--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Anděl
Název: Češi a Němci
Zdroj: NN Ročník........: 0005/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Cesi a Nemci Tvrzení, že další vývoj ČSR závisel na "posilování státního vědomí a co nejsvo bodnější národnostní autonomii", a že "její absence ještě ve třicátých letech vehnala mnoho loyálních Němců do náručí agresivních Henleinovců", je naprostý nesmysl a jen výmysl pana Stillera, což ví každý, kdo tehdy v Československé r epublice žil a celou tu tragédii prožíval.

Skutečnost a plná pravda je, že opravdu dobré a podle mých osobních zkušeností i přátelské vztahy Němců k Čechům, které trvaly staletí, a i po zásahu hejtma na Lodgmanna dále trvaly, zcela náhle zmizely.

Objevení se Adolfa Hitlera na německé politické scéně, jak se pamatuji od počá tku, jistě ale s jistotou od r. 1927-1930 a od 1933, kdy Hitler usurpoval moc v Německu, změnily se přátelské poměry mezi Čechy a Němci v Československé rep ublice ze strany Němců ve stále rostoucí nepřátelství, které nebylo jen prokla mováno, ale prakticky prováděno.

Jistý Konrád Henlein chtěl v Československu založit filiálku Hitlerovy NSDAP ( National Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei), a když to nebylo povoleno, založil v roce 1933 "Sudetendeutsche Heimatfront", kterou v roce 1935 změnil n a "SUDETENDEUTSCHE PARTEI" - Sudetoněmeckou stranu, což ale ve skutečnosti neb ylo nic jiného, než filiálka Hitlerovy strany NSDAP.

Konrad Henlein měl všechny možnosti - kdyby byl chtěl - požadovat přeměnu Česk oslovenské republiky na kantonální federální stát, podobný Švýcarsku, a kdyby byl býval jen naznačil takovou možnost, nebo své přání, bylo by tomu bývalo te hdejší vládou ihned vyhověno.

To ovšem nebylo v programu Konráda Henleina, ale něco docela jiného. On to byl , kdo připravil cestu k připojení českých hraničních území, tedy část českých historických korunních zemí k Německu, čímž splnil program Adolfa Hitlera. Za tyto "zásluhy" byl v říjnu 1938 Hitlerem jmenován Gauleiterem (župním vedoucím ) Hitlerovy NSDAP a v roce 1939 říšským místodržitelem nové německé župy SUDET ENLAND - SUDETY, Hitlerem takto pojmenované části dříve českých zemí. S největší demagogií zorganizoval převážnou část německých obyvatelů Čech, Mor avy a Slezska do své SUDETENDEUTSCHE PARTEI, a tato strana se ihned po okupaci československých pohraničních území v říjnu roku 1938 začlenila do Hitlerovy NSDAP.

A jako kouzlem se přátelské chování Němců k Čechům v bývalém Československu zá sadně změnilo.

V rámci Sudetoněmecké strany byly od r. 1935 v každé její místní organizaci or ganizovány tlupy násilníků, zvaných Ordneři, kteří měli již vlastní uniformu, bílé punčochy, krátké kalhoty a tmavomodrý kabát, přepásaný koženým opaskem. B yli ve skutečnosti již polovojenskými jednotkami s přísnou vojenskou kázní. A tyto tlupy mlátičů - ordnerů počaly ihned po svém vzniku provozovat svou bru tální činnost proti Čechům a tuto trvale až do r. 1938 stupňovaly. Vytloukaly okna českých škol a sokoloven, Čechy, a dokonce i školní děti mlátily, kdekoli je potkaly, a čeští četníci dostali rozkaz nic proti tomu nedělat, aby Němce nedráždili!

A paralelně s touto činností ordnerů začal Konrád Henlein se svými pomocníky, mezi nimi jako s hlavní osobou s Karlem Hermannem Frankem, knihkupcem z Karlov ých Varů, organizovat svou "politickou činnost".

Předkládali československé vládě své žádosti a různá zvláštní práva, kterým vl áda vždy vyhověla. Avšak ihned po splnění jejich požadavků předkládali Konrad Henlein a K. H. Frank vládě nové a podstatně zvětšené požadavky, a to dělali t rvale.

Nakonec předložili Konrad Henlein a Karl Herrmann Frank československé vládě t akzvané "Karlovarské požadavky", které nepožadovaly nic menšího, než odtržení podstatných částí Čech, Moravy a Slezska, a jejich zapojení do Velkoněmecké ří še.

