--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Záhadný pan Finbek
Zdroj: NN Ročník........: 0005/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Z bojů proti korupci a tajným službám

Záhadný pan Finbek

Hluk nejmenovaného pražského náměstí, před nejmenovaným luxusním hotelem nejvy šší cenové kategorie. Nedbalým pohybem ruky posílám svého osobního řidiče, s m ercedesem pronajatým naší redakcí ještě od firmy Helbig (zcela ve smyslu hesla , že pod svícnem je největší tma), za dalším tajným posláním. Je chladný, zimn í podvečer. Předemnou plá teměrudá obloha a z rychle letících mračen občas spa dne sprška deště. Zapaluji si cigaretu oblíbené značky Malboro a se zvednutým límcem kožeňáku hledím na přicházejícího muže. Je to tajemný pan Finbek, známý jak v kruzích obchodníků se zbraněmi, tak s těmi s ropou, či diamanty, a to o d mysu Hornova, až po Žabovřesky. Pro mnohé z nás cizinec, podle vlastního ozn ačení však - světoobčan. Jak sám tvrdí, je ve službách I. R. A. F. (Mezinárodn í státoprávní armádní frakce), tedy řádu usilujícím, s vynecháním jakéhokoliv násilí, o potírání organizovaného zločinu, ať je kdekoliv na této planetě. Vch ázíme spolu do restaurace, objednáváme si suché martini a za spokojeného pokuř ování zapřádáme rozhovor, který jsme přerušili při poslední schůzce v jistém m léčném baru.

Za NN se ptal agent zpravodajské sekce NITC "SIRIUS" Kultura jako ochranný nátěr pro zpravodajské služby

NN: Čemu říkáte "mléčná forma komunismu". Povězte mi něco o její charakteristi ce a jak se dostala na západ?

FINBEK: "Mléčná forma komunismu" je realistická ukázka jednání státních nadvlá dních úřadů a prokuratur v Mohuči a Koblenzi v sovislosti s kriminalitou v Čes ké republice. Tyto orgány jednají dnes stejně jako dříve jednaly prokuratury v ČSSR a nikoliv jako státní nadvládní úřady v právním státě.

NN: Je tu tedy cosi zcela nového, co v Německu před tím nebylo a co má souvisl ost s názvem "mléčný komunismus"?

FINBEK: Ano, tak je to správně řečeno. Jde totiž o projevy po tzv. revoluci, k terá proběhla na východ od železné opony koncem osmdesátých let. NN: To znamená, že to souvisí s pronikáním komunistických a levicových názorů do NSR z východu. Kdo je podle vašeho názoru největší šiřitel "mléčného komuni smu"?

FINBEK: Největším jeho propagátorem jsou tajné služby. To ony způsobují, že se demokracie stále více stává jakousi kulisou s jiným obsahem.

NN: Jakou roli ve hrách těchto tajných služeb mají kontakty různých organizací a skupin intelektuálů, na příklad Helsinský mírový výbor, Penklub, atd.? FINBEK: Samozřejmě, že tyto a další kulturní organizace, zednářské lóže a velk é kluby (Deines Club) hrají stejnou velkou roli. Intelektuálové z bývalých kom unistických států nejdříve byli protivníky intelektuálů západních. To si dnes neradi přiznávají. Později v době uvolnění se z nich stali spolupracovníci, dn es jsou obchodními přáteli, protože kultura je jeden velký byznys. Toho samozř ejmě od začátku využívali lidé z tajných služeb, mezi které na jakýsi druhý pr acovní úvazek, patřili právě tito intelektuálové. Nezapomeňme na to, že tajné služby se nevyhýbají žádné oblasti. Proto jsou bohaté a dělají s intelektuály společné obchody jdoucí do miliard. Tak na příklad v oboru filmového průmyslu je známo, že Československo bylo před listopadem 1989 prvotřídní výrobce tohot o artiklu nejenom pro USA, ale také zvláště pro NSR. Nikoliv ale pro legální s polkovou vládu, ale pro obchodnické mafie, z jejichž řad výrazně vystupuje oso ba mnichovského obchodníka Leo Kirsche.

