--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Je něco shnilého v království ....
Zdroj: NN Ročník........: 0005/029 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Něco shnilého je v království.... Před třemi měsíci byl obviněn první ohrožitel tajemství, naštěstí jen služební ho, redaktor Severočeského deníku Jaroslav Kolář. Jeho hrdelní zločin spočívá v tom, že si dovolil zveřejnit informaci o pohybu německých pohraničníků a pol icistů po našem území. Na podobné porušení mezinárodních dohod je právě v nich pamatováno paragrafy, hovořících o e přísných sankcích pro narušitele. V našem neskutečně právním státě je občan oznamovatel, shodou okolností noviná ř informující o porušování mezinárodně uznávaných a platných dohod ze strany c izí mocnosti trestně stíhán. Redaktor Kolář zřejmě naivně ve skrytu duše očeká val osobní dar od ministra vnitra v podobě revolveru s věnováním, jako svého č asu "vševědoucí spása národa", podnikatel Kožený. Po neblahých zkušenostech st átní moci s tímto způsobem projevování vděčnosti, však bylo v případě novináře přistoupeno ke zcela opačnému postupu. Zřejmě také proto, že severočeský reda ktor Kolář vážně poškodil pověst policejních a zpravodajských složek. Příslušn á oficiální místa se totiž o systematickém narušování našeho území nedozvěděla z protokolů a úředních záznamů těchto kompetentních bezpečnostních složek jak by se očekávalo, ale na základě informací novináře, které byly poskytnuty pro střednictvím tisku široké čtenářské obci, a ne pouze skupince nekompetentních utajovačů v přísně utajených a zakonspirovaných institucích MO, MV a BIS. Těm navíc zřejmě vůbec nevadí anebo dokonce souhlasí s tím, že dnes pátrají v našem příhraničí německy mluvící policajti nebo pohraničníci s vysílačkami a s amopaly . Domorodcům a domorodým novinářům odvyknuvším již na někdejší přítomn ost našich východních bratrů nejspíš za čas oficiálně doporučí, aby si pozvoln a zvykali na ozbrojené a technikou dokonale vybavené bratry západní - vstupuje me přece do Evropy.

HRDELNÍ ZLOČIN REDAKTORŮ ČTD

Podstatně těžšího provinění, dokonce v intencích zvláštní prvohlavové části tr estního zákona, se měli dopustit redaktoři Lubor Kohout a Jan T. Vávra z České ho týdeníku, kteří uveřejnili dne 17. února 1995 na stránkách svého domovského týdeníku schéma organizační struktury BISky (podle nejmenovaného poslance, v době otištění již neexistující struktury) Schéma struktury ještě doplnili kome ntářem, ve kterém sdělovali veřejnosti "přísně utajené informace" týkající se kvalifikačních předpokladů, podle nichž některé významné funkce smějí být obsa zovány pouze vysokoškolsky vzdělanými pracovníky. Podle informace redaktorů ČT D, jsou na některých významných funkcích instalovány osoby, které dosáhly v ně kterých případech maximálně základního vzdělání. Přestože redaktoři mají k dis pozici i jmenný seznam obsazení těchto funkcí, z něhož čerpali pro svá tvrzení , rozhodli se pro jeho nezveřejnění. Jiný údaj obsažený v inkriminovaném článk u "prozradil další přísně tajnou informaci", podle níž Inspekce BIS nepodléhá přímo Stanislavu Devátému, ale ředitelce administrativních složek. Byla to prá vě inspekce BIS, která ihned zareagovala na jejich článek a zaslala policii po dnět, podepsaný ředitelem JUDr.Panašem k trestnímu stíhání jeho autorů (zřejmě jsme narazili na další konspirativní utajení, neboť inspekce namísto aby šetř ila pochybení pracovníků BIS má zřejmě ve své náplni šetření aktivit občanů, n ovináře nevyjímaje)

Jejich publicistická práce byla kvalifikována vyšetřovatelem ing. Kavkou z pra žského Úřadu vyšetřování jako ohrožení státního tajemství, dle prvohlavového ş 106. Tento paragraf ve svém prvním odstavci kvalifikuje případně spáchaný tre stný čin takto, cituji :

Kdo vyzvídá státní tajemství s cílem vyzradit je nepovolané osobě, kdo s takov ým cílem sbírá údaje obsahující státní tajemství, nebo kdo státní tajemství ne povolané osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán ...... .

