--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zelený Milan
Název: Nástin strategie záchrany čs.hospodářství
Zdroj: NN Ročník........: 0005/012 Str.: 004
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Nástin strategie záchrany čs. hospodářství Prof. Milan Zelený
Čs. hospodářství vstoupilo do vleklé krizové situace. Tzv. "privatizace" neved la k očekávané a žádoucí podnikové restrukturalizaci, produktivita i konkurenc eschopnost prudce klesají, ceny stoupají, životní úroveň i nadále upadá. Polit ika převládla a převládá nad ekonomikou, ekonomické myšlení zcela vymizelo. In vestiční fondy nejsou schopny - ani vlastnicky, ani znalostně - podnikovou res trukturalizaci zaručit či realizovat. Namísto kapitalismu máme Východoevropský byzantismus, odrůdu volného byrokratismu jak na vládní, tak i na podnikové úr ovni.
Co dělat? Záchrana čs. hospodářství si vyžádá urychlenou parlamentní akci, ved oucí ke změně politického klimatu, zásadní reorientaci v přístupu k transforma ci a náhradu současné vládní svévůle a tápání pevnou strategickou vizí českého (ale i středoevropského) podnikového prostoru na přelomu 21. století. Konvenční metody stranických koalicí, budování nových stran, levých i pravých, odborných i politických argumentací, pětiletých voleb a vnitrostranických pře vratů jsou příliš pomalé, neefektivní a přispívající k prohlubování politické i hospodářské pasivity ve společnosti. Hospodářství zůstává ve vleklé krizové situaci, která mění historický charakter ČR z vysoce kvalitního zpracovatele n a vývozce surovin a poskytovatele levných služeb.
Možné řešení ještě existuje: Parlament je nutno vybavit silnou politicko-hospo dářskou "zbraní", která by mu dodala sebedůvěru, poskytla možnost "záchrany tv áře" před veřejností, vyburcovala k akci a umožnila rozptýlit dusivou atmosfér u apatie ve všech vrstvách společnosti. Takovou "zbraní" je srozumitelný, neid eologický, pragmatický a širokého konsensu schopný program či strategie záchra ny čs. hospodářství.
Časová naléhavost nového přístupu je diktována nejen zhoršující se situací, al e hlavně neexistencí spolehlivých samofungujících hospodářských mechanismů: be zvýslednost dalšího pasivního čekání na zázraky "tržních sil" je již evidentní . V roce 1996 již bude pozdě: rizika transformace ČR na jakousi "banánovou rep ubliku" v srdci Evropy již budou neúnosná.
Vzrůstající sebecenzura čs. tisku a jeho strkání hlav do písku problémy nevyře ší: pseudomládežnické jásání různých "Fuchsů" je nejen nedospělé, ale výrazně zpátečnické. Jásání v Čechách ještě nikdy nepomohlo. Chladných, přemýšlejících a hlavně schopných hlav je třeba, doma i v exilu.
Před pádem
1. Výchozí makroekonomická fáze (1990-1994) hospodářské transformace nevedla k žádoucímu a očekávanému oživení v podnikové mikrosféře zemědělské, průmyslové ani obchodní. Její hlavní důraz spočíval v politicko-hospodářském přerozdělov ání hodnot již zděděných, za naprostého ignorování tvorby hodnot nových. Nedoš lo a nedochází k potřebné restrukturalizaci podniků, ať již státních, kuponově akciových či soukromých.
2. Je absolutně nutné přejít k mnohem závažnější fázi mikroekonomické (1995-20 00), která by se soustředila na tvorbu nových hodnot, omezila centrálně-direkt ivní byrokracii a povzbudila programaticky zanedbávané sféry podnikové a podni katelské. Středem nového strategického zaměření se musí stát podniková restruk turalizace za účelem zvýšení produktivity, kvality a konkurenceschopnosti neje n jednotlivých podniků, ale i celého středoevropského podnikového prostoru. 3. Podniková restrukturalizace v podmínkách ČR musí odrazit a integrovat nástu p horizontální organizace v podnikové sféře vyspělých zemí: namísto tradičních příkazových hierarchií řízení vznikají na Západě autonomní sebeřídící týmy, o rganizované dle principů vnitropodnikového trhu. České podniky zde mají jedine čnou příležitost, aby své nadcházející restrukturalizační procesy a projekty h armonizovaly přímo s nejnovějšími světovými trendy. Jde o systémy řízení, kter é bývaly české práci přirozené a tvořily páeř kdysi úspěšné a ve světě obdivov ané soustavy řízení Baťa. Existuje zdůvodněná naděje, že by se dalo, i přes ne smyslnou sabotáž vládních kruhů, tyto vynikající tradice obnovit.
