--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Kauza Ambasador v rozhlasové debatě
Zdroj: NN Ročník........: 0005/026 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kauza Ambasador v rozhlasové debatě

Aktéři : redaktor Antonín Zelenka (R), redaktor NN Stanislav Týbl (T) a advokát Tomáš Sokol (S) (v závorkách jsou zkratky jmen jednotlivých aktérů použité v komentáři )

Místo děje : rozhlasová stanice ČTo 1, publicistická relace "Radioforum", úterý 18. června 1995 v 17,05 hodin.

Nebývá zvykem ani není cílem následující diskuse hodnotit výrok soudu nebo státního zastupitelství. Nicméně hotel Ambasador Zlatá Husa zná asi každý, kdo zavítal na Václavské náměstí v Praze. Pochybnostmi, které od začátku provázely restituci tohoto známého hotelu se policie zabývala téměř dva a půl roku. Státní podnik Ambasador Zlatá Husa byl ještě za premiéra Petra Pitharta přeměněn na akciovou společnost. Jejím ředitelem se stal Vlastimil Dvořák, který ve funkci ředitele obou hotelů stál od roku 1985. Na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích se však o vydání Ambasadoru v roce 1982 přihlásila Irena Neumanová trvale žijící v USA. Oprávněnost svého nároku doložila závětí podepsanou Františkem Vejrem 24. února 1989 v New Yorku. Představenstvo akciové společnosti Ambasador Zlatá Husa s nárokem Neumanové souhlasili. A proto ředitel společnosti doktor Dvořák mohl hotel vydat. I když v ten samý den sepsal s Neumanovou kupní smlouvu a za 100 miliónů korun od ní hotel koupil. Přestože se policie domnívala, že se ředitel Dvořák podílel na falešné závěti, nepodařilo se jí to prokázat. Městské státní zastupitelství v Praze minulý týden trestní stíhání majitele hotelu Ambasador zastavilo. Občanská iniciativa občanské komise České republiky zaslala ministru spravedlnosti Novákovi podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ohledně rozhodnutí pražské městské zástupkyně Dr. Máchové. Státní zástupkyně věc vrátila k došetření a poté stíhání zastavila, neboť jednání Dr. Dvořáka neshledala trestným činem, i když dospěla k závěru, že hotely neměly být vydány. Zbývá tedy jediná otázka: Kdo je zodpovědný za vydání tohoto majetku? Tolik jenom krátké shrnutí. U úvodu musím říct, že do dnešní besedy jsme pozvali tiskového mluvčího státního zastupitelství v Praze Dr. Nováka, který však před dvěma hodinami účast odvolal. Rovněž tak Úřad pro vyšetřování hlavního města Prahy nám dal naději, která však zhasla nezastižením pana Hájka vyšetřovatele majora Skoumala, který je na dovolené. Účast přislíbil ještě včera ve večerních hodinách i generální ředitel hotelu Ambasador dr. Dvořák, jehož sekretariát nám však oznámil, že byl převezen dnes odpoledne do nemocnice. Takže jak je vidět, kauza je příliš složitá, možná hodně objektivních příčín náhod dohromady, nevím, ale v každém případě to vytvořilo nečekanou a musím říct i nechtěnou situaci.

Ve studiu mám dva hosty. Ale ty Vám, vážení posluchači, představím hned po úvodní ukázce.

Záznam hovoru : Když jsem se dozvěděl, za jaké podmínky je pan Dvořák ochoten přijít, přemýšlel jsem jen okamžik. Je nás dost, kterým se bývalí komunisti, estébáci, smějí do obličeje. Ale slyšet jednoho z nich, co si přihrál na úkor státu aspoň miliardu z rozhlasu, to už stojí zato. Měl k tomu patřičné zkušenosti. Jako několikanásobný agent spolupracoval s Stb 15 let, hostil jak minulé, tak současné politiky, a jak vidět, vyplatilo se. Ale to jenom na okraj. Jde o to, jestli pan Dvořák věděl, že vydání hotelu Ambasador je postaveno na vodě, či zda jednal v dobré víře. Prokázat úmysl je vždy těžké, zvláště, když se nechce. Třeba by se mohly najít i svědci na ministerstvu obchodu, kteří slyšeli Dvořáka původně říkat, že ta závěť je falešná. Nebo pan Dvořák tvrdí, že nerozhodoval on, ale představenstvo. Ohledně závěti byl, tuším, na výjezdním zasedání v Paříži představenstvem úkolován, aby ji nechal projednat v státního notáře v dědickém řízení, což neudělal. Opírám se o vyjádření tehdejšího šéfa sekretariátu ministra financí pana Klause , Kohouška. Podle něho na sebe Dvořák vzal odpovědnost s tím, že věci rezoltuje s advokátskou Svatou trojicí Gebauer, Lžičař, Sokol. Tito excelentní právníci mimo jiné pozapoměli na ş 3 odst. 2 zákona 87 o mimosoudních rehabilitacích, kde se praví, že závěť má být uplatněna do 1. října 1991, jinak nárok zaniká. Což se nestalo. Možná proto, že ještě nebyla vyrobena. O padesáti zaměstnancích, což byla další zákonná podmínka, se nějak moc nemluví. Kdyby ano, každý by musel uznat, že pan Dvořák, jako hotelový odborník, musel vědět, že v hotelu, kde nyní pracuje asi 250 lidí, nemohlo v rozhodné době pracovat lidí 5x míň. Ale to bychom se dostali od Zlaté Husy ke známé Lucerně, kterou pan prezident Havel, mimochodem vzdálený příbuzný podvodné restituentky Neumanové, taky dostal protiprávně. Ostatně sám pan Dr. Dvořák v minulé besedě o Ambasadoru řekl, že tehdy se na to právo až tak moc nehledělo. Ale vraťme se k Ambasadoru. Zřejmě nikdo se nepozastavil nad tím, že smlouva o vydání hotelu má datum 6. 4. 1992, zatímco jednání u notářky proběhlo až o dva dny později. A to prosím v tomto nezákoném pořadí: 1. Vydání věci 2. Kupní smlouva 3. Dědické řízení.

