--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hofer Karel
Název: Papež PČR a svatořečení kapitána pohůnka...
Zdroj: NN Ročník........: 0005/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

PAPEŽ PČR A SVATOŘEČENÍ KAPITÁNA POHUNKA RUMLŮV KRATIČKÝ ÚNIK DO REALITY

Z prosincového teletextu: "Za vážný a varovný signál označil ministr vnitra po stup orgánů činných v trestním řízení v případech bývalého rozvědčíka Pavla Mi naříka proti němuž bylo zastaveno trestní stíhání a funkcionářů někdejších LM, kteří stíháni ani být nemají. Podle Rumla rozhodování naznačuje, že personáln í složení těchto institucí nebylo v některých případech důsledně oproštěno od minulosti.

Ruml pokládá zastavení vyšetřování za varovný signál vypovídající o stále přek vapujícím vztahu některých lidí působících v orgánech činných v trestním řízen í, k předlistopadovému období.

(Kdyby se pan ministr nevznášel v oblacích a častěji se snížil k "malicherným problémům" řadových občanů, zděsil by se. Zjistil by, že celý jeho resort neby l důsledně oproštěn od minulosti, že stále existuje nikoli překvapující, ale z cela zákonitý vztah k předlistopadovému období. Zjistil by, že tzv."nepostrada telní odborníci" nejen jemu přerostli přes hlavu a výsledky páce "nepostradate ůných" degradují ministry na pouhé ministranty. Pozn. Höfer)

Z C E L A Z B Y T E Č N É I N S T I T U C E Existuje celá řada důkazů, že Inspekce ministra vnitra není institucí k v yšetřování a postihům policistů páchajících trestnou činnost. Dá se dokladovat , že nadřízená inspekce v Praze se trestnou činností policistů v rámci Jihomor avského kraje nezabývá a přehrává věc na inspekci krajskou, která sídlí v budo vě Krajské správy PČR na Kounicové. A tak ruka ruku myje a nikdy se nic nevyše tří. Pracovníci krajské inspekce přehrávají některé případy na Krajský úřad vy šetřování, který taktéž umí mistrně zametat stopy. Máte-li tu smůlu a dostanet e se do konfliktu s policisty, na které jste poslal Inpekci ministra stížnost, pak naběháte desítky kilometrů na poštu pro dopisy "do vlastních rukou", ze k terých se nikdy nic pozitivního nedozvíte. Nakonec dostanete písemnou zprávu, že se vlastně nic nestalo, že k žádnému pochybení nedošlo. A tak se jako daňov ý poplatník naštvete a ulevíte si, proč na takové darmožrouty platíte daně... O P I S

POLICIE České republiky

Krajský úřad vyšetřování

611 84 Brno

-------------------------

Čj: KVV-38/22-SAt-95 V Brně dne 27. června 1995 Pan

KAREL HÖFER

Karla Čapka 111

V Y Š K O V

Věc: Vyrozumění stěžovatele

Po prošetření Vaší stížnosti na vyšetřovatele Okr. úřadu vyšetřování ve Ž ďáru nad Sázavou kpt. POHUNKA Vám sděluji, že nebylo zjištěno pochybení vyšetř ovatele a stížnost je hodnocena jako neoprávněná.

Ředitel úřadu pplk. JUDr. Luboš SOTOLÁŘ - - -

D E G R A D A C E Č L O V Ě K A

VE SMYSLU STARÝCH OSVĚDČENÝCH PRAKTIK ZAJÍMAVÁ ČÍSLA :

