--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Koho bude DEU kultivovat ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/026 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Koho bude DEU kultivovat? Razantní nástup DEU v první polovině roku 1994 byl vzápětí vystřídán o nic méně razantnějším přibrzděním všech aktivit. Nutno dodat, že tato iniciativa vzešla výhradně z vedení DEU, respektivě z trojlístku Kudláček, Hromádková, Majzlík. Otázkou zůstává smysl tohoto nesmyslného kroku, jehož důsledky v podstatě znamenají zmaření všech nadějí slušných občanů tohoto státu.
Dříve než si v této věci uděláme jasno, je třeba zrekapitulovat si některé časové úseky, které ke vzniku DEU vedly. Není žádnou novinkou, že jak pan Kudláček, tak paní Hromádková byli silnými zastánci ODS a premiéra V. Klause obzvláště. Je doložitelné, že po určitou dobu byl Český deník provládním deníkem, oslavujícím modroptáky, málem ne jako spasitele národa. Je však rovněž nepopiratelným faktem, že jak kudláček, tak i Hromádková zastávali konzervativně pravicové pozice. tedy, čím více ODS ujížděla doleva, tím více zůstávali osamoceni a izolování. Už začátkem roku 1993 bylo zjevné, že ODS a vládnoucí koalice v celku se mění v elitní klub postkomunistických mafií a obyčejných karieristů, kterým jde pouze o majetky. Heslo: "Nebuďte blbí a kradněte dokud to jde!" se stalo ústředním leitmotivem veškeré motivace. V takovéto atmosféře nebylo na skutečnou pravicovou politiku ani pomyšlení. A. Hromádková se zákonitě ocitla mimo hru a budiž ji to ke cti, že ze svých názoru neslevila nic. Pro Český deník bylo jen otázkou času, kdy bude Klausem hozen přes palubu, zrovna jako ten mouřenín, co vykonal práci užitečného idiota.
Nebudu rozhodně daleko od pravdy pokud mám za to, že všichni výše jmenovaní si z ODS odnesli mnoho manýrů, tak charakteristických pro polistopadovou garnituru. Především se jedná o chápání politiky jako boje v kterém se sice používají všechny dostupné prostředky. Tyto manýry vyvstávají do popředí právě ve strukturování strany a jejího aparátu. Všimněmě si, že v první fázi, to je v období projednávání návrhu stanov byly v rovnováze jak struktury aparátu, tj. předsedové a místopředsedové místních, obvodních a krajských organizací DEU, tak struktury pracovních komisí. Právě to vyvolalo zdání amximální demokratičnosti těchto stanov, protože vše nasvědčovalo tomu, že pracovní komise budou oním tvůrčím prostorem kde budou vyzrávat nové osobnosti.
Místo toho zvolilo vedení DEU tu horší variantu, v podstatě se nijak nelišící od strukturování jiných politických stran, Zkrátka zvítězily sekretariáty nad duchem a ten se stal jejich sluhou.
