--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brzobohatý Jan
Název: Komunisté ve službách ruského imperialismu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/018 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Komunisté ve službách ruského imperialismu Ruská politika je nezměnitelná. Měnit se mohou pouze ruské metody, taktika, zp ůsob manévrování, ale polární hvězdou ruské politiky zůstává pomanění světa. p olárka je na hvězdném nebi stálicí. V politice Ruska není žádný rys nápadnější než onen, který sleduje své tradiční cíle, ale také způsob, jak jich dosáhnou t. Neexistuje tah v součansé politice, ktarý by nebylo možné najít už v histor ii. Tuský medvěd bude schopný všeho, doku ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje pouze jediný způsob, jak se chovat k mocnosti jako je Rusko - neukázat strach.

(Karel Marx, 1856) Je ironií osudu, že Karel Marx, který tak výstižně charakterizoval hi storické usilování Ruska o vládu nad územím jiných národů, dal Rusům ideologii ospravedlňující jejich světovládné cíle. Utopistické vize Marxe a Engelse se zpředmětnily ve zločineckém režimu, který dodnes ohrožuje lidstvo. internacion ální charakter této zrůdné ideologie zastřel nacionální podstatu bolševismu a ospravedlnil přeměnu národních dělnických stran a spolků v agenturní a záškodn ickou síť ruských vládců. To pochopila již Rosa Luxemburgová, když na konci sv ého života obvinila Lenina z toho, že nevytvořil diktaturu proletariátu, ale d iktaturu nad proletariátem a přeměnil Komunistickou internacionálu v nástroj r uské zahraniční politiky. Ustavující sjezd kominterny (březen 1919) byl výlučn ou záležitostí ruských bolševiků. Evropskou levici představovali jejich zahran iční stoupenci žijící v moskvě. Jeden z nich, francouzský komunista Frossard, napsal: "To, o čem snili, k emu se připravovali a na co neúspěšně čekali socia listé mnoha zemí, se proměňuje v život díky železné vůli sovětských socialistů . Vpřed!" Vývoz bolševiské revoluce byl zahájen. Po založení dvou tajných orga nizací (Západoevropský sekretariát v Berlíně a západní kancelář v Amsterodamu) přijal druhý sjezd kominterny (1920) "jednadvacet podmínek", které všem komun istickým stranám diktovaly železnou disciplínu a povinnost pracovat legálními i nelegálními metodami v zájmu Ruska. "Protože Rusko je jedinou zemí světa, kd e dělnická třída vzala moc do svých rukou, dělníci celého světa se teď musí st át ruskými vlastenci".

Komunistická strana Československa byla založena (1921) jako strana l eninského typu, přijala "jednadvacet podmínek" a vstoupila do Komunistické int ernacionály jako "nedílná součást mezinárodního komunistického a revolučního h nutí." V procesu bolševizace se "očistila" od všeho národního a demokratického a bezvýhradně kopírovala ruskou vnitřní i zahraniční politiku. V průběhu druh é světové války cílevědomě oslabovala národní a demokratické síly a plně se so ustředila na poválečné socialistické uspořádání Československa. Ve volbách v r oce 1946 získala 38% hlasů a ovládla veřejnou správu, ministerstvo vnitra a mi nisterstvo obrany (1945 - 1950 gen. Svoboda, podle vlastních slov "důsledný a disicplinovaný komunista"). Činnost státní bezpečnosti kontrolovali dva sovětš í poradci "Tichonov" (Čičajev) a "Chazjanov", kteří měli k dispozici síť česko slovenských agentů KGB (Plaček, Reicin, Šváb, Ševčík, Erban...). V zimě 1947 - 48 analytici StB zaznamenávají pokles popularity KSČ. StB zvyšuje svoje "akti vity", Drtinovo ministerstvo spravedlnosti se pokouší její nezákonné postupy z koumat, je vyvolána vládní krze končící "Vítězným pnorem". V průběhu únorového puče je jeden zajímavý moment: 19. února přijíždí do Prahy Zorin přesvědčit G ottwalda, aby požádal o sovětskou vojenskou pomoc. Gottwald odmítá. Některými vykladači dějin KSČ to bylo prezntováno jako projev vlatenectví. Ve skutečnost i ttoto vyjímečné gtesto odráželo ctižádost části českých komunistů být sověts kým soudruhům rovocenými partnery v jejich tažení na Západ. Dokazují to politi cké procesy a tvrdá represe a zločiny padesátých let. Po nich se vedoucí úloha KSČ stala stejně absolutní, jako její podřízenost Moskvě. Ta, přes sílící ref ormistické tendence, uvítala i nástup Dubčeka, ale sotva přišly první reformy pražského jara, vyhlásila KGB poplach. Ať již iniciátoři Ledna zamýšleli cokol i, přísahami věrnosti socialismu maskovaná revoluce dostala výrazný demokratic ký a protisovětský charakter. Moskvě a "zdravému jádru" KSČ zbylo jediné řešen í - vojenská intervence. Nastalo období normalizace s deklarovanou omezenou st átní suverenitou. V podstatě šlo o rebolševizaci, která měla komunistickou str anu připravit na udržení si vedoucí úlohy v období Nové politiky. tu zahájil G orbačov a v Československu dostala podobu sametové revoluce.