NN: To znamená, že tito intelektuálové vytvářejí v obchodním zájmu i nepravdiv ou a zkreslenou skutečnost komerční kultury, kdy umělecké zážitky deformují vě domí široké veřejnosti. Podílejí se také na vkusu tzv. "násilí v kultuře". U k ořene této kulturní deformace, pak především stojí peníze od zpravodajských sl užeb?

FINBEK: Ano, to je naprosto přesně řečeno. Je také všeobecně známé, a to nejen om z odkrytých materiálů Stasi, že nejznámější umělecká výtvarná díla procháze la přes kanály těchto tajných služeb, aby je za devizovou měnu legálně zástupc i těchto služeb nakonec prodali bez toho, že by veřejnost o tom cokoliv věděla .

NN: Dá se tedy říci, že komunisté, když napadali naše disidentské intelektuály , že jsou ve službách západních zpravodajských rozvědek, tak vlastně měli zcel a pravdu. Oni jim vlastně opláceli jejich tvrzení, že čeští komunisté jsou slu hové Moskvy.

FINBEK: Oni často ani o tom nemuseli vědět, že pracují pro západní zpravodajsk é služby. Na penězích, které dostávali od tzv. humanitárních a jiných organiza cí to přece napsáno nebylo. Pokud se zapojili do kriminálních obchodů, tak je lidé, třeba od německé BND, kryli. To znamená, že státní nádvladní je nemohl v tom případě ani sledovat. Vzhledem k tomu, že tajné služby jsou i v současnos ti stále mocné, mají větší vliv než státní a občany volené úřady a soudy. Ve s tátech východní Evropy byly dokonce mocnější než generální tajemník, nebo ústř ední stranický výbor. Tajné služby však pracují i dnes v těchto pro ně velice výhodných podmínkách. Není pro ně problém pracovat s lidmi, kteří obcházejí zá kony a nedodržují je. Proto je všechno také tajné. To není jako ve Švédsku, kd e občan nemá přístup pouze k materiálům týkajícím se bezpečnosti státu. Legáln í je to pouze pro tajné služby a vládu, úřad, či skupinu lidí pro kterou zrovn a ony pracují. Jde v podstatě o velký podvod na občanech. Vezměte si příklad S tasi. Ještě nedávno to byli státní služebníci, požívající veškerá privilegia. Proč by se jich měli zříkat? Používají proto praktiky, před kterými nepřiprave né úřady a vláda SRN ustupují.

NN: Jak jste přišel na příměr "mléčný komunismus"? FINBEK: S tím, že spousta komunistického se vlastně pohybovalo na západ, jsem si všiml již od konce šedesátých let. Profesor Kinde na veřejnosti použil jako první termín, že "mléčná forma komunismu" působí právě v západních organizací ch. Svého času jsem jednomu svému známému, který se stal obětí těžké kriminali ty doporučil, aby státním nadvládním úřadům v Mohuči a Koblenci písemně sdělil , že jsou do jeho případu, který se udál v ČSFR zavlečeny i zdejší, to znamená německé prokuratury. Považuji totiž osobně za hochštaplerství, když mezi stát y jako bývalá ČSFR a SRN, jsou uzavírány tzv. přátelské smlouvy, podle nichž j e kriminalita vlastně hájena, namísto toho, aby se proti ní společně bojovalo. Vzniká tak precedens podle kterého nelze nic proti zločincům dělat pouze prot o, že se nacházejí na cizích státních územích. Namísto toho, aby vznikali smlo uvy o spolupráci ve vyšetřování těchto zločinů, vznikají smlouvy, která tato š etření pouze ztěžují. Křiklavý je na příklad případ bratrů Helbigů, kdy zatímc o je v NSR na ně vydán zatykač, oni se volně pohybují po území ČR až nakonec z cela záhadně zmizí.

Nové důkazy scénáře KGB k "sametové revoluci" NN: Pane Finbek, s kterými předními vládními činiteli v bývalé ČSSR, jste byl ve spojení?