Dívám se do brožurky vydané k 130. výročí založení Psychiatrické léčeny v Brně-Černovicích a nestačím se divit. Zdá se, že i Psychiatrická léčebna prac ovala dle státního plánu. Od roku 1983 do roku 1989 zde bylo 1090 lůžek. Lůžka byla využita na 92%, v roce 1984 dokonce na 93%. Jak období totality spělo ke konci, snižovalo se i procento využití lůžek. V roce 1988 už to bylo 90% a v roce 1989 88%. V roce 1990 byl raději počet lůžek o 90 ks snížen na rovnou tis ícovku. A ejhle! I tento snížený stav lůžek se najednou jevil jako nadpočetný. V roce 1990 byla lůžka využita na 80%, v roce 1991 na 82% a v roce 1992 na 81 %. Jestliže v roce 1986 bylo přijato do léčebny 3.416 pacientů, pak v r. 1991 jich bylo jen 2.987. Rozdíl těchto čísel ukazuje, kolik "pacientů" listopadový převrat "vyléčil". V rozporu s touto logikou ředitel Psychiatrické léčebny v Brně MUDr. Jiří Pejchl, který v současné době je místopředsedou oblastní rady ODS, tvrdí, že zneužívání psychiatrie bylo prokázáno jen u manželů Kořínkových z Prostějova a pana Augustina Navrátila z Lutopecen u Kroměříže. Ještě jsou z ajímavé počty personálu. Jestliže v roce 1983 bylo V PL Brno zaměstnáno celkem 495 pracovníků, pak v r. 1992 jich už bylo 564. Jestliže tedy v r. 1992 bylo 1000 lůžek využito na 81%, pak na 810 pacientů bylo zaměstnáno 564 lidí.... Je to málo nebo moc ?

Dnes se zavádí bodový systém a psychiatrické léčebny se musí uživit. Trpí nadbytečným personálem, nedostatkem pacientů, nebo nízkým bodovým ohodnocením ?

Jak uvedl Telegraf dne 23. 5. 1995, ředitelé psychiatrických léčeben poža dují, aby všeobecná zdravotní pojišťovna urychleně zvýšila bodové ohodnocení p aušální sazby za lůžko a den, jinak hrozí v léčenách kritická situace. OSTUDA MINISTRANTA RUMLA

Milan Kočík založil necírkevní charitativní organizaci, čímž "lezl do zel í katolické dobročinnosti". Velmi temnou úlohu zde sehrál zkrachovaný kněz ThD r. Pavlosek, který nyní zastává ve Žďáře funkci ředitele Úřadu práce. Ten neop rávněně vymáhal od Milana částku 10 000,- Kč, kterou v roce 1991 obdržel pan M iroslav Mokrý - dobrovolný pracovník v obchodní činnosti, pod živnostenským li stem své manželky Marie Mokré, která byla současně statutárním představitelem občanského sdružení - Charita Města Žďáru.

Jak u sicilské mafie bylo použito násilí, které spáchali na Milanu Kočíko vi příslušníci Policie ČR. Policisté přišli k Milanovi do bytu s tím, že ho ma jí předvést na Úřad práce (dle jakého zákona?) Milan tedy šel, ale pro jistotu si ty dva, co měli hlavu jen na služební brigadýrku, vyfotil. Nadstrážmistr T omáš Holek (nar. 23. 10. 1966) s nadstrážmistrem Pavlem Krumlem (nar. 8. 4. 19 72) se před domem na Milana vrhli, nasadili mu pouta a odvezli do policejní ša tlavy. Potom ve vyšetřovací místnosti policie, kde byli dva pracovníci Úřadu p ráce (PhDr. Ducháček + jeden a dva policisté, kteří nahlíželi do spisu), požad ovali od Milana podepsání protokolu o navrácení 10 000,- Kč. Nebylo mu umožněn o seznámit se s doklady, proto odmítl. Znovu byl odveden do šatlavy. Po hodině byl předveden před vyšetřovatele, který mu předložil k podpisu již vypracovan é a sepsané obvinění za slovní útok na veřejného činitele. Toto obvinění Milan odmítl jako vykonstruované a požadoval sepsání stížnosti na postup policistů, což bylo odmítnuto. Šel tedy stížnost sepsat na Okresní ředitelství Policie Č R. Po sepsání stížnosti hned v ten den sepsal žalobu na postup policistů Okres nímu státnímu zastupitelství ve Žďáře. V dalších dnech podal žalobu na "povede ného" ředitele Úřadu práce ThDr. Pavloska a prošetření činnosti Charity, která byla následně odložena pro "neshledání důvodů". Milan se dožadoval, aby soudn ě bylo zjištěno, kdo "kalí vodu" a záměrně ho špiní. Soud se samozřejmě touto věcí nezabýval, protože by bylo dokázáno zneužití pravomoci jak ředitelem Úřad u práce, tak samotnými policisty.

