--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/023 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Co bylo na mezinárodní politické scéně rozhodujícím momentem pro právě uplynul é dny? Bez nadsázky lze říci, že "bosenská krize", která se přes snahy OSN a z emí NATO nadále vyostřuje. Nezanedbatelným faktem však zůstává i "nejasná" sit uace v Rusku, jež stále více připomíná "vroucí" kotel před výbuchem. Důležitou roli pak hraje také Západní Evropa: Jde zejména o nedávné komunální volby ve Španělsku, kde dosud vládnoucí socialisté ztratili, či o "opětovně" se formují cí světové postavení Francie, v níž právě zahájila pravice prostřednictvím čer stvě zvoleného presidenta Jacquese Chiraca novou éru této země... (Nelze ovšem zapomenout ani na oblast nám nejbližší, na střední Evropu. Přesně ji na Německo, jež v mnohém směru předurčuje politiku zmíněné již Evropské uni e a NATO vůči zemím tohoto regionu, tedy i České republice. Což se například p rojevilo v prohlášení kancléře Helmuta Kohla ze dne 1. června 1995, které před nesl na zasedání bonského Bundestagu, čili parlamentu. V pasáži, věnované vzáj emným vztahům s naší zemí nabídl ruku k dialogu. Zdá se, že k nemalé libosti v ětšiny našich politiků a sdělovacích prostředků. Ale o tom až blíže v závěrečn ém komentáři...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Integračním snahám České republiky byla věnovaná také zahraničně politická akt ivita Prahy v minulém týdnu. Například už na jeho začátku byl zde ustaven "Smí šený česko evropský poslanecký výbor přidružení": Jeho členy se za naší stranu stali mimo jiné předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jiří PAYNE ( ODS) a poslanci Kateřina LOJDOVÁ, Josef JEŽEK (oba ODA), Jan DECKER (KDU-ČSL), Vladimír KORONTHÁLY (KDS I). Karel HRDÝ (ČSSD)...
(Ve středu 31. května se pak z obdobných "přidružovacích důvodů" zúčastnil v n izozemském Noordwijku schůzky Severoatlantické rady pro spolupráci český minis tr zahraničí Josef ZIELENIEC (ODS). S programem v podstatě jednoznačným: Proje dnávaly se další body úzké spolupráce potenciálních zájemců o členství v NATO, navíc se tady Rusko prostřednictvím svého ministra zahraničí Andreje KOZYREVA konečně připojilo k Partnerství pro mír. Sice za "zvláštních podmínek, avšak s vyloučením "veta" v NATO...)
* * *
Pokud jde o zahraniční návštěvy, směřující v uplynulých dnech do Prahy, můžeme v tomto směru zaznamenat pouze cestu polského ministra zahraničí Wladyslawa B ARTOSZEWSKÉHO, který zde pobýval 29. a 30. května: Měl za úkol pokusit se přes vědčit českou stranu mimo jiné o "institucionalizaci" zemí tzv. "Visegradské p ětky", ovšem marně. Premiér Klaus to spolu s ministrem Zielencem znovu odmítli . Přesto však jednání prokázala, že jak Česká republika, tak i Polsko nezvratn ě směřují do Evropské unie i NATO a v žádném případě si nenechají diktovat od Ruska, co mají či nemají dělat.
UDÁLOSTI V "BLÍZKÉM" ZAHRANIČÍ
I tady lze konstatovat, že dění ve státech kolem našich hranic nezaznamenalo p odstatnějších změn. Zůstaneme-li například u Polska, citovaného v předešlém od stavci, tak uvidíme, že stávkové hnutí, reprezentované horníky a železáři ze S lezska, zdaleka neskončilo. Dělníci varšavského traktorového závodu Ursus sice do práce nastoupili, demonstrace ve Varšavě však pokračují dál. Stejně tak ja ko rozpory mezi presidentem Lechem WALESOU a premiérem Józefem OLEKSYM, kterém u je vytýkáno, že nezvládl situaci. Navíc Walesa přijal před minulým víkendem delegaci odborového svazu Solidarita a uznal požadavky stávkujících a demonstr antů za oprávněné.
(K Polsku se ale váže také další informace: Ruský president Boris JELCIN a býv alý dlouholetý disident a nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexander SOLŽEN ICYN odmítli účast na odhalení památníku zavražděných 15.OOO až 18.OOO polskýc h důstojníků sovětskými bezpečnostními složkami v Katyni. Solženicyn údajně pr o únavu, Jelcin bez udání důvodu. Proslýchá se však, že presidentovo odmítnutí je coby odveta za Walensovu neúčast na oslavách 9. května v Moskvě. Čili, zho ršování diplomatických vztahů mezi oběma státy pokračuje a zdá se, že k "otepl ení" jen tak brzy nedojde...)
* * *
Z ostatních našich sousedů zbývají Německo a Slovensko. O obou se ovšem zmiňuj eme jinde: O Slovensku v samostatném přehledu na předešlé straně, německo česk ým vztahům je pak věnován závěrečný komentář na straně téhle. A Rakousko? Tam je v podstatě stále klid. Vlastně, přece jen ne tak docela. U některých skupin obyvatelstva sílí nespokojenost s připojením země k Evropské unii. Očekávali totiž podstatně víc, než po 1. lednu 1995 dostali...
SVĚT KOLEM NÁS
Jak jsme již uvedli v úvodu, světová veřejnost věnovala nejvíc pozornosti udál ostem v Bosně. Lze říci, že tady se napětí den ode dne vyhrocuje. Bosenští Srb ové sice v pátek 2. června část rukojmí z řad příslušníků ochranných sil OSN p ropustili, další desítky jich ale zajali nových. Navíc týž den provokativně se střelili hlídkující letadlo armády USA, jako rukojmí začali brát dokonce i civ ilní pracovníky OSN. Pochopitelně vše za prohlubující se "bezmocnosti" zmíněné OSN a států sdružených v NATO: Obě složky totiž nejsou schopny se dohodnout, jak na aroganci a provokace reagovat jinak než planými výzvami a platonickým v yhrožováním.
(Ostatně, stejně provokativně se, byť v jiných souvislostech, chová také Rusko . Nejen pokud jde o válku v Čečensku, kde se vraždění stupňuje do krajnosti. J ako příklad uveďme třeba článek v provládní Rossijské gazetě, v němž se tvrdí, že president Havel neměl pravdu a vojáci operující v Čečensku se přehlídky ve teránů 9. května v Moskvě nezúčastnili, přestože existují důkazy o opaku. Za z mínku ovšem stojí i zemětřesení na ostrově Sachalin, kde bylo úplně zničeno mě sto Něftegorsk, zahynulo hodně přes 500 obětí a dalších 2000 lidí je dosud pod troskami domů: Ústřední orgány jakoukoliv zahraniční pomoc odmítly, údajně pr oto, aby do budoucna nebylo Rusko nikomu zavázáno...)
* * *
A jinde ve světě? Francouzský president Jacques CHIRAC pozval 11 přidružených zemí, včetně České republiky, na sammit Evropské unie, jež se bude konat konce m června ve francouzském Cannes. V Budapešti, na zasedání ekonomického výboru Severoatlantického shromáždění, byly ústy holandského poslance Keese ZIJLASTRY odmítnuty nabubřelý optimismus a arogance českého premiéra Václava KLAUSE ve vztahu k rozvoji české ekonomiky. Britský princ CHARLES poprvé oficiálně navšt ívil Irsko, čímž dal najevo, že oficiální vztahy obou zemí se oteplují. Legend ární velitel generál LEBEĎ odešel z armády a bude se věnovat politice, prý hod lá v nastávajících presidentských volbách kandidovat...
____________________________________________________________ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ NAJDE NABÍDKA Z BONNU ADRESÁTA?
To, že vztahy České republiky k sjednocenému Německu nejsou zrovna nejlepší, s e ví dost dlouho. Vlastně, status quo existuje už od prosince 1989, kdy proti vůli většiny tehdejších československých občanů nově zvolený president Václav Havel složil Němcům omluvu za odsun a příkoří při něm páchaná.. Málokdo z nás však vnímá skutečnost, podle níž podstatnou část viny za onen téměř šestiletý negativní vývoj vzájemných vztahů neseme my sami. Důvod? Zcela jednoduchý: Stá le totiž nedokážeme reálně posuzovat věci tak, jak se sluší na evropsky vyspěl ou zemi, za níž se považujeme. Neumíme se zbavit provinčního šovinismu a nacio nalismu, nechceme se odpoutat od téměř padesátiletého nánosu protiněmecky ladě né propagandy, hledající dosud prvky nacismu a revanšismu tam, kde už dávno ne jsou.
(Že předešlé řádky nepatří k pouhým frázím, lze doložit na mnoha faktech. Např íklad vládním prohlášením bonského kancléře Helmuta Kohla proneseném koncem mi nulého týdne na zasedání německého Parlamentu. Přesněji tou jeho částí, kterou věnoval německo českým vztahům. Nejen z hlediska příčin jejich současného zmr azení. Ba spíše naopak: Snažil se také z pohledu německé strany hledat přijate lná východiska. Nečekal na výsledky o víkendu probíhajících sudetoněmeckých dn ů, ale začal jednat sám. Především však, akceptoval z české strany nabízenou r uku k dialogu a sám onu ruku k dialogu nabídl... Zdá se však, že zatím zbytečn ě. Tak jako v minulosti už mnohokrát, nelibostí k uvedenému kroku zejména hýři la většina sdělovacích prostředků, a také valná část domácího politického spek tra...)
* * *
Kancléř Helmut Kohl sice prohlásil, že s otázkou sudetských Němců by Česká rep ublika měla už konečně něco udělat. Řešit ji pro obě strany přijatelnou formou přinejmenším v rovině morální. Z jeho projevu však také vyplynulo cosi jiného : Že sudetoněmecký problém by dnes nebyl, nebýt 30. ledna 1933, kdy de facto H itlerovým nástupem k moci začala II. světová válka. Že Němci mají na svědomí m noho miliónů obětí uvedené války, a na jejích hrůzách se podíleli i Němci poch ázející ze Sudet. Že vlastně bezpráví spáchané na sudetských Němcích bylo až d ruhotné a předcházelo mu bezpráví, spáchané nacisty na občaněch Československa . A že bezpráví zůstává bezprávím, ať už je motivováno jakkoliv a pochází odko hokoliv.
(Ano. Tohle všechno Helmut Kohl ve svém prohlášení buď přímo, či nepřímo nazna čil. Stejně tak jako o dva dny později předseda CSU a ministr financí Theo Wei gel na sudetoněmeckém sjezdu velmi smířlivě navrhl vytvořit smíšenou komisi, k terá by dohlížela na česko německé vztahy. Jenomže, uši v Praze jaksi ohluchly . Všechny české televizní stanice a v pátek 2. června také denní tisk citovaly jen pasáže, týkající se "německých nároků na uznání viny vůči sudetským Němců m". S výjimkou RADIOŽURNÁLU který prohlášení kancléře Helmuta Kohla uvedlL cel é. Je to nejen příznačné, ale též smutné. Stejně příznačné a smutné jsou však i reakce většiny politiků, reagujících na základě zkreslených zpráv masmédii. Doufejme, že ne proto, aby česko německé vztahy zůstaly ještě hodně dlouho zmr azené...)
(zahraniční stránku připravil)
Jiří F. PILOUS