FINBEK: Byl jsem ve spojení s lidmi z Ústředního výboru KSČ, a to již od konce sedmdesátých let, a to v souvislosti s velkými hospodářskými projekty. Znal j sem na příklad dr. Margalu, tehdejšího ředitele Vzduchotechniky Nové Město, po zději ředitel Chirany, či s panem Luterem provozním ředitelem Vzduchotechniky LVZ Liberec a dalšími členy poznal politbyra. Nikdy jsem si však tehdy nebyl v ědom spolupráce s tzv. agenty StB, či funkcionáři KGB.

NN: Vy jste ani nepředpokládal, že by jste s nimi přišel do styku. A nebo vás to tehdy nezajímalo?

FINBEK: Nebylo mi to jedno. Věděl jsem, že mnozí mohou být od StB. Ledacos jse m tušil i z rozhovorů "velkými bratry" z Moskvy. Byl jsem si vědom, že u mých zprostředkovatelských jednání mohou být také tito lidé. Ale vy přece také nemů žete vědět, když přijedete do pro vás cizího prostředí, případně do Drážďan, č i do Frankfurtu a budete zde vést jednání, zda váše protistrana není členem ně jaké tajné služby. V Německu jsem samozřejmě měl kontakty ke špičkám tajných s lužeb a věděl jsem jak je využívat, když šlo o hospodářské zájmy SRN, ale zde jsem byl cizinec, který se neobejde bez tlumočníka, stejně jako slepec bez prů vodce.

NN: Zmínil jste se, že jste byl informován od bratrů z Moskvy. Jak k těmto jed náním docházelo?

FINBEK: Zúčastnil jsem se jednání, které byly vedeny v OMNIPOLU a vlastně jede n ten průběh mi byl velice znám. Vedle mne seděl shodou okolností partner prot istrany, který přicestoval právě z Moskvy. Na to, že byl podle mého dnešního s oudu zcela jistě KGB, nebyl zas takový fanatik.

NN: Hovořil jste o tom, že popřední státní zastupitelství a právní úřady v Něm ecku působí dnes mnohdy stejně nespravedlivě jako prokuratury v bývalé ČSSR, n ebo jiných států RVHP? Můžete to nějak doložit?

FINBEK: Před revolucí tomu tak nebylo. To přišlo teprve po ní. Důkazy o tom za tím nemohu doložit, aniž bych měl souhlas mého přítele. Samozřejmě, že toto po volení od něho v nejbližší době dostanu a pak bych vám toto všechno mohl dolož it originálními dokumenty.

NN: Takže někdy příště.

FINBEK: Ano, samozřejmě. Můj přítel je pan Gross. Bojuje se státními zastupite lstvími v Německu a měl velice dobré kontakty k tajným službám a byl po revolu ci činný pro české ministerstvo vnitra a ze strany českého ministra vnitra mu bylo řečeno, že Gross byl v ČSFR již před revolucí registrován jako důstojník důstojník německé zpravodajské služby. Toto je ovšem typicky gaunerský kousek BND, který přes ústav v Kolíně již v roce 1984 dopustil, že Gross z východního Berlína, přes Mielkeho a Wolfa byl registrován jako údajný agent BND. O oné c hvíli člověk také může říci, že tehdy začala revoluce. Vím ale, že pan Gross n ebyl nikdy špion a to jak na západě, tak ani na východě, naopak byl bojovník p roti kriminalitě a korupci v Německu. Také proti tzv. R. A. F. Což je fanatick y zaměřená teroristická armáda, kterou BND využívá pro tzv. špinavou práci. Po kud totiž ona sama nechá někoho zabít, svede se to na R. A. F.

NN: Měl také co do činění s německou mimoparlamentní opozicí? FINBEK: Žádný kontakt neměl. Odpuzuje ho, stejně jako mne, že lidé z ní často vlastní vinou umírají rukama teroristů.

NN: Podle vás šel do toho jako outseider?

FINBEK: To určitě nikoliv.

