pasivní, nesmí myslet na nic jiného, jenom na to co si přejet e. Příkazy se opakují pomalu, potichu, jasně a pevně, přesvědčivě. Vaše pozorn ost se nesmí ani na okamžik odvrátit. Příklad příkazu : " Zítra v poledne mě v této místnosti navštívíte, pocítíte přání vykonat tento příkaz, nebudete mu o dporovat a zítra mě v poledne a této místnosti
navštívíte." Opakuje se 4-5x či více, vyslovuje se zřetelně a v duchu trvejte na nutnosti, že sugestivní příkaz musí být proveden. Sugestivní příkaz musí bý t bezpodmínečně kladný. Zjistíte duševní "poruchy a interference" jako rozruše ní vašeho média, jeho autosugesce zabojuje s nadvládou vaší sugesce. Tyto poru chy musí být izolovány a neutralizovány dalším opakováním. Pomoci si můžete tí m, že vezmete levou ruku média do své pravice a levou rukou budete jemně hladi t jeho čelo. Až si budete jistí, že médium si dobře zaznamenalo příkaz do pamě ti, můžete ho z hypnózy probudit. Vjem, který mu byl vtisknut, nebude ničím vy mazán. Zůstane skrytý a začne působit v určeném čase, přežije všechny zmatky a vzruchy každodenního života, je nezničitelný dokud nenastane jeho čas. Médium si ani neuvědomuje, že nějaký příkaz přijalo a že jedná z jiných pohnutek, ne ž ze své vlastní vůle. PŘI POSTHYPNOTICKÉ SUGESCI MUSÍTE CÍTIT SÍLU SVÉ VLASTN Í MOCI. Nejistota a zakolísání z vaší strany by špatně účinkovalo na médium a přijalo by tak jen mlhavou, deformovanou duševní představu. Při navodění hlubo kého hypnotického spánku, při úplném ochabnutí lze vědomí pacienta přirovnat k neexponovanému fotografickému filmu, na který se promítne dle přání myšlenka. Po probuzení média si s ním můžete popovídat o čemkoliv, kromě jeho problému či zlozvyku. Nikdy mu neprozraďte jaký jste mu dali sugestivní příkaz. Při ods traňování zlozvyku se tak postupuje proto, že jde o zdeformovanou mentalitu, k terá nutí k čelení sugestivního příkazu. ČLOVĚK NENÍ ROZUMNÝM TVOREM V TOM SMY SLU, ŽE JEHO ČINY JSOU INSPIROVÁNY ROZUMEM. HLAVNÍM ZDROJEM LIDSKÝCH ČINŮ JE V JEMOVÁ STRÁNKA A VŮLE. Rozum není hnací silou lidské činnosti, jenom řídí síly , které nás pohánějí. Je to vůle, která musí být při léčení napadena. Čin jako pouhý fyzický pohyb hrá zde podřadnou roli.Hlavním činitelem a původcem všech dějů je přání. Přání jako psychický pochod lze navodit jenom psychicky a účel em je vytvoření poddajnosti média dle směrnic, které on určuje. STAV UVOLNĚNÍ SE NAVOZUJE V DOKONALÉM POHODLÍ, ZÁDY KE SVĚTLU S LEHKÝM ZAKLONĚNÍM ČI OPŘENÍM O PODUŠKU.
VYTVOŘENÍ CHARAKTERU, SEBEANALÝZA, VYVINUTÍ SILNÉ VŮLE Správně-špatně, pravda-lež, počestnost-nemravnost, poctivost-intrik, dobro-zlo se nám objevuje téměř neustále před bránou našeho charakteru a na rozhodnutíc h, které děláme, na přednesených větách - na tom závisí cena naší osobnosti. N EJDŘÍVE MUSÍME POZNAT ROZDÍL MEZI SPRÁVNÝMI A NESPRÁVNÝMI, ŽÁDOUCÍMI A NEŽÁDOU CÍMI POVAHOVÝMI VLASTNOSTMI, MEZI TĚMI, KTERÉ ZPŮSOBUJÍ POKROK A TĚMI, KTERÉ H O BRZDÍ. CHARAKTER JE NĚCO VÍCE NEŽ SOUHRN POVAHOVÝCH RYSŮ, KTERÉ BY SNAD VYVA ŽOVALY ŠPATNOU STRÁNKU POVAHY, POKUD JE PŘÍTOMNÁ. Snahou má být vypěstovat svů j charakter tak, aby tvořil jeden harmonický celek. Malý užitek má člověk, kte rý dokáže určit směr, kterým má plout loď, aby dosáhla přístavu, když neví jak ji přinutit k vydání se tím směrem. Vůli může posílit jedině vůle. Vyvrcholen ím a cílem úspěchu je charakter získaný sebeovládáním, jehož zase dosáhneme se bepoznáním a sebeanalýzou. LIDSKÝ CHARAKTER JE UTVÁŘEN MNOHA JEMNÝMI VLIVY, PŘ ÍKLADY I PŘEDPISY, ŽIVOTEM A LITERATUROU, PŘÁTELI A SOUSEDY, SVĚTEM, V KTERÉM ŽIJEME, DUCHEM NAŠICH PŘEDKŮ, KTERÝCH DĚDICTVÍ DOBRÝCH SLOV A ČINŮ PŘECHÁZÍ NA NÁS. JE TO VŠECHNO URČUJÍCÍ ČINITEL INDIVIDUALITY, SÍLA ŘÍDÍCÍ ČINNOST ČLOVĚK A STOJÍCÍ ZA KAŽDOU MYŠLENKOU A ČINEM. Naše činy, slova a počínání, nejsou nič ím jiným než venkovním projevem myšlenek, které jsou v nás. Neustálý myšlenkov ý proces je tvořivou fází vývoje charakteru, která postupuje úměrně kvalitě my šlenek, které ji řídí. Při vytváření charakteru je kladná a požadovaná síla vy konávaná vůlí či uváženým rozhodnutím. Šťastným ztělesněním povahových rysů je jejich přítomnost vítaná a občerstvující, jemná a přece silná, moudrá a prost á, velká a přece skromná. Každý charakter se projevuje na tváři, okolí a vzhle du, minulosti a myšlení, dává barvu i formu. Z TOHO VYCHÁZÍ NAŠE SCHOPNOST POS UZOVAT CHARAKTER PODLE PŘÍZNAKŮ, KTERÉ SE SAMI OBJEVUJÍ A NĚKDY JE NEMOŽNÉ VYJ ÁDŘIT TO VHODNÝMI (slušnými) VÝRAZY (bez přirovnání k nevinným zvířatům - pozn . M.K.).
(Pokračování)
Milan KOČÍK