--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Řehák Milan
Název: Kaková skvrna velikosti mexického dolaru aneb koňská operace
Zdroj: NN Ročník........: 0005/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Kakaová skvrna velikosti mexického dolaru aneb koňská operace
Bratříčku - zavřel jsi vrátka? - Zeptala se mladičká Jarmilka Millianová svého stašího bratra Vladislava, když v r. 1968 spolu utekli z komunistického pekla před okupanty do Švýcarska, aby si tak zachránili život a svobodu. Bratříček však za sebou vrátka pořádně nezaprásknul. Nechal je pootevřená - což se mu st alo osudným. V r. 1973 v naivitě uvěřil amnestii prezidenta republiky a vrátil se zpět do své vlasti - rudého pekla. Následovaly nekonečné výslechy na StB a "pobyty" na psychiatrii. Za těchto podivných a dosud neobjasněných okolností byl Vladislav Millian dne 3. února 1974 ve svých 29 letech nalezen oběšen. Čas mnohé změní, mnohé odnese i přinese. Tak i mladá a nezkušená Jarmilka Mill ianová se po 25-ti letech vrací do České republiky jako paní Dr. Jarmila Schne iderová, která získala v demokratickém světě nemalé zkušenosti a vzdělání. I p řesto, a nebo právě proto, však zde spousta věcem nerozumí a nechápe je. Brzy ale rozpoznává, že i ona se vrátila do své vlasi v naivitě, neboť se domnívala , že revoluce zde odstranila nejen okupanty, ale i komunistické a estévácké lo try a tyrany. Přesvědčuje se však o tom, že "revoluce" nebyla ničím jiným než "sametovým" komunistickým pučem! Rovněž i její vlast není její vlastí, ale est ébácko-komunistickou macechou, kde vládne lež, slepá závist, synismus, aroganc e...lotři a tyrani! Tomu, kterému bylo ubližováno - je ubližováno znovu! Ten, kdo ze svého místa ubližoval - je ještě povíšen! ten, kdo byl okraden - je okr ádán znovu! Ten, kdo kradl - krade jestě více! A supi krouží a čekají jen na c hvíli, kdy se vrhnou na další kořist.
To všechno nevidí paní dr. Schneiderová jen kolem sebe, ale znovu to zakouší i na sobě a své rodině. Když v r. 1993 příjíždí ze Švýcarska, aby se zůčastnila pohřbu svého druhého bratra, je zhrozena i tím, co zbylo z jejich domku. Zůst aly jen ruiny! To, že sama musí vyhledat hotel, aby tam mohla za nekřesťanské peníze přenocovat, jí ani tak nevadí, jako to, že její 75-ti letá životem zkla maná matka ztratila také svůj domov a musí nyní bydlet u jedné paní - její zná mé. Paní doktorka chce nepochopitelné věci kolem ní pochopit a proto se o ně z ačíná zajímat. Chce také dát vše dopořádku, tak jak se sluší a patří. Zjišťuje , že její matka dostala v r. 1992 od ing. arch. Ladislava Patočky - vedoucího odboru výstavby Městského úřadu Hranice upozornění, aby provedla na svém domku č.p. 52 stavební úpravy tak, aby pominulo obecné ohrožení. Je přitom zajímavé , že o dva domy dále se nachází Dětské zdravotní středisko, které již roky mar ně přímo volá po opravě, ale to Městský úřad nezajímá! Maminka tedy splnomocni la svého syna Augustýna, aby záležitost s jejím domkem vyřešil. Přesto, že syn "obecné ohrožení" odstranil, - vydává pan architekt Patočka nařízení na vykli zení stavby, aby tato mohla být demolována! Zajímavé také je, že paní dr. Schn eiderová měla toto rozhodnutí obdržet také, ale neobdržela jej. Rovněž tak i o známení o zahájení řízení o odstranění stavby se jí nedostalo ač dostat se jí mělo. Tohoto jednání