--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Milost prezidenta předem odmítám
Zdroj: NN Ročník........: 0005/017 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PAVEL OPOČENSKÝ Milost prezidenta předem odmítám

Sochaře Pavla Opočenského, signatáře CHARTY 77 a politického emigranta, který se v březnu 1991 stal svědkem trestných činů, jichž se dopouštěla skupina skin headů, na rohu mezi ulicemi Čiklova a Slavojova v Praze - Nuslích, zastal se n apadených občanů a neúmyslně v sebeobraně usmrtil sedmnáctiletého Aleše Martin ů, odsoudil Městský soud v Praze ke třem letům vězení nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Verdikt vyvolal vlnu nesouhlasu ze strany veřejnosti, během týdne podepsalo více než 5000 osob petici na podporu Opočenského a zastá nci odsouzeného založili výbor na jeho ochranu. Dnes se již pod peticí nachází více než 8000 autogramů. Proti bezprecedentnímu rozsudku se odvolal Opočenský i státní zástupkyně Marie Vodičková. Ta žádala pro nejslušnějšího "pachatele" posledních několika let osm a půl roků vězení...

Vážné znepokojení nad právním stavem, který umožnil vynést tak skandální rozsu dek, vyslovila i umělecká rada Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Podle představitelů UMPRUM (např. Kurta Gebauera, Borise Jirků, Jiřího Šalamouna, Pa vla Nešlehy) zpochybňuje akt pomoci spoluobčanům a otevírá cestu organizovaném u násilí.

Podle ministerstva spravedlnosti je ovšem podpisová akce "ničím neodůvodněným zasahováním do pravomoci nezávislého soudu a je v rozporu se zákonem". Prohlás il to vedoucí tiskového odboru ministerstva spravedlnosti Vladimír Voráček. Rozsudek znepokojil i kuloáry parlamentu a vyvolal diskuzi nad nutností změnit zákon natolik, aby nebyla dána možnost jeho výkladu způsobem, který je v přík rém rozporu jak s občanským cítěním, tak i s právními normami civilizovaných s tátů, mezi které bychom se rádi zařadili. Dokud zde budou fungovat soudci - po hrobci nelegitimního totalitního režimu, kterým základní občanské a právní věd omí bylo a je nic neříkajícím neznámým pojmem, budou muset náše zákonodárné or gány vytvářet takové zákony, které budou vyložitelné jen naprosto jednoznačným způsobem. Obrana před právní zvůlí je kromě naprosté výměny a přísného výběru soudců jen dvojí: odstranění klauzule o nezávislosti soudů a jejich podrobení přísné kontrole veřejnosti zastoupené příslušnými občanskými komisemi, nebo v ytvoření takových zákonů, které nebude možné vykládat takovým způsobem, aby se rozsudky soudů dostávaly do příkrých rozporů s veřejným míněním. Jen tak se d á předejít podobným skandálům, jakým je bezesporu od souzení Pavla Opočenského . Na těchto stranách přinášíme rozhovory s předsedou Výboru na obranu Opočensk ého, redaktorem měsíčníku ATELIER Jiřím Tichým a sochařem Pavlem Opočenským. R edaktora J. Tichého se nám podařilo zastihnout v pražském MÁNESU: FRAŠKA ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI

NN: Byl jste v soudní síni jako jediný zástupce veřejnosti. Co můžete říci k s erióznosti vedení procesu?