Policisté byli Milanovým jednáním zaskočeni, k přiznání své chyby a k veř ejné omluvě nejsou bolševickou minulostí vychováni. Při své chorobné ješitnost i museli dokázat svoji "svatozář" a Milanovo "provinění".

Dne 15. 4. a následně 21. 4. 1994 dostává Milan Kočík výzvu, aby se dosta vil do psychiatrické léčebny v Jihlavě, což bylo navrhováno vícero žádostmi vy šetřovatele kpt. Pohunka. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že Milan prý ve svém bydlišti 29. 3. 1994 měl vulgárními, hrubými slovními výroky urážet hlíd ku obvodního oddělení a neadekvátně se chovat. Pod tímto bláznivým blábolem je podepsán JUDr. Ilja Libenský, samosoudce. Toto rozhodnutí provedl jmenovaný s amosoudce i přes ZAMÍTNUTÍ psychiatrického vyšetření Milana Kočíka soudkyní OK RESNÍHO SOUDU VE ŽĎÁŘE JUDr. Libuší Skřivanovou.

Tehdy k internaci Milana Kočíka nedošlo, nějak to rozhodnutí bláznivého b olševika Libenského nebylo bráno vážně. Milan Kočík přece nemohl být v blázinc i internován pro "zločin", který nespáchal. Jenže bolševik v taláru se nevzdal . Celý rok otravoval Milanovi život a pořádal "hon na čarodějnice". Po telefonu se Milan od přidělené advokátky JUDr. Fajmonové dověděl, že z rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě má 20. dubna 1995 nastoupit do jihlavskéh o blázince na "pozorování", ke kterému byli soudem určeni znalci MUDr. Bohumil Dolejší a MUDr. Miroslav Černý. Ti samozřejmě tímto rozhodnutím nebyli nijak nadšeni a dle informace JUDr. Fajmonové odmítli Milana Kočíka "pozorovat". Milan toho šikovně využil. Poštu od soudu si nevyzvednul a když se od adv okátky Fajmonové dověděl, že ho mohou odvézt násilím proti své vůli, s jejím s ouhlasem ze Žďáru zmizel. Napřed se však dohodli, že v případě dopadení bude M ilan žádat její přítomnost.

Dne 2. května s Milanem Kočíkem a Markem Kořínkem jsem byl u ředitele psy chiatrické léčebny v Brně - Černovicích. Nelíbila se nám nová éra zneužívánmí psychiatrie, kterou rozdmýchávají právě policisté a pracovníci justice. Stačí jmenovat případy Ing. arch. Lumíra Šimečka, pana Karla Trávníčka, p ana Jaroslava Růžičky, pana Václava Bečičky, pana Vladimíra Vízdala, následně Milana Kočíka atd., také mám zkušenost, že mne krajský ředitel Policie ČR soud ruh major Petr Sikora v únoru 1993 označoval za blázna.

O D H A L E N Í F A L E Š N É H R Á Č K Y Pan primář Pejchl přislíbil, že Milana odborně vyšetří sám. Pejchl telefo noval advokátce JUDr. Štefánii Fajmonové, která byla pro Milana úředně určena, aby na soudě v Jihlavě zařídila zrušení neoprávněného zatykače a potvrzení fa ktu, že si Milan dobrovolně nechá zjistit úroveň svého duševního stavu v PL Br no. Advokátka odhalila svoji dvojí hru výrokem, že Milan udělal chybu, když po slušně nenastoupil k vyšetření. MUDr. Pejchl zdůraznil, že Milan má právo vybr at si lékaře, kterým se nechá vyšetřit...