Vedení DEU dalo jasně najevo, že pracovní komise nebude považovat za nic jiného než za pomocné orgány, dodavájící rozum předsedům krajských rad a předsednictvu DEU. Vzato do důsledku současné vnitrostranické mechanismy nejsou sto vyprodukovat dostatečný počet osobností, schopných zásadním způsobem ovlivnit parlamentní volby. Tento tristní stav se ještě více prohloubil poté, co vedení DEU v tichosti upravilo stanovy tak, aby se ještě více posílily jeho pozice. Důsledkem je téměř absolutní moc triumviátu Hromádková, Majzlík, Šafránek. V podstatě bylo dovršeno to, co v návrhu stanov bylo latentně skryto, to je úplné popření principu "odzdola nahoru". Tento stav lze nejlépe doložit faktem, že výjezdních propagačních zasedání se zůčastňuje stále tentýž okruh osob, rozšířený nanejvýš o vydavatele ČTD Kudláčka a občas nějakého toho předsedu krajské rady. Ptáme se proč? Obávám se, že prostě proto, že vedení DEU se buduje zákopové pozice na věčné časy, bez ohledu na potřeby občanské společnosti. Řečeno jinými slovy - nejdříve korýtko a potom národ. Stále slýcháváme totéž: "paní Hromádková..., paní Hromádková." poněkud mi to připomíná:"soudruh Stalin..., soudruh Gottwald..., soudruh Husák...., pan Klaus...," zkrátka stále jedno a totéž myšlenkové schéma - vůdce a jeho národ. Z hlediska tohoto principu je jistě takovýto postup správný a není pochyb, že parlamentní volby 1996 budou pro A. Hromádkovou, Majzlíka a Šafránka úspěšné. Jinou věcí je, co jim takovéto vítězství bude platné. Parlamentní mašinérie je dříve nebo později vyžene do kouta mezi neposlušnou opozici a veškerá další sláva této trojice bude pak založena na okázalém poštěkávání po parlamentní většině. pochopitelně, že demokracii to nijak neprospěje, ale nejeden občan si řekne: "Vidíte, ta jim to umí říct pěkně od plic!" Jistěže umí, ale co dál?
vedení DEU se už nejednou dalo slyšet, že "nikde nekvalkuje", že parlamentní volby 1996 budou jen takovou jakousi generálkou, že vše se ukáže až ve volbách roku 2000. Co to znamená? především to, že triumviát DEU dává postkomunistickým mafiím čas na rozkradení toho, co ještě rozkrást nestačily. Pokud budou voličí nespokojeni příliš, nabídne se jim halasně a s pompou alternativa ČSSD a KSČM a kolo dějin se bude točit dál tím jedině správným směrem a Kočárníkové a Klakové a jim podobní budou dál nad vším sninstvem krčit rameny a říkat "pánové, s tím se nedá nic dělat, takové jsou zákony". Paní Hromádková se rovněž nejednou nechala slyšet, že úkolem DEU bude mimo jiné kultivovat tento zanedbaný národ a učit jej konzervativně pravicovým hodnotám.
Nedokážu si však představit jak synáčkové komunistických multimiliardářů budou chodit do převýchovných středisek DEU a učit se demokracii. Jakkoli to zní krásně, obávám se, že tato společnost nepotřebuje krasořečníky, tech je plný parlament, nepotřebuje převychovatelé, těch jsme si užili dost za komunistů, ale potřebuje teď hned (včera bylo pozdě) jasnou a srozumitelnou alternativu ke všem odstínům psotkomunismu, potřebuje stmelovací program dávající prostor všem pravicovým občanům, kteří mají na to aby zásadním způsobem zsaháli do politiky rivalizující osobnosti, ale jako jeden tým mající jednoho nepřítele. Vedení DEU bohužel tento jedinečný okamžik propáslo a nutno říci, že zcela zbytečně. mandát A. Hromádkové na předsednictví v DEU byl naprosto nezpochybnitelný a nikdo neměl důvod navrhovat jinou alternativu. Nutno dodat, že A. Hromádková měla vysokou důvěru i mezi intelektuály. Zcela zbytečné kroky směrující k posílení vlastní pozice a moci předsednictva ji však tuto přirozenou vlastnost jednou provždy zvaly. Paní hromádková by se měla zmyslet, zda v této atmosféře, v těchto podmínkách budou vzdělaní a konzervativně pravicově kultivovaní občané ochcotni navlíkat halvu do chomoutu stanov DEU, obzvláště když bez souhlasu jeho blahorodí sekretariátu předsednictva nebudou moci nic učinit. Paní Hromádková by si měla uvědomit, že tudy cesta nevede a nikdy nepovede.
Mne osobně udivilo s jakou bezstarostností hodilo vedení DEU za hlavu to, co jsem dával dohromady téměř dva roky a co bylo tím samým vedením DEU nezpochybnitelně oceněno. Zde se poděl onen princip dělné práce a osobní zodpovědnosti? V zájmu čeho a koho byl obětován?