se účastnil pouze její bratr Augustýn, který počítal s tí m, že jeho matka se přestěhuje do sousedního domku č.p. 53, kterého byl vlastn íkem. Přitom hodlal dát dům svojí maminky do pořádku. I přesto však dne 26.2.1 993 vydává Městský úřad Hranice v zastoupení pana architekta Patočky nařízení na odstranění stavby! V poučení tohoto nařízení se mimo jiné uvádí: "Proti tom uto rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku se nelze odvolat." Z těchto důvod ů již zřejmě ani není paní dr. Schneiderová uvedena mezi těmi, kteří toto naří zení mají obdržet. Dne 21.6.1993 její bratr Augustýn umírá. Paní doktorka přij íždí na bratrův pohřeb a zjišťuje i výše popsané skutečnosti. Zjišťuje také, ž e její bratr před svou smrtí navštívil restauraci QUATRO, jejímž majetelem byl agent StB. Tam snědl játra a následně byl dopraven do Hranické nemocnice, kde ležel 3 dny bez zjištění diagnózy a poté ve svých 42. letech zemřel. Dále pan í doktorka zjišťuje, že dědické řízení bylo přiděleno také do rukou nejpovolan ějších, a to do rukou registrované agentky StB JUDr. Evy Kožíškové z rejdiště StB - Přerova. Pro tuto "práci" jí lustračním zákonem protahl její krajan a ka marád - ministr "spravedlnosti" Jiří Novák! Po tomto zjištění však paní doktor ka ještě netuší, jaká další "překvapení" jí čekají při jednáních na Městském ú řadu v Hranicích a vůbec ve věci renovace domu její maminky, která jí dala pln ou moc k tomu, aby ji v těchto jednáních zastupovala. Dne 14.7.1993 tedy žádá Městský úřad Hranice o vydání stavebního povolení k opravě domu. Mimo jiné v t éto žádosti uvádí, že chce dům opravit za pomoci odborné organizace a jejího m anžela, který je architektem. Zřejmě se při tom právem domnívá, že její manžel - architekt nebude o nic horší, než architekti zdejší. Objednává také firmu, která odstraňuje zbylé rumisko z jejich pozemku nejen po odbourání jejich domk u, ale i části domu sousedního. Při jednáních na úřadech apod. se jí po krátké m čase vybavuje doba před 25-ti lety, kdy musela opustit toto peklo. Všechno t otiž kolem ní tuto dobu připománá. Proto také i na úřadech oslovuje "úředníky" - soudruhu - soudružsko a oni to berou tak, jako že to je v pořádku, neboť on o to také v "pořádku" je. A právě asi i z těchto důvodů dostává z Městského úř adu od architekta Patočky ke své žádosti zamitavé stanivosko, které následuje výzva k dokončení odstanění demolice domu č.p. 52. Dne 4.1.1994 se tedy paní d r. Schneiderová spolu s jjím manželem účastní jednání na odboru výstavby a úze mního plánování Městského úřadu v Hranicích, kde jsou dohodnut podmínky archit ektonického řešení objektu. Do relativně vyřešené situace a klidného období vš ak vstupuje požár, který byl založen neznámým pachatelem v šopě ve které měla maminka paní doktorky uloženy poslední věci z kuchyně svého domečku. Za své vz ala i střecha sousedního domu, zesnulého syna a bratra Augustýna, ve kterém mě la maminka nejen morální právo bydlet, neboť svému synovi na tento domek darov ala peníze. (Ostatně o morálním právu bylo hovořeno již se zmíněnou estébačkou Kožíškovou, zvanou "KÁJA" - pro její kladný vztah ke Karlu Gottovi. Ta ale od byla 75-ti letou maminku paní dr. Schneiderové poznámkou, že zaměňuje právo s morálkou. Zřejmě pro jistotu však nakonec i to právo morální neznámý pachatel podpálil.) Při