--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Husitsté mezi námi
Zdroj: NN Ročník........: 0005/028 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

H U S I T S T É M E Z I N Á M I. Před dvěma lety, k nekulatému výročí upálení Mistra Jana Husa jsem napsal do N N článek zmiňující rozpor ve vztahu představitelů moci k Mistru Janovi, oponen tu moci a k sv. Janu Nepomuckému, až za hrob věrnému služebníku moci. Nyní, u příležitosti 580 výročí smrti Jana Husa chci upozornit na jinou okolno st k Mistrovi se vážící. Jan Hus pocházel z prostých poměrů. Nepatřil ke spole čenské vrstvě z níž se rekrutovali mocní tehdejšího světa. O to více vynikl ja ko opovážlivý oponent mocných. To co vytýkal církvi, ale i světským panovníkům bylo pro ně tím pádem nepříjemnější. Nedostatky na něž Mistr Jan upozorňoval, proti nimž kázal lidem bez ohledu na jejich společenské postavení, si tehdejš í mocní moc dobře uvědomovali, možná dříve, než o nich Mistr ve svých kázáních hovořil. Ač by možná i chtěli, nemohli najít takové jejich řešení, které by j e nezbavilo alespoň dílu moci, alespoň dílu bohatství. A v tom byla prapříčina jejich nenávisti k Husovi samotnému. Více totiž než o zachování starého řádu, šlo jim právě o zachování postavení jež jim přinesl.

Doba nynější, zejména u nás, již sotva chápe vnější důvody Mistrových snah o n ápravu tehdejších nepravostí. Čtyřicet let vymývání mozků ateistickou výchovou , čtyřicet let ujišťování mocných ovládanými, že se vyrovnali s náboženskou ot ázku, zanechalo stopy ve vztahu k věcem duchovním. Vždyť právě pro zisk věcí m ateriálních psali mnozí do dotazníků ono požadované - bez vyznání. Husitství však v lidech zůstalo přinejměnším do té míry, jíž požadují právo ov ládaných mluvit vládcům do díla.

Takto se stále setkáváme s husity mezi námi. Jsou to ti jež oponují moci v jak ékoliv její podobě, na kterékoliv její úrovni. Jednou je to občan požadující v ysvětlení od pánů radních, jindy novinář pátrající po pozadí událostí. I v sam otných stranách nahrazujících někomu církev, coby instituci víry, se objeví ka cíř - husita oponující záměrům těch, kteří drží otěže stranické moci v rukou. To však jde vždy jen o jednotlivosti. Nejhorší z kacířů - husitů jsou ti, kteř í jdou po podstatě věci tak, jako po ní šel Mistr Jan. Požadují spravedlivý řá d pro ovládané, požadují spravedlivý podíl na moci pro ty, kteří jsou jejím pr oklamovaným zdrojem - pro občany. V tomto jsou ve své podstatě konzervativní t ak, jako byl konzervativní Mistr Jan. Oponují tak názoru, že svět je natolik s ložitý, že nelze než svěřit moc jen některým, aby ji užívali dle svého uvážení . A je jen ústupkem oné věčné touze ovládaných po podílu na moci, že se občas konají volby v nichž se vládci pouze vystřídají, ne že by se změnili na dobré služebníky těch, kteří je zvolili.

Nyní se kacíři neupalují, političtí oponenti se nedají jen tak snadno hromadně zavřít do koncetráku, zůstalo jen to vylučování ze strany. To neznamená, že b oj mocných o jejich postavení ustal. Tak, jako jejich předchůdci používají dis kreditace, osočování, ekonomickou likvidaci, popřípadě i kriminalizaci oponent ů. Nejběžněji používaný argument mocných vůči jejich oponentům z řad jimi ovlá daných je tento: "Jak si to může ten nikdo vůbec dovolit, co je to zač ten X.Y ." Na to je snadná obrana, stejná ve své podstatě jakou používal Mistr Jan. Je to člověk jako Ty, jako každý jiný a proto má před Bohem a právem rovné posta vení.

V Praze dne 7. července 1995, pro NN Vladimír Kolář