Nikoho nezarazila poznámka doktorky Čapkové, cituji "závěť bude nutno dodatečně publikovat". Nikoho nezarazila ani adresa původního majitele Františka Vejra, použitá při tomto řízení, která je složena asi tak z 20% správné adresy, z 20% části adresy jisté paní Pivodé a zbytek tvoří jakýsi pozdrav ze záhrobí. Neb je v něm uvedeno pořadí pro New Yorskou prosekturu. Závěrem malou poznámku. Když si představenstvo s Dvořákem hotely tak krásně vydalo, navrhlo si zřejmě za odměnu, že se podívá do Singapuru. A pan poslanec Váca, člen ODS a branně bezpečnostního výboru parlamentu ČR si pochvaloval, jak vše právně čistě proběhlo. Přeji Vaší besedě poslechovost značnou, neb si ji zaslouží.

To byl hlas jednoho z mých hostů tady ve studiu, je to pan Stanislav Týbl, nezávislý novinář, toho času píšící pro Necenzurované noviny. Jako druhého hosta vítám známého advokáta pana doktora Tomáše Sokola.

R - Takže pane doktore, jak jste vstřebal úvodní ukázku ? TS: To je osvědčený způsob redaktora Týbla, on vytvoří takový koktejl z věcí, které jsou obecně nesympatické, tzn. estébák, hostil komunisty, to už je skoro jasné, komu fandit, komu nefandit, a pak do toho začne zaplítat právní věci, které jsou podle mého názoru úplně něco jiného. Jedna věc je komu fandím, komu nefandím, kdo je mi lidsky sympatický a druhá věc je , kde stojí právo. Ty dvě věci můžou být namnoze i úplně opačně. Já někomu nepřeju, aby dostal byť jenom korunu, natož pak hotel, ale on ho dostane, protože prostě právo je takový jaký je, a protože neumí podle těchto věcí měřit.

(Osvědčený způsob doktora Sokola. Hned na začátku snaha soupeře umravnit nebo vytočit a získat nad ním převahu.)

R - Pane doktore, ještě než budete mít konkrétní výhrady k tomu, co jsem slyšeli v podání pana Týbla, můžete mě říci, jaký je váš názor na reakci veřejnosti, občanských iniciativ profesních sdružení, známe reakce např. z kauzy Opočenský, známe např. i teď, kdy občanská iniciativa občanské komise, dali podnět, o kterém jsem se zmínil v úvodu. Myslíte si, že skutečně i když máme nezávislé soudy, státní zastupitelství, že ani v jednom případě nemůže být tato reakce veřejnosti oprávněná?

TS - Co to je oprávněná? Jestliže se budeme bavit o tom, jestli na to mají právo z hlediska petičního práva, pak samozřejmě oprávněná je. Jestliže se na to budeme dívat z hlediska ş 2 odst 4 tr. řádu, kde se říká, že k peticím se nepřihlíží při vyšetřování trestných činů tak už je to trochu složitější. Ale obecně, podívejte. Pokud občan sepíše petici za to, aby někoho pustili, protože je mě sympatický, třeba v případě pana Opočenského, tak je to velmi iracionální, protože nikdo vlastně není o co u toho soudu šlo nebo nešlo, ale prostě jim je ten člověk sympatický, chtějí, aby ho ten soud pustil, takže ty úmysly jsou v zásadě lidsky pochopitelné, i když ve své podstatě je to zkrátka iracionální. A pokud část občanstva, naštěstí hodně malá, začne sepisovat petici aby naopak někoho zavřeli, ačkoliv o tom nemají žádné ponětí jako ti předchozí, tak je to z mého pohledu naprosto nevkusný, neslušný a svědčí to o tom, že pořád ještě jsme se nevymanili z toho dědictví těch, kteří sepisovali petice smrtích psů atd. co slušný člověk nedělá. Mě se to nemusí líbit, pokud budu chtít a budu k tomu mít ty možnosti, taky jsem to mnohokrát dělal, dělal jsem podnět ke stížnosti pro porušení zákona, tak napíšu soud pochybil, nebo vyšetřovatel pochybil v tomto, nebo státní zástupce, ale to především musím být odborník. Petice občanů není nic jiného, ať už ti občané se vydávají za cokoli, tváří se jakkoliv, to je prostě prachobyčejný dav, lůza, která chce aby někoho pověsili. Když to řeknu v tom nejkrajnějším případě. Mě se to prostě nelíbí, nemám to rád a petice tohoto druhu prostě do slušné společnosti nepatří.

(V samém závěru se při posledním nadechnutí vypnul slovutný addvokát k druhé větě, která po té první týkající se zrušení KSČ, po níž se stal ministrem vnitra vejde do historie. Označení určité skupiny občanů jako, dav a lůza je přesně ten moment, kdy se veřejně projevil nebezpečný druh rasismus - rasismus politický - rasismus myšlenkový. Po falešně vyřčené větě o komunistech je napaden tentokrát upřímně myšlenou větou jejich protipol - členové OIOK. Muž jedné věti se rázem stal mužem dvou vět. Ta druhá nepochybně předčila tu prvně vyřčenou už jenom z toho důvodu, že byla vyřčena od srdce a ne podle připraveného scénáře.)

ST - Co to tady povídáte ? Lůza? Přečetl jste si tu petici? Tam není nic napsáno o tom, aby někoho zavřeli, ale aby pan ministr spravedlnosti dal podnět, aby se to prošetřilo. Ta stížnost.