hašení tohoto požáru zhořela i další kůlna. To když hasiči háze li hořící suť právě na tuto kůlnu. Toto se stalo v době, kdy paní doktorka se svojí maminkou pobývaly ve Švýcarsku. Po příjezdu ze Švýcarska mohla znovu pan í doktorka na rozdíl od její již otrlé maminky jen spínat ruce a říkat si: Sta vět se dá ve Švýcarsku i na Aljašce. V tomto rudém pekle zvaném Česká republik a však ani ne! Vrata k jejich pozemku byla dokořán otevřená, ač sama je novým zámkem zamykala. Na pozemku suť a spáleniště! Zjistila však, že suť není jen z e spáleniště, ale především od souseda pana Šohajka, který se k nim proboural přes jejich zídku a počínal si na jejich pozemcích jako na svých. Také zámek o d vrat urazil, aby se na sousedovic pozemky mohl dostat ze všech stran a tak j e využívat a zaneřádit sutí ze své stavby. Tak také zpřístupnil tyto pozemky j akémukoliv jinému individuu. Jelikož pan Šohajek již několikrát porjevil neúsp ěšně zájem o tyto a další lukrativní pozemky a nemovitosti, které se nachází v historické části města Hranice - začalo paní dr. Schneiderové svítat: Tak tak hle nás chtějí donutit abychom pozemky prodaly? Ne! Neprodáme!
Paní doktorka se po svých předchozích trpkých poznáních začíná zajímat i o to, kdo je vlastně pan Zdeněk Šohajek? Dozvídá se, že zatím, co jeho manželka ved la JEDNOTU a kolaborovala v SČSP, tak on v Brigádě socialistické práce jako zá stupce vedoucího JEDNOTY soutěžil, kdo více "naspoří", aby potom mohl soutěžit s estébáky v Sametové Brigádě, kdo více skoupí. A když se v socialistické sou těži unavil, mohl si kdykoliv odpočinout např. v Jugoslvii, NSR atp. To zas ob yčejný smrtelník takovýto dopink neměl. K tomu byla jistě třeba velmi "dobrých známostí". A ty pan Šohajek měl a má je i dnes. Nyní mu však již Hotel - rest aurace "NA RŮŽKU", do kterého láká svými německy psanými poutači valutové cizi nce, nestačí a tak chce stavět zřejmě ještě jeden, dva, tři....větší a ještě v ětší...a nějaká doktorka ze Švýcarska, které tam 25 let padali pečení holubi - ta mu v tom nebude bránit a do toho mluvit. Slovo zde přece má on a jeho kump áni - ostéváčtí koni! A uměle vyvolávaná slepá závist nejen vůči našim krajanů m, ale i církvím, restituentům, okradeným a léta ponižovaným, nakonec přinese plody pro ty, kteří tuto slepou závist účelově vyvolávají. Mezi nimi bude i pa n Šohajek.
I přes toto další hrůzné zjištění se paní dr. Schneiderová obrací na policii. Ta však nechce s ničím nic mít a nic vyšetřovat. Ani onen požár. Obrací se ted y na advokáta odvokátní kanceláře Hranice. Tomu však jde spíše o peníze paní d oktorky, než o její problémy.
Tak paní dr. Schneiderové zůstává jen další tušení, že se u pana advokáta nako nec objeví také kakaová skvrna velikosti mexického dolaru - což bude znamenat, že patří rovněž k onomu rudému bratrstvu.
Když jsem s paní doktorkou Jarmilou Schneiderovou mluvil o jejím návratu a poř ízení v rodné vlasti, mnohokrát se v jejích slovech objevovalo: "pomohla jsem. ..zaplatila jsem...zařídila jsem...". Z míst i nejvyššich, především pak z hra du však slyší paní dr. Schneiderová a další naši krajané na tato svá slova a č iny ozvěnu: "Nikdo mi tady komunisty honit nebude! Nikdo mi tady...! - To když kandidát tajné spolupráce s StB V. Havel "vítá" JUDr. Jaroslava Anděla - jedn oho z našich vzácných krajanů.
Milan Řehák