--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Václav Eminger kontra Jiří Pelikán a Rudé Právo
Zdroj: NN Ročník........: 0005/009 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

VÁCLAV EMINGER KONTRA JIŘÍ PELIKÁN A RUDÉ PRÁVO

Začátek polemiky (podnadpis)

Ve středu 9. března 1994 uveřejnil Denní Telegraf polemiku od Václava Emingera PLODY SAMETOVÉ REVOLUCE. Autor tohoto článku byl nejen vězněn v nacistickém k oncentračním táboře Dachau pod číslem 33237, ale byl i PRVNÍM POLITICKÝM VĚZNĚ M KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ROCE 1948, a v komunistických kriminálech strávil ce lkem 18 let. Po listopadu 1989 pan Eminger byl i předsedou branně-bezpečnostní komise ČSSD.

V úvodu dotyčné polemiky autor analyzuje situaci po listopadu 89 a v dalších p asážích se zaobírá situací v tehdejší ČSSD. Taktéž se tu zmínil o bývalém ředi teli Československé televize před rokem 1968 Jiřím Pelikánovi v souvislosti s touto větou: "Ten se objevil v doprovodu italského politika, aby snad, nedej b ože, nebyl zatčen pro údajnou spolupráci s gestapem."

Na tento výrok zareagoval Jiří Pelikán v Rudém právu z 10. 3. 1994, a mimo jin é uvedl: "Jde zřejmě o společný zdroj s estébáckými archívy, o čemž svědčí člá nek na stejné stránce v Telegrafu o mé údajné spolupráci s gestapem, což už by l jeden z pokusů StB mne zdiskreditovat. Toto cynické tvrzení se mne zvlášť do tklo, PROTOŽE KDYŽ MNE GESTAPO HLEDALO, V ROCE 1942 ZATKLO MÉ RODIČE JAKO RUKO JMÍ. MAMINKA SE UŽ Z KONCENTRAČNÍHO TÁBORA NEVRÁTILA."

PELIKÁN ZŘEJMĚ PODÁ ŽALOBU NA OCHRANU OSOBNOSTI. Zdá se mu, že články jsou "so učástí jakéhosi manévru, který má dalekosáhlé důsledky, za nimiž jsou určité s íly, které by bylo dobré objasnit". Pelikán nevyloučil, že jde o součást přípr avy předvolebního boje, nebo o záminku k zostřování napětí ve společnosti a z toho vyplývající případné sankce.

Odpověď Václava Emingera (podnadpis)

Ve středu 16. března 1994 zareagoval na tyto výroky v Denním Telegrafu pan Emi nger v polemice pod nadpisem DVA ŽIVOTOPISY. Mimo jiné se tu píše: 1940 - Pelikán zatčen 29. 4. 1940 gestapem a 15. 10. propuštěn. V říjnu téhož roku rozhodl nacistický "lidový soud" o propuštění Pelikána jako nezletilého. 1942 - Eminger zatčen italskou policií a předán gestapu, poté převezen také ja ko mladistvý do koncentračního tábora Dachau, kde byl od 11. dubna 1942 do 26. dubna 1945 jako politický vězeň pod číslem 33237.

V archivních materiálech brněnského gestapa byla po válce nalezena karta patří cí George Pelikanovi, nar. 7. 2. 1923 v Olmütz, Wegendrussel No. 21. Na té kar tě jsou dvě krycí jména, a to Josef Plevák a Bohumil Paroulek. Po ukončení dru hé světové války se bývalý student gymnázia Pelikán zařadil jako "zasloužilý" komunistický odbojář mezi ty, kteří si budovali kariéru, a to studiem na vysok é škole politické. Přitom stačil i na funkci tajemníka organizace čs. komunist ických studentů. V květnu 1948 se stal Pelikán nejmladším poslancem Národního shromáždění.