TS - Proč?

ST - Protože se jim to nezdá. A to je lůza? TS - To je koeficient lůzovitosti.

ST - Co to je koeficient lůzovitosti?

TS - To je míra s jakou sice nemám konkrétní informace , ale s jakou chci, aby byl ještě někdo dále vyšetřován, souzen, přestože orgány, které k tomu jsou povolané už dospěly k závěru, že to není namístě. Ti lidé o tom nemají nejmenší informaci, ale přesto chtějí na ministru spravedlnosti, aby učinil krok, který je namístě pouze v případě, že byl porušen zákon, tzn., že byla porušena konkrétní norma, já neříkám že byla porušena konkrétní norma, v tom a v tom byla udělána chyba, tam a tam se dopustil chyby.

(Z této předchozí krátké slovní výměny je zřejmé, že v doktoru Sokolovi dřímá ještě další fenomén. Můžeme se dočkat ještě mnoha překvapení v jeho podání, neboť dokáže používat slovních novotvarů, které si po nesmyslném plácnutí okamžitě obhájí - viz "koeficient lůzovitosti". )

ST - Ale vždyť vy jste říkal, aby ho zavřeli? Ale to tam není. TS - To z toho logicky vyplývá. Oni se domáhají trestního stíhání. Proč že se domáhají trestního stíhání?

R - Šlo tam o požadavek důkladného prošetření, promiňte pane doktore, a prošetření postupu státní zástupkyně paní dr. Máchové.

TS - Vždyť to bylo důkladně prošetřeno, aspoň vycházím z toho, že v tisku se informace o průběhu toho trestního stíhání objevovali asi po dobu jednoho a půl roku. To je sakra dost dlouhá doba. Teď jste četl zprávu, že to státní zástupkyně vrátila vyšetřovateli k došetření, tento jí zřejmě postoupil a ona dospěla k závěru, že to je na zastavení, to je pro mě, jako pro profesionála, který techlestě věcí mu rukama prošla velká řada jaksi důvod k tomu abych byl absolutně opatrný,a v životě by mě nenapadlo mu v této chvíli říkat ministře spravedlnosti, prošetři tuto kauzu , tam je určitě něco v nepořádku. To bych musel ten spis dostat na stůl, celý si ho pročíst.

ST - Pane doktore, vy tady tvrdíte něco o tom, že teda, nikoliv lůza, ale jenom vyvolení mají právo přemýšlet o tom, jestli je něco v pořádku, nebo ne. (Škoda jen, že informacemi o problémech kolem Ambasadoru nebyl v době jeho vzniku informován tehdejší ministr vnitra Tomáš Sokol. Ten by nepochybně rázně zakročil, stejně jako zakročil v jiných kauzách - např. Slušovice. Co o tom má vědět advokát Sokol, navíc po tolika letech.)

TS - To není otázka přemýšlení. To jim nikdo nebere. Ale oni se projevují nahlas.

ST - A jak se mají projevovat?

TS - Poslyšte, a proč by se měli projevovat? Když o tom nic nevědí. (Posluchač a nyní i čtenář zřejmě nevychází z údivu. Co slovo a názor doktora Sokola - skutečná perla. Nakonec má ale asi pravdu. Jak si to vůbec může někdo dovolit, projevovat se, dokonce nahlas. To se přece u těch kulatých stolů vůbec nedomluvilo. Něco se s tou Listinou základních práv a svobod bude muset udělat aby jsme ten dav a lůzu naučili opět mluvit šeptem. Malá rada doktore - co takhle zavést trest vyřezávání jazyků, máme u nás v tom docela dobrou tradici.)

R - Pánové, pojďme dál. Já mám připravený ještě jeden záznam. Před jeho poslechem ještě poprosím Dr. Sokola o jeden názor. Vy jste, samozřejmě protože jste znalý celé kauzy Ambasador, jak vy pane doktore, hodnotíte výsledek kontrolního šetření nejvyššího kontrolního úřadu?

TS - Já už jsem Vám do toho skákal, já to znám do jisté míry. Výsledek jsem dokonce ani celý nečetl. Četl jsem jenom ve Věstníku, který vydává NKÚ, tak jsem si přečetl jakési závěry. No víte, to je zase další věc. Já už jsem za svůj život viděl celou řadu revizních zpráv, tehdy to byl Výbor lidové kontroly, NKU, který potom u soudu prostě neobstály, protože vycházely z jiných pohledů, z jiných platforem, ale to neříkám, že neměly pravdu. Prostě trochu jiné prostředí, jak to hodnotí soud, třeba pro trestní řízení není důležité to, k jakým závěrům dospívá NKU, ale k jakým závěrům lze dospět za respektování zásady indupio oreo, to znamená v pochybnostech ve prospěch pachatele. Takže, jestliže ty pochybnosti tady jsou, tak NKU může mít závěr, řekněme z administrativního hlediska vyvodit nějaké důsledky, ale nesmí ho mít trestní soud. Třeba ho může mít civilní soud v civilním řízení. Tady ještě pořád běži spor o to, jestli to bylo platně převedeno, nebylo platně převedeno, prostě jiná kategorie. Pokud se bavíme o trestním řízení, tam rozhoduje to, jsou-li dostatečné důvody, ale jsou-li pochybnosti, tak prostě ruce pryč od toho. To jsou prostě dvě roviny, které si musíme uvědomovat. R - Dobře, já bych k tomu podotkl, že účast z NKU byla přislíbena ing. Rotrem, ale prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, pan Volejník, nakonec účast člena kolegia zamítl s tím, že k tomu vyslovenému závěru už nelze diskutovat. Ale přesto nám toto stanovisko NKÚ poskytla tisková tajemnice Mgr. Jitka Vávrová. Prosím režii o záznam:

NKÚ zveřejnil svá kontrolní zjištění koncem prosince roku 1993, a na těchto zjištěních nemá důvod cokoli měnit. Bylo zjištěno, že původní majitel Ambasadoru, pan František Vejr zemřel 23. 5. 1989 v New Yorku jako naturalizovaný občan USA. Ve své závěti odkázal pan Vejr své sestřenici paní Neumanové pouze 1.000 US , jistému panu Orciklovi obrazy, nábytek a osobní věci. Dědici veškerého zbývajícího majetku ustanovil paní Bivon a pana Kirchmana. Pan Kirchman zemřel v roce 1990, a paní Bivon má trvalé bydliště v USA. V roce 1991 tak neexistovala osoba, která by splňovala podmínky nutné k uplatnění nároku na vydání hotelu. Tolik skutečnost, ze které vyplývá, že hotel Ambasador neměl být vydán podle zákona č. 87/1991 Sb o mimosoudních rehabilitacích, a že jeho vlastníkem měla zůstat akciová společnost Ambasador Zlatá Husa. Privatizace tohoto hotelu by se pak řídila zákona o tzv. velké privatizaci, a to s nikoliv zanedbatelným finančním přínosem pro fond národního majetku. Dne 30. září 1991 se paní Neumanová prokázala druhou závětí, údajně napsanou v New Yorku dne 24. února 1989. Pravostí této závěti se Nejvyšší kontrolní úřad nezabýval, neboť to spadá do kompetence orgánů činných v trestním řízení. Kontrolní skupina se však zabývala i jinými hledisky její platnosti. Tak především, z ustanovení ş 18 zákona č. 97/1963 v mezinárodním právu soukromém a procesním vyplývá, že platnost závěti cizince se posuzuje podle práva státu, jehož je zůstavil občanem v době, kdy tuto závěť sepsal. A má platnost, pokud vyhovuje právu státu, na jehož území byla sepsána. Tento výklad jednoznačně potvrdily dva posudky, vypracované na žádost NKÚ Právnickou fakultou a Ústavem státu a práva Akademie věd. František Vejr byl občanem USA a žil ve státě New York. České občanství zpět nezískal. Podle práva státu New York je závěť pana Vejra neplatná, protože se vyžaduje pro platnost podpisů závěti ověření nejméně dvěma svědky. To nebylo učiněno, chyběl proto právní důvod, aby závěť byla v České republice uznána. Neplatnost závěti potvrzuje i dopis Newyorské advokátní kanceláře Alger, a pro tuto neplatnost svědčí i stanovisko mezinárodně-právního odboru Ministerstva spravedlnosti. Na žádost NKÚ získalo i Ministerstvo zahraničních věcí příslušná ustanovení předpisů státu New York, a potvrzení autentičnosti dopisu advokátní kanceláře Alger, která neplatnost závěti potvrzuje. Oproti těmto skutečnostem stojí vyjádření příslušného Státního notářství pro Prahu 1 ze dne 8. dubna 1992, kde bylo zjištěno, že zemřelý pan Vejr byl státní občan Československa a nikoliv USA, ačkoliv podle místa bydliště, místa sepsání závěti a místa úmrtí a podle vyjádření americké strany se jednalo o občana USA. Ve své zprávě NKÚ uvádí, že všemi uvedenými skutečnostmi by se měl zabývat soud. Tolik ke kontrolnímu závěru, který navíc podává zprávu o tom, že kontrolní skupina se zabývala i četsným prohlášením paní Neumanové, podle kterého neměl hotel Ambasador překročit počet zaměstnanců 50 osob. Ve všeodborovém archivu je však uložen dokument o počtu zaměstnanců na jaře roku 1947 a bylo to 230 osob. Předložené čestné prohlášení tedy neodpovídalo skutečnosti. Ze všeho, co tu bylo řečeno vyplývá, že i bez dořešení trestní odpovědnosti paní Neumannové je žřejmé, že paní Neumanová se poprávu nestala vlastníkem Ambasadoru, takže nemohla nabýt platnosti ani smlouva o převodu vlastnictví tohoto hotelu.

(Škoda že tento záznam nebyl odvysílán před otázkou na žádost OIOK o podání stížnosti. Třeba by byli k členům OIOK podle koeficientu lůzovitosti zařazeni i pracovníci NKÚ.)

R - Takže pánové, vyjádření, které nám poskytla tisková tajemnice NKÚ paní Vávrová vlastně podporuje názor části veřejnosti, že to nebylo úplně v pořádku. Takže pane doktore Sokole, je tedy možné, aby soud to bral v úvahu, když vy jste naznačil, že nemusí, je to tak? Může a nemusí?

TS - Počkejte, jak který soud. O tu věc bude veden civilní spor, pokud vím, proti paní Neumanové a neplatnost té smlouvy. Ne že ta smlouva nemá platnost, o tom se budou soudit taky, kvůli tomu, pokud vím ministerstvo podalo žalobu. Ten soud bude muset zhodnotit všechny tyhle argumenty a tak jak tady byly vysloveny, tak vypadají velmi přesvědčivě, a pokud ten soud dospěje k závěru, že tomu skutečně tak je, tak samozřejmě není vázán ničím z toho, co tady bylo řečeno. To jsou argumenty, které on musí zohlednit, ale může dospět k tomu, nebo k jinému právnímu názoru. K jakému právnímu názoru dospěje, tak rozhodne. Na to není nic, co by mě osobně znepokojovalo. To je věc toho soudu, a ten si tu spavedlnost najde.