Přitom stále a při každé příležitosti volali, psali v časopisech a tiskli na p lakátech ti dříve tak mírumilovní a přátelští němečtí spoluobčané: "Ein Volk, ein Reich, ein Führer" (v překladu)

"Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce" a

"Wir wollen heim ins Reich"

"My chceme domů do říše"

a podobné slogany.

Takové požadavky nemohla splnit již žádná československá vláda. Pozoruhodné by snad bylo, že - pokud se pamatuji jediné - neoficielní setkání českých politi ků s Konradem Henleinem a jeho průvodci se konalo na podzim 1934, a sice v byt ě Ing. Václava Havla, na Palackého nábřeží v Praze, tedy v bytě otce dnešního českého prezidenta.

Potom se konala známá mise anglického lorda Runcimanna. Konečně v září 1938 se konala takzvaná Mnichovská dohoda mezi diktátory Adolfe m Hitlerem a Benito Musolinim a politováníhodnými statisty Edouardem Dalladier em, francouzským ministerským předsedou a Newille Chamberleinem, anglickým min isterským předsedou, při které bylo rozhodnuto rozbití Československé republik y. Češi museli z pohraničí, tedy ze své vlasti v první fázi do 10. 10. 1938 od ejít a jejich nemovitosti tam nechat. To postihlo statisíce občanů, kteří odeš li chaoticky do vnitrozemí.

Potom 15. března 1939 obsadila Hitlerova armáda zbytek českých zemí, Českoslov enská republika byla zlikvidována, z ní zřízen takzvaný "PROTEKTORAT BÖHMEN UN D M+HREN" (Protektorát Čechy a Morava) a pan Konstantin von Neurath byl jmenov án říšským protektorem s neomezenou mocí. Hitler si přitom neodpustil přijet d o Prahy a ukázat se v okně Pražského hradu, sídle českých králů a prezidentů p rvní Československé republiky.

Hned zpočátku začalo vykořisťování českých zemí. Směnný kurs německé marky k č eské koruně byl ještě 14. března 1939 1 : 4, t.j. za 1 marku byly 4 Kč. Od prv ního dne okupace, t.j. od 15. 3. 1939 určily německé vojenské úřady kurs DM/Kč 1 : 10 a německou marku zavedly jako zákonné platidlo v českých zemích vedle koruny, která platidlem zůstala.

Tímto "zařízením" mohli vtáhnuvší Hitlerovi vojáci a hned za nimi přišlí správ ní úředníci v českých zemích koupit všechno nejméně 2 1/2krát levněji než Češi . Tyto poměry zůstaly v platnosti až do konce války v roce 1945. Vyrábět bylo dovoleno jen to, co takzv. "úřad pro řízení zakázek" (Auftragslen kungsbüro) vojenské správy, řízený jedním hejtmanem povolil. Žádosti o povolen í výroby se předkládaly dvakrát měsíčně a byly vyřízeny tím, že na ně bylo dán o razítko "Bewilligt" - (Povoleno), nebo "Nicht bewilligt" - (Nepovoleno). Totálně všechno bylo obhospodařováno pro vojenské účely. Od technického benzin u, oleje, všech kovů, dřeva, stavebních materiálů až po pracovní oděvy a boty zaměstnanců bylo všechno kontingentováno a výrobní materiály byly přidělovány jen na povolené zakázky. Zásobování obyvatelstva bylo přirozeně řízeno, a jen na potravinové lístky, přičemž němečtí obyvatelé Protektorátu, t.j. předtím Če skoslovenské republiky, měli potravinové příděly podstatně, až dvakrát vyšší n ež Češi ve vlastní zemi.

Jaký gigantický produkční arzenál pro vojenské účely Hitlerovy armády první Če skoslovenská republika byla, je zjevné z toho, že tam byly tři velké továrny a utomobilů, Škoda, Praga a Tatra, a k tomu ještě 4 menší, Zbrojovka Brno, Aero, JAWA a Wikov.

3 tehdy světoznámé továrny na motocykly, 3 větší továrny na letadla, AERO, AVI A a LETOV, 2 továrny na sportovní letadla, více, tehdy světoznámých zbrojovek, které vyráběly od tanků, kanonů až po kulomety a pistole s příslušnou municí všechno, co armáda pro válku potřebovala.