Jiří Tichý: Především chci zdůraznit to, co jsem již několikrát říkal. Považuj i za naprosto zcestné a nesmyslné, že celé jednání bylo vedeno s vyloučením ve řejnosti. Státní zastupitelství to zdůvodňovalo tak, že hrozí obavy z nějakých nepokojů atd. Přitom se vycházelo z hlavního líčení, které se odehrávalo asi před dvěma lety. Před dvěma lety byla poněkud jiná situace než nyní, neexistov ala ještě tehdy u Městského soudu justiční stráž, proto tam skini mohli dělat to, co tam dělali, vypadávaly jim z kapes kudly, různé tyče, zbraně a jinak ta m demonstrativně předváděli svoji sílu. Něco takového by nepřicházelo v úvahu v přítomnosti několika členů justiční stráže ozbrojených brokovnicemi, proto j e vyloučení veřejnosti naprosto neodůvodnitelným nesmyslem. To je ale počátek celé věci, který se neměl stát. Dalo se předejít různým spekulacím o tom, jak celý ten soud vlastně probíhal. Ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o vyloučení veř ejnosti, byl jsem panem Opočenským požádán, abych mu dělal důvěrníka, což jsem přijal. Tím jsem na sebe vzal odpovědnost jediného reprezentanta veřejnosti. Počítal jsem samozřejmě s tím, že jednání bude vedeno za pomoci soudních znalc ů, svědeckých výpovědí a pod., ke zjištění, že jeho vina je prokazatelnáa a ne sporná. To se nestalo a celý soudní proces byl o mnoho zamlženější než to prvn í líčení před dvěma lety (které bylo samozřejmě veřejné). Svědkové si pamatova li ještě méně než prve, někteří se nedostavili, jiní byli k jednání předváděni . Faktem ovšem zůstává, že někteří svědkové se snažili měnit výpovědi i ve pro spěch Pavla Opočenského. Soud tyto výpovědi ovšem naprosto přehlédnul a nepřij al je jako důkazy, takže výsledek byl tentýž, jakoby tito svědkové vůbec nebyl i vyslyšeni.

NN: Stalo se v průběhu procesu něco, co by mohlo zpochybnit regulérnost důkazn ího řízení?

Jiří Tichý: O regulérnosti důkazního řízení mám vážné pochybnosti, které blíže vysvětlím, ale je zde vážná pochybnost i o průběhu hlasování. Dle vyjádření j ednoho z přísedících, JUDr. Holíka, měl druhý přísedící na celou věc stejný ná zor, to znamená, že že oba přísedící byli rozhodnuti hlasovat pro osvobozující rozsudek. Druhý přísedící svůj názor změnil až v den vynesení rozsudku, kdy s e přiklonil na stranu předsedy senátu a nakonec pro Pavla Opočenského navrhova l dva roky nepodmíněně. Z čehož byl přísedící Holík naprosto a doslova šokován . Považoval to přinejmenším za podraz a rozčílilo jej to natolik, že cítil pot řebu mi to říci a jako zástupci veřejnosti mi to také řekl. Nyní se naskýtá ot ázka, proč k tomuto náhlému zvratu v názoru jednoho z přísedících soudců došlo .

NN: Došlo ještě během důkazního řízení k nějaké zvláštní události, náhlé "ztrá tě paměti", odvolání původní výpovědi apod.?

Jiří Tichý: Když byla vyslýchána paní Květoslava Wilderová, oznámila tato paní mladšího věku, že její první výpověď byla lživá, protože si zpočátku myslela, že jde o nějakou hospodskou rvačku, při které byl mladý chlapec napaden nějak ým vyloženým zabijákem. Vedena snahou tomuto "chlapci" pomoci, záměrně neuvedl a, že viděla, jak tento příslušník hnutí skinheads jde proti Pavlu Opočenskému . Při druhém projednávání již svědčila pravdivě, ovšem její výpověď nebyla sou dem přijmuta jako hodnověrná, přestože šlo vlastně o korunního svědka, jehož v ýpověď mohla nevinu Pavla Opočenského potvrdit. Druhý svědek, který změnil výp ověď ve prospěch Pavla Opočenského, byl Ing. Cimmel, který se na událost díval z okna svého bytu a při prvním líčení o tom, čím byli skinové ozbrojeni nehov ořil. Až při druhém projednávání jednoznačně potvrdil, že nejen ti skini, kteř í stáli přímo proti panu Opočenskému, ale i ti další v ulici, měli v rukou něj aké tyče, které považoval za basebaalové pálky, ale vzhledem k tomu, že již by lo šero, je nemohl blíže identifikovat.

Jeho výpověď byla ovšem doslova smetena ze stolu na základě toho, že svědek by l bývalým vyšetřovatelem policie. Předseda senátu mu položil otázku:"Pane svěd ku, tyto skutečnosti jste tehdy neřekl proto, že jste byl vyšetřovatelem polic ie a nyní svědčíte jinak, protože již u policie nejste?". Svědek se k tomuto n evyjádřil a jeho výpověď nebyla soudem přijata. To byl velice důležitý moment v jednání, protože tento svědek jako jediný naprosto jednoznačně potvrdil, že všichni skini byli v podstatě ozbrojeni, že každý z nich měl v ruce nějakou ty č nebo jiný předmět.

