--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlovský Pavel
Název: Lubljanská ukolébavka
Zdroj: NN Ročník........: 0005/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Lubljanská ukolébavka Jméno bylo v posledních pěti letech změněno pětkrát, přesto je agentura sídlíc í v bývalém vězení Lubljanka známa po celém světě jako KGB. "Měnit názvy je náš koníček" uchechtl se Alexandr Michajlov, tiskový mluvčí to ho, co se tentokrát jmenuje Federální bezpečnostní servis. Na stěně jeho kance láře visí portrét a text básně Jurije Andropova, který tam šéfoval v době, kdy KGB vystupovala jako "meč a štít" Komunistické strany.

Naposledy jsem tento hlavní stan navštívil v roce 1991 krátce po nepodařeném p uči proti Gorbačovovi vedeném šéfem KGB, který byl obratem odstraněn a uvězněn Borisem Jelsinem. Tenkrát byla tato Sovětská agentura v rozpadu, její síla se omezila na kontrašpionáž, většina agentů přešla k Jelsinově Ruské bezpečnosti , k armádě a jiným organizacím.

Dnes se fandové politické represe s potěšením dovídají, že KGB nabírá druhý ví tr do plachet.

Pan Jelsin navrhl a podepsal nový zákon, kterým umožňuje agentům vniknout bez povolení do každého obydlí pouze na základě podezření nějaké kriminální činnos ti (v té době se Clinton marně pokoušel prosadit pro FBI možnost telefonního o dposlechu bez soudního povolení). Jelsin také vydal dekret nařizující licencov ání počítačových kódovacích systémů, čímž zajistil KGB přístup k elektronicky přenášeným informacím.

Následkem toho je dnes morálka KGB tak vysoko, jako je morálka CIA nízko. A to i přes neschopnost KGB prosadit loutkovou vládu v Čečensku a později odhadnou t sílu resistence Čečenů proti invazi.

Pan Michajlov odbude otázku neúspěchu čečenské operace tím, že válka je vlastn ě jenom "odzbrojování zločinců". Místo toho hned poukáže na úspěchy jeho agent ury v ekonomickém zpravodajství: "Týden před Černým čtvrtkem jsme informovali vedení o pravděpodobném kolapsu rublu."

Přestože KGB podle gentlemanské dohody mezi tajnými agenturami nesděluje národ nost zatčených špiónů, její kontrašpionáž se pěkně činí s Tureckem, Ukrajinou, Baltickými státy a Čínou.

Nepodceňujme schopnost ruské bezpečnosti - debakl s Amesem nám připomíná že, i když Sovětský svaz prohrával studenou válku, KGB vyhrávalo svou bitvu s CIA. Jelcin tuto sílu KGB respektuje, také opatrně udržuje složky státní bezpečnost i rozptýlené.

Nejblíže u něj je Presidentský bezpečnostní servis, garda o síle 4000 osob ved ená Alexandrem Kozakovem, složená s "černých mozků" - anti intelektuální, ponu rá, brutální.

Další okruh tvoří "Hlavní administrace pro ochranu ruské federace" o síle 4000 0 osob pod vedením Michala Barsukova k ochraně - ve skutečnosti ke sledování - ostatních ruských vůdců.

Pak přijde KGB jejíž rozpočet autorizuje sílu o počtu 76000 osob, z nichž je m noho určeno pro práci v jiných zemích. Vnitřní protikorupční aktivity jsou zam ěřeny hlavně na Jelsinovy oponenty. O jejich bossovi, generálu Sergeji Stepaši novi se říká, že má "osiku v kalhotách", předpokládám, že je to reference k am bicím nebo nějaká nepříjemnost.

Dále od Jelsina, ale jako protiváha KGB je Zahraniční zpravodajský servis Jevg enije Primakova o jehož početní síle nemám žádné údaje.

Primakov má stále svazky s iráckým Sadamem. Když zjistil, že ruské nukleární m inisterstvo projednává prodej centrifugy do Iránu, tak okamžitě znemožnil dalš í jednání poukazem na nebezpečí pronikání Islámského vlivu do Tádžikistánu a U zbekistánu. Poté Primakov "ukápl" zprávu o projednávání vývozu centrifugy, čím ž umožnil ministerstvu zahraničních věcí, aby celou záležitost na veřejnosti p rezentovalo jako ústupek k summitu s Clintonem, zatím co se nerušeně uskutečni l zbytek nukleárního obchodu.

Zaměření jednotlivých agentur se překrývá a mezi jejich členy jsou jemné vzáje mné vztahy; Korzakovovi přívrženci prolínají ostatní tři složky a naopak. Ostřílení cestovatelé při dnešní návštěvě Moskvy musí žasnout nad změnami. Nov áčci ze západu nepamatují neustálé sledování a odposlouchávání, odříznutí od n ormální komunikace, obavy setkat se s Rusy, aniž ti by za to nebyli vyšetřován i. Noví návštěvníci přijímají se samozřejmostí, že mohou svobodně mluvit, setk ávat se s místními lidmi, sledovat CNN, nebo si koupit dnešní vydání Herald Tr ibune, jít do bytu svých známých, navštívit Lubjlanku.

Anomálie předdemokratického Ruska je nejlépe vidět v místních sdělovacích pros tředcích, které neohroženě informují o nebezpečném růstu bezpečnostních složek . Mluvčí KGB to shrnul takto: "Oni si píší co se jim líbí - a my si děláme co se líbí nám."

William Safire

New York Times, 6. června 1995

Pro NN přeložil Pavel Pavlovsky