Že se jednalo o opravdu prvotřídní výrobky, je zjevné z toho, že kulomety angl ické armády zn. BREN byly kulomety Brněnské zbrojovky, vyráběné v Enfieldu v A nglii, a odtud bylo odvezeno také jejich jméno: BR - pro BRno, EN - pro ENfiel d, tedy celkem BREN.

Z toho je jasně vidět a dokázáno, že českoslovenští Němci o nějakou "Autonomii v rámci Československé republiky" naprosto žádný zájem neměli, protože Hitler měl v plánu něco podstatně většího.

Další tvrzení pana Stillera, že: "Svobodu občana pokládal Rádl za vyšší moráln í a politickou kategorii než svobodu národa", je největší nesmysl, jaký si je možno jen představit. Svoboda národa a svoboda jeho občanů je totiž jen jedna a tatáž morální a politická kategorie. Národ je totiž svobodný jen tehdy, jsou -li svobodni všichni jeho občané, a tedy svoboda národa není nic jiného, než s ložení svobody všech jeho občanů. Jak si přitom představuje pan Stiller svobod u jednotlivce, nebude-li svoboden celý národ, ve svém článku nevysvětluje. Je v tom ale přece jen něco skryto, a to velmi nedobrého. Chce to totiž ukázat ná rodu, že není rozhodné, pod jakou vládou žije, je-li sám svobodný. Každý normá lní člověk ale ví, že svobodný může být jen ve státě s vlastní vládou, kterou má možnost si zvolit, a kterou proto jako svou uznává.

Opravdu kuriózní a pro normálně myslícího člověka nepochopitelné je tvrzení pa na Stillera, že "Za oboustranné omyly mělo dvacáté století potrestat jak Čechy , tak Němce. Češi patrně spáchali omyl, protože jejich požadavku na stejnou au tonomii, jaké v habsburské monarchii dosáhli Maďaři, nebylo vyhověno, a proto se rakousko-uherská monarchistická říše rozpadla, a proto byli za to "potrestá ni". A stejně tak asi Češi spáchali omyl tím, že v Německu usurpoval moc Adolf Hitler, který vyvolal druhou světovou válku, a proto byli Češi za to "potrest áni." Kurióznost takových tvrzení je jistě každému jasná. Jejím účelem je tvrd it, že Češi jsou na strašném utrpení, které jim nacisti způsobili, sami, nebo aspoň také a stejně vinni. Něco k tomu dodávat je jistě zbytečné. A největší možnou urážkou nejen všech, kteří nacistický teror a hrůzovládu, tr vající 6 1/2 roku v "Protektoratu Böhmen und Mähren, po rozbití Československé republiky nacisty za téměř absolutní a velmi vydatné pomoci právě "sudetských " Němců prožili a přežili, ale celého českého národa, je tvrzení pana Stillera , že "utrpení českého národa za německé okupace se přehání". Již jen reakce na toto neslýchané, pronacistické tvrzení by pošpinilo každého, kdo by o tom cht ěl jen diskutovat!

Jsem však toho názoru, že otázka Němců z českých zemí po válce odsunutých v zá jmu nastolení klidu a míru musí být řešena a vyřešena, a musí být za ni již je dnou udělána opravdu definitivní tečka. Musí to být vyřešeno pro obě strany sp ravedlivě, a pokud to bude možné, jen bilaterálním jednáním mezi Českou republ ikou a Spolkovou republikou Německo. Kdyby to však nevedlo k oboustranně uznan ému a spravedlivému výsledku, bylo by nutno, aby se do jednání v zájmu zachová ní své vlastní státní prestyže zapojily i státy, vedoucí válku s nacistickým N ěmeckem, Spojené státy americké, USA, Anglie, Francie a Rusko, na jejichž stra ně občané českých zemí bojovali a desetitisíce jich obětovalo své životy. Avšak otázka tzv. "sudetských" Němců, odsunutých po druhé světové válce z česk ých zemí, kteří si toto "příjmení" dali teprve v tomto století, a tedy Němců č eských, nesmí být řešena jen sama, separátně a izolovaně, jen pro Němce, ale o boustranně a současně s odškodněním za všechny škody a utrpení, které nacisti způsobili Čechům - pokud je to vůbec možné.