V dalších pasážích polemiky pan Eminger porovnává Pelikánovy životní osudy se svými. V závěru napsal: "Pokud by mě Pelikán měl v úmyslu žalovat pro ochranu osobnosti, tak ať si uvědomí, že po celá léta za jeho působení v komunistické straně jsem byl ochrany osobnosti zbaven. Oko za oko, zub za zub." Reakce Jiřího Pelikána (podnadpis)

Ve čtvrtek 10. března a v pátek 18. března 1994 reagoval pan Pelikán v Denním Telegrafu na výroky pana Emingera a svými argumenty se snažil dokázat, že obvi nění na jeho osobu jsou neopodstatněná. Mimo jiné uvedl, že pana Emingera nemí ní žalovat už jen proto, že tento si své vytrpěl v nacistickém a komunistickém vězení.

Na scénu vstupuje Rudé právo (podnadpis)

Pan Vladimír Přikryl, nezávislý publicista, uveřejnil v Rudém Právu 18. dubna 1994 obsáhlý článek pod nadpisem VYLHANÉ A CYNICKÉ NAŘČENÍ BEZ DŮKAZU. Mimo ji né se tu na adresu pana Emingera můžeme dočíst: "Jeho označení za agenta gesta pa (Pelikána) je vylhaná, cynická a nestydatá diskreditace člověka, jehož podí l v protifašistickém odboji se nedá vymazat ani snížit."

V další části článku si klade otázku: "Kde vzal a jak si ověřil údaje o gestap ácké minulosti Jiřího Pelikána? Zvolil ho za terč svých útoků náhodou, nebo zá měrně? Má k pramenům z doby normalizace naprostou důvěru?

Je to všechno odporné, a opakované obviňování Pelikána ze spolupráce s gestape m nejodpornější."

Václav Eminger žaluje Rudé Právo a Vladimíra Přikryla (podnadpis) Dne 2. 5. 1994 podává pan Eminger Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na Rudé P rávo a Vladimíra Přikryla za pomluvu podle ş 206 tr. zákona. Po více než 2 týd nech svou žalobu doplňuje na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, a m imo jiné soud žádá, ABY VZAL V ÚVAHU, ŽE SEZNAM KONFIDENTŮ GESTAPA, JENŽ BY VN ESL KONEČNÉ JASNO VE VĚCI JIŘÍHO PELIKÁNA, JE OD ROKU 1965 V RUKÁCH BÝVALÉHO M INISTRA VNITRA LUBOMÍRA ŠTROUGALA, A TEN JE POVINEN TENTO SEZNAM DÁT SOUDU K N AHLÉDNUTÍ. Jak mi je známo, žije dosud v Praze Jaroslav Nachtmann, komisař ges tapa, jenž vedl v oddělení 1V-2-b zvláštní referát pod označením "N", kde vedl registraci agentů gestapa, která byla společná pro Čechy a Moravu. Obvodní soud pro Prahu 1 ze dne 9. června 1944 vyslovil svou věcnou nepříslušn ost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému sou du v Praze, jako soudu věcně příslušnému. Za týden Obvodní soud pro Prahu 1 pa na Emingera vyzval, aby sdělil co nejdříve přesnou adresu bydliště Vladimíra P řikryla.

Na toto pan Eminger dotyčnému soudu oznámil, cituji: "Protože RUDÉ PRÁVO NEZVE ŘEJŇUJE PŘESNÉ ADRESY SVÝCH "LITERÁTŮ", nejsem detektiv, abych pátral, kde pan Přikryl bydlí. Myslím si ale, že na podkladě článku, jenž má soud k dispozici , je možno se obrátit na Rudé Právo, jež jistě adresu pisatele sdělí." Rozhodnutí Městského soudu v Praze (podnadpis)

Městský soud dne 5. 9. 1994 vyzval pana Emingera, aby ve lhůtě 5 dnů doplnil n ávrh tak, že uvede:

1) ZDA SE ODPŮRCE Č. 1 OZNAČUJE DENÍK RUDÉ PRÁVO NEBO BORGIS, a. s., popř. oba tyto subjekty,

2) přesné znění omluvy, kterou požaduje od odpůrce (odpůrců), 3) adresu bydliště odpůrce Vladimíra Přikryla.

Nebude-li návrh ve shora uvedeném směru ve stanovené lhůtě doplněn, soud pro n edostatky návrhu řízení zastaví.

V odůvodnění soud tvrdí, že návrh navrhovatele nesplňuje náležitosti stanovené ustanovením ş 79 odst. 1 o. s. ř. Pod tímto rozhodnutím je podepsána JUDr. Ja na Knotková.

