--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Rodina na oltáři Rudého kapitálu
Zdroj: NN Ročník........: 0005/021 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

III. Rodina na oltáři rudého kapitálu Ve druhé kapitole našeho seriálu jsme hovořili o obecních bytech v souvis losti s neblahými praktikami obvodních a obecních úřadů. Nebyli bychom však úp lní, kdybychom opomenuli obecní byty, patřící do kategorie luxusních a to jak plochou a vybavením, tak atraktivní polohou. Která kategorie občanů tyto byly obývá, není pochyb. Vzpomeňme při této příležitosti vynucené exekuce, spojené s okamžitým vystěhováním, začasté zinscenovaným tak, aby postižená rodina byla přinucena zanechat v bytě vše, co mělo nějakou cenu. Synáčkové bolševických s ekerníků, dnes bezstarostně tyto byty obývající, by měli vědět, že jejich souč asný blahobyt byl vykoupen v padesátých letech utrpením jiných občanů, komunis tickou justici degradovaných na nepřátele socialistického zřízení. Netřeba dod ávat, že někteří z nich zkončili na popravišti, jiní v Jáchymově na uranu. Dějiny, byť sebeostudnější však vrátit zpět nelze a tak před námi stojí o tázka zda obecní úřady se dnes i v případě těchto luxusních bytů chovají tržně a nebo zda nadále funguje starý bolševický kamarádšoft?

Z dostupných pramenů je zjevné, že obecní řady ještě ani nenapadlo rozliš it mezi bytem první kategorie v paneláku, nebo bytem v diplomatické čtvrti. Nu tno dodat, že ten rozdíl, kterým se zaštiťují, zpravidla činící několik set Kč , vyvolává u rudých mafiánů pobavený úsměv, kdežto u rodin tísnících se v mans ardách pavlačového typu 1+1 vyvolává oprávněný hněv. Páni radní by si měli tot iž především uvědomit, že obecní byty jsou spravovány mimo jiné i z daní občan ů a jako takové by tedy měly sloužit občanům nepotřebnějším. Nazíráno z tohoto úhlu je morálně nepřijatelné aby uživatelé luxusních bytů, začasnté získaných způsobem velmi pchybným, platili za jejich užívání částky, představující jen zlomek procenta z jejich příjmů, zatímco důchodkyně vydává za nájemné taktéž o becního bytu polovinu svého důchodu.

Z uvedeného vyplývá, že obecní úřady buď z naivity, lenosti či ze záměru opomíjejí důsledný dohled nad bytovým fondem, opomíjejí zásadní rozdíly mezi b yty a příjmovými skupinami.

Považují za zcela nepřijatelné, aby bohatým rodinám, jejichž příjmy dosah ují násobků celostátního průměru, byly poskytovány výhody o jaké začasté po dl ouhá léta marně bojují vskutku chudí občané. Ostatně, tento tristní stav pouze odráží hloubku morálního propadu komunistických zbohatlíků, jejichž hrabivost se stává až patologickou.

Opět musím zdůraznit, že bohatí občané, tím mám na mysli všechny bez pard onu, by měli platit tržní nájemné, nikoliv regulované, už jen proto, že jejich příjmy jim umožňují nezávislost na obecních bytech. Skutečnost, že mnozí mili onáři si doslova lokty a konexemi vybojují obecní byt, v ceně několika set Kč měsíčně, přičemž jejich honosné vily obývají zahraniční firmy, svědčí o katast rofálním stavu bytových odborů obecních a obvodních úřadů. Pokud se bohatý obč an rozhodl setrvat v obecním bytě, přestože jeho příjem mu umožňuje být na obc i nezávislým, měl by za byt zaplatit obci tolik, kolik by zapltil u soukromého majitele. Divili bychom se kolik by najednou bylo volných bytů. Skutečnost, ž e obce tento šlendrián nechtějí řešit, viz. úplná absence zákonných úprav a pr ováděcích předpisů, umožňujících rozlišit sociálně potřebné od podvodníků a zk orumpovaných živlů, svědčí nejen o nekoncepčnosti obecní politiky, ale předevš ím o neschopnosti vlády pochopit, že boecní byt je určen především potřebným a ne bolševickému kamarádšoftu.