O neudržitelnosti reálného socialismu nikdo nepochyboval. Lišily se j en názory na dobu jeho trvání a metody překování. Komunistická analytická cent ra a prognostické ústavy hledaly taková řešení, která by komunistům umožnila o vládat spolenost i po jimi řízeném pádu reálného socialismu. Prognostici správ ně pochopili, že marxistická ideologie jen zakrývá pravou podstatu bolševismu, kterou je totalitní vláda elity, samozvané šlechty, nad společností. poučením jim byla nejen "nová ekonomická politika" z ranného období sovětského režimu, ale zejména fašistické diktatury, které se podstaty kapitalismu vůbec nedotkl y. Základní záměr projektu rekonstrukce socialismu spočíval v tom, že komunist ičtí správci státního majetku se stanou jeho faktickými vlastníky, obnoví se f unkce jimi kontrolovaného trhu a připustí se určité, přesně vymezené demokrati cké svobody. Přitom Rusko tuto přestavbu úzce provázalo s podmínkou zachování vlastního impéria, udržení si politického a ekonomického vlivu v bývalých sate litních státech a otevřeného prostoru pro následné expanze. Prokletím Ruska je jeho rozloha a řešení svých problémů paradoxně vidí v dobývání dalších území. je lhostejné na kterou světovou stranu, pod jakým praporem a jakými prostředk y. Kozáckou jízdu a tanky nahradily rakety, emisary a "oči Moskvy" mafie, kter á nabízí výnosné nelegální obchody. Ani registry agentů KGB (a StB) nejsou zap ečetěny. A je nemyslitelné, aby se tak rozsáhlá rekonstrukce nukleární velmoci dala uskutečnit bez přechozích dohod a záruk. To platí i ve vztahu k satelitn ím státům.

Čeští komunisté dosáhli daleko víc, než očekávali. Převzali nejen eko nomickou moc v zemi, ale upevnili si i moc politickou, výkonnou a soudní a zba vili ji jakékoli účinné kontoly. Přeměnou své strany v hnutí, přechodem z vert ikálního na horizontální řízení a svým celoplošným vlivovým působem v celé spo lečenské struktuře si bolševická nomenklatura zajistila praktickou nepostižite lnost. Současný postkomunismus není novou kvalitou po komunismu, ale je buržoa tním komunismem po období reálného socialismu. To, co české bolševiky poutá k imperialistickému Rusku není jen společná minulost, ale objektivní společné pro tidemokratické zájmy, společná obava z "druhé revoluce", z přijetí pravidel vy spělých demokracií a ze vstupu do západoevropských politických, ekonomických a vojnských struktur.

Jediným prostředkem proti diktátu postkomunistické ekonomiky i nekont rolované moci státu a jeho úřadů je demokracie jako systém zákonů, pravidel, z áruk, kontroly a ochrany rovných možností a práv všech občanů. Vytvoření skute čně demokratického systému se nemůže obejít bez překonání všechreziduí bolševi cké totality. Subjektem tohoto procesu se musí stát všechny protibolševické sí ly - od obětí bološevické totality až po podvedenou veřejnost.

J. Brzobohatý