--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0005/029 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Období, které v těchto měsících panuje, lze obecně nazývat "okurkovou sezónou" . Čili časem, kdy převládají letní dovolené a na mezinárodní politické scéně s e toho nic moc neděje. Jenomže, zmíněné hodnocení platilo ještě před týdnem: V uplynulých několika dnech je tomu už zcela jinak. Což zavinila prudce vyhroce ná situace v Bosně a Hercegovině. Přesněji řečeno neschopnost OSN, Evropské un ie a NATO jakkoliv řešit konflikt, hrozící přerůst hranice Balkánu... (Zvýšenou nejistotu však přivodila také narůstající krize v Rusku. A nejde při tom pouze o dosud nevyřešený čečenský problém, kdy díky vzájemným průtahům mír ová jednání nejsou ukončena, a zdá se, že vzhledem k taktice Moskvy jen tak ry chle ani neskončí. Rozruch totiž zavinila hlavně "nemoc" ruského presidenta Bo rise JELCINA, resp. obavy světové veřejnosti z reálné možnosti státního převra tu v této supervelmoci. I když na druhé straně se objevují názory, že ona nemo c je spíše diplomatického rázu. Už proto, že na jejím základě druhá komora par lamentu, tzv. Státní duma, pozastavila projednávání návrhu na odvolání preside nta z funkce. Jenomže, právě zmíněný fakt může názor o eventuálním státním pře vratu podpořit. Tentokrát ovšem v čele s Borisem Jelcinem: Včetně pokusu zlikv idovat parlament a své odpůrce či eventuální nástupce...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Vezmeme-li v úvahu bosenskými události znenadání značně rozvířenou hladinu pok lidného letního světového dění, musíme konstatovat, že naopak v Praze se vše v yvíjí ve více méně "klidných vodách". Jistě, na rozdíl od mnoha předešlých týd nů přivítala Česká republika po dlouhé době opět význačnou státní návštěvu. Př esněji španělský manželský královský pár JUANA CARLOSE a SOFIE, jejichž cesta podle oficiálních proklamací měla reprezentovat zájem západní Evropy o začleně ní naší země do stávajících integračních struktur, tedy Evropské unie a NATO. S efektem symbolickým.
(Toť ovšem vše. Snad jen s výjimkou společného cvičení českých a holandských v ojenských jednotek "speciálního určení", které minulý týden probíhalo v Chrudi mi. Či pobytu skupiny specialistů americké armády z jejího štábu pro Evropu v Praze, kde jednala s ministrem obrany Vilémem HOLÁŇEM a náčelníkem generálního štábu generálmajorem Jiřím NEKVASILEM o otázkách spojených s perzonalistikou. ..)
* * *
Stejně "poklidně" ovšem vyzněla diplomatická aktivita směrovaná vně České repu bliky. Snad jen ministr zahraničí Josef ZIELENIEC (ODS) předsedal před posledn ím víkendem výboru ministrů Evropské rady ve Štrasburku, který přijímal do tét o organizace nové členy, tj. Albánii a Makedonsko. Za pozornost pak stojí ješt ě cesta ministra průmyslu a obchodu Vladimíra DLOUHÉHO (ODA) do Moskvy, uskute čněná ve stejném termínu: Projednávaly se tam otázky ekonomické spolupráce a s plácení ruských dluhů vůči nám. S výsledkem téměř minimálním, protože původně schválená kapitalizace oněch pohledávek se jeví z hlediska Ruska jako nereálná .
UDÁLOSTI V "BLÍZKÉM" ZAHRANIČÍ
Už tradičně největší "rozruch" ve středoevropském prostoru obstarává Slovensko , kde zřejmě žádnou "okurkovou sezónu" neuznávají. O tom však píšeme na předeš lé stránce našeho týdeníku, takže se zaměřme na zbývající tři sousední země, t j. Německo, Polsko a Rakousko. A v podstatě shodně s Českou republikou musíme v této souvislosti konstatovat, že zde je rovněž relativně klid a pohoda. Pouz e Rakousko světu v minulých dnech oznámilo, že nikterak nespěchá do NATO. A po lský ministerský předseda Józef OLEKSY zase přiznal, že v posledních několika letech bylo v tomto státě různými mafiemi a kriminálním podsvětím "vypráno" na tři miliardy dolarů: Zároveň oznámil, že dnes už existují mechanismy, jež tak ovémuto počínání v budoucnu mohou účinně čelit.
(A Německo? Z hlediska České republiky lze připomenout aktivitu poslanců bonns kého parlamentu, kteří navrhli svým kolegům z naší Poslanecké sněmovny schůzku koncem července tohoto roku. S tím, že by jejím výsledkem mohla být společná deklarace o vzájemných vztazích obou států. Obě strany se však zároveň shodly, že by měly ale z tohoto hlediska dostat přednost vlády jak Německa, tak České republiky...)