NN: Jak svědčil ten člověk, kterého pan Opočenský před útokem skinů chránil? Jiří Tichý: Na tom člověku bylo vyloženě vidět, že svědčí pod strachem. Dosvěd čil, že ho skini zkopali, ale když mu soud položil otázku, zda si myslí, že by l ohrožen jeho život, řekl, že si to nemyslí. Oni do něj kopali proto, že si j im dovolil říci něco o sviních fašistických (když tam hajlovali a zpívali faši stické písně) apod. Když tam přišel jiný člověk a snažil se skiny slovně uklid nit, dostal od nejbližšího skina dávku slzotvorného plynu do očí. V tu chvíli do děje vstoupil pan Opočenský.

---------------------------------------------------------------- a zanechali po sobě nápis "Chcípneš svině"...Poměry ve věznicích s ostrahou js ou dle jednoho člena Artfóra takové, že uvěznění by znamenalo jeho smrt, proto že je tam mnoho příznivců hnutí skinheads...

ZN - 6.4.1995 ----------------------------------------------------------------- STÁTNÍ ZÁSTUPKYNĚ - OCHRÁNKYĚ PROBLÉMOVÉ MLÁDEŽE

NN: Svědčí zde něco pro podjatost státní zástupkyně? Jiří Tichý: Na veřejnost se vynesla zpráva o tom, že její dcera chodí s členem hnutí skinheads, ovšem ona toto popírá. Tahle státní zástupkyně je ale členko u výboru organizace pro ochranu problémových dětí. Sama má údajně ve své péči již tři cikánské děti, bere si domů různé děti z dětských domovů, takže zde mů že jít o stejnou podjatost, jako v případě, že by se potvrdily zprávy kolující na veřejnosti. Z její závěrečné řeči bylo patrné, že toho skina Aleše Martinů klasifikovala jako dítě. Ona je zřejmě bere jako problémové děti vyžadující z výšenou ochranu.

NN: Jak svědčila před soudem tzv. poškozená strana, tedy skinové? Jiří Tichý: Petr Poláček jako bývalý skinhead naprosto popřel, že by došlo vůb ec k nějakému střetu s chodcem, že by zpívali nebo hajlovali, ale nepopřel, že v hospodfě kolovaly tonfy. O tom, že jedna z nich patřila Alešovi Martinů, ex istuji důkazy, ale on je svojí svědeckou výpovědí nepodpořil. Skini zejména sv ědčili tak, že se snažili dokázat, že ona asi sedmicentimetrová kapesní kudla, kterou pan Opočenský bodl útočníka, je totožná se zbraní, kterou byl dle jeji ch názoru Aleš Martinů zabit. Neustále zdůrazňovali, že to byla určitě větší k udla, které se říká "motýleK". Nakonec z tohoto skina doslova "vypadlo", že ta kovou kudlu zvanou "motýlek" obdržel v hospodě od jednoho rakouského skina jak o dárek. Takže tato kudla tam figurovala jako vlastnictví jednoho ze skinů. Ta ké Pavel Opočenský již dříve uváděl, že v rukou jednoho ze skinů viděl nějakou kudlu.

Jiní uváděli, že proti sobě stáli jen Martinů a Opočenský, zejména popírali ha jlování a zpívání, a drželi se verze, že Pavel Opočenský Aleše Martinů bezdůvo dně napadl, když před ním tento skin ustupoval. Většinou vypovídali stejně jak o při prvním líčení, až na jednoho, který před dvěma lety tvrdil, že si nic ne oamatuje a nyní událost velmi podrobně popisoval zhruba stejně jako všichni os tatní, na otázku soudu, proč před dvěma lety tvrdil, že si nic nepamatuje a že nic neviděl apod., prohlásil že takl jednal na doporučení policejního vyšetřo vatele, který mu poradil, ať předstírá ztrátu paměti, ať nevypovídá, že je mla dý a ať si nekazí život.

----------------------------------------------------------------- i kvůli jiným trestným činům, a Rakušan Petr Jaretz. Oba byli bezprostředními svědky celého incidentu...