V doplnění návrhu pan Eminger konstatuje, že mu není známo bydliště Vladimíra Přikryla.

Dne 12. září 1994 vydal Městský soud v Praze usnesení, že řízení zastavuje. V odůvodnění se říká, že navrhovatel se domáhal ochrany osobnosti, popř. tiskové opravy, a jako prvého odpůrce OZNAČIL DENÍK RUDÉ PRÁVO. Takto označený ODPŮRC E VŠAK NENÍ PRÁVNICKOU OSOBOU ANI OSOBOU FYZICKOU, nemá tudíž dle ustanovení ş 18, popř. 8 o. z. způsobilost mít práva a povinnosti. Dle ustanovení ş 19 o. s. ř. chybí na straně takto označeného odpůrce způsobilost být účastníkem říze ní. Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, soud proto ve smysl u ustanovení ş 104 odst. 1 o. s. ř. řízení proti prvému označenému odpůrci zas tavil.

Jako druhého odpůrce navrhovatel označil osobu fyzickou, u níž však přes opako vané výzvy NEBYL SCHOPEN UPŘESNIT BYDLIŠTĚ. Protože NEOZNAČENÍ BYDLIŠTĚ u toho to účastníka je nedostatkem, pro který NELZE PROTI TOMUTO ÚČASTNÍKU V ŘÍZENÍ P OKRAČOVAT, soud řízení i proti druhému odpůrci ve smyslu ustanovení ş 43 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Pod tímto rozhodnutím je podepsána JUDr. Jana Knotková. Václav Eminger se odvolává (podnadpis)

Proti tomuto usnesení navrhovatel podal v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém se mimo jiné říká:

1) Věc byla předána městskému soudu Obvodním soudem pro Prahu 1 jako nepřísluš ná. V USNESENÍ OBVODNÍHO SOUDU JE ZCELA JASNĚ DEFINOVÁNO URČENÍ ODPŮRCE, TO JE DENÍK RUDÉ PRÁVO A JEHO VYDAVATEL BORGIS a. s. s přesnou adresou Praha 1-Na F lorenci 19.

Přesto JUDr. Jana Knotková vydala usnesení ze dne 5. 9. 1994, ve kterém žádá o pětovné označení odpůrce, i když je jí jako právničce známo podle zákona, že t restně odpovědným je v tomto případě vydavatel.

Takže využila neznalost navrhovatele k tomu, aby v zájmu Rudého Práva, které n ení podle ní ani právnickou ani fyzickou osobou, rozhodla o tom, že de facto n elze novinářskou velkotovárnu na komunistické lži soudně stíhat. Proto viním s oudkyni z podjatosti a žádám, aby případ byl svěřen jinému soudci. 2) V návrhu na ochranu osobnosti bylo doloženo, že v deníku Rudé Právo vyšel č lánek podepsaný Vladimírem Přikrylem. To, že neznám adresu bydliště odpůrce, n elze považovat za dostačující procesní nedostatek, V TOMTO PŘÍPADĚ NEBYLA PROJ EVENA DOSTATEČNÁ MÍRA DOBRÉ VŮLE, KTERÁ BY STAČILA K TOMU, ABY REDAKCE RUDÉHO PRÁVA SOUDU SDĚLILA ADRESU AUTORA ČLÁNKU, NA KTEROU ZASLALA HONORÁŘ! Na toto odvolání dosud Vrchní soud v Praze ještě nedal odpověď. Argumenty pana Emingera (podnadpis)

Pan Eminger na článek v Rudém Právu udělal několik faktografických, analytický ch a historických rozkladů. V jednom z nich pod nadpisem - OČ JDE VE SPORU V P ŘÍPADĚ PELIKÁN - se můžeme dočíst.