R - Jak to uspokojuje, nebo znepokojuje pana Týbla? ST - Pane doktore, mě teda silně když říkáte, že ministr Dlouhý podal žalobu, TS - Říkal jsem, "pokud vím".

ST - na platnost v dubnu minulého roku a dodnes se nic neděje. To vás neznepokojuje? Jinak se vám chci velice omluvit, v tom začátečním slovu jsem se přeřekl, jmenoval jsem pana dr. Dvořáka v souvislosti, že vy jste říkal, že v době, kdy dostal Lucernu pan Havel a Ambasador pan Dvořák, že se na zákony až tak nehledělo.

TS - Za prvé. Stahujete tu debatu někam z osobní roviny do roviny osobní, protože nic takové jsem neříkal.

ST - Já vám to dokážu!

TS - O panu Havlovi tam nepadlo ani slovo

ST - Na zákony se až tak nehledělo

TS - Já jsem řekl, že kdyby v té době chtěl pan ředitel, nebo tedy správce majetku, tak formálně, jako se po něm teď chce v rámci trestního řízení, a není to jediný případ, tak by z něho udělali komunistického pohrobka. Ne, že se na zákony tak nehledělo, ale že se to vykládalo úplně jinak. Kromě toho, pokud se mě ptáte, jestli mě znepokoju nebo neznepokojuje, že ministr Dlouhý podal žalobu a ještě se nic neděje, já samozřejmě nevím, jestli se něco děje a upřímně řečeno lhůty v justici pro vyřizování jsou hrozně dlouhé. Takže se nemohu vůbec nijak vyjádřit. Protože já tu nejsem ani za Ministerstvo spravedlnosti ani za Ministerstvo průmyslu.

ST - No ne, vy jste tady za tu lepší sortu. Takže Vás to neznepokojuje? TS. - Já nevím proč?

ST - No vy jste začal o té lůze?

TS. - Já se nepovažuju za lepší sortu, já se považuju za slušného člověka v tom, že nepíši petice o tom, aby někoho trestně stíhali, jestliže ty orgány, které jsou k tomu povolané dospěly k závěru, že není třeba stíhat, to je trochu něco jiného.

R - Pánové, dovolte, abych vyzval posluchače, pokud chtějí svými dotazy zasáhnout do této diskuse aby nám volali na známé pražské číslo 24222222. První posluchač - "Dobrý den, Ulrychová, já jsem nechtěla volat, protože kauza Ambasador, mezi ostatním svinčíkem, který tady je není tak významná. Musím teda říct s dovolením, že jsem konsternovaná a šokovaná tím, že se bývalý pan ministr vyjádřil o nás lůze. To je prostě neskutečné. Arogance, kterou si nedovolili ani za komunistů, co si o sobě myslí, co on dokázal, co udělal, že si dovoluje normální lidi, kteří si dovolí vyslovit na něco názor, nazývat lůzou? Já jsem úplně z toho celá pryč, a řeknu vám, že se domnívám, že svobodní demokraté mají spoustu všelijakých inteligentních lidí a že by měli mnohem větší preferenci, kdyby u nich nebyl pan Dr. Sokol. Já vám děkuju. Nashledanou.

R - Pan doktor Sokol jistě bude reagovat na tento hovor. TS - Já jsem jasně vymezil tu skupinu obyvatel o kterou jde, a hovořil jsem o tom, že prostě tito lidé se podle mého názoru chovají velmi neslušně, pokud píší o věci, o které nic nevědí, a pokud ta paní patří mezi ně, tak se nesmí zlobit, ale v mých očích se nechová slušně. To je moje právo si to myslet a rozhodně se ona zase na druhou stranu stavět jako že je mluvčí celého národa. Protože těch lidí, kteří budou ochotní se takovým způsobem angažovat, když jich budou 2, 3 tisíce, tak jich bude moc. Naštěstí, většina lidí věří, že i přes všechny nedostatky, které justice má, tak pracuje víceméně dobře a pochybuju, že by tady někdo psal nějaké petice, že musí zahájit trestní stíhání a nebo že musejí prozkoumat rozhodnutí. Což dokonce může být, dokonce může dojít k tomu, že pan ministr shledá, že ta stížnost bude podána. Ale když to napíše někdo kvalifikovaný, tak smekám klobouk, ale prostě lidi, kteří o tom nic nevědí píšou jenom z nenávisti, protože získali pocit, že někdo někde něco ukrad, to se mi prostě nelíbí. To tady bylo minulých 40 let a s tím já prostě nemůžu mít nic společného ať to bude mít pro svobodné demokraty jakýkoliv dopad.

(Pro dokreslení je třeba říci, že ta paní která napadla vystoupení pana doktora měla ke konci svého telefonního vstupu slzy na krajíčku. Není se čemu divit, jsou ještě naštěstí lidé, kteří ctí nejen pravdu a lásku, ale i slušnost. Proto je lež, nenávist a pokrytectví nenechává klidnými a nestydí se ani za pláč. Je mi z vás a z vaší hrubé arogance špatně pane Sokole.) ST - Já jenom ještě jednu věc k panu doktorovi. Když jsem tady měli besedu minule, tak vy jste se dušoval, že jste nebyl právním zástupcem pana Dvořáka. Já jsem pak otiskl v Českém deníku dopis, který jste psal vy, a v tom bylo x krát, minimálně 20 krát "můj klient" a byl to pan Dvořák. Tak mi teda vysvětlete, jak to teda je.