Jsem přitom absolutně přesvědčen, že saldo vyjde ve prospěch Čechů, protože pr o oboustranně spravedlivé řešení celé věci musí být vzaty v úvahu následující nepopíratelné skutečnosti:

1. Že Češi nenapadli Německo, ale Němci Československou republiku 2. Že Češi nezničili a neokupovali Německo, ale Němci země České republiky 3. Že Češi nezničili existenci a suverenitu Německa, nýbrž Němci zničili exist enci a suverenitu zemí dnešní České republiky

4. Že Češi nepopravili ministerského předsedu Německa, ale Němci popravili min isterského předsedu Čechů generála Eliáše

5. Že Češi nepopravili vrchního starostu Berlína, ale Němci primátora hlavního města Praha Dr. Otakara Klapku

5. Že Češi nepopravili generálního tajemníka německého Červeného kříže, ale Ně mci generálního tajemníka Československého červeného kříže Bidla a celou rodin u včetně malých dětí účetního Červeného kříže Fafka

6. Že bývalí obyvatelé pohraničních území Čech, Moravy a Slezska, českoslovenš tí občané německé národnosti, kteří si teprve v tomto století dali jméno "sude tští Němci" (viz BERTELSMANN UNIVERSAL LEXIKON, Ausgabe 1990, strana 876 střed , stejně tak i Das moderne Lexikon, Ausgabe 1972, str. 139), se svého českoslo venského občanství v roce 1938 sami a dobrovolně zřekli,

s velikou radostí přijali občanství německé a jsou od té doby jen německými ob čany.

7. Že po druhé světové válce tito "sudetští" Němci československé občanství ni kdy zpět nedostali, ale dokonce ani o ně nikdy nežádali, a proto v České repub lice nemají žádné domovské právo ani žádný domov.

8. Že "sudetští" Němci nebyli od Čechů vyhnáni, nýbrž na základě rozhodnutí ví tězných mocností na konferenci v Postupimi, konané od 17. 7. do 2. 8. 1945, a tedy v souhlasu s mezinárodním právem vysídleni. Že při tomto jejich vysídlení nebyla jejich lidská práva plně respektována, je jiná otázka, vysvětlitelná a le tím, že šlo jen o reakci na více než 6 roků trvající teror, vraždy, násilí a naprosté nerespektování lidských práv Čechů ze strany Němců. Nebýt primárníh o teroru a násilí Němců, nemohlo být ani sekundárního násilí Čechů, trvajícího jen zlomek času násilí německého.

Přesto však jako bývalý politický vězeň a předseda Světového sdružení býv. čes koslovenských politických vězňů, kteří vždy a trvale bojovali a bojují proti k aždému zneužití a porušení lidských práv, prohlašuji, že i tato otázka musí bý t přesně vyřešena, vysvětlena a při konečném vyrovnání vzata v úvahu. 9. Musí být zjištěno a vzato na vědomí, že Češi nezavřeli na téměř 6 roků všec hny německé vysoké školy, ale Němci všechny české vysoké školy a mnoho střední ch škol. Tím způsobili českému národu tak veliké materiální, kulturní i moráln í škody, které se ve skutečnosti nikdy nahradit a napravit nedají. 10. Musí být vyvozeny důsledky ze skutečnosti, že nikoli Češi násilím odvlekli německé vysokoškolské studenty na práci do České republiky, ale opačně nacist i odvlekli na otrocké práce desetitisíce českých studentů do Německa. 11. Musí být vyvozeny důsledky ze skutečnosti, že nikoli Češi odvlekli Němce n a otrocké práce do českých zemí, ale Němci odvlekli 600.000 až 1 milion Čechů na otrocké práce do Německa.

12. Musí být vzato při konečném řešení této otázky bezpodmínečně v úvahu, že n ikoli Češi zlikvidovali německou armádu, ale Němci československou, přičemž za brali její výzbroj a výstroj v ceně nejméně 100 miliard tehdejších korun. I za to musí být poskytnuta náhrada.

13. Musí být zjištěno, že Češi, přestože náleží k vítězům druhé světové války, neodebrali pro sebe z německého území ani jediný čtvereční metr, nýbrž jen sv é jim přes 1400 roků patřící území, které nacisti od zemí koruny české uloupil i a odtrhli, od Nazi-Němců dobyli zpět.