NN: Kdo je pak ale v pozadí za záhadným panem Grossem? FINBEK: V pozadí pana Grosse stálo bezpečnostní oddělení spolkového kancléřské ho úřadu v Bonnu. To vím naprosto jistě, protože pan Gross byl v letech 1981 - 86 zapojen do velkých projektů ze zahraničí v oboru ropy a ropných produktů. Tuto činnost prováděl po dohodě, nikoliv na zakázku, se spolkovým kancléřským úřadem. Skrze tuto činnost se také dostal do kontaktu se špičkovými tajnými sl užbami, které tyto velké obchody zajímaly. Určitě nejen pouze v Německu, ale t aké ve východních státech.

NN: Z čeho berete takovou jistotu, že se pan Gross do žádného kontaktu s takov ou zpravodajskou službou nezapletl?

FINBEK: O tom jsem přesvědčen, protože ho znám již více jak deset let. V tomto směru i s ohledem na známost s panem Grossem mi také české ministerstvo vnitr a zprostředkovalo všechnu pomoc v boji proti velké kriminalitě. A to je pro mn e neosobní důkaz o tom, proč bych měl mít k tomuto pánovi důvěru. K tomu také existuje velké množství dokumentů. Doprovody státních návštěv v soukromém , al e i v politickém sektoru.

NN: Pane Finbek, odkdy se pohybujete v naší zemi a jakým způsobem jste pronika l ke svým známostem z nejvyšších kruhů? Jak jste se vůbec dokázal s těmito nej vyššími kruhy kontaktovat?

FINBEK: To je dobrá otázka? V roce 1986 jsem byl od mých smluvních partnerů dů věrníkem I. R. A. F. v ČSSR s cílem něčeho dosáhnout v boji proti komunizmu. S ouhlasil jsem s tím, že je třeba něco udělat pro intenzivní hospodářskou spolu práci. Věřil jsem, že když se bude v českém hospodářství dařit lépe, budou i l idé odvážnější a bude se politizovat proti komunistickému systému. Krvavé revo luce vznikají ze zoufalství. Zde šlo o to, jak vrátit vaše lidi na cestu k dem okracii. V roce 1987 mne požádali, abychom české průmyslové podniky, zvláště v SRN, podporovali v přímé spolupráci s německými podniky, bez účasti jiných za hraničních obchodních společností. Za tím účelem jsem dostal speciálně pro tut o činnost ředitelskou vybavenou kancelář u Strojexportu na Václavském náměstí. Podotýkám pouze, že tuto kancelář jsem ale nikdy nepoužil. Současně jsem byl zcela oficiálně registrován a jednal jsem na ministerstvu zahraničních věcí o své oficiální pracovní registraci, abych tak zcela vážně mohl začít. Na podzim roku 1987 mi bylo v Praze sděleno, že ČSSR bude jako poslední, která odejde z e středoevropské části východního bloku. První budou Polsko, Maďarsko, NDR a p otom teprve ČSSR.

NN: Kdo vám sdělil takovouto informaci?

FINBEK: Pan doktor Schloserek, který byl známou osobností zabývající se vývoze m do Sovětského svazu.

NN: Toto je velice zajímavé, protože to opět dokazuje, že existoval přesný scé nář KGB i pro tzv."sametovou revoluci".

Život je velký film

NN: Znáte jméno Jířího Stejskala, který byl ředitelem Armádního filmu? FINBEK: Ano znám. A vzpomínám na něho v dobrém. Poznal jsem ho spolu s panem V ladimírem Tichým a s panem dr. Stejskalem, tehdejším plukovníkem ministerstva obrany. Poslední z nich byl odborník přes velké privatizační projekty a také s polupracoval s bavorským rozhlasem a RD.

NN: Jméno pana Stejskala jako důstojníka StB, se velice často vyskytuje v kniz e bývalého rozvědčíka Frolíka: Špion vypovídá. Můžete mi říci, zda jde o tutéž osobu?

FINBEK: Když si vzpomínám na jednání s ním, tak si mohu velice dobře představi t, že by to mohl být on. Pan Stejskal se mi jevil jako vysoce inteligentní, ve lice milý, přístupný a současně diskrétní člověk.