TS - No, vy jste hovořil o tom, jestli jsem právní zástupce pana Dvořáka. Já jsem řekl, že nejsem, taky jsem nebyl právním zástupcem. To že někomu sepíšete v rámci drobné právní pomoci jeden dopis, to neznamená, že přebíráte jeho zastoupení. To je jaksi potřeba, aby jste si ujasnil. Kdyby jste se na to býval zeptal, tak bych vám to také klidně řekl, "ano, sepsal jsem jeden dopis za situace, kdy tehdejší NKÚ, nebo tenkrát ještě Výbor lidové kontroly se pokoušel kontrolovat soukromou právnickou osobu. Na což nemá právo. To v tom dopise bylo zcela jednoznačně napsáno, na to si jistě vzpomenete. ST - Výbor lidové kontroly to nebyl určitě.

TS. - Byl to NKÚ, něbo někdo takový, ono je to celkem jedno. ST - Bylo to Němcovo ministerstvo.

TS - No tak Ministerstvo kontroly, to není podstatné, podstatné je to, že nemají právo kontrolovat soukromou osobu a v tom dopise nebylo vůbec nic o restitucích ani o ničem takovém. Ale přesně o tom právním problému, že prostě do soukromé firmy my, Ministerstvo kontroly ani NKÚ ani kdokoliv jiný nesmí lézt.

Další telefonát.

Další posluchač - Dobrý den, Procházková, Praha. Já bych chtěla říct, že se připojuji k té předřečnici a chtěla bych vám říct, že jsem hluboce znechucena výrokem pana dr. Sokola. Ačkoliv jsem nikde nic nepodepisovala, tak se nepokládám za lůzu. Já jsem mu pomáhala do křesla vyvoláváním jeho jména na Melantrichu a na Staroměstském náměstí, co dokázal v tom křesle ministra? A když ho vidím v debatě, je mi nanic, už tolikrát nemluvil pravdu, prosím Vás, a on z národa dělá lůzu? Kam jsme se to dostali? To je arogamce moci. Ta samá, co je v koalici, a samozřejmě exministr pan doktor v tom pokračuje. Děkuji. TS - Těší mě, že se někteří lidé cítí být mluvčími celého národa. Já mluvím jenom za sebe. Ať mluví taky za sebe. To je jednoduché. Z celého národa. Já jsem neudělal z celého národa. Já jsem řekl, že je to maximálně 2 tisíce lidí. A těm jsem samozřejmě šlápl na kuří oko.

R - Ten výraz je velmi ostrý.

TS - Ano, ten výraz je ostrý.

R - Pánové, já bych se vrátil k tomu výroku Občanské iniciativy - občanské komise ČR. Tam se samozřejmě toto prohlášení, které pane doktore, neberete příliš vážně. Jde o to se spíš zamyslet, jestli tyto výroky státního zastupitelství nebo soudu, jaksi morálně nebudou mít negativní dopad na tu činnost, kterou tady naznačila první posluchačka. Protože v tom množství těch kauz je vidět, že ta morálka jde trochu stranou. Je tady otázka samozřejmě práva, které je třeba respektovat. Myslíte si, že i tohle to by ty zpochybnitelné díky těm zamotaným situacím, jako je kauza Ambasador, může to mít skutečně negativní dopad?

TS - Já si myslím, že u rozumně uvažujících lidí rozhodně ne protože já když si přečtu v novinách jistotu nějakého redaktora, že někdo je vinný, nebo někdo je nevinný, tak mě to nechává zcela chladným a já spoléhám na to, že rozhodne soud. Pravda, že u nás, u některých lidí se ta realita trochu posunula, oni si napřed v novinách přečtou rozsudek nějakého redaktora, podle toho potom hodnotí tu práci toho soudu, zastupitelství, nebo té policie. Ale to jsme prostě postavení na hlavu. Přeci nemohu brát za bernou minci to, co mi napíše redaktor v novinách a nemohu podle toho soudit práci soudu. To je přeci naprosto absurdní. A pokud budeme žít v tomto státě, tak skutečně možné, nebo za této situace, že někteří lidé budou zpochybňovat an bloc celou práci, prostě proto, že ji opředl nějaký novinář, řekl, že to má být takhle a takhle. Ale pro mě názor novináře v tomhle směru vůbec není směrodatný. Pro mě je směrodatné co viděl, co slyšel, o čem tedy píše z vlastního tedy prožitku, ale ne, aby mi hodnotil právní kauzy. Na to stačím sám, a když si na to nestačím, tak prostě čekám na někoho, o kom vím, že je k tomu povolán.

R - Pane Týble, vy patrně patříte do té skupiny novinářů, o které pan dr. Sokol hovoří. Jedinou institucí, pokud mám správné informace, která trvala na obžalobě pana doktora Dvořáka, ředitele Ambasadoru, byl Úřad pro vyšetřování hlavního města Prahy. Jaké vy máte zkušenosti. Přišel jste do styku s těmito lidmi, proč tak tvrdé soudy ve vašich řádcích?

ST - No, já samozřejmě nevím, co policie do návrhu na obžalobu napsala. Ale poslední vyšetřovatel, protože jich bylo několik na Ambasador, protože Ambasador byl už taky odložen před dvěma roky, tak poslední, co podával návrh na žalobu tak mě osobně tvrdil, že to bylo sice těžké, ale že to dokázal a že si za tím bude stát. Takže to znamená, že panu Dvořákovi dokázal nějaké osobní přičinění.

TS - To je to, co tady říká pan redaktor, naprosto laické, zkreslující, zoufale zkreslující

ST - Promiňte, já jsem jenom řekl, co mi řekl policejní vyšetřovatel, který dělal tuto kauzu.

TS - Ne, vy jste to i hodnotil. Vy jste to i hodnotil, protože to první je naprosto korektní. Samozřejmě, že ten vyšetřovatel si musí stát za svým názorem. To je naprosto v pořádku. Ale to další hodnocení už tam nepatří, protože z trestního řádu nad tím vyšetřovatelem je státní zástupce, ten může mít na věci jiný názor a trestní řád mu k tomu dává instrumenty. Takže proč o tom dál jinak dikutovat.