Domnívám se, že DEU dnes prochází toutéž nemoci jakou si musí prodělat celá společnost, to je maniakální touha po moci a penězích. Jak jinak si vysvětlit všechny ty žabomyší války uvnitř DEU ještě dříve než vskutku o něco jde. Ochraňuj nás Pánbůh před tím, kdyby už zítra se v DEU rozdělovaly kandidátky do parlamentních voleb. To by byla teprve řežba.
Nicméně, volby se blíží a je nejvyšší čas si uvědomit, že takhle už to dál nejde. Především pan Kudláček by měl vzít v potaz, že založení a vedení politické strany není podnikání, že konec Necenzurovaných Novin bude předzvěstí konce ČTD, že je třba mít politickou sílu schopnou plného a efektivního nasazení v Parlamentu, že v postkomunismu stále ještě svou roli musí sehrávat neohrožené akce "buldozerů" na náměstích, které jak se stále častěji ukazuje jsou jediné schopné vytrhávat z pařátů postkomunistických mafií jejich oběti.
Vývoj sám ukázal, že tato etapa (1990-1996) je etapou postkomunistickou, zrovna tak zlotřilou jako byl sám komunismus. Je zjevné a nepochybné, že pluralitní demokracie se pro tyto zločinecké živly stala pouhou zástěrkou k páchání těch nejšpinavějších a nejpodlejších zločinů. Opět dochází k masovému zneuživání psychiatrie, opět dochází k policejní a justiční zvůli. Proto odmítám hrát si na demokracii, když zde žádná není. Uvědomme si konečně, že zde vládnou mafie, nikoliv demokratické principy. chceme-li se vrátit k demokracii, musíme nejprve zlikvidovat tyto mafie. Řečeno jinak, to co nakradly musí vrátit, výnosy z nakradeného taktéž. Tam není žádný kompromis možný. Chceme-li morálku a právo, musíme stavět na čisté louce, nikoliv v bažinách zločinu. Jesliže A. Hromádková tvrdí, že s rozkradeným se už nedá nic dělat, mám dost důvodů domnívat se, že účelově lže a právě zde se v ní projevují ony instinkty ODS, tedy jakási pseudointelektuálština, hrající se na demokracii.
Stále více se ukazuje, že čistá zastupitelská demokracie se může kdykoliv zvrhnout v teror elit. Otázka tudíš zní: "máme na to abychom byli schopni unést tíži zodpovědnosti být nezneužitelným a nemanipulovatelným poslancem?" "Máme na to abychom jako voliči unesli tíhu zodpovědnsoti přímé volby?" Obávám se, že ani jedno, ani druhé. Zkrátka, musíme se stále léčit z ran komunistického teroru. Život sám nám musí uštědřit mnoho modřin a boulí abyhcom se konečně poučili, že s podrazem a nečestnosti se vskutku daleko nedojde. Jsem však daleká jakéhokoliv pocitu, že bych měla své spoluobčany kultivovat a učit demokracii. Už tím, že stále hlasitěji projevuji vůli po změně a po odstranění postkomunistické špíny dostatečně projevují svou vůli, zcela úměrnou možnostem poznání tak jak nám jej umožňuje čas.
dnes už je těžké určit zda DEU je i nadále onou silou schopnou postavit se razantně proti zlotřilým mafiím, zd je oním katalyzátorem demokratických sil, za který se tak křečovitě vydává, obzvláště když skuteční demokraté z DEU tiše a se smutkem prchají.
Neočekávám, že pan majitel DEU Kudláček mě za tuto úvahu pochválí. Očekávám však, že se alespoň zamyslí a řekne si, že takhle už to dál nejde a je nejvyšší čas zasednout za kulatý stůl. Má na to, nebo opět převládnou vlastnické instinkty?
Dana Cihelková