Nedělejme si iluze, že tato vláda má zájem něco řešit. Nanejvýš můžeme oč ekávat pár nejasných slibů, krátce před volbami a tím to skončí. V poslední době jsme svědky dalšího pozouhodného jevu, jaký je možný pouz e v Čečensku, nebo Česku. Kdyby se vám náhodou stalo a nějaký sebevědomý pán z azvonil u vašich dveří a procedil skrze zuby lámanou češtinou, že zakoupil váš byt, vám takříkajíc pod zadkem, nedivte se. I to je možné. Polepšení komunist ičtí starostové jsou přece od toho, aby se starali, například o to, jak rozkrá st, co se dá a zmizet. Vždyť parlament mají od toho, aby jejich čachry kryl, n apříklad absencí zákonů.

Zajisté si kladete otázku, zda máte nějakou možnost se těmto grázlovinám bránit? Jsem přesvědčena, že ano, ale pouze za předpokladu, že si uvědomíte, k do nám vládne. To platí jak pro sociálně nedostatečné občany, tak pro majitele domů. Nikdo není z této falešné hry vyňat.

Naše redakce si je vědomá naléhavosti situace a proto se již potřetí obra cí ke svým čtenářům s nabídkou svých stránek k uveřejnění vašich problémů s by ty. První ohlasy, které jsme obdrželi jsou závažnosti své výpovědi natolik bur cující, že jednomu z nich se budeme věnovat podrobněji, už jen proto, že je ja kýmsi souhrnem všeho zlého, co může kdykoli potkat každého z nás. Dne 31. 3. 1995 odeslala paní L. S. z Prahy 10, která si nepřeje být jmen ovaná, protože má obavy (všimněte si, že občané se opět začínají bát, jako za komunistů) z eventuálních následků, dopis předsedovi vlády, ve kterém vykřičel a vše, co ji tížilo. Jelikož dopis je dlouhý, dovolím si ditovat z něj podstat ně:

Vážený pane premiére,

.... jsou tu opět zloději, prostitutky a rádoby podnikatelé...a kdy ž už se najde nějaký poctivý, tak mu to stát překazí díky daním...je mi 25 let , vystudovala jsem gamnázium, můj čistý měsíční příjem je 4.800 Kč. Manžel (31 ) je řidič autobusu MHD, průměrný měsíční příjem 7.000 Kč. Bydlíme v 70 let st arém domě, v bytě 1+1, máme 30 let starý nábytek, kterým je "vybavená" jedna m ístnost. Nemáme chatu, auto, televizi, kazeťák, HIFI věž, video, mikrovlnou tr oubu - také přeci běžné vybavení. Na dovolenou si můžeme dovolit jet tak akorá t na Prosek...jídlo jsme po zdražení brambor omezili pouze na těstoviny a rýži , z masa kupujeme pouze kuře a filé, ale obojí si dopřáváme pouze 1x měsíčně.. .se zeleniny 1x za 14 dní 1 pórek a 1 salátová okurka...jedním rajčetem obloží m 6-7 krajíců chleba...nechápu, jak dnes někdo může říct, že dnes si může prům ěrná česká rodiny dovolit nechat studovat dítě v zahraničí. Vždy jsem si přála mít 2-3 děti, loni jsem se omezila na jedno a letos už nechci žádné...v téhle špíně by stěží přežilo...v Letňanech jsem viděla jak si důchodci chodí pro ba líčky - dárek k vánocům... nevěděla jsem zda-li jsem se měla smát a nebo plaka t...není dneska lepší se raději důchodu nedožít?...o stavu zdravotnictví raděj i nemluvím...kam se ukládají naše daně?