MF Dnes 29.3.1995 ----------------------------------------------------------------- NN: Jak vypadaly výpovědi soudních znalců a jejich znalecké posudky? J.Tichý: Soudní znalci z oboru psychologie (dr. Nina Matulová) a psychiatrie ( MUDr. Hubert a doc. Hynek) vypovídali zcela ve prospěch pana Opočenského, prot ože neustále zdůrazňovali, že ve chvíli, kdy se člověk poprve v životě dostane do takovéto naprosto vyhrocené situace, tak není vůbec podstatné, jestli byl skutečně objektivně ohrožen jeho život, že člověk v takové situaci jedná napro sto instinktivně a on má právo si sám určit, zda je v situaci ohrožení života či nikoliv, a není vůbec podstatné, jestli situace odpovídá jeho subjektivnímu pocitu. Navíc se soudní znalci shodli v tom, že pan Opočenský, dle různých te stů, není agresivní osobou s násilnickými sklony a že byl v situaci, ve které člověk jedná úplně jinak, než jak je schopen jednat mimo situaci ohrožení svéh o života. Čin pana Opočenského hodnotili soudní znalci jako zkratkovité jednán í, kdy použil všech dostupných prostředků k odvrácení nebezpečí, které mu hroz ilo.

SOUDNÍ ZNALEC V ROLI ARBITRA?

NN: Jak se na celou věc dívali znalci z oboru sebeobrany? Co se týká znalce Zdeňka Náchodského, ten na můj vkus vystupoval velmi podivný m způsobem, téměř jako arbitr a hovořil takovým způsobem, jako kdyby byl na mí stě činu osobně přítomen. Vystupoval zcela v neprospěch pana Opočenského, tvrd il, že tam měla být ruka postavena takhle a noha takto apod. Velmi podivné byl o i to, že aniž by znalec znal pitevní protokol, tvrdil, že kdyby byla pravdiv á verze skinů musel by mít Aleš Martinů na levé ruce řeznou ranku od toho, jak se bránil útočícímu Opočenskému. Jakoby "náhodou", právě drobná řezná ranka n a zápěstí skina je uvedena v pitevním protokole. Zde je velmi důležité podotkn out, že soudní znalec Náchodský je majitelem pražské firmy zabývající se sebeo branou a všeobecně se ví, že příslušníci hnutí skinheads jsou jeho pravidelným i zákazníky. Náchodský u soudu hovořil tak, jakoby verze Pavla Opočenského byl a již předem vyloučena jako naprosto nesmyslná. Oproti tomu v rozhovoru pro Li dové noviny Náchodský hovořil tak, jakoby naprosto zpochybňoval to, co řekl př ed soudem. Mimo jiné také prohlásil, že naprosto nic nemůže vyloučit. (Nevylou čil tedy ani možnost napadení celé tlupy ozbrojených skinů občanem, který se p roti desítkám holých lebek, dle Náchodského, postavil sám a s téměř holýma rok ama - pozn. red.)

---------------------------------------------------------------- "Když se do střetu dostanou dvě osoby a nemáte objektivně zdokladováno, kdo útok začal, pak musíte připustit všechny varianty"

Z posudku dr. Zdeňka Náchodského ---------------------------------------------------------------- NN: Jak by se dalo charakterizovat ústní zdůvodnění rozsudku v závěrečné řeči předsedy senátu?

J. Tichý: Předseda senátu v závěrečné řeči v podstatě obhajuje svůj rozsudek a zároveň sám sebe vyvrací. Všechny důvody, ze kterých Pavla Opočenského odsoud il, vzápětí ihned zpochybňuje. To je tak, ale nemuselo to být tak, tady, měli, ale není to jisté že měli a pod. Tak vypadalo nakonec celé jeho zdůvodnění ro zsudku. Svědkové si nepamatují, bylo již šero atd. To by si již měli rozebrat odborníci.

NN: Jaký jste měl dojem ze závěrečné řeči státní zástupkyně? J. Tichý: Vyvolalo to vemě takové zděšení, že jsem měl dojem, jakoby jsme každ ý z nás byli přítomni úplně jinému soudu. Z jejího pohledu bylo všechno napros to jasné, všichni svědkové dle státní zástupkyně hovořili naprosto jasně proti Opočenskému.