Dne 4. května JUDr. Fajmonová odeslala Okresnímu soudu v Jihlavě dopis po d zn. NT - 511/95, kde žádala o změnu rozhodnutí, protože Milan Kočík požádal o přešetření svého duševního stavu ředitele PL v Brně. Předběžné vyšetření již měl jednak od svého ošetřujícího lékaře pro držení zbraně ze dne 8.10.92, 7.6 .93, 31.1.95, dále pro jistotu ještě z příjmu PL Brno dne 21.4.95, které zasla l OŘ PČR Žďár nad Sázavou a advokátce Fajmonové. Vyšetření jmenovaného přislíb il pan primář Jiří Pejchl ve spolupráci s primářkou MUDr. Prchalovou. V pátek 5. května se Milan domníval, že už je vše zařízeno a odjel z Brna na tři dny svátků do svého domova. V sobotu šel vyvenčit psa a už nějaký "dob rák" podal hlášku. Před barákem zastavilo policejní auto. Policisté chtěli mlu vit s Milanem - a když přes zavřené dveře uslyšeli, že Milan není doma, hlídko vali před domem. Takto byl Milan v bytě uvězněn. Další den policisté chtěli pr ovést domovní prohlídku. Majitelka bytu se otázala, zda k tomu mají písemné op rávnění. Protože policajti k prohlídce oprávněni nebyli, hlídali před domem dá l. Až policejní auta zmizela, Milan z bytu odcestoval do Brna. V pátek 12. května znovu Milan Kočík a Marek Kořínek navštívili ředitele PL v Brně MUDr. Jiřího Pejchla a předali mu list tohoto znění: Pane řediteli,

obracíme se na Vás s nadějí pomoci a vírou oprávněného naše ho postupu ve věci neodkladného ukončení pobytu a propuštění pana VÍZDALA z va šeho zařízení.

Jsme toho názoru a nabyli jsme přesvědčení, že jmenovaný je obětí represivních složek policie a postkomunistické justice.

Věříme, že je možné a ve Vaší moci tuto politováníhodnou záležitost v omezován í osobní svobody neprodleně ukončit.

Žádáme Vás, abyste se na jeho izolaci od společnosti nadále nepodílel, nebyl n ápomocen vykonstruovaným obviněním snahami o stanovení "vhodné" diagnózy, sniž ující jeho pozdější uplatnění v životě i požadovaných oprávněných odškodnění. Karel Höfer - redaktor NN, člen OI OK Marek Kořínek - SN ČR, IGFM

Milan Kočík - SN ČR, ČAOL, AI V pátek odpoledne Milan odjel domů v přesvědčení, že snad už jeho advokát ka u Okresního soudu v Jihlavě zařídila vše potřebné.

Soudruh samosoudce Libenský, coby osvědčený zločinec z doby totality, však svo je rozhodnutí změnit nemínil.

KDYŽ POLICISTÉ BYLI TAKTO ZANEPRÁZDNĚNI ŠPICLOVÁNÍM PO MILANU KOČÍKOVI, N A JINÉM KONCI ŽĎÁRU SE ČTYŘI MLADÍCI U PIVA DOMLUVILI NA VRAŽDĚ, KTEROU TAKÉ P ROVEDLI. Je tedy na místě tvrzení, že policisté zaneprázdněni pácháním zločinu na Milanu Kočíkovi jsou spoluodpovědni za vraždu romského občana ve Žďáře dne 13. května 1995.

Milan Kočík se rozhodl věnovat se své živnosti reflexologa-terapeuta, zce la zbytečné pronásledování zavilými bolševiky mu totiž likvidovalo klientelu. Dopoledne ve středu 17. května šestičlenné komando s videokamerou vtrhlo do masérny hotelu "FIT" ve Žďáře. Potřebovali zdokumentovat, jak Milan přijme "dopis do vlastních rukou" od komunistického zločince Libenského, který základ ní lidská práva nikdy neuznával a uznávat nebude.