4. Podniková restrukturalizace tržního typu, která dnes "hýbe" americkým i jap onským hospodářstvím, nevznikne samovolně, t. j. prostým působením "slepých" t ržních sil. Vláda i podniky, ve strategickém partnerství, musí takový proces " nabudit" pomocí provázané škály stimulačních, daňových, vzdělávacích a informa čních mechanismů. Je třeba přerušit pasivitu a apatii (občas vydávané za "spol ečenský smír") a obnovit aktivní atmosféru všenárodního úsilí za konkurencesch opnou budoucnost ČR ve středoevropském a globálním podnikovém prostoru. 5. Vláda, která tuto nenahraditelnou roli aktivního partnera převzít nechce či nemůže, vláda, která spoléhá na pseudoprogramy pasivity, konzervatismu, byrok ratismu, populismu a bezmezného politikaření, taková vláda se stává nejen brzd ou a překážkou v oživení hospodářské mikrosféry, restrukturalizaci podniků, ro zvoje podnikatelství a růstu střední vrstvy, ale sama nutně podléhá vlivům adm inistrativně-korupčního parazitismu na úkor hospodářské budoucnosti ČR. 6. Vyjádření nedůvěry dosud převládající pasivitě a myšlenkové vyčerpanosti i makroekonomických byrokratů a současné vyjádření podpory aktivitě mikroekonomi ckých podnikových odborníků, představuje nutný krok k hospodářsko-společenském u oživení. Tento krok bude možný pouze na základě minimálního konsensu parlame ntních stran a zodpovědných poslanců.
I když vůbec nevěřím ve schopnosti poslanců či představitelů politických stran , přesto, Minimální konsensus spočívá ve třech hlavních bodech:
1. Urychlený přechod z makroekonomické na mikroekonomickou fázi transformace j e žádoucí a restrukturalizaci podnikové sféry již nelze dále odkládat. 2. Podniková restrukturalizace musí být v souladu s moderními světovými trendy k horizontálním organizacím autonomních týmů, organizovaných dle principů vni tropodnikového trhu. Upevňování tradičních (bohužel dominujících) příkazových hierarchií se pro ČR stává nekonkurenční a bezperspektivní.
3. Účelem hospodářské transformace není prosté "zavedení tržních podmínek", al e tržní hospodářství samo je nutným nástrojem a prostředím k vytváření dlouhod obých konkurenčních výhod ČR ve středoevropském podnikovém prostoru. Konsensus v uvedených třech bodech je nutnou a postačující podmínkou nejen k u rychlené změně fází transformace z makro na mikro, ale i k záchraně a následné mu upevnění historického hospodářského profilu českých zemí.
7. Princip minimálního konsensu zaručuje potřebnou reorientaci v přístupu k ho spodářské transformaci: namísto makroekonomických přerozdělovacích dekretů sho ra je vyvolána aktivizace a stimulace potřebných tvůrčích procesů zdola - tak jak tomu v tržním hospodářství má být. Je-li tržní hospodářství žádoucí v makr oekonomické (t. j. v mezipodnikové) sféře, o to spíše musí být žádoucí ve sféř e vnitropodnikové. Namísto prázdného sloganu "vytváření podmínek" byrokraty, k teří podnikovou sféru nechápou, podniková sféra sama, svojí cílenou a nezávisl ou restrukturalizací, musí definovat potřebné podmínky a opatření, která byrok raté dále kodifikují. Tato vyplývající změna fáze je nejen žádoucí, ale pro zá chranu hospodářství ČR zcela nezbytná.
8. Změna fáze transformace ze "shora" na "zdola" má své logické a politické dů sledky: opouští se tradiční prosazování a priori formulovaných politicko-ideol ogických schemat shora (a následné konstatování jejich nedokonalosti, neúplnos ti a povrchnosti), a přechází se k zásadnímu odvozování nutných politických op atření zdola, t. j. od žádoucích a prokázaně životaschopných pohybů nabuzených v mikroekonomické sféře. Tato politika implikací, tedy politika odvozením, sp íše než diktátem či přesvědčováním, snižuje politickou řevnivost, umožňuje vzn ik tvůrčí politické vyváženosti historických politických stran, omezuje chaos krátkodobě parazitujících pseudostran a ideologických hnutí, a soustřeďuje par lamentní činnosti na věci podstatné a trvalé.