Naproti tomu Polsko jako válečnou kořist předsunulo své předválečné hranice na dříve německé území až k řekám Odře a Nise, a zabrali majetek tamějších Němců , což bylo Spolkovou republikou Německo smluvně uznáno přesto, že to bez jakék oli pochyby jako výsledek války znamená velikou ztrátu dříve německého území. 14. Musí být vzato v úvahu, že samostatnost Československé republiky v předvál ečných hranicích, a tedy i České republiky jako její části, byla uznána od vít ězných mocností, vedoucích od r. 1939 do 1945 válku proti nacistickému Německu , že Československá republika, a tedy i její dnešní část Česká republika, byla spojencem proti nacistickému Německu bojujících mocností a s těmito státy tak é velmi působivě proti nacistickému Německu bojovala. V důsledku toho Českoslo venská republika, a proto i její součást Česká republika patří mezi vítěze dru hé světové války, což při všech mezinárodně-právních jednáních bylo uznáno, a musí být proto také respektováno. (Viz Norimberský proces s nacistickými váleč nými zločinci, kde Československá republika jako jeden z vítězných států byla zastoupena).

15. Musí být bezpodmínečně vzato v úvahu, že Československá, a tedy a výlučně nyní Česká republika má podle mezinárodního práva stejně jako ostatní vítězné státy nárok na válečnou kořist jako náhradu za desetitisíce jejích občanů padl ých na straně spojenců ve válce proti nacistickému Německu. Beze sporu majetek odsunutých "sudetských" Němců jako příslušníků německé říše a její armády tvo řil válečnou kořist, čímž přestal být majetkem dříve českých, a potom z jejich vůle německých občanů.

16. A musí být také vzato v úvahu, že za opravdu gigantické škody, způsobené n acisty více než 6ti letou okupací v zemích dnešní České republiky, ani za umuč ení a zavraždění údajně 420.000 až 450.000 jejích občanů, z toho 230.000 židů a desetitisíce jejích občanů padlých ve válce s nacisty, za ukradení jejich ma jetku, za všechny tyto opravdu astronomické škody nedostala Česká republika do dnes ani jedinou korunu reparací. A takzvaní "sudetští" Němci si musí uvědomit , že řešení jejich problémů bez současného řešení reparací ze strany Německa Č eské republice nepřichází vůbec v úvahu, jen řešení obou problémů současně. JEN KDYŽ VŠECHNY TYTO SKUTEČNOSTI budou oboustraně a spravedlivě uznány a vzat y v úvahu, může vzniknout a vznikne mírový a přátelský sousedský poměr mezi Sp olkovou republikou Německo a Čechy.

Dej Bůh, aby tyto mírové sousedské poměry vznikly co nejdříve. Němci mají zasl oužené právo být v Evropě vedoucí hospodářskou mocností. Z toho plyne, že Němc i mají také právo spolu s ostatními evropskými státy být vedoucí politickou si lou v Evropě.

Z obou těchto vlastností a práv Němců ve smyslu politiky Konrada Adenauera vyp lývá ale jako conditio sine qua non pro mír v Evropě, že Němci mají také povin nost být vedoucí morální státní síla a státní moc v Evropě, která - opět s ost atními státy - ponese starost o to, aby mezistátní poměry evropských států a n árodů spočívaly na uznaném mezinárodním právu a všechny sporné otázky byly řeš eny jen mírovým způsobem.

Běda však, tisíckrát běda! Evropě, celému světu a konečně i Němcům, jestliže d nes znovusjednocení Němci jejich zaslouženou hospodářskou politickou moc znov u uplatní politicky jako GERMANIA TRIUMFANS, čehož počátek - bohužel - je všud e v Evropě již pozorován, což dokazuje příloha.

Prožil jsem dvě světové války se všemi jejich důsledky, a mohu si proto jako t aké elektroinženýr nejméně částečně představit, co tato GERMANIA TRIUMFANS můž e celému světu a nakonec i sobě přinést.

BŮH CHRAŇ SVĚT, LIDSTVO I NĚMCE SAMÉ PŘED TÍM ! Je však oprávněná naděje, že Německá spolková republika, která se po druhé svě tové válce vnitrostátně vyvinula jako vzorně demokratický a právní stát, bude takovým i v mezinárodních stycích a stane se v Evropě nejen přední politickou a ekonomickou mocí, ale i morální mocí a garantem lidských práv a základních s vobod pro všechny. A jako takový bude jistě řešit i otázky konečného vyrovnání mezi Čechy a dřívějšími obyvateli českých zemí německé národnosti, pro všechn y právně a spravedlivě. Splní tak tím jistě jeden z největších problémů povále čné Evropy.

Dr. J. Anděl