--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Peltrám Antonín
Název: Místní problémy - regionální řešení
Zdroj: NN Ročník........: 0005/018 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V listopadu tohoto roku pořádá Svaz měst a obcí ČR spolu se Svazem měst a obcí Švýcarska seminář na téma "Místní problémy - regionální řešení." Pro pochopení švýcarských problémů zaslala pořadatelům švýcarská strana podkla dy, osvětlující problematiku samosprávy a problémy, které by se měly řešit v s ouvislosti s úpravou ústavy. V tomto článku jsme se pokusili shrnout hlavní my šlenky podkladových statí: "Švýcarské obce", "Komunální samospráva ve Švýcarsk u".

"K ochraně autonomie obcí v nové spolkové soudněprávní působnosti" a "Důsledky rozdílů v kantonálním právu pro uplatňování spolkového práva". Vznik a postavení obce

Obec je ve Švýcarsku, tak jako ve většině států světa, základním a občanům nej bližším útvarem.

Švýcarské obce se odlišují od obcí v jiných státech tím, že nemají jednotný, " typový" systém uspořádání. Jejich postavení je výsledkem řádu rozvíjejícího se po staletí ze starogermánských trhových společností. Stará pospolitost vznikl a ze svazků údolních obcí a měst ve 13. století. Města založená šlechtou dosáh la svobody dříve. Pospolitosti neznaly společné organizační formy. Původní kon cepce se utvrdila vstupem francouzských revolučních vojsk a vznikem Helvetské republiky 1798. Tehdy se ustavily a posílily sídelní (územní) obce, na rozdíl od jiných typů obcí, které dříve existovaly vedle sebe. Místní samospráva územních obcí má nejvýraznější postavení v horských kantonec h. Relativně slabá je v některých západních "francouzských" kantonech, ovlivně ných centralistickou koncepcí francouzské státní správy. Do obcí v horských kantonech mohli do 16. století patřit jen pozemkoví vlastní ci. Členství bylo dědičné, nebo je bylo možno odkoupit od jiných obyvatel. Pos tupně se pak rozšiřoval okruh úloh, které na obce připadaly (zásobování vodou, stavba a údržba cest a silnic). Ve městech přejímalo veřejné záležitosti do s vých rukou měšťanstvo. Forma vlády se odvíjela směrem k oligarchii, která dosp ěla k uzavřené aristokracii.

Ústava Helvétské republiky narušila některé předchozí instituce. Zrušila polit ické výsady měšťanů a zavedla formálně stejná práva sídelních obcí. Jejich poj etí se po určitých výkyvech ustálilo v roce 1880.

Švýcarská obec je podle jedné z definic "veřejná územní korporace, která vykon ává za dohledu uzemní korporace vyššího řádu decentralizovaně státní správu". Obce byly původně chrakterizovány výlučně přímou demokracií - rozhodováním vše ch občanů referendem. Tento systém platí, přes malou účast na veřejných shromá žděních, v převážné většině obcí. V malých a středních obcích se občan účastí v lidovém hlasování učí politickým aktivitám. Pochopí, že se na loid nemůže od volávat ten, kdo se v něm politicky neprosadí. Každý hlas se pčítá stejně a de mokratickými postupy přijaté závěry musejí všichni akceptovat. Učí se, že každ á aktivita v obci má nejen své pozitivní, ale i negativní stránky. Jedinec je jednou na straně většiny, jindy na straně menšiny; je tedy tolerantnější, snah y jednotlivých skupin se automaticky integrují do života obcí, relativizují se přitom extrémní názory.

Shromáždění obce se doposud zachovalo v malých a středních obcích (85 procent všech obcí). Jen ve větších městech se volí jakýsi městský parlament, který v některých otázkách nahrazuje obecní shromáždění.

Také výkonný orgán se volí převážně přímo. Je kolektivní, neboť ve většině měs t a obcí vykonává starosta svůj úřad při svém zaměstnání. Starosta, který je p ři výkonu své funkce uvolněn ze zaměstnání, se opírá o odborné komise. Do působnosti švýcarských obcí patří otázky:

- vnitřní organizace

- správy obecního majetku

- financí (zejména obecní daně a dávky) - udělování občanských práv; pouze ten, kdo získá občanství obce, dostane auto maticky občanství kantonu a Švýcarské pospolitosti) - školství 1. a 2. stupně (pokud je nezabezpečují občanské obce jiného typu) - veškeré bežné policejní činnosti

- sociální

- územní plánování a výstavby v místě - ingrastrukitury

- ochrany životního prostředí a odpadového hospodářstí - veřejného zásobování vodou a energii

- sportovních a kulturních aktivit. Zároveň existují obce jiného, nesidelního typu, které plní jen určitý druh úlo h při udělování občanství, v otázkách náboženských, školských a při správě obe cního majetku. Různé typy obcí mohou vedle sebe existovat díky univerzalitě úz emních (sídelních) obcí.