SVĚT KOLEM NÁS
Jak už bylo řečeno v úvodu našeho komentářového přehledu ze zahraničí, svět se v minulém týdnu zabýval především událostmi v Rusku, hlavně však z Bosny a He rcegoviny. K dosud napsanému lze ještě uvést několik dalších závažných informa cí. Především aktivitu Francie, která dala v pátek 14. července zemím NATO ult imátum. Buď společně zajistí bezpečnost muslimských enkláv v Bosně, nebo Franc ie bude postupovat nezávisle: Zahájí sama útok na vojenské síly v uvedených pr ostorech, v opačném případě své jednotky z Balkánu v počtu 35.000 mužů jednost ranně do deseti dnů stáhne. Zatím není nic rozhodnuto, pouze v neděli 17. červ ence se sešli náčelníci generálního štábu Francie, Velké Británie a USA, aby s polečně jednali jak o ultimátu, tak o eventuálním společném postupu. A den na to rokovali ministři zahraničí Evropské unie a Ruska.
(Jenomže, eskalace konfliktu v Bosně pokračuje, ba dokonce se stupňuje až k "p rasknutí". Po dobytí muslimské enklávy v Srebrenici a zajetí několika desítek Holanďanů z ochranných sil OSN zahájili Bosenští Srbové vražedný útok na další muslimskou enklávu, tentokrát na Žepu. Tam je v pasti skupina ukrajinských vo jáků a hrozí jim rovněž zajetí. A Srbsko bosenský předák Radovan KARADŽIČ se m ísto vstřícnosti v neděli vysmál tomu, že má být souzen coby válečný zločinec a oznámil, že etnické enklávy buď OSN zruší, nebo je Bosenští Srbové zlikviduj í sami...)
* * *
V podstatě vše ostatní bylo zatlačeno z mezinárodně politického hlediska do po zadí. Jistě, ve Velké Británii probíhala těsně před posledím víkendem generáln í stávka železničářů. Nikoho to ale nijak moc nezajímalo. Stejně tak jako demo nstrace v Paříži, uskutečněná v den státního svátku Francie v pátek 14. červen ce. Taktéž bez valné odezvy světového veřejného mínění proběhly protesty zemí Tichomoří a Dálného východu proti obovení zkoušek s jadernými zbraněmi ze stra ny Francie. Ostatně, ani rozhodnutí USA uznat diplomaticky Vietnam, či nastáva jící sesta amerického a ruského ministra zahraničí do této země, byly přijaty bez valného "vzrušení". Snad tedy jen situace v Rusku a hrozící krize moskevsk ého politického vedení může do jisté míry "bosenským" událostem konkurovat. Už proto, že tato světová supervelmoc evidentně straní Srbům, tedy i těm bosensk ým, a brání světovému společenství účinně proti nim zasáhnout...
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ KONEC OSN? KONEC NATO? KONEC EU?
Ano. Situace v Bosně je natolik vyhrocená, že otázky uvedené v titulu našeho k omentáře přestávají mít pathetický charakter, a dostávají stále více konkretně jší podobu. Nikoliv pro neřešitelnost tamních problémů či nemožnost zabránit b osenským Srbům v útocích, ale vzhledem k nemohoucnosti OSN zaujmout nekompromi sní postoje. Což pochopitelně ve většině případů souvisí také s nechutí Rady b ezpečnosti vynutit na válčících stranách Balkánu plnění i toho mála, na čem se už usnesla. Anebo jinak řečeno s neschopností stálých členů tohoto vrcholného orgánu OSN vůbec se na čemkoliv dohodnout: Přičemž pochopitelně nejde o rozdí lnost názorů, ale hlavně o mocenské zájmy toho kterého státu. Například Rusové straní Srbsku a bosenským Srbům, jiní jsou zase nerozhodní či příliš bojácní, Američané se stahují do izolace a odmítají spolupracovat...
(Právě problém americké účasti v mnohonárodních ochraných silách UNPROFOR v po slední době vrhá na celý problém "nové" světlo. Západní Evropa a OSN Američanů m vytýkají, že se omezují pouze na proklamace, vojenské kontingenty však posíl it odmítají. Jenomže ti nekompromisně odmítají dát souhlas k nasazení svých vo jáků na Balkáně v situaci, kdy mandát jednotek UNPROFOR je omezený a neumožňuj e jim jakkoliv se bránit. Protože za současného stavu, jak trefně napsal konce m minulého týdne rakouský KURIER, jsou "modré přilby" pouhými "kašpary", vhodn ými asi tak jen k dohlížení na nedodržování rozhodnutí OSN...)
* * *
Lze tedy říci, že pokud nedojde velmi rychle k zásadnímu zvratu, pestiž OSN je ztracena v nedohlednu. A vše nasvědčuje tomu, že nejde jen o pouhou prestiž, která už stejně de facto téměř neexistuje. Mnohé renomované deníky mezinárodní ho charakteru se totiž domnívají, že může dojít i k samotnému zániku OSN jako organizace naprosto nefunkční, jež dnes není schopna už téměř ničeho. Hlavně v šak nedokáže sjednotit světové společenství a zabránit jak lokálním, tak i mno hostranným konfliktům. Tedy plnit to, k čemu vlastně vznikla. Příklady posledn ích několika let jsou více než přesvědčivé: Stačí připomenout třeba Somálsko, Čečensko, Bosnu, Chorvatsko včetně Krajinského Srbska... A nejen to: Ve stejné situaci se ocitají také evropské organizace NATO a Evropská unie. V rámci svý ch úzkých egoistických cílů, resp. snah nