--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Baťa - pokračování
Zdroj: NN Ročník........: 0005/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bata

(pokracovani)

Šel jsem mezi halami a tří až pětipodlažními továrními budovami k východu. Nad e mnou nad ochrannou sítí se na lanové dráze posunovaly přepravní vozíky napln ěné polotovary nebo výrobky, přepravované mezi kooperujícími dílnami nebo mezi dílnami a sklady materiálu nebo sklady výrobků. Na ploché střeše budovy příje mce stál muž, který snímal vozíky z lanovky a podle vložených dodacích příjeme k (dodacích průvodek) disponoval vozíky do dílen v jednotlivých podlažích budo vy. Zastavil jsem se uprostřed tovární ulice a pozoroval jsem čilý provoz na l anových drahách křižujících se po střechách budov. Z pozorování mě vyrušil var ovný signál z přijíždějícího automobilu, zvlášť upraveného pro nutnou a rychlo u přepravu pracovníků mezi budovami rozsáhlého továrního komplexu, rozloženého podél říčky Dřevnice v dálce několika set metrů. Po obou stranách vozidla byl y, místo karoserie, instalovány plošiny s lavicemi. "Cestující" nastupovali a vystupovali na plošiny vozidla pohybujícího se rychlostí asi 6 km v hodině. Po zději jsem služeb tohoto zařízení také a rád používal.

Blížil jsem se k bráně - k východu. Všechny budovy hlučely a duněly ozvěnou ti síců elektromotorů a poháněných strojů. Na ulicích mezi budovami byla pečlivě udržovaná čistota, vše bylo na svých vyhražených místech, lidé se objevovali j en ojediněle a kromě pendlujícího vozidla na přepravu osob vládl všude klid. Východy k hlavní bráně, ohraničené trubkovými ohradami a zavěšenými kontrolním i hodinami (píchačkami) byly v tuto odpolední hodinu uzavřeny. Kdo chtěl opust it závod, musel projít zvláštním východem ve vrátnici. Vstoupil jsem. Vrátný m ě zastavil a žádal předložení propustky. Teprve po vysvětlení a předložení nov ě vystaveného kontrolního lístku (kontrolky) mě propustil s ponaučením, že nap říště, bez řádné propustky, vystavené odpovědným a oprávněným pracovníkem, se ven nedostanu.

Přechodně jsem se ubytoval v podnájmu u paní Hluštíkové v ulici nazvané Santra žiny. Mým spolubydlícím byl mladý polygraf Hořínek. Pracoval jako sazeč v míst ní malé tiskárně firmy Sígl.

Paní Hluštíková mně sdělila, že nájemné s ranním snídáním (bílá káva a chléb s máslem) a s výměnou ložního prádla činí týdně 25 Kč a platí se vždy v pondělí .

Moc klidně jsem tuto první noc ve Zlíně nespal. xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

II. Š K O L A

/ 1 /

Charakteristika školy

Každý nově přijatý pracovník pro hlavní výrobu (obuvi všeho druhu) byl po přij etí zařazen do zvláštního oddělení 1) nazvaného "škola". Školy byly dvě: obuvn ická škola pro výrobu kožené obuvi a gumárenská škola pro výrobu gumové obuvi. Pracovníci, přijatí pro pomocnou a vedlejší výrobu, se zařazovali přímo do od dělení, ve kterých budou pracovat.

V celkové organizaci práce podniku měla škola významné postavení v plnění těch to hlavních úkolů:

a) Zapracovat (zaučit) během krátké doby (max. 30 dnů) nově přijaté pracovníky do rutinného ovládnutí pracovních operací, které budou vykonávat po zařazení do plně výkonného oddělení (dílny). Při výběru k zapracování na určité operace se přihlíželo k osobní kondici jednotlivců, vzhledem k míře náročnosti jednot livých pracovních operací. Např. cvikař "má být muž střední, lépe vyšší postav y, pevných zdravých rukou a nohou, a celkově silnější konstrukce" 2). Naproti tomu všechny pracovní operace při šití svršků nevyžadují zvláštní fyzické síly a vykonávají je vesměs ženy.

b) Do školy přestupovali z plně výkonných oddělení všichni dělníci, kteří se n edostavili do svého mateřského oddělení, nebo z něho odešli (pro nemoc, odchod em na mimořádnou dovolenou, nebo z jiného důvodu), a zůstávají ve stavu školy po celou dobu nepřítomnosti. Po návratu se zpravidla vracejí do svého oddělení , popř. ke stejné operaci do jiného oddělení.

V brožuře "Do nové práce", kterou dostával každý nově přijatý pracovník, se v poučení o onemocnění uvádí: "Onemocní-li někdo, nechá si od svého představenéh o a výplatního potvrdit kontrolní lístek, načež se podrobí prohlídce v ambulan tním oddělení u hlavní brány. Uzná-li lékař pacienta neschopným k práci, vydá mu poukázku do nemocenské pojišťovny. Na základě této poukázky a kontrolního l ístku si dotyčný vyzvedne v osobním oddělení nemocenku. Nemocenka se skládá ze dvou částí: z nemocenky a legitimace nemocného. Legitimaci nemocného si ponec há nemocný a nemocenku zasune do své zásuvky v kontrolní tabuli v dílně, v níž pracoval, a to na místo, kam zasouval kontrolní lístek.