L.S. Praha 10 (adresa v redakci)

Obsah dopisu mě zaujal natolik, že jsem se vydala za jeho autorkou. Očeká vala jsem udřenou ženu se strhanými rysy v šedivém domě nevalného vzhledu. Mil é překvapení bylo na mé straně. Otevřela mi mladá paní sportovního vzhledu, s úsměvem na tváři, přestože vybavení bytu svědčilo o všem možném jen ne o blaho bytu. Z rozhovoru jsem vyrozuměla, že do manželství šla s optimismem a předsta vou, že když se oba na čas uskromní brzy budou mít i tento malý byt slušně zař ízený. Jak šel čas a s ním šly ceny nahoru, optimismus se začal pomalu vytráce t. Pokoušela jsem se oponovat, že součet jejich mezd je poněkud nad celostátní m průměrem a tudíž by měli mít slušný životní standart. Podívala se na mě pohl edem jako bych právě spadla z měsíce, vzala pero, papír a začala počítat. Náje mné, energie, voda a odvoz odpadů spolykají třetinu mzdy, tisíc korun spolyká doprava, čtyři tisíce potraviny, k tomu je třeba přičíst nezbytné vádaje na hy gienické potřeby a čistící potřeby, výdaje na údržbu bytu a nakonec zbyde něco málo přes tisíc korun. Odložila pero a bylo ji do pláče. Nebylo těžké spočíta t, že byt by si mohli koupit asi za šedesát let intenzivního šetření a o autom obilu si mohou nechat pouze zdát.

"Taky jsem v osmdesátém devátém jako blbá cinkala klíči, vidíte, a ti rud í fašisté jsou tam zas," ulevila si.

Nevěděla jsem, co jí na to říci. Nakonec vyslovila souhlas se zveřejněním odpovědi na její dopis. Premiér se pod něj pochopitelně nepodepsal, přestože míra arogance z něj číšící plně odpovídala jeho naturálu a míře pohrdání s nám i plebejci.

Nemíním se zaobírat jeho obsahem, nechť si vážený čtenář učiní úsudek sám . Přesto nemohu pominout konstatování ředitele odboru úřadu vlády pro styk s v eřejností, že prý drtivá většina mladých lidí, píšících premiérovi uvažuje úpl ně jinak. Pokud se jedná o děti někdejších komunistických elit, nynějších mafi ánských rádoby podnikatelských bodů, není se čemu divit. Ne každý však má v so bě tak obrovskou míru zlotřilosti aby ukradl fabriku. To především by si měl u vědomit nejen premiér, ale všichni ti, kterým současný amorální stav vyhovuje. O tom, že část dnešní mládeže připomíná růžové hyeny, není pochyb. Má se od k oho učit. Někdejší nomenklaturní tatínkové a estébáci jsou jim vzorem. Nicméně, realita většiny, která nepíše premiérovi vlezlé dopisy petice o tom, jak se má fantasticky dobře, je tragická a bude ještě tragičtější. Obávám se, že vláda už začíná cítit nebezpečí a cítí, že odpor veřejnosti nemusí vždy probíhat pokojnou cestou, abzvláště po takzvaném narovnání cen by tů, energie a souvisejících služeb, které bezesporu učiní z občanů téměř žebrá ky.

Nevím, jak si vysvětlit zprávu z tisku (ZN, 12.5.), že Praha bude mít opě t speciální policejní útvar, něco na způsob pohotovostního pluku SNB, či červe ných baretů, v síle 170 mužů, určených, řečeno slovy policejního prezidenta To máška, prý k udržení pořádku a zajištění bezpečnosti. Tak tohle zde už jednou bylo v dobách husákovské normalizace a dopadlo to dvacetiletím temna. Inu, před lety bylo nutné bránit vymoženosti předvoje dělnické třídy před samotnou dělnickou třídou, dnes je nutné bránit to, co tento předvoj národu r ozkradl.