Když Milan odmítal tu "poštovní zásilku" od šestičlenného "pošťáckého kom anda" převzít, muži v tmavých uniformách nasadili Milanovi pouta a takto ho, j ako zločince, vedli do policejní šatlavy. "V chládku" ho nechali asi hodinu ne ž přihrčel policejní "ANTON". Jako nejobávanějšího zločince svázali Milana řem enem do "medvěda" a takto ho převezli do jihlavského blázince, kde na opakovan é žádosti kpt. Pohunka a z rozhodnutí zločince Libenského měli přezkoumat Mila nův duševní stav. Milan, naprosto zdráv na duchu i na těle, byl takto protismy slně internován v pavilonu 3A, který je určen pro oblast Žďár-Tábor. Je paradoxní, že měl být zkoumán duševní stav naprosto zdravého, slušného a pravdomluvného kliďase, který je členem České asociace odborného léčitelstv í !!! (Nebylo by vhodné přezkoumat duševní stav vyšetřovatele Pohunka, samosou dce Libenského a státního zástupce Arifa Salichova? Zdá se, že jsou přepracova ní. Mám obavy, aby nepodlehli schizofrenii - to je velmi zlá nemoc! - pozn. Hö fer)

OSTUDA MINISTRANTA NOVÁKA

Podle této události je zřejmé, že soudruh samosoudce Libenský neráčil uve dená fakta v dopise advokátky JUDr. Fajmonové vzít na vědomí. Nedivme se, jde o zločince, který byl na seznamu právníků, kterým mělo být zakázáno pracovat v justici. (9. března 1989 odsoudil básníka Jirouse do vězení proto, že protest oval proti vraždě Pavla Wonky).

OSTUDA MINISTRANTA RUBÁŠE

Ve čtvrtek (18. 5. 1995) navštívili Milana Kočíka v PL v Jihlavě pracovní ci pražské ČTK. Příštího dne v poledne zahájil Milan Kočík protestní hladovku. Primář pavilonu 3A soudruh SVATOŇ na můj telefonický dotaz sdělil, že nemá ko mpetence, aby povolil vstup pracovníkům televize k natočení reportáže. Také pr ý nemůže po telefonu hovořit o stavu pacienta. (Soudruh primář je značně pomýl ený, když si plete politického vězně s pacientem, že ano!) Pan Arnošt Vágner, zástupce ředitele brněnského studia Českého rozhlasu, při mé návštěvě v pátek 19. 5. sdělil, že mladému redaktoru nebylo umožněno s Milanem Kočíkem natočit rozhovor. Téhož dne primář SVATOŇ Milanovi slíbil, že v pondělí 22. května ho propustí, což se samozřejmě nestalo.

L H Á Ř A Z B A B Ě L E C Jihlavské redaktorce ČTK primář Svatoň sdělil, že chce Milana propustit. Bylo to otištěno v úterý 23. května v Telegrafu a v Rovnosti. Kopii toho článk u jsem osobně primáři Svatoňovi téhož dne odpoledne předal a on blábolil, že k dyby záleželo jen na něm, byl by Milan okamžitě propuštěn. Jenže on musí čekat , až se vyřídí formality. (???) Upozornil jsem ho, že slepě poslouchá zločince .

Primář Svatoň, ač má patřičné vzdělání a praxi, není ochoten plnit Hippok ratovu přísahu a jednat podle svého odborného přesvědčení a svého svědomí. Jak o cvičený pejsek poslouchá v totalitě osvědčené zločince. Milanovo nesmyslné a ničím neopodstatněné věznění mělo být ukončeno, až to milostivě schválí komun ističtí zločinci.

Ve středu 24. 5. byla primáři Svatoňovi faxem zaslána výzva, aby ukončil neopodstatněné věznění Milana Kočíka a to v pátek 26. května, tedy desátý den Milanova věznění. Strachy podělaný primář Svatoň (soudní znalec dříve působící v PL Havlíčkův Brod, pocházející z obce Jámy v okrese Žďár n.Sázavou), člověk bez vlastního úsudku a právního vědomí, neráčil na to nijak reagovat. Z Á M Ě R N É D E Z I N F O R M A C E

Ředitel P ČR OŘ ve Žďáře Obr sdělil redaktorce ČTK, že Milan je bývalý tr estanec, pacient PL, člen KSČ a extrémista a Charita Města Žďáru byla prý sekt a. Pomocí lží chtěl zřejmě zdůvodnit oprávněnost zásahu a odradit zájem masméd ií. Ředitel Obr se zřejmě Milanovi mstil za zlikvidování svého "náměstka" - "p ěkného ptáčka" soudruha Ptáčka, který při své funkci stačil kšeftovat s auty, což Milan Kočík odhalil a Ptáček skončil v civilu. Dnes soudruh Ptáček dělá vy mahače pohledávek podniku ŽĎAS, kde demonstruje svoji sílu "koltem zavěšeným p roklatě nízko".