Když ošetřující lékař uzná, že zaměstnanec je opět schopen práce, vydá mu pouk ázku na podporu v nemoci, se kterou se přihlásí v nemocenské pojišťovně na Nám ěstí Práce. Úřaduje se od 7 do 14 hodin, mimo neděle a svátky. Nemocenská poji šťovna potvrdí razítkem Schopen dne legitimaci nemocného a vyplatí mu podpor u v nemoci.

Je-li uzdravený uznán práceschopným příští den, oznámí to v informační kancelá ři. Je-li uznán práceschopným ještě téhož dne, hlásí se ihned v informační kan celáři, kde obdrží i kontrolní lístek. Každý, kdo přichází po nemoci z obuvnic kých dílen, přichází vždy do obuvnické školy, z gumárenských dílen do gumárens ké školy, z pomocných závodů opět do dílny, v níž pracoval dříve. Kdo by z obuvnických nebo gumárenských dílen šel pracovat do dílny, v níž prac oval před svým onemocněním, ačkoliv měl na kontrolním lístku napsáno číslo ško ly, je přísně potrestán."

------------------------------------------------------------ 1) Pojem "oddělení" byl obecným pojmem pro každý samostatný vnitropodnikový út var, k obecnému označení se připojoval název, blíže určující povahu činnosti o ddělení, např.: kartonáž, sekací dílna, válcovna kaučuku, kalkulační oddělení, nákupní oddělení, prodejní oddělení atd. Po válce se koncem čtyřicátých let p ojem "oddělení" nahradil pojmem "hospodářské středisko".

2) Fr. Klátil: Výroba spodků a dámské galanterky Zlín 1935 -----------------------------------------------------------

c) Škola, kromě dvou uvedených funkcí, byla jistým rezervoárem pracovních sil pro zabezpečení bezporuchového provozu plně výkonných výrobních oddělení. Při dělbě práce u pásu (u kruhu) je každá výrobní operace obsazena odpovídajícím p racovníkem. Chybí-li některý pracovník, dojde k poruše rytmu, pás se zpomalí n ebo zastaví. Toho si byli vědomi organizátoři pásu a stanovili: Chceme-li udrž et 60 dílen o 70ti pracovnících v perfektním bezporuchovém provozu, musíme ože let obsazení jedné nebo i dvou dílen k získání pohotové náhrady z rezervy. A k tomu slouží škola. Kdo do věci jen trochu vidí, snadno pochopí racionální jád ro věci. Je nutno dodat, že pracovníci, přechodně umístěni ve škole, zhotovují při svém výcviku rovněž kvalitní obuv, ovšem v omezeném množství a jednoduché m sortimentu.

Do gumárenské školy tohoto typu jsem nastoupil i já. Vedoucí školy Šimák mně s dělil, že se prozatím stanu tzv. "příručím", to je asi jako "děvče pro všechno ". A hned mě postavil k vozíku s kopyty s tím, že je mám připravit (vychystat) podle příkazu, který mně sdělí mistr - instruktor. Potom mně uložil odvážet l epenkové bedny s obsahem vyrobené obuvi na lanovku k přepravě do ústředního sk ladu. A konečně uložil mistrovi, aby mě provedl celým oddělením a ukázal mně j ednotlivé stroje, a vysvětlil jejich funkci ve výrobním procesu výroby obuvi. Všechno bylo pro mě nové a připadalo mi to trochu zmatené, ale po několika dne ch jsem poznal, že i pro školu je stanoven denní plán výroby, který se plní a výrobky se odvádějí do ústředního skladu s plnou kontrolou jejich kvality. Při tom docházelo k neustálé fluktuaci pracovníků, noví přicházeli a jiní odcházel i, jak to odpovídalo charakteru školy. Pro vedoucího školy a pro instruktory t o nebyla práce snadná. Vyžadovala velkou trpělivost s instruováním nových prac ovníků, kontrolou přijatých a odcházejících pracovníků. Nejobtížnější prací by lo však vykázání mezd ve výplatní listině školy, jak uvidíme později. Asi po měsíci mé praxe mě k sobě zavolal výplatní školy 3) Goláň. Byl to huben ý, asi 25letý muž. Seděl v kanceláři školy, umístěné hned vedle vchodu do budo vy. V místnosti stálo ještě několik stolů a u stěny tři židle.

Goláň odložil péro a bez úvodu se na mě obrátil s dotazem, zda bych byl ochote n vždy ve středu po skončení práce v dílně vypomáhat mu dobrovolně, t.j. bezpl atně, s vypracováním výplatní listiny školy. Neměl jsem představu, do čeho jdu , a pomoc jsem přislíbil. Vždy ve středu jsem s ním pracoval dlouho do noci. Š lo o práci komplikovanou a namáhavou.