Vladimír Přikryl se vášnivě věnuje obhajobě Jiřího Pelikána, aniž by chápal po dstatu věci. Opírá se o údajnou neexistenci registrační karty olomouckého gest apa. To pramení z hluboké neznalosti věci. Každý kdo byl zatčen gestapem byl r egistrován. Pelikán nebyl sám, bylo nás zatčeno nacistickou tajnou státní poli cií, gestapem, staticíce a všichni jsme měli v úřadovnách, které zatýkání prov áděly, své registrační karty. V MÉM ČLÁNKU JE UVEDENO, ŽE JIŘÍ PELIKÁN BYL REG ISTROVÁN U ÚŘADOVNY OLOMOUCKÉHO GESTAPA A TO VZHLEDEM K TOMU, ŽE BYL TOUTO ÚŘA DOVNOU ZATČEN. TO PELIKÁN DO DNEŠNÍHO DNE NEVYVRÁTIL. Tolik k existenci karty, k jejímu obsahu lze říci jen fakta. Uvádím, že na kartě jsou uvedena dvě jmén a, Josef Plevák a Bohumil Paroulek. Pelikán nepopírá, že se za tyto dvě osoby vydával.

Přikryl si plete pojmy registrace zatčených a registrace těch, kteří s gestape m spolupracovali. Seznam konfidentů gestapa NEBYL DO DNEŠNÍHO DNE ZVĚŘEJNĚN, j en o něm píše Helena Krejčová v Telegrafu dne 28.3.94 a to tak, že na minister stvu vnitra je uložen seznam asi 4.000 udavačů a to i udavačů z řad židovské k omunity.

Ve sporu o Jiřího Pelikána jde o to, zda je možno považovat tohoto muže za hrd inu protifašistického odboje. Vzhledem k tomu, že není přesných informací o je ho odbojové činnosti za celých šest let nacistické okupace nelze ho klasifikov at. PŘIKRYL UVÁDÍ SVÉ SVĚDECTVÍ JEN ZA DOBU, KDY PELIKÁN ZNAL A TO OD ROKU 194 2 DO ROKU 1945. Svědčí o tom, co Pelikán, vulgo Paroulek, dělal v jeho obci Ko řenec. Ale výčet aktivit je tak rozsáhlý, že vylučuje odbojovou činnost jako t akovou, popírá ten fakt, že se Pelikán skrýval a celá činnost je spíše podobna na činnosti kulturního obecního referenta.

Pro posouzení schopností nacistických bezpečnostních složek k dopadení Pelikán a je Přikryl nekompetentním, nemá přehled o tom, jaké to byly složky, o jejich struktuře v okresním měřítku a TVRZENÍ O TOM, ŽE JE SVĚDKEM ÚZKOSTI ČLOVĚKA, KTERÝ SE UKRÝVÁ A JE HLEDÁN GESTAPEM, VÍ JEN Z VYPRÁVĚNÍ PELIKÁNA. K registrační kartě Jiřího Pelikána (podnadpis)

V další části své analýzy pan Eminger pokračuje - V uvedeném článku se snaží V ladimír Přikryl zlehčit existenci registrační karty, o které jsem napsal v člá nku "Dva životopisy". Tvrdí, že kartu nikdo neviděl a neanalyzoval. Z toho je jasné, že sám NEZNÁ DOKUMENTAČNÍ PRAXI NACISTICKÉ TAJNÉ POLICIE (GESTAPA). Kaž dý, kdo byl zatčen, byl veden v evidenci, která byla prováděna s německou, pří slovečnou důkladností. Byly pořízeny fotografie ze dvou stran, vzaty otisky pr stů, popsána osoba na přesném formuláři, určena zvláštní znamení, uvedena všec hna jiná jména (vulgo).

Takže, když byl 29.4.1940 zatčen Jiří Pelikán byla s ním vyplněna také registr ační karta, jejíž opis byl doručen do centrální evidence k archivování Centrál ní evidence byla v Berlíně v centrále RSHA. Pro potřeby protektorátních služeb en byla tato evidence osob zatčených vedena v Praze a to společně pro Čechy i Moravu. OSOBNÍ SPIS, VE KTERÉM BYL ZALOŽEN JEDEN ORIGINÁL REGISTRACE, BYL ULOŽ EN VE SPISOVNĚ GESTAPA V OLOMOUCI. Nejedná se tedy o pouhý jeden list nebo kar tu, v tomto případě je nutno hovořit o evidenčním materiálu v několika vyhotov eních, které se koncem války nalézaly na různých místech.

K TOMU, ABY JI NĚKDO VIDĚL,NENÍ POTŘEBA JI VIDĚT, STAČÍ, ŽE VŠEOBECNÁ EVIDENCE ZATČENÝCH BYLA VEDENA.