----------------------------------------------------------------- Asi za rok po prvním rozsudku JUDr. Andělové, (Opočenský byl odsouzen k podmín ěnému trestu na podzim roku 1992) skupina surovců ubila k smrti studenta Filip a Venclíka na stanici metra Dejvická. Na té stanici bylo nejméně padesát lidí. Ale každý se raději díval jinam, aby nedopadl jako Opočenský. Od vyhlášení ro zsudku Petrem Šimůnkem dne 28. března mohou vrazi vraždit třeba uprostřed Václ avského náměstí bez obav, že by se jejich oběti někdo zastal... Ing. S. Průcha, Praha - Strašnice (Z Večerníku Praha)

---------------------------------------------------------------- PETICE JE DLE NOVÁKA OVLIVŇOVÁNÍM "NEZÁVISLÉHO" SOUDU

NN: Jaká byla vaše první reakce po vynesení rozsudku? J. Tichý: Já jsem reagoval tak, že jsem přišel sem, do MÁNESA a protože mi dal i výtvarníci důvěru, že tam za ně budu chodit, za celou redakci ATELIÉRU jsme napsali prohlášení, petici a rozsudek jsme prohlásili za skandální, za nebezpe čný precedens do budoucna a vyvolali jsme petici, kterou odešleme vrchnímu sou du. Ministr Novák na to reagoval podrážděným protestem, že se jedná o ovlivňov ání nezávislého soudu apod. a chytal nás na slovičkách. Tak jsme si řekli, že když Novák slovičkaří, budeme slovičkařit také, a prohlásili jsme, že se nejed ná o petici na ovlivnění soudu, ale o vyjádření občanského nesouhlasu se soudn ím rozhodnutím. Podpisové archy budou zaslány příslušnému výboru Parlamentu ČR .

NN: Ve věci je též zainteresován Výbor pro sebeobranu. Můžete nám k této organ izaci říci něco bližšího?

J.Tichý: Ve Výboru pro sebeobranu působí lidé, kteří již od let šedesátých se snaží novelizovat trestní zákon atd. V novinách byla tato iniciativa zesměšňov ána s tím, že od těchto lidí si zákonodárci nebudou nechat radit apod. ----------------------------------------------------------------- Opočenský pomohl spoluobčanům, kteří se ocitli v nebezpečí. Nic podobného neud ělalo například několik desítek obyvatel jihočeského Písku, kteří před více ne ž rokem nečinně přihlíželi skinheadskému pogromu na místní ROMY. (Holé lebky t ehdy zahnaly do vody skupinku Romů, přičemž jeden z napadených se přitom utopi l.) Dnes mohou být rádi. Pokud by totiž napadeným Romům přišli na pomoc a něko mu ze skinheads ublížili, čekal by jke zřejmě soud. V takovém případě by mohli jen doufat, že k ním soud bude stejně benevolentní jako ke skinheadům, které, jak známo, osvobodil.

---------------------------------------------------------------- NN: A právníci?

J. Tichý: Ozývá se nám již bezpočet právníků, advokátů, soudců i státních zást upců, kteří říkají, že jen čekají na písemné vyhotovení rozsudku, aby udělali podrobnou právnickou expertizu celého případu, ve spolupráci s právnickými fak ultami, aby se nemohl ministr Novák ohánět tvrzením, že do případu se snaží ho vořit laická veřejnost bez podrobné znalosti věci. Ze strany právníků se ozývá stále více rozhořčených hlasů, které nesouhlasí s tvrzením, že právnická veře jnost je na straně ministra spravedlnosti. Říkají, že jejich názor není napros to jednotný, ale že trvají na podrobné právnické expertize.

NN: Jak byste komentoval prohlášení ministra Nováka o analogii vaší petice s p eticemi na podporu odsouzení Milady Horákové?

J. Tichý: Tento výrok zajisté vyvolal ve veřejnosti takovou vlnu pobouření (mi nistr Novák je ve skandálních výrocích přeborník, viz výroky o "syčákovi" Pavl u Wonkovi - pozn. red.), že si to již zřejmě Novák uvědomil a v dnešních Lidov ých novinách se již omlouvá a vlastně děkuje Pavlu Opočenskému, že se zastal s vého spoluobčana apod. Takže jeho odpor již není tak radikální. KDY BUDOU STÁT PŘED SOUDEM SKUTEČNÍ VRAHOVÉ?

NN: Existuje ještě nějaká důležitá skutečnost, se kterou by se měli čtenáři se známit a doposud nebyla nikde publikována?

