--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Požár Rudolf
Název: Vážená redakce,
Zdroj: NN Ročník........: 0005/018 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážená redakce, blíží se významné výročí, ukončení II. světové války, pro naši republiku i cel ou Evropu důvod k oslavám. I v našem státě se chystá okázalá oslava 50-ti leté ho výročí této události. Pro většinu příležitost k radosti a veselí, pro někte ré však, mezi které patří i celá naše rodina, pouze hořká připomínka neodčiněn ého bezpráví a zvůle komunistické totality avšak i byrokratické neústupnosti v současnosti.

Velice hořce působí na nás zprávy z televize, rozhlasu či tisku o růz ných trachtacích a radovánkách v souvislosti s ujištěním, že náklady na oslavy nebudou překračovat víc než 10 miliónů Kč. Nám je však dosud odpíráno odškodn ění za vzniklé válečné škody.

Předkládám strohý chronologický výčet událostí týkající se pouze zále žitostí válečného poškození. Jsou vynechány další bezpráví, které nás za total ity postihla. Celá záležitost, kterou naše rodiny prošla, začala na sklonku Pr otektorátu.

V předjaří roku 1945 jsme nuceni se vystěhovat ze svého bytu ve Velkém Meziříč í, abychom uvolnili bytové prostory pro německé utečence z východu - pro tak z vané "národní hosty". Vtěsnali jsme se do bytu k příbuzným ve stejném městě. 20. dubna 1945 - v nervozitě blížící se fronty od Brna po nočním bombardování města opouštíme s nejnutnějšími věcmi dočasné obydlí a prcháme k známým lidem do osady Závist poblíž Velkého Meziříčí.

9. května 1945 dopoledne letectvo Rudé armády bombarduje Velké Meziříčí, přest ože frontová linie se již 8. května posunula již až k Jihlavě. Dům, ve kterém jsme bydleli s příbuznými je totálně vybombardován. Jen pro informaci 11 ks bo mb v domě vybuchlo 4 ks byly nalezeny nevybuchlé v sutinách. nic nám z majetku nezbylo.

V noci z 9. na 10. května 1945 jsme oloupeni příslušníky jezdectva Rudé Armády patřící pod velení maršála Malinovského. Byl nám odebrán veškerý osobní majet ek (peníze, hodinky, šatstvo, cennosti, lůžkoviny - prostě všechno). Historick y je doloženo, že tyto jednotky R.A. byly sestaveny z vězňů zlodějů a násilník ů všeho druhu a nasazeny do bojů v prvním sledu fronty.

Protože jsme neměli zcela naprosto nic - Fond národní obnovy nám zapůjčil kuch yňský stůl 4. židle a kredenc, 3 ks postelí a slamníky zůstaly po "národních h ostech" v původním našem bytě.

14. března 1950 byl zatčen tatínek a uvěznen v Praze v Bartolomějské ulici č. 4 v cele č. 20.

Koncem června 1950 přichází přípis odškodňovací komise, abychom se dostavili k projednání odškodnění, jakožto váleční poškozenci. Tedy 5 let po válce - brzy , že? Když na jednání je zjištěno proč se nedostavil tatínek a dozvědí se, že je ve vyšetřovací vazbě StB je okamžitě řízení ukončeno se sarkastickou poznám kou "Buďte rádi, že vás Rudá armáda osvobodila". Žádnou náhradu za válečné ško dy jsme nedostali ba naopak jsme museli těch pár kousků nábytku co nám byl zap ůjčen okamžitě vrátit. Odškodňovací řízení nebylo nikdy obnoveno a žádnou náhr adu jsme nikdy nedostali. Následoval inscenovaný soudní proces se skupinou "sa botérů" v Olomouci kde byl tatínek odsouzen, do pracovního tábora nucených pra cí. Já a maminka jsme byli vystěhováni z bytu. byly nám odebrány lístky na uhl í, šaty obuv. Maminka musela opustit zaměstnání. Po návratu nesměl tatínek vyk onávat svoji profesi zákaz studia na škole atd. atd. To však s případem nesouv isí to byly jen další bezpráví komunistů na politických vězních prováděná. Čas šel dál, tatínek zemřel a maminka onemocněla, její stav dospěl do stadia, že je osobou bezmocnou a já jako syn ji opatruji. Přišel konec komunistické to tality. Požádal jsem o rehabilitaci tatínka. Příslušné spisy nebyly nikde k na lezení až po 9 měsících dochází rehabilitační spis z Ostravy ( v celém rehabil itačním spise neobsahuje nikde větu o nevinně odsouzeného, pouze zastavuje sou dní řízení z roku 1951. Nelze se divit v čele rehabilitačního oddělení stojí s tejný muž jako v letech padesátých - JUDr. Klár.

Podal jsem žádost o odškodnění na ministerstvo financí ČR za způsobené škody. Vše jsem doložil písemnými doklady z roku 1945 ale i dokladem z odškodňovacího řízení po roce 1948 vydaným ve Velkém Meziříčí. Žádost byla po ročním čekání zamítnuta. Odvolal jsem se a odvolání bylo po ročním čekání opět zamítnuto. Ob oje vyřizoval stejný referent. Fotokopii dokládám.

Obrátil jsem se i na prezidenta republiky a na místopředsedu parlamentu i ústř edí KPV jsem požádal o pomoc; výsledek žádný.

Co říci závěrem?

Mám dojem, nespravedlnost a bezpráví stále vládne v této zemi. Nic se nezměnil o!! Nic!! Moje maminka (83 let) ale i já jakožto její opatrovník nemáme možnos t žádného dovolání. Žijeme společně z vdovského důchodu a sociální podpory pro opatrovníka. Soudní cesta řešení tohoto bezpráví je pro nás uzavřena pro nedo konalost Zákona o mimosoudní rehabilitaci, ale i z hlediska finančního je dovo lání se práva soudní cestou z finančních důvodů nemožné.

Vážená redakce,

pokud by byla možnost nám pomoci (uveřejněním ve Vašem týdeníku, nebo zprostře dkováním účinné rady) v naší nevyřešené záležitosti budeme povděčni za každou podanou ruku ku pomoci. Má to jediný háček a to, že jsme chudí a za poskytnuté služby nemůžeme platit. Pro případ, že by bylo možné uveřejnění ve Vašem týde níku jsem ochoten poskytnou i další doklady ve fotokopii a podrobnosti podle V ašich požadavků pro zpracování na článek. Očekávám Vaši odpověď a jsem s pozdr avem

Ing. Rudolf Požár