Analýza podle přání Přikryla by sotva přinesla výsledek mimo prostého zjištění , že byl Jiří Pelikán zatčen. To konečně jsem napsal v uvedeném článku "Dva ži votopisy" a je to POUHÝM KONSTATOVÁNÍM SKUTEČNOSTI,KTERÁ SE UDÁLA. Pokud o tom Přikryl pochybuje, je to možné, neboť tato událost jež s stala v době, kdy je ště nevěděl o Pelikánovi vůbec nic a tak nevědomost hříchu nečiní, nelze ale m ne nazvat autorem vylhaného nařčení.

Nikdy jsem dosud nepublikoval tvrzení o tom, že Jiří Pelikán byl po svém zatče ní jako osoba židovského původu vystaven tak brutálnímu výslechu, že nebyl sch open vyšetřovatelům klást odpor pro své mládí a tělesnou slabost. To bych muse l v souvislosti s tím napsat, že mohl podlehnout nátlaku hrubého násilí a výhr ůžkám, že budou jeho rodiče persekuování a tak přistoupil na požadavek vyšetřo vatele, aby vystoupil v procesu s jeho skupinou jen jako svědek obžaloby. To j sem ale zatím nenapsal.

Tvrzení Jiřího Pelikána o tom, že byl hledán gestapem (podnadpis) V této části analýzy pan Eminger říká - Jiří Pelikán tvrdí mimo jiné, že byl h ledán gestapem pro svoji blíže neurčenou odbojovou činnost. Kdyby tomu tak byl o, tak by se na archivní správě MINISTERSTVA VNITRA MUSELO NAJÍT V POLICEJNÍM VĚSTNÍKU, který vycházel pro celý protektorát Čechy a Morava výzva k hledání j menovaného.

V tomto věstníku vycházely jména hledaných osob, jejich poslední bydliště, kte rá instituce je hledá a proč. Protože Pelikán byl po celou dobu, kterou uvádí (od roku 1941 až po 1945) OSOBOU HLEDANOU A NEDOHLEDANOU, lze vyvodit, že SE J EHO JMÉNO MUSELO OBJEVOVAT PERNAMENTNĚ v tomto věstníku, který byl německo-čes ký a byl doručován všem úřadovnám bezpečnostních složek dislokovaných na území protektorátu. Byly to jmenovitě: ČETNICKÉ STANICE V OKRESÍCH, policejní okres ní úřadovny protektorátní policie, četnické okresní pátrací stanice, úřadovny Sd, Gestapa, Sipo, Orpo, Abewhru a okresním landrátům v jimi vedených okresech .

Každá úřadovna zde uvedených složek měla založenu VLASTNÍ PÁTRÁNÍ, která byla průběžně doplňována a nebo bylo odvoláno pátrání po osobách již vypátraných. Protože není dokladů o tom, že by sedmnáctiletý Pelikán, jež měl být v té době hledán, byl takovým ilegálním pracovníkem, jež by byl vybaven dokonalou legen dou, a doklady, které by umožnovaly jeho několikaletou legální existencí jako úředník protektorátní obecní správy, JE OTÁZKOU, NEJEN ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ PEL IKÁN ZÍSKAL DOKLADY NA JMÉNO PLEVÁK, ALE HLAVNĚ NA JMÉNO PAROULEK. Tvrzení o to, že Pelikánovy rodiče byli zatčeni jako rukojmí v jeho případě ne ní dokázáno a nemůže ani existovat doklad o tom, že byli skutečně za rukojmí p ovažováni. Židovský původ jeho matky nasvědčuje tomu, že se v tomto případě je dnalo o persekuci rasovou.

Slovo na závěr (podnadpis)

Nepochybuji, že pokud dojde k projednávání žaloby pana Emingera na Rudé Právo a pana Přikryla, může dojít k velmi závážným odhalením. Pochybuji, že pokud by navrhovatel svoje tvrzení neuměl dokázat, nebyl by zveřejnil to, co zveřejnil doposud. Kdo ví, jestli i z těchto důvodů není snaha ze strany Městského soud u v Praze nezačít konání v této žalobě, podané od pana Emingera. Vladimír PAVLÍK