Informace o české bezpečnostní a informační službě byla podle vyšetřovatele vy zrazena nepovolaným osobám, čtenářům Českého týdeníku a tím pádem určena převá žně českým občanům. Není pochyb o tom, že v zahraničí jsou stejně jako v minul osti lépe informováni o aktivitách naší zpravodajské služby než u nás doma. Ne zbývá než položit si otázku, komu a čemu BIS slouží, když občan státu je osoba nepovolaná, před níž je třeba usilovně chránit vše, co se za touto institucí skrývá a pro koho a za jakým účelem je zřízena a proč má ve svém názvu Bezpečn ost a Informatiku? Čí bezpečnost a čí informovanost, když ne občana státu? Dos tali jsme se zcela nepozorovaně a utajeně do situace, která je naprosto shodná se stavem před listopadem. Vrcholoví pracovníci ministerstva vnitra a BIS uta jují včetně vlastní identitity téměř vše, co jinde na světě je přístupné již v e vrátnicích podobných institucí. Vezmeme-li jako příklad americkou CIA, tak t am špičkové funkce jejích pracovníků včetně jejich indicií jsou věcí veřejnou a zcela přístupnou. Netýká se to pochopitelně pracovišť a jednotlivců, kteří j sou zařazeni do operativních anebo z bezpečnostních důvodů jinak utajených slo žek. Významné funkce v CIA jsou odrazovým můstkem pro další státnickou karieru vytypovaných jedinců, jak již jsme se byli několikrát svědky ( bývalý prezide nt USA Georg Busch nebo budoucí velvyslankyně USA v ČR, pracovnice analytickéh o pracoviště CIA atd.) U nás je veřejnosti znám pouze ředitel BIS Stanislav De vátý, ostatní funkce uvedené v otištěném schéma organizační struktury jsou pro občana tabu. Nešťastné a netaktní konání "utajovačů kohosi a čehosi" vůči obč anům, daňovým poplatníkům, kteří by měli vědět když už nic jiného tak alespoň to, kdo je instalován ve špičkách této instituce. BIS - složka která měla navá zat na tradice našich prvorepublikových a zřejmě i západních zpravodajských sl užeb se stala díky svoji strategií a nesmyslného utajení de facto nástupnickou organizací státní bezpečnosti, včetně části "osvědčeného" kádrového potenciál u. Ten se měl údajně ztenčit na minimum a dnes má být složena výlučně z nových pracovníků. Vzhledem k přísnému utajení této instituce se musíme prozatím spo kojit pouze s tvrzením jejího ředitele Stanislava Devátého, který jako jediný je občanovi odtajněn.

Málokdo ze současných mocných si zřejmě uvědomuje nebezpečí, které v případě n egativního výsledku příštích voleb může díky nedokonalým zákonům týkajících se BIS a ostatních zpravodajských služeb ohrozit nebo dokonce zvrátit demokratiz ační proces. Něco podobného se již jednou podařilo v padesátých letech Noskovu ministerstvu vnitra. Historie se prý někdy opakuje obzvláště pak tehdy, když přítomnost nechce či není schopna pro svoji a budoucí existenci nic pozitivníh o udělat. DVOJÍ METR

Inkriminovaný článek ČTD se objevil v době, kdy ODA a KDU - ČSL nastartovala v parlamentu aféru kolem BISu. Ta, stejně jako ostatní nežádoucí problémy naší doby byla po krátkém šetření parlamentní komise, přes odpor poslanců Maška (OD A) a Severy (KDU-ČSL) ukončena s očekávaným závěrem - vše je až na malé nedost atky v naprostém pořádku.

K lepší efektivnosti své práce postrádá BIS dokonalejší legislativu, to samé v šak postrádá pro kontrolu této instituce i parlament. V mandátovém a imunitním výboru Parlamentu došli po dlouhém vyšetřování k závěru, že poslanci Mašek a Severa při svém veřejném vystoupení před poslaneckou sněmovnou nevyzradili nic z toho, co by bylo předmětem státního tajemství. Z tohoto pochybení obvinil o ba poslance ministr Ruml společně se ředitelem BIS Devátým. Po tomto parlament ním obviňovacím fiasku státní moci přišli na řadu novináři, kteří na rozdíl od poslanců sdělili veřejnosti informace téměř nulové hodnoty.

O vině či nevinně novinářů nerozhoduje bohužel parlamentní výbor, ale "apoliti cká nepodjatá" policie v koordinaci s "apolitickou nestrannou" justicí. To co bylo shledáno v Parlamentu ČR po dlouhých jednáních ze strany poslanců jako ne závadné, bylo BISkou a policejními orgány v případě novinářů po "expresním" vy šetřování kvalifikováno jako těžký zločin. Stejně "expresně" proti nim bylo za hájeno trestní stíhání podle prvohlavového paragrafu.