B O L Š E V I C I U S T U P U J Í ČTK 22. května: "Žádosti pana Milana Kočíka o změnu soudního znalce určitě nev yhovíme," řekl dnes ráno pro ČTK Okresní státní zástupce v Jihlavě Arif Salich ov" (tento bolševik nereaguje na oprávněný Milanův požadavek k odškodnění za p rotiprávní držení na záchytné protialkoholní stanici v blázinci Jihlava dne 21 .8.1989 bez prokázání alkoholu, kam se dostal prostřednictvím StB pro demonstr ativní počínání spojené s datem výročí okupace - pozn. autor). ČTK 24. května: Proti "justičně-politicko-psychiatrické izolaci" Milana Kočíka , externího redaktora Necenzurovaných novin, protestují mnichovské občanské in iciativy Helping a Československé Občanské fórum. Na případ upozornili oddělen í lidských práv při OSN, Evropský a Český parlament.

"Usnesení ke změně soudních znalců z oboru psychiatrie nevydám, nevidím k tomu žádný důvod," řekl v telefonickém rozhovoru se zpravodajkou ČTK vyšetřovatel případu Antonín Pohunek.

V pátek 26. května jsem se telefonicky zeptal ředitele PL v Brně MUDr. Ji řího Pejchla, jak pokračuje záležitost pana Vízdala. Dověděl jsem se, že minul ého dne bylo "léčení" (zdravého!) pana Vízdala ukončeno, že je odborníky uznán za zdravého a soud byl písemně požádán o svolení k jeho propuštění. Pan primá ř už věděl, že Milan Kočík má být téhož dne z PL Jihlava převezen do PL Brno, kde podle nařízení bolševických zločinců má být ústavně vyšetřen. Milan nebyl z Jihlavy do brněnskéího blázince v Černovicích převezen sani tkou, ale byl eskortován policisty. Stačilo jen několik málo dní, aby se psych iatři přesvědčili, že Milan duševní poruchou netrpí a výsledkem psychologickýc h testů byl potvrzen fakt, že Milan má nadprůměrnou inteligenci. Čtrnáctý den od svého zatčení byl Milan propuštěn.

D O J D E K V Ý M Ě M Ě Z A D K Ů ? Pokud v ČR máme alespoň nějaké "zdání" o demokracii, mělo by dojít k výmě ně zadků na významných křeslech. Zcela jistě by si křeslo okresního policejníh o ředitele ve Žďáře zasloužilo lepší zadnici, než vlastní pplk. Jiří Obr (dle M. Kočíka vyloučen od SNB z mizerného okrsku Sněžné a z KSČ v r. 1972 za všech no možné, jenom ne z politických důvodů, poté zašitý na zbytečném odboru MNV v Novém Městě na Moravě, kde ho vyhledal soused z obce Vříšť p. Srnský, který p o návratu z politického kriminálu stihnul "vybílit" domek svému spoluvězni p. Tichému - svědek p. Dítě). Taktéž polokřeslo vedoucího OO PČR ve Ždáře estébák a mjr. Sochora (evidivaného v seznamech krajského velitele VB pplk. Ivo Popelá ře jako přeřazeného od StB FMV k útvaru MV ČR, pod poř. č. 214 na str. 4. r. č . 510812/1330, společně s dalším estébákem angažujícím se na Milanových kauzác h - Kratochvílem poř. č. 119 na str. 3, r. č. 591214/1521 ) by si zasloužilo z měnu. Totéž platí pro pěšáky typu Toman, Růžička, Dospěl, Marec a další. U kře sel soudruhů Pohunka, Nováka, Konečného, Heviérové, Libenského a Salichova je to snad jasné. A křeslo primáře bloku 3A v Psychiatrické léčebně Jihlava by si také zasloužilo zadek lidsky a právně uvažujícího lékaře - znalce. Karel Höfer