J. Tichý: Řeknu vám ještě dvě nebo tři skutečnosti, o kterých se prozatím nikd e nepsalo a jsou úplně pomíjeny i přes jejich důležitost. Podle současného tre stního práva totiž existuje trestný čin neposkytnutí pomoci, podle kterého můž e být trestně postižen ten, kdo druhému neposkytne účinnou pomoc v ohrožení ži vota. To znamená, že kdyby na té ulici tehdy došlo k nějakému zabití a pan Opo čenský by okolo nevšímavě prošel tak, jak by to zajisté mnoho lidí ve zbabělos ti udělalo, nestál by dnes před soudem pro ublížení na zdraví, ale byl by možn á trestán za neposkytnutí pomoci. Také bych rád věděl, jak pokračuje vyšetřová ní případů policistů, kteří ve zcela zjevně nepřiměřené "sebeobraně" zastřelil i již několik lidí, např. německého občana v Příbrami, občana zastřeleného "om ylem" v brněnském hotelu a jiných skandálních případů. Tyto kauzy byly dle méh o názoru většinou odloženy a k soudům snad ani nedojde. Kdo by tedy měl jednat při svém napadení přiměřeněji, než policista - profesionál který prošel škole ním a psychologickými testy. Zde máme několik mrtvých lidí zastřelených polici sty, není zde ani v jednom případě přesvědčivě dokázáno, jak se tyto případy u dály a přitom je vyšetřování vedeno do ztracena.

Děkuji za rozhovor. Se sochařem Pavlem Opočenským jsme se setkali v jeho bydlišti pod Vyšehradem . I z jeho odpovědí na naše otázky je patrné, že soudní proces, zejména výměny osob soudců a zejména soudních znalců, souvislosti se současným trendem repre se vůči disentu a další okolnosti vyžadují odpovědi na řadu dalších otázek, na které si ovšem prozatím odpovědi musíme jen domýšlet.

JUDR ŠIMŮNEK TO "STŘÍHÁ" STÁLE STEJNĚ... JAK ZA HUSÁKA NN: Vy jste byl souzen předsedou senátu JUDr. Šimůnkem. Můžete nám k postupu s oudce něco říci?

Pavel Opočenský: JUDr. Petr Šimůnek je známý svým působením ve funkci soudce V ojenského soudu v Táboře, kde soudil příslušníky SNB. Před ním mně již policis té varovali. Říkali: "No jo, Šimůnek, ten to stříhá vždycky a pořád stejně". A le jak se můj případ vůbec k Šimůnkovi dostal, to je také zajímavé. Já jsem by l souzen v roce 1992 soudkyní JUDr. Andělovou, která mne sice uznala vinným ve všech bodech obžaloby, ale podmíněně dva na čtyři roky. Samozřejmě, obě stran y se odvolaly, vyšší soud rozsudek zrušil s tím, že soudkyně Andělová vůbec ne použila presumpce neviny, ale naopak "presumpce viny", že všechny nejistoty ne použila v můj prospěch ale naopak, a že se vůbec nezabývala otázkou sebeobrany . Soudkyně Andělová zakrátko potom předčasně odešla ze soudnictví. Vypadalo to tak, jakoby náhle dostala z něčeho strach. Soudce Petr Šimůnek dospěl na zákl adě tří svědeckých výpovědí, z nichž dvě jsou výpovědi skinů, že jsem byl útoč níkem já a onen skin ozbrojen železnou tonfou přede mnou ustupoval. Třetí svěd kyně byla paní, která před dvěmi lety vypovídala pod strachem, že jsem skina n apadl já, při posledním stání naopak řekla, že skini napadle mne. Ta paní byla soudem vyloženě zahnána do rohu tak, že nakonec blábolila vyložené nesmysly a její výpověď si tedy soud přebral naprosto po svém. (Dle vyjádření Jiřího Tic hého pro ČTK, byl soudce Šimůnek zjevně předpojat a se státní zástupkyní Vodič kovou se osobně setkával pozn. red.)

WONKA, CHADIMOVÁ, OPOČENSKÝ...

NN: Nemůže mít vaše nynější odsouzení určitou souvislost se současným soustřed ěným útokem represivních orgánů na skutečnou pravicovou opozici a lidi, kteří se aktivně a úpřimně zapojili do disidentského hnutí, a ty, kteří svou protiko munistickou činnost myslí opravdu vážně a neminí ze svých pozic ustoupit? Vy j ste přece signatář Charty 77.