NN: To co o jeho práci a chování ve zpravodajských službách v padesátých a šed esátých letech ale píše pan Frolík, tak jej nestaví do příliš příznivého světl a.

FINBEK: To je možné. Nikomu se přeci nemůžete podívat do hlavy. Podobné zkušen osti učinil i lovec nacistických zločinců Simon Wiesenthal. Brutální zločinci ve zcela jiném prostředí bývali velice často velmi milí lidé, kteří by kuřeti neublížili. Byli i přece i takoví, kteří se stali opět věřícími a chodili do k ostela, stejně jako před pácháním svých zločinů. Jako by je přešel pouze jakýs i amok. Pokud je pan Stejskal oním panem Stejskalem, který pracoval v minulost i pro tajné služby, mohli v něm kdysi tehdejší poměry také probudit čerta. Dob ro a zlo je přece v každém člověku. Ale o tom vám v případě pana Stejskala nem ohu nic říci, protože to nevím.

NN: Zdá se, že tito dva muži by mohli být totožní. Protože, když je někdo ředi telem Armádního filmu, má pod sebou i vojenský archiv. Tedy minulost nejen svo ji, ale i ostatních. Komu jinému to KGB mohl svěřit, aby to měl pod kontrolou, než pouze takovému člověku. Je to tak?

FINBEK: Jeden můj přítel byl v těchto studiích armádního filmu. Měl zde určitá obchodní jednání. Při té příležitosti viděl také filmy natočené před revolucí . Šlo o konkurence schopné filmy, aby získali jimi názorově na svoji stranu tz v. kapitalisty a vlákali je do tehdejšího ČSSR, buď k návštěvě jako turisty, n ebo aby zde investovali. Obchody Armádního firmu později převzala firma Gennex , jejímž šéfem byl právě Vladimír Tichý.

NN: Pane Finbek, jméno onoho vašeho přítele mi říci nechcete? FINBEK: To bych mohl, ale nevím zda se tak ještě jmenuje. Měl nakonec totiž z toho pouze spoustu problémů. Protože, když vstupujete do hry tajných služeb, n ikdy nevíte jaké problémy a odkud, na vás přijdou. Dokonce jej také chtěli zav raždit. Strávil kvůli tomu určitý čas i ve vojenské nemocnici, kde mu zachráni li život. Pokud i nadále působí ve vaší republice, pak zcela jistě pod jiným j ménem, protože měl následné problémy i v Německu s BND. Ta totiž pochopitelně dělá obchody i s Gennexem.

NN: Co víte o tom, že firma Gennex údajně také stála u vzniku pravicového dení ku Telegraf?

FINBEK: Toto je všeobecně známé. Pan Tichý založil nejen Telgraf, ale i Playbo y. Vedl jednání v Rakousku a Maďarsku a potom vlastně dostal odtud licenci pro ČR. Gennex vydal více tiskovin. Šlo o magazíny přes elektroniku atd. Nedávno jsem v novinách četl inzerát o tom, že právníci a notáři hledají osoby poškoze né od firmy Gennex, protože proti této firmě dávají žalobu. Takto se dnes post upuje soudními cestami proti tehdejším vysokým pracovníkům tajných služeb. O ú spěchu tohoto soudního sporu ale lze pochybovat. Tito agenti mají totiž meziná rodní špičkové kontakty, kterých se ani oni sami nemohou vzdát. Stejná situace , ba ještě mnohem těžší, byla po válce v Německu, v Itálii, v Rakousku. I dnes sedí někteří náckové ve spolkových úřadech, protože jsou členy podnikových př edstavenstev, prezidenti mocných společností. Osobně si myslím, že v ČR bude t rvat maximálně deset let, než příjde opravdu právní pořádek. Pokud ovšem mezit ím nedojde k obnově pořádků totalitních.

NN: Vladimír Tichý musel za svůj plodný život agenta zpravodajských mocností n ashromáždit jistě i velký majetek. Co je vám o tom známo?