9. Princip minimálního konsensu a pochopení politiky implikací by se v rukou s chopných, morálně rovných a národu i Bohu zodpovědných poslanců mohl stát tou potřebnou "zbraní", která by umožnila spořádanou výměnu oportunistické a již a nachronicky postrevoluční vlády dlouhodobou a historicky oprávněnou vládou min imálního konsensu, t. j. odborně orientovanou vládou osobností netoužících po osobním zisku a moci, ale soustředěných na zajišťování hospodářské prosperity a konkurenceschopnosti své země a středoevropského podnikového prostoru. Po pádu
10. Parlament a nová vláda musí demonstrovat (do konce roku 1995) zásadní podp oru podnikové a podnikatelské sféře zahájením pravidelných společných debat, k onferencí a seminářů na téma partnerství a vzájemné podpory za účelem restrukt uralizace ve směru vytvoření konkurenceschopné ČR, definování potenciálních mo žností a konkurenčních výhod, vymezení rolí vlády, investičních fondů a vnitro podnikových restrukturalizačních týmů.
11. Současně musí probíhat informační a vzdělávací kampaň zaměřená na veřejnos t: co se stalo, proč nedošlo a nemohlo dojít k ekonomickému oživení, rozdíly m ezi makro- a mikroekonomickým pojetím a zaměřením transformace, nutnost změny fáze transformace, osvětlení procesů a nevyhnutelnosti korupce, střetu zájmů, špinavých peněz, kriminality a manipulace veřejného mínění v "šokové terapii" makroekonomicky, byrokraticky a centralisticky pojaté fáze transformace. 12. Prosadit plnou podporu podnikovým sdružením, neziskovým nadacím a konzulta čním činnostem zaměřeným výlučně a kompetentně na zvyšování produktivity, kval ity a konkurenceschopnosti podnikové sféry pomocí účelové a razantní restruktu ralizace organizační, personální i vlastnické. Snižovat roli a váhu spekulací a překupnictví, osvobodit se od umělých, politicky motivovaných a zcela neefek tivních bolševických sloganů á la "Czech made". Účelem již nesmí být vzájemné rozdávání si medailí, ale získávání skutečného ocenění a respektu na světových trzích spolehlivým prodejem výrobků a služeb. Světová konkurence necení ani a bsurdní hry, ani tituly honoris causa..
13. Nároky a požadavky restrukturalizace na nutné formy privatizace. Horizontální struktury vnitropodnikového trhu vyžadují plné zapojení zaměstnan ců a manažerů nejen do operačních a řídících, ale i do vlastnicko-zodpovědnost ních rozměrů podnikového úsilí. Moderní horizontální organizace nemohou být pl ně funkční za podmínek tradičního příkazového rozhodování managementu a arbitr árního chování externě-kupónových "akcionářů". Restrukturalizační projekty moh ou úspěšně provádět pouze plně zvlastněné, kapitalizované skupiny podnikových "insiderů", ne rozptýlení, pauperizování a pasivní DIKové, nekompetentní fondy , byrokratický stát či jiné dekrety, ustavená seskupení podnikových "outsiderů ".
14. Kupónová "privatizace" nebyla privatizací, protože nevedla ke vzniku soukr omých vlastnických skupin podnikových "insiderů", bez nichž je žádoucí restruk turalizace vyloučená. Šlo o nařízené přerozdělování existujících státních maje tků mezi voliče - tedy o krok čistě populistický a bez hlubšího ekonomického v ýznamu. Rozptýlení vlastnictví jeho masovým zveřejněním významně oddálilo potř ebné soustředěné úsilí na vytváření nového bohatství a zaměstnalo většinu popu lace naivním handrkováním se o "bohatství" již existující. Po kupónovém zveřej nění vlastnictví je nutná jeho koncentrace, t.j. skutečná privatizace výrobníc h prostředků, ne jen papírů.
15. Vláda minimálního konsensu připraví souhrn opatření k hospodářskému (nejen byrokratickému) dovršení kupónové privatizace. Je třeba zajistit, aby DIKové mohli své akcie výhodně prodat vnitropodnikovým týmům, a tak stimulovat potřeb nou rekoncentraci nezodpovědně rozptýleného podnikového kapitálu. Je třeba org anizovat státem úvěrovaný nákup podniků národními kapitalisty, t. j. týmy podn ikových "insiderů". Vláda zaručí, daňově i úrokově, aby splácení podnikových ú věrů bylo realizovatelné cestou dlouhodobě zvýšené výkonnosti a ne skrze krátk odobé zadlužení a likvidaci podnikových aktiv. Jen tak lze čestně splnit nezod povědné sliby a následná očekávání DIKů bez obětování tolik potřebného oživení hospodářské činnosti podniků.
16. Účast zahraničního kapitálu je nezbytná, ale nesmí být ve formě přímého vý prodeje těch nejlepších a plně konkurenceschopných podniků. Přímý odprodej nep řináší ČR nic, tak jako nepřináší nicméně vyvinutým zemím Afriky a Střední Ame riky. Systém společností převodu vlastnictví, kdy zahraniční kapitál urychleně realizuje své zisky, ale ve stejné míře převádí vlastnictví zpět do rukou tvo řící se skupiny národních kapitalistů-insiderů, je efektivnější. Do 10 až 15 l et by tak byly podniky převedeny zpět do českých rukou, podnikový prostor ČR b y nebyl trvale narušen. Zahraniční kapitál je uspokojen, protože své zisky rea lizoval rychle a kapitál je uvolněn k dalším investicím. Národní kapitál je ta ké spokojen, protože dostal možnost se postupně akumulovat, zkoncentrovat a uč it - s pomocí cizího kapitálu i rizika.
17. Realizace projektů podnikových restrukturalizací spočívá v sedmi krocích p řechodu na horizontální organizaci: 1. Orientace na procesy místo tradičních f unkcí a oddělení, 2. Eliminace činností, které nepřidávají hodnotu, 3. Ustaven í sebeřídících týmů, 4. Integrace zákazníka do procesu: zákazník, ne akcionář, je hnacím motorem procesu, 5. Týmový systém odměn na základě přidané hodnoty, 6. "Otevření" organizací: zaměstnanci do přímého kontaktu se zákazníky a doda vateli, 7. Plná informatizace podniku: volný trh je závislý na volně dostupnýc h informacích, jak v celém hospodářství, tak i uvnitř podniku.
18. Tvorba přidané hodnoty je základní mírou výkonu vně i uvnitř podniku. Znal osti a vědění jsou výchozí a primární formou kapitálu, jako kdysi u Bati či v dnešním Japonsku. Tím se zamezí dalšímu skluzu k nekvalifikovaným montážím, vý vozu nezpracovaných surovin, degradaci pracovních sil a poskytování levných sl užeb. ČR se musí opět stát zemí vysoké přidané hodnoty, ne levné pracovní síly . Rozdíly a důsledky fází makro- a mikro-pojetí transformace by již měly být s rozumitelné všem. Standart Tomáše Bati: "To nejlepší na světě nám úplně stačí, " by se mělo stát novou, dlouhodobou vizí i v české podnikové a podnikatelské sféře.
Strategické shrnutí
Uvedený nástin nevychází z kritiky či snahy o nahrazení či záměnu existujícího pojetí transformace. Argumentuje spíše ve smyslu vyčerpání jejího myšlenkovéh o i personálního "náboje" a vyzývá k přechodu k následné fázi, zaměřené již na podnikovou restrukturalizaci a charakterizované novými myšlenkami a hlavně no vými lidmi. V politické oblasti navrhuje makroekonomickou politiku odvozovat z aktivit v mikroekonomické sféře - a ne naopak, jak tomu bylo dosud. Makroekon omickými dekrety shora se ekonomika do žádoucího pohybu neuvede. Mikroekonomik a, podniková sféra, struktura a dynamika hospodářství se tu stávají nosnými pi líři rozvojové fáze. Údobí prostého přerozdělování existujícího či zděděného b ohatství musí skončit. Spolupráce politických stran historického typu je posíl ena principem minimálního konsensu, na němž se i jinak rozdílné ideologie moho u shodnout. Samo přijetí minimálního konsensu má za následek zahájení nové fáz e transformace a záměnu vlády postrevolučních hnutí a pseudostran tradičními k oalicemi historických stran bývalého Československa. Tím se vytvoří skutečná s tabilita cílevědomého národního úsilí a hospodářského pohybu. Překonána bude s oučasná pseudostabilita občanské apatie, pasivity a vyčerpání. Skončí tak nebl ahé Mezidobí ignorování reality i pravdy. Odbornost, znalosti a zodpovědnost s e upevní ve středu občanské účasti i úsilí.