P. Opočenský: Já mám také ten samý dojem a podobnou otázku jako vy, mi též pol ožila i jedna redaktorka německé televizní stanice ARD. Ten můj případ totiž t outo motivací represe tak příliš zavání, že se to již přehlédnout nedá. Při mé m prvním odsouzení otec Aleše Martinů častokrát zdůrazňoval, že jsem chartista a proto mám jistě vlivné známé, nyní je naopak naprosto zřejmé, že moje signa tářství někdo chápe jako velice přitěžující okolnost...

Moje signatářství vyplynulo již z mé povahy. Když vidím, že se někde děje něco nekalého, jdu na pomoc. Když jsem viděl, že jiní podpisem CHARTY riskují post ihy celých rodin, říkal jsem si, co bych to byl za člověka, kdybych to nepodep sal, když rodinu nemám a vlastně nic neriskuji. Živil jsem se výrobou šperků a jiných uměleckých doplňků a cítil jsem již zřejmou snahu o mé kriminalizování , neboť chtěli ze mně udělat takového toho typického "nemakačenka", jaké se z chartistů snažili dělat. Proto jsem s použitím pasu jednoho mého kamaráda emig roval do USA.

NN: Jak probíhalo vaše trestní stíhání ve vyšetřovací fázi? P. Opočenský: K té tragedii došlo 25. března 1991. Nejdříve mne obvinili z vra ždy a byl jsem dva měsíce ve vazbě. Potom to překvalifikovali na ublížení na z draví a propustili mne. Přitom policie to ani nechtěla dávat k soudnímu projed nání, neboť dle jejich názoru jsem jednal v nutné obraně. Prokurátorka JUDr. N aděžda Brčáková ovšem ten případ přeze všechno přijala a vypracovala na mne ob žalobu. Jednání před soudem začalo někdy v únoru 1992 a rozsudek byl vynesen n a podzim.

SOUDNÍ ZNALEC - OBDIVOVATEL SKINŮ

NN: Slyšeli jsme, že v průběhu jednání došlo k poněkud podivné výměmě soudního znalce z oboru sebeobrany. Jak se to jevilo z vašeho pohledu?

P. Opočenský: Při minulém soudním řízení tam byl přítomen jeden soudní znalec z oboru sebeobrany a ten jednoznačně hovořil v můj prospěch. Když se jej soud optal, jaká je možná obrana proti tonfě, (cca 5O cm dlouhá kovová tyč s příčno u rukojetí - asijská zbraň) kterou měl skin v ruce, jednoznačně vypověděl, že proti tonfě v rukou odborníka není obrana žádná a tonfa je dokonce smrtelně ne bezpečnou zbraní i v rukou člověka, který s ní neumí zacházet. Doslova řekl, ž e účinná obrana v situaci, ve které jsem byl já, je ostře nabitá pistole ze še sti metrů. Zřejmě proto si tento soud přizval jiného znalce, který hovořil jed noznačně ve prospěch skinů, neboť je, jak známo, jejich nadšeným obdivovatelem . O skinech se tento soudní znalec Zdeněk Náchodský vyjádřil tak, že si jich v áží, neboť "udržují určitou hladinu bezpečnosti".

NN: Jaký byl důvod vyloučení toho předchozího znalce? P. Opočenský: Údajně nedostatek kompetence. Prý je pouze policejní znalec, nik oliv soudní. Což je velice pikantní. Proč tato skutečnost nikomu nevadila před tím, než jako znalec před soudem hovořil? Zřejmě ještě nevěděli, jak bude jeh o znalecký posudek vypadat!!! Při druhém projednávání potřebovali znalecký pos udek jednoznačně v můj neprospěch, proto také zvolili jiného znalce. Na soudci byla totiž naprosto zřetelně vidět nelibost nad jakýmkoliv důkazem, který svě dčil pro moji nevinu. Bylo vidět, jak je silně nervózní z toho, že pro svoji v erzi nemůže najít dostatek důkazů.

NN: Přijal byste rozhodnutí o zastavení vašeho stíhání z rukou prezidenta Havl a, kdyby takové rozhodnutí pod tlakem veřejného mínění vydal?

P. Opočenský: Naprosto jednoznačně milost prezidenta předem odmítám. Děkuji za rozhovor

Marek KOŘÍNEK