Kantony

Nadřazené správní orgány byly ustaveny později než obce a koncipovány jako stá ty. Jejich působnost vychází důsledně z principu sibsidiarity - tzn. plní úkol y, na které by obce samy nestačily. Pojetí subsidiarity je žárlivě střeženo a zakotveno v ústavě kantonů (26 vyšších správních celků) a konfederace. Její do držování sleduje ústavní soud. Na základě působnosti odvozené ze švýcarské úst avy si všechny otázky územní organizace upravuji svými zákony kantony. Územní organizace a dělba působnosti mezi obcemi a kantony proto zdaleka nejsou jedno tné. Má to své stinné stránky, a proto je třeba ve vymezeném rozsahu více pros azovat právní normy konfederace s nezbytnou sjednocující funkcí. Začalo to vla stně již tím, že podle ústavy konfederace má usídlený švýcarský občan všechny občanská práva v obci (jinak by se nemohl stát občanem kantonu a Švýcarska). Až na tyto otázky je autonomie obcí a kantonů ústavně chráněna. Ochrana autono mie vychází z toho, že by mohly být obce a kantony jako nositelé své výsostné působnosti postihovány rozuhodnutími vyšších orgánů. V takovém případě se moho u nejen občané, ale i obce a kantony odvolat pro skutečné nebo domnělé narušen í autonomie k ústavnímu soudu konfederace. Důležitý je výklad pojmů autonomie obcí; znamená respektování veřejného blaha a autonomní, samostatné rozhodování v otázkách vlastní působnosti, ale i v působnosti přenesené. Problémy autonom ie, rozsahu dohledu aj. se v současné době řeší - mimo jiné i na základě judik atury ústavního soudu. Vztah konfederace a kantonů má určeité problémy i v obl asti trestního práva - v některých kantonech je odvolání k soudu konfederace n emožné, protože ten zasahuje až po rozhodnutí kantonálního soudu 2. instance. Některé spory však končí - po projednání ve správním řízení - u soudu 1. insta nce. Je také problém, v jakých případech platí při víceinstančním řízení proml čecí lhůta.

Některé údaje

Na základě výsledků výzkzumu z období 1960 - 1980 se člení obce do 6 základníc h typů:

- městských s dominantním psotavením služeb 19,7% obcí - venkonských s vysokým podílem služeb 18,1%

- venkovnských s vysokým podílem průmyslu 17,2% - zemědělských s vysokým podílem průmyslu 15,9%

- městských průmyslového charakteru 14,8% - ostatních obcí 14,3%

Snahou zákonodárců bylo odedávna udržet stejné postavení obcí bez ohledu na je jich velikost. Plyne z toho řada problémů, protože velikostní struktura obcí s e výrazně liší.

Obcí do 500 obyvatel je 45/ jejich podíl na počtu obyvatel je 5% naproti tomu se 5 měst nad 100 000 obyvatel podílelo na 20% všech obyvatel. Charakteristick ou snahou je

- bránit se slučování obcí - malé obce, přičleněné do největších měst, nezíska ly mnoho výhod, zato však získaly výrazný podíl na dluzích větších celků, - pokud obce nemohou samy plnit některé ekonomické úkoly, soustřeďují se do z ájmových svazů (kanalizace, odpady aj.), i tu však střeží svoji autonomii. Zajímavé by mohlo být porovnání počtu pracovníků zaměstaných na obecních úřade ch podle velikosti obcí v % obyvatel.

Síla obcí je samozřejmě dána i jejich finančním psotavením v roce 1985 dosahov aly výdaje konfederace, kantonů a obcí 27,6% hrubého domácího produktu, z toho připadlo na konfederaci 10,0% na kantony 12,8% a obce 9,7%, přičemž podíl obc í výrazně stoupá.

Struktura příjmů obcí:

- daně 51,0%

- poplatky 25,4%

- příspěvky z veřejné ruky 15,4% - výnosy 6,1%

- ostatní 2,1%

celkem 100,0% - 22 310 mil. CHF. Výdaje obcí v %:

- personální 37,4%

- úroky 5,7%

- spotřeba 20,8%

- investice 18,5%

- převody prostředků 17,5%

- půjčky aj. 0,1%

celkem 100,0 - 22 089 CHF

Výdaje ve funkčním členění:

- všeobecná správa 9,3%

- soudy, policie, hasiči, civilní obrana 6,4% - školská správa 22,5%

- kultura, sport, rekreace 6,3%

- zdravotnictví 14,5%

- hygiena, životní prostředí 9,8% - sociální 9,6%

- místní komunikace 7,9%

- úroky 5,7%

celkem 100,0% - 22 089 CHF.

Ze zahraničních pramenů zpracoval ing. Antonín Peltrám, CSc.