"KONEČNĚ SE DOČKÁME" PROCESŮ S VYZVĚDAČI

"Konečně jsme se tedy dočkali" a máme zde první obviněné ohrožovatele služební ho anebo státního tajemství. Co na tom, že vznesená obvinění jsou na hranici l idského rozumu, spíše než o pochybení jednotlivce se dá hovořit o skupinovém p ominutí smyslů. Severočeská kauza je toho zcela jasným příkladem. Novinář a sl užební tajemství, které žádným tajemstvím není, respektive dle zdravého rozumu nemůže ani být. Obvinění novinářů Českého týdeníku je bohužel stejně ne-li ví ce absurdní. Udivuje především rychlost s jakou přispěchal jakýsi loajální stá tní úředník za druhým neméně loajálním s nesmyslným podnětem , aby ten vznesl ještě nesmyslnější obvinění. Je smutné, že severočeští a pražští vyšetřovatelé nevyužili své procesní samostatnosti jak jim umožňuje zákon a stvrdili tyto n esmyslná obvinění svým podpisem.

Na stejných institucích, které "expresní" zakázku na nepohodlné novináře bez č asové prodlevy vyřídily, leží již několik let bez povšimnutí stovky oprávněnýc h a podložených podnětů na stíhání skutečných vyzvědačů a vlastizrádců z let 1 968 - 1989. Vzhledem k tomu, s jak rozdílnou rychlostí a intenzitou je k nim p řistupováno, respektive nepřistupováno, lze si udělat jednoznačný závěr o tom, kdo se nadále snaží rozhodovat o osudu společnosti.

Stačí jen ohlédnout se nazpět a zamyslet se nad jmény novinářů, kteří se stali zájmovými osobami pro současnou represivní moc. Doposud sice nebyl v jiných k auzách použit takový kalibr obvinění jako u Koláře, Kohouta a Vávry, ale trest ní stíhání například Cibulky, Kostlána, Placáka, Vydry, Šrámka a dalších nežád oucích novinářů již delší dobu probíhá. Jedná se vesměs o novináře, píšící do periodik jejichž existence leží několika záhadným individuím v žaludku, což do kladují jejich intenzivní likvidační snahy - naštěstí doposud ne příliš úspěšn é.

NĚCO SHNILÉHO JE V KRÁLOVSTVÍ VNITRA

V době kdy jsem se připravoval odeslat tento článek k otištění do brněnské red akce, byl jsem upozorněn na komentář Jaroslava Kmenta v pondělní MF Dnes, dotý kající se stejné problematiky. Redaktorka České televize Soňa Pajerová se mále m stala další obětí nesmyslného policejního honu na novináře, kteří se snaží v eřejnost informovat o zlořádstvu, odehrávajícím se ve státní správě. Policie n amísto aby ověřila a prošetřila nabídnuté, vesměs zdokumentované informace, co ž je její prvotní povinnost, postupovala stejně jako v mnoha dalších případech zcela opačně. Prioritním terčem zájmu a šetření této instituce se nestává jed notlivec či organizace, na jejíž nezákonné jednání občan - novinář upozorní, a le v rozporu s platnými zákonnými normami a předpisy většinou právě on. Podivn ý přístup ze strany služebních funkcionářů k zákonu o České policii, který jas ně hovoří ve své základní části o úkolech a povinnostech policistů při odhalov ání, vyšetřování a vyhledávání trestné činnosti by měl zajímat orgány státních zastupitelství. Jestliže si totiž někteří policejní funkcionáři a jejich podř ízení vysvětlují pojem bezodkladnosti policejního úkonu tak, že prošetřují ane bo se dokonce snaží obvinit osobu oznamovatele - novináře a ne objekt, na jeho ž neprávní chování je orgán činný v trestním řízení upozorněn, pak je něco shn ilého v království českého ministerstva vnitra.

******

Budeme s napětím očekávat výsledky dalších hrátek na pravdu, kde na jedné stra ně stojí bezmocní občané - novináři, zatímco na druhé mocná likvidační státní represe, spoléhající se na dočasnou, ničím neomezenou moc svých představitelů. Že výše uvedené excesy připomínají pamětníkům procesy z padesátých let jistou podobnost ? Není divu - učitelé odešli, metody a žáci zůstali.

Přemysl Vachalovský

( P.S.pro vedení BIS: Výše uvedené řádky se mne nepsaly lehce, neboť budou zře jmě znamenat ukončení mého vedlejšáku u BIS. Tento můj, jak se ukázalo špatně utajený práskačský poměr, vyšel před několika dny najevo, dokonce i s přesnou informací o výši mého měsíčního žoldu, který činil, činí a probůh pane Devátý snad nadále bude činit, dvanáct tisíc korun. Na závěr malá prosba. Dejte mne k onečně na vědomí na jakou adresu ty moje "prachy" posíláte. Doposud jsem z vaš í instituce neobdržel za svoji nevědomou spolupráci ani "vindru". Tato moje skromná výzva je určena též zahraničním zpravodajským službám, s kte rými, jak se průběžně z nejlépe informovaných zdrojů dozvídám, údajně spolupra cuji, které ale,stejně jako BIS, otálejí se zasíláním honorářů na které snad m ám nárok. Váš nadále oddaný služebníček Přemysl Vachalovský