ST - Samozřejmě, ale nemáte takový dojem, když prokurátorka, později státní zástupkyně dělala tento případ od začátku a po dvou letech, kdy teda policie dojde k nějakému návrhu na obvinění, tak to vrátí? Není to náhodou tedy její chyba? Ona to dozorovala, ona měla dávat nějaké pokyny i směr vyšetřování. TS - Já bych se nebavil obecně o této kauze.

(Že by ztráta koncetrace, v samém závěru pořadu ?) ST - Ale my jsme tady pro tuto kauzu.

TS - Ne, mě bylo řečeno, že jsme tady proto, abychom se obecně ..obecně si můžeme říct, že nějaká kauza trvala dva roky pak vyšetřovatel nepodal návrh na obžalobu, to říkáte špatně, nic takového nikdy nepodal, to prostě není v trestním řádu, to pozor, to zase je jedna špatná informace, on podával tzv. NKO tj. návrh na konečné opatření, to může být zastavení, postoupení, eventuelně podání obžaloby, abychom nemátli lidi. A v této chvíli mu to právní zástupkyně vrací. Abychom se mohli bavit o tom, jestli to je z její strany chyba, tzn. jestli ho měla navigovat takhle už chvíli předtím, a nebo není, to bychom museli vidět spis, to bychom museli vidět, kolik mu před tím dávala pokynů co má udělat a samozřejmě bychom také museli mluvit s ní, aby nám řekla, proč na základě toho, co nám přečetla dospěla k závěru, že je ještě potřeba něco došetřit. Mě to ale připadá naprosto rozumné. Tak prostě postupně se shromáždili fakta, ležel v tom ten vyšetřovatel, ležel v tom druhý vyšetřovatel, deset dalších vyšetřovatelů nebo třeba dvacet, to je jedno, pak to dostal jeden státní zástupce, který si to prostě přečetl a najednou ho napadlo, že by se tam ještě něco mělo došetřit. Co by měl jiného udělat? ST - Pane doktore, vy říkáte, že to je skvělé, vy říkáte na jednu stranu nevíte, co je ve spisu, takže se o tom nemůžeme bavit, a na druhou stranu říkáte, že to je v pořádku,

TS - Já říkám, že formálně je to naprosto v pořádku. ST - No dobře, formálně může být leccos v pořádku, formálně? Ne obsahově? Ale formálně.

TS - To je právě to, co vy si myslíte, především je potřeba, aby to bylo formálně v pořádku, protože bude-li to formálně v pořádku, bude to i obsahově.

(Konečně jsme se dozvěděli z úst exprokurátora, exministra a dnes advokáta "nechudých", jak to vlastně s tou spravedlností v podání justie a policie je. Ne tedy faktický, skutečný stav věci ale pouze formální.)

R - Pánové, pojďme dál. Poslechněme si další telefonát. Tady posluchač z Prahy 6, Petržílka, já jsem chtěl podotknout jednu věc, co jsem neslyšel, že by byla řeč ohledně té závěti, prosím vás, v zákoně číslo 87 z roku 1991 o mimosoudních rehabilitacích, ş 3 odst.2 písm a. dědic ze závěti, který nabyl celé dědictví a ze závěti, která byla předložena v dědickém řízení. Tak o tom jsem nic neslyšel, jestli tato závěť byla předložena v dědickém řízení, jestli teda byla, i když by byla pravá, když už by byla falešná, nebo pravá a platná, ale je tam podmínka, předložena v dědickém řízení. Co mi k tomu můžete říct, jestli se toto zkoumalo.

R - Tak prosím pánové.

TS - No já ne, já nejsem odborník přes tuto kauzu, já jsem odborník obecně, já jsem odborník, který se vyzná v oblasti trestního práva, ale v téhle kauze se nevyzná tak, aby řekl, jestli tam to dědictví bylo nebo nebylo. Můžeme se pouze domýšlet že asi bylo, ale víc nic. Já nevim

ST - Já už jsem to říkal na začátku, to dědické řízení se konalo až na závěr. Což je naprostý nesmysl. A protiprávní. A navíc jsem ještě citoval poznámku, kterou do toho spisu napsala státní notářka, že ta závěť se tam ještě musí dokumentovat. To znamená, že nebyla.

TS -Já teda nevím, na závěr čeho se to dědické řízení konalo, na závěr toho restitučního řízení.

ST - Ano. První se dělalo vydání věci, druhá kupní smlouva, kde pan Dvořák za 100 miliónů získal miliardový majetek a nakonec se udělalo jakési dědické řízení, které ale nebylo v pořádku.

TS - To já samozřejmě nevím, to nemíním nějak posuzovat, pokud to bylo tak, jak vy říkáte, tak to bylo velmi problematické, ale já vás potěším zase novou informací, že za rok tady můžeme sedět znovu a bavit se o té kauze znovu, protože zákon 87, původní restituční zákon byl výrazně změněn, teď je ta lhůta pro uplatnění toho nároku zase posunuta, tzn. že ono už je to zase všechno jinak. To znamená, že to dědické řízení ještě může proběhnout. Tím se relativizuje to tvrzení o tom, že to proběhlo v nějakým čase před něčím , nebo po něčem, takže to je vlastně celý špatně. To je zase jaksi vývoj té věci, a teď můžeme chvíli obviňovat ústavní soud, že to udělal schválně a že ho někdo podplatil. Ale já mám pocit, že skutečně nejde jen o tuhletu jednu kauzu, ta je odrazovým můstkem, v podstatě jde o to, jestli teda obecně může občan přezkoumávat trestní řízení, já zcela zodpovědně tvrdím, že normální občan nemá šanci to přezkoumat prostě proto, že tomu nerozumí.

