--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Tajné spisy
Zdroj: NN Ročník........: 0005/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TAJNÉ SPISY. Zapomenutý posudek.

V Denním Telegrafu bylo psáno o postojích poslanců některých politických stran k odtajnění svazků po bývalé StB. Vesměs všichni, včetně poslance KSČM se sho dli na jejich odtajnění. Napadlo však někoho, co je tak tajného na spisech vyt vořených organizací jež byla prohlášena za zločineckou?

Již v roce 1991 se snažilo tehdejší Federální ministerstvo vnitra s tím něco u dělat. Zadalo vypracování posudku, který vyzněl jednoznačně. Jeho autor, vedou cí skupiny odboru utajovaných skutečností tehdejšího FMV, JUDr. Stodola, vyslo vil názor, že zrušením StB v roce 1990 přestaly svazky požívat trestní ochrany podle ustanovení şş 106, 107 a 173 trestního zákona. Připustil pouze povinnos t mlčenlivosti pro ty ze státních úředníků, kteří se svazky pracují. Není třeba zdůrazňovat, že se názor výše uvedený neprosadil. Zda byl posudek J UDr. Stodolou vypracován v souvislosti s přípravou lustračního zákona či nikol iv není ani tak důležité. Jisto je, že doposud jediným zákonem dotýkajícím se problému svazků vzniklých činností StB je jen tento zákon. Proč mají zůstat ta jné?

Jedním z dopadů lustračního zákona jsou spory těch, kteří jsou registrováni ja ko spolupracovníci StB. A jsou to právě obavy ze soudních sporů, které vedou n ynější stát k opatrnosti. Zejména jeho výkonná složka reprezentovaná vládou, s e obává sporů jež by mohly vzniknout odtajněním obsahu svazků. Pokud tedy bude kdy projednáván zákon o odtajnění svazků StB, ať jde o svazky agentů StB nebo jejich obětí, tedy o svazky založené na osoby nepřátelské tehdejšímu zřízení, bude vláda ve svém návrhu více opatrovat své zájmy, než zájmy obětí zvůle zlo činecké organizace, za kterou byla StB prohlášena. Takovým zájmem vlády bude o chrana rozpočtu, který by mohl být ohrožen výdaji na náklady soudních řízení a na náhrady nemajetkové újmy těm, kterým bude v případných soudních sporech vy hověno tak snadno, jako bývá vyhověno pozitivně lustrovaným v jejich sporech o ochranu osobnosti proti ministerstvu vnitra vydávajícímu lustrační osvědčení. S jistou nadsázkou lze takové obavy vlády a takový její zájem pochopit. Proto by bylo snad lépe, aby se návrhu zákona na odtajnění svazků StB ujali sami pos lanci. Jestliže vyjádření poslanců uvedené v Denním Telegrafu dne 24. 3. 1995 má reálný základ, jestliže není pouhou populistickou proklamací k ničemu nezav azující, prošel by takový zákon, který občané očekávají již od listopadu 1989. Poslanci by při takovém svém poslaneckém návrhu nemuseli mít ohledy na než be re zřetel ve svém návrhu vláda.

Jedna moc proti druhé.

K výše zmíněným obavám vlády třeba uvést, že má skutečně reálné základy právě v doposud probíhajících sporech o ochranu osobnosti vedených proti ministrestv u vnitra pozitivně lustrovanými občany. Ač je základem sporu pouhá evidence ob čana jako osoby označené lustračním zákonem za spolupracovníka StB, zkoumají s oudy obsah svazků, aby zjistily, zda takováto evidence byla či nebyla oprávněn á. Soudům však nepostačí písemnosti ve svazku založené. Vyslýchají jako svědky bývalé příslušníky StB ve snaze zjistit, zda tito postupovali při založení sv azku v souladu s tehdy platnými předpisy ministerstva vnitra o získávání spolu pracovníků StB. Pak již záleži jen na nich. Buďto potvrdí údaje zaznamenané ji mi ve svazcích, nebo je popřou či prohlásí za svůj vlastní výmysl. Ať tak či t ak, odpovědnost veškerá žádná. Kdo však důsledky za obsah svazků nese, je mini sterstvo vnitra, které je nezaložilo. Důsledky pak mají konkretizovanou podobu v rozsudcích vydaných soudy. Tak tu stojí jakoby proti sobě moc výkonná, repr ezentovaná ministerstvem vnitra a moc soudní, která mu svými rozsudky ukládá p ovinnosti.