Občanů, kterým se začínají otevírat oči, je stále více a stále více přich ázejí na to, že tato vláda vůbec není pravicová, ale ostudně postkomunistická se všemi manýry východní provenience. Jestliže dnes se mladá manželství ocitaj í v koncích, bez naděje na budoucnost a citovaný dopis je toho pádným důkazem, říkají nám státní předníci a poslanci, že máme, co jsme chtěli, že v kapitali smu se musí umět postarat každý sám o sebe. Prostě předvádějí nám to, co je je jich bytostnou podstatou, to je asiatský cynismus a la Stalin. Neudivuje, že premiér dnes vandruje po světě a poučuje svět, jak se má ho spodařit, tedy krást ve velkém. U konzervativně pravidových politiků sklízí sh ovívaný soucit, který nám patolízalský tisk předkládá jako obdiv západu. Skute čnost je však taková, že západní pravicový tisk (viz Washington post) si už se rvítky nebere a začíná tu postkomunistickou kašpařinu nazývat pravým jménem. D nes byla na řadě Francie, kde klaněči marxismu dostali vale, v americkém kongr esu byli vykázáni na pokraj dějin ještě o něco dříve. V naději, že náš národ n ezapomíná na odkaz T.G. Masaryka se ptám já: "A co my?" Jak dlouho nás budou j eště vodit za nos? To vskutku se probudíme až na činži nebude, nebo až vám maj itelům činžáků spadnou vaše domy na hlavu?

Bytový problém je zákonitým vyústěním postkomunistické zlotřilosti a vaše dopisy se stávají silnou zbraní. Proto se opět obracím jak na nájemníky, tak na majitelé domů; "piště nám jako do brněnské, tak do pražské redakce. Náš tel efon se záznamníkem je připraven kdykoliv převzít vaši zprávu (05*41211215). N ic z toho, co nám sdělíte nebude opomenuto a i váš problém se bezpochyby stane předmětem a zdrojem pro další inspiraci té části DEU, která se nespokojuje s pouhými mravoučnými poučkami, ale chce pro naše bočany něco pozitivního a konk rétního udělat."

Na závěr mi dovolte, vážení čtenáři, říci, že s hydrou postkomunismu nelz e uzavřít žádný smír, žádné příměří. Postkomunismus je totiž zrovna tak zlotři lý a zavrženíhodný jako sám komunismus nebo fašismus. Ubezpečují vás, že ani j ako novinářka, ani jako konzervativně pravicový politik s pohrobky komunistick ých zločinců kompromisy nedělám a dělat nebudu.

Dana Cihelková ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

118 01 Praha 1, E. Beneše 4

V Praze dne 27. dubna 1995 čj. 25278/95 - OSV

Vážená paní,

pan předseda vlády si přečetl Váš dopis a pověřil mě, abych Vám odpověděl .

Úvodem bych chtěl říci, že na Úřad vlády ČR i panu premiérovi osobně denn ě přicházejí desítky dopisů. Ovšem tak negativisticky laděných, jako je Váš, j e opravdu mizivé procento. Navíc od tak mladého člověka.

Při pročítání Vašich řádků se nabízí myšlenka, že na vině Vaší naprosté n espokojenosti se vším není stát, ale Váš celkový postoj k životu. Jinak si nen í možné vysvětlit například Vaši zmínku o úvahách o dítěti. Je opravdu štěstí pro náš stát, že drtivá většina Vašich vrstevníků uvažuje úplně jiným způsobem a názorově se s Vámi rozchází. Dokladem toho jsou spousty dopisů od mladých l idí, které na Úřad vlády přicházejí.

Závěrem bych Vás chtěl ujistit a uklidnit, že opravdu nemusíte mít strach z trestního stíhání za to, co jste napsala. Zřejmě jste přehlédla, že režim se u nás změnil a každý občan tohoto státu může svobodně vyjadřovat své názory. Přeji Vám více životního optimismu a vztah k životu adekvátní Vašemu věku. S pozdravem

Ing. Petr Kopecký ředitel

odboru pro styk s veřejností