R - Ale je tady otázka, jestli se má právo vyjádřit k tomu verdiktu? TS - To jsem řekl na začátku, že má právo, to mu ústava zaručuje. R - Pánové, dovolte mi v závěru položit takovouto otázku. My jsme vlastně začínali naši dnešní diskusi verdiktem státní zástupkyně paní dr. Máchové, která neshledala tedy pana doktora Dvořáka vinným, nebo prostě člověkem, který spáchal trestný čin, avšem je tady jedna důležitá věc, že vlastně hotely Ambasador, Zlatá Husa neměly být vydány. Moje závěrečná otázka tedy zní. Kdo podle vás, tedy, nese zodpovědnost za toto neoprávněné vydání majetku? TS - Podívejte se, zase to především musíme rozdělit. Pokud já vím, v té věci bězěli dvě trestní stíhání, jedno v souvislosti s hotelem Ambasador, druhé v souvislosti s hotelem Zlatá Husa, ta Zlatá Husa byla zastavena, vy to budete vědět líp, asi před třičtvrtě rokem, že to běželo proti úplně jiné osobě, tam to byl vnuk původní vlastnice, že tam, pokud já vím to bylo vydáno naprosto regulérně, takže jak mám na tuhle otázku odpovědět, jedna polovička se zdá, že je naprosto v pořádku, tam nejde o žádnou Ameriku, ST - padesát zaměstnanců, pane -

TS - ale to je úplně jedno, na to máte zase stanovisko i judikát, pane redaktore, kdyby tam bylo více jak 50 zaměstnanců, tak by se to vracelo podle ş 47 velké privatizace. Protože ten si o to mohl kdykoliv požádat. Takže, ani to není důvod, že by se o tom mohlo začít diskutovat, to je prostě vyřešená věc v rámci judikátu nejvyššího soudu. Pokud jde o ten Ambasador, tak to je samozřejmě jiná kapitola, tam především budeme muset počkat, až jak dopadne to soudní rozhodnutí. Ale to se může táhnout ještě léta. Pak se tedy můžeme bavit o tom, kdo za to zodpovídá, a je to zase v dimenzi toho, jestli tedy ten, kdo za to zodpovídá, což by v tomto případě - nevím kdo by to byl, asi někdo z představenstva - jestli to je skutečně odpovědnost v nějakém právním režimu, tzn. trestním nebo jakémkoliv, nebo prostě jestli se spletli. Pokud se vůbec spletli.

R - Shodneme se na tom, pane doktore, že někdo tu zodpovědnost nést musí. TS- Pokud tam vůbec nějaká bude. Teďka v této chvíli se nenechám to té pozice vmanévrovat, protože za tři roky ten soud rozhodne, že to bylo vydané správně a já budu za hlupáka. Já si prostě počkám, až jak dopadne soudní rozsudek, protože ten taky odhalí to, kde byla ta chyba, a pak se teprve můžeme bavit o tom, kdo je za to zodpovědný. Do té doby se nedá na tuhle otázku kvalifikovaně odpovědět. Dá se hádat z křišťálové koule.

R - Jaký je názor pana Týbla, který se zabýval téměř tři roky touhle kauzou? ST - Já nehádám z křišťálové koule, ale já už jsem to napsal, je to velice jednoduché. Spoluviníkem na této loupeži je dr. Dvořák, proti kterému bylo vyšetřování zastaveno. Další dva jsou manželé Neumanovi, proti nim je vedeno trestní stíhání

TS - proti paní Neumanové, ne?

ST - Ne, proti oběma.

TS - No protože já jsem četl v novinách že akorát proti paní Neumanové. ST - Proti oběma, protože se přišlo na to, že manžel paní Neumanové sám tu závěť přepsal.

TS - Tu, o které se tvrdí, že je padělek.

ST - Tu falešnou.

R - Takže to je asi všechno, co jste chtěl říct, pane Týble? ST - A samozřejmě, v jistém smyslu má pravdu pan Dvořák, když říká, že ne on, ale představensto. Jenomže v představenstvu jsou lidi ve vrcholných funkcích, v bankách, v komerční bance, v investiční bance, ve stavební spořitelně , to jsou lidi, kteří dneska vládnou ve státě. I toto je důvod podle mě zřejmě, proč tato kauza dopadla, zatím doufám, tak, jak dopadla.

R - Takže dnešní beseda vlastně končí s otazníkem, tak, jak předeslal i pan dr. Sokol, věc restituce hotelu Ambasador Zlatá Husa zůstává otevřená, tedy si počkáme, jaké peripetie se kolem toho případu odehrají, a jaký bude verdikt, případně soudu.

ST - Já se těsím s panem Sokolem za rok, jak předpovídá. R - Takže vám děkuji pánové za účast.

(Pořad který snad ani nepotřebuje komentáře. Po několikerém přečtení a poslechnutí záznamu jsem se utvrdil v tom, že doktor Sokol je skutečně slušný občan. On mimo urážek "nepatrné a nevýrazné skupinky občanů" a dvou volajících posluchaček byl velice sluš ný jak sám o sobě nezapomněl několikrát zdůraznit. Tak slušný, že na něj bude podána žaloba na ochranu osobnosti, případně i podnět na trestní stíhání. Jistě ani vám neuniklo, jak tento slušný občan a nezávislý advokát po celou dobu pořadu " kopal" za své ho klienta Dvořáka a jak hájil podvodnou koupi Ambasadoru. Stejně tak by kopal zcela nezávisle za plzeňský Prazdroj, velké množství různých nadací, litoměřický investiční a další různé fondy a další podivuhodné uskupení, s kterými sice "nemá nic společnéh o", ale jedná se přece vesměs o stejně slušné občany, nezatížené koeficientem lůzovitosti.]