Kdo je a kdo by měl být odpovědný?

Odpovědný za obsah svazků je tedy konec konců stát, za nějž ministertvo vnitra pouze jedná. Veškeré materiální dopady odpovědnosti jsou hrazeny ze státního rozpočtu, ať jde o náklady řízení nebo případné úhrady nemajetkové újmy. Toto je zřejmý důsledek kontinuálního přechodu moci totalitní na moc současnou, kte rá se nedovedla plně a jednoznačně a ve všem od totalitní moci distancovat. Kdo se směje naposled? Ten, který svazek svojí činností vytvořil. Tím byl konk rétní příslušník StB. Na žádného z nich však odpovědnost nedopadla, pokud jde o doposud projednávané spory o ochranu osobnosti vedené pro obsah lustračního osvědčení.

A jak tomu bude v případě zákona o zpřístupnění svazků StB občanům? Budou-li začerněna, čili jak se učeně říká - anonymizována jména estébáckých d onašečů jakéhokoliv druhu, či jak o nich hovoří pan premiér Klaus - užvaněných drben, k čemu vlastně budou svazky zpřístupněny? Aby si občan po přečtení sva zku pouze mohl říci, že minulý režim byl špatný, k tomu to nepotřebuje, to poz nal sám již v dobách předlistopadových.

Aby mohl uplatnit svůj nárok na ochranu osobnosti včetně nemajetkové újmy v pe nězích vůči státu, tedy vůči ministerstvu vnitra, na to skutečně občané příliš ochotně své daně vydávat nebudou. Spíše je obecně cítěno, že by za napácháné škody měl platit konkrétní pachatel.

To by však musel mít stát sám tu odvahu, přenést odpovědnost za obsah svazků n a jejich přímé tvůrce, na bývalé příslušníky StB a jejich spolupracovníky. Odh odlá se k tomu při tvorbě a schvalování zákona o zpřístupnění svazků StB? Proč tedy zpřístupnit svazky?

Po více než pěti letech od listopadu 1989 se může jevit zpřístupění svazků StB jako předvolební politikum. Zkušenosti s lustračním zákonem nejsou nijak valn é. Sama jeho koncepce je mnohdy považována jako úmyslně vytvořená pro možnost nátlaku na politické konkurenty. Toto se podařilo částečně eliminovat vydáním seznamů v Necenzurovaných novinách, což redakce považuje za první krok k odtaj nění materiálů StB. Rozhodně není lustrační zákon něčím, co by šlo považovat z a způsob vyrovnání se s minulostí. Pokud jej někdo za takový považuje, je na o mylu. Vždyť přeci nikdo není oprávněn za poškozeného trestat ani odpouštět. A právě v tom mnozí mohou vidět účel zákona o zpřístupnění svazků StB. Umožnit t ěm, kteří byli poškozeni činností StB, aby se mohli domoci svého. Aby buďto od pustili či žádali potrestání těch, kteří jim škodili. Potrestání není myšleno jen ve smyslu práva trestního, ale i ve smyslu práva domoci se odškodnění přím o na těch, kdo škodu zapřičinili svým jednáním. Třebas tedy i právo na náhradu škody podle ustanoveních o ochraně osobnosti. Není neznámým faktem, že množst ví svazků vzniklých činností StB obsahuje takové údaje nad nimiž mnohý mávne r ukou. Jejich odtajněním, ať příjde až nyní, pokud příjde, se nakonec nezvedne žádná bouře. Ba tvrdí se, že pokud by byly svazky skutečně odtajněny již v roc e 199O, nebo alespoň v roce 1991, kdy vznikl posudek JUDr. Stodoly, měli bycho m za sebou vyřešený problém který je nastolen diskuzí o zpřístupnění svazků až nyní.

Redakce NN k odtajnění svazků StB