FINBEK: Pan Vladimír Tichý má svůj majetek nejen v České republice, ale také v Itálii, kde má velké kontakty již z dřívějška. Nikoliv bezdůvodně. Proti Itál ii byl ve své době nasazen jako důstojník tajné služby a vedl zde síť špičkový ch československých agentů. Odtud má pochopitelně známosti i s druhé strany, v četně italské mafie. Tento milý a společenský člověk měl u tajné služby krycí jméno "KOCOUR".

"KOCOUR" a jeho "kočičky"

NN: "Kocour" mu pochopitelně neříkali pouze proto, že byl přítelem paní Petry Buzkové, nynější poslankyně ČSSD, jejíž jméno se taktéž nachází v registru sva zků StB? Byl tak označen proto, že má rád kočky, nebo že Petra Buzková bývala jeho "kočička"?

FINBEK: Zda to bylo v případě Petry Buzkové podle jejich soukromí, to nevím. M yslím si, že pan Tichý byl ale přesto především odborník na dvounohé "kočičky" . Zaučoval je totiž pro špionážní účely. Protože, která "kočička" přicházející na příklad ze zahraničí si mohla dovolit rozhovor s tak milým "kocourkem", kt erý umí perfektně několik řečí. To byla veliká příležitost, která pro špionážn í účely byla využívaná.

NN: Co víte o stycích pana Tichého s bývalým předsedou vlády Lubomírem Štrouga lem?

FINBEK: O tom zda Vladimír Tichý měl s ním přímý kontakt nic nevím. Ale vím, ž e sponzor pana Tichého, bývalý generální ředitel Československého armádního fi lmu dr. Jíří Purš je přítelem pana Lubomíra Štrougala. "Kocour" těchto "kočiče k" je vlastně získával přes tato filmová studia. Osobně jsem na své kůži zažil jak tyto bezvadné "kočičky" mne chtěli "ulovit". K tomu samozřejmě patřil hot el s tajnými kamerami. Naštěstí jsem byl natolik světem sběhlý, abych se do to ho nezapletl. Byl jsem vždy opatrný na ženské známosti a dával jsem si pozor n a alkohol. V roce 1987 jsem v ČSSR zažil případ, že jeden z mých spolupracovní ků, významný vědec a občan NSR zmizel na tři dny. Jedna taková pěkná "kočička" z baru v hotelu Magnolia v Piešťanech se po jeho omámení postarala o jeho zav lečení do vily v Ostravě, spravované KGB. Ještě po třech dnech páchl po kvasin kách následkem drogy a nebyl v dobrém zdravotním stavu. Jak jsem se dozvěděl, čerpali z něho tehdy informace.

NN: V čem mohli být informace tohoto člověka pro KGB přínosem? FINBEK: Jistý velký chemický koncern měl speciální továrnu vyrábějící, v rámci vojenských projektů pro SSSR, tzv. "bramborový jed", znemožňující pěstování h ospodářských rostlin. Tato továrna, pokud je mi známo pracovala do nedávna - a možná pracuje i dnes - v zapadlém koutě na území Slovenska nedaleko Piešťan. V roce 1989 se jmenovala Vzduchotechnika Nové Město. KGB nejspíše mimo jiné šl o o to, aby znal důvody, proč jsme několik dní před tím navštívili Nové Město a jaké zde máme kontakty.

NN: Co víte o tom, že Vladimír Tichý u nás koupil po listopadu 1989 továrnu ZP A?

FINBEK: Když jsem si to přečetl v českých novinách, tak mne to velice rozesmál o, že pan Tichý koupil továrnu za 400 milionů Kč a nikdo další již o tento obc hod neměl zájem. V oné době jsem hovořil s jistým žurnalistou, který mi sdělil , že na tuto dražbu byl puštěn pouze vybraní novináři, a to z českých deníků, se zahraničním pozadím, napojujícím se na německého tiskového magnáta Leo Kirs che. Šlo tehdy o plánovanou, organizovanou dražbu. Přítomny zde byli staré dob ré tváře důstojníků StB, známe z minulosti. Pan Tichý má exkluzivní byt v Mnic hově, který oficiálně patří jeho tchýni. Odtud řídí své kontakty k průmyslovým kapitánům celého světa. Má také prsty i v podivném zprivatizování Aritmi Voko vice. Prostě, instinkt na elektroniku mu v žádném případě nechybí. Na to je sp ecialista. Odtud jeho kontakty vedou k telekomunikacím v ČR.

NN: Pane Finbek, víte o tom, že Vladimír Tichý svého času zaměstnával i pana K ořána, jako šéfredaktora české mutace Playboye?

FINBEK: Vím o tom, že pan Tichý s panem Kořánem, primátorem hl. města Prahy ch těli dělat velké obchody ohledně telekomunikaci a televizního zařízení. Pan Ti chý kvůli tomu jednal jednal v Německu i s hrabětem von Lickem. Pohybovalo se v tom velmi mnoho peněz. Rovněž u toho hrálo svoji roli, jako velký zdroj fina ncí, i spojení ke Castrovi na Kubu. Možná šlo o komunistickou stranickou pokla dnu.

NN: Nesouviselo to spíše s karibskou bezcelní zónou? Což je jakési druhé Švýca rsko, co se týká bankovních vkladů?

FINBEK: Ne, toto mělo příčinu ve starých známostech Fidela Castra v ČSSR. Pozn al jsem u vás mnoho lidí, kteří měli s Kubou mnoho společného. Chlubili se mi originálními jídelními lístky z nejznámější, tamějšími komunisty privilegované havanské restaurace, kde jak je zasvěceným známo, je křižovatka agentů KGB, k teří se zde srdečně setkávají na svých cestách světem. Tyto jídelní lístky jso u pro západní sběratele nesmírně cenné a prodávají se za veliké peníze. Spojen í mezi Československem a Kubou se v tehdejší době projevovalo i velkým množstv ím Havan clubů u vás, stejně jako dnes se projevuje čínskými restauranty. To v še byly a jsou střediska mafie pro pašování drog a především pro výměnu inform ací mezi agenturními správami celého světa.

NN: Co víte o tom, že Vladimír Tichý vydává časopis AKCIONÁŘI? FINBEK: Toto si již plánoval v roce 1989. Mimo to i jiné noviny. Tehdy měl pan Tichý kancelář u nakladatelství Orbis. V 5. patře, přímo v místech, kde byla státní komise. O rok později vypracoval plán, jaké noviny bude vydávat. Zájmy firmy Gennex a. s. v oboru nakladatelství byly tyto časopisy: Motorismus, Voje nská revue, Akcionář, Sběratel, Umění,atd. Gennex měl také záměr vyučovat jazy ky a provozovat odbyt videokazet. Cíl byl jasný. Podchytit mladé lidi a provád ět s nimi jemnou manipulaci. To byl cíl tohoto velkého a renesančně všestranné ho člověka, jakým Vladimír Tichý bezesporu je. Na Barandově dokonce plánoval d onášku mléka až do bytu. Umí si vše dopředu znamenitě spočítat. Na Akcionáře p otřeboval na příklad tehdy 500.000 Kčs, plánovaná prodejní cena byly 7 Kčs. Ne musí dělat všechno sám. O práci se rád rozdělí. Je mu jedno, kdo pro něho prac uje, zda Vietnamci, Číňani, či ukrajinská mafie. Byl jsem jednou v jeho kancel áři v nakladatelství Orbis. Pracovaly zde Tichého poněkud zešedivělé starší "k očičky", ale současně tu bylo i mnoho pěkných mladých "kočiček". Bylo mi tehdy hned jasné, co pro pana Tichého přítomnost žen znamená. Dne 15. června 1990 n apsal tento neodolatelný člověk za Gennex dopis prezidentovi f. Honda v Německ u ve kterém mu zprostředkovával zastoupení jeho firmy v ČSFR. Tak tento politi cký docent KSČ, se přes noc sametové revoluce přehoupl na post průmyslového ka pitána.

Nelze se také divit, že státní nádvladní z Německa, kteří jsou většinou muži, zajedou ke "kočičkám" pana Vladimíra Tichého. Pak ale i jejich výklad německýc h zákonů podle toho vypadá. Nejenom přes "kočičky", ale i přes kapitál ze služ eb pro KGB se kříží německý boxer s českou dogou a víme jaký nový pes z toho v zejde. Je z toho pouliční směs - kapitálkomunismus.

Informace nad zlato

NN: Jaká je váš názor na vliv bezpečnostních služeb v telekomunikacích? FINBEK: Existují důkazy o tom, že mnohé informace se v telekomunikačních sítíc h ztrácejí. Firma Gennex, pánové Tichý a Purš mají přátelé v Bavorském rozhlas e. V roce 1990 byla pezidentu ČSFR Václavu Havlovi poslána pozvánka na Mnichov ský filmový festival. Mám však informace, že pan prezident nikdy tento fax ned ostal. Nemohl tam proto odcestovat, protože se to ani nedozvěděl. Z těchto dův odů byl proto proveden dvakrát test, tentokrát opačně z Prahy, kdy byl poslán telefax na šéfa Bavorského rozhlasu. Fax však ani jednou ke svému adresátovi n edorazil, nýbrž přišel na jednoho zaměstnance Bavorského rozhlasu, kterého nec hci nyní jmenovat. Z toho vyplývá, že státní bezpečnostní služby jsou speciali sty také v telekomunikacích a že mohou v případě svého zájmu, kdykoliv omezova t i práci hlavy státu. Telekomunikace jsou důležité také proto, že bezpečnostn ím službám zajišťují moc a umožňují jím získávat informace o pohybu financí ne jen u nás, ale v celém světě. Jiný příklad: Německý Telecom má velké problémy a nechce vydat již žádné další peníze na kabelizaci přípojek. Proč? Je to tím, že je ve velké nejistotě, zapřičiněné informačními bandity. Kdo ovšem také ne ní bandita, když se jedná o stamiliardy. Pouze spolkový kancléř a spolkový pre zident jsou nad věcí. Podle mne to však nejsou obyčejní lidé.

V Die Welt začátkem února tohoto roku napsali, že německý Telecom prohospodaři l 10 miliard DM také proto, že na společné kabely, v nichž jsou vedeny televiz e a telefony, se lze velice snadno napojit. To znamená, že tyto kabely nejsou chráněny před únikem informací. Že by byly u vás v ČR, naopak lepší podmínky, díky Gennexu, pánům Puršovi, Tichému, SPT Telcomu, tomu nemohu uvěřit. U vás j e podobná situace jako byla v Německu před dvaceti lety. Nejdříve se udělají o bchody a každý dostane kabelovou přípojku, a když tu tato přípojka je, tak se z toho mohou dojit peníze a informace.

NN: Pan Leonard z Jeny, se kterým jsem měl rozhovor, hovoří o tom, že existuje systém Tadicell, který má přednost, že využívá radiových vln přes satelit a d íky počítačově se měnícím frekvencím se nedá odposlouchávat? Myslíte si, že je to možné?

FINBEK: Jsem přesvědčen, že se tento systém nedá ilegálně odposlouchávat. Je t o jedno z posledních dítek StB, Stasi a VKR, kteří jej vyvinuly pro své účely proti odposlechům ze strany NATO. Tyto tajné služby by se přeci na ničem neoši dily. A já bych se nestyděl převzít jejich výrobek, pokud bude nakonec sloužit dobré věci. Vím, že je tak spolehlivý, že vyvolal koncem osmdesátých let znač né znepokojení.

NN: Myslíte si, že by zavedení Tadicelu u nás v SPT Telecom mohlo být uvítáno? FINBEK: Pokud váš prezident, vláda a parlament nejsou banditi, měli by systém Tadicel uvítat. Protože pouze banditům by mohlo být ke prospěchu moci někoho o dposlouchávat. Nebo v opačném případě, že by slušní lidé v SPT Telecomu chtěli odposlouchávat bandity? Ovšem to by také mohlo pouze znamenat, že velcí bandi té chtějí odposlouchávat bandity malé.

NN: Děkuji vám dnes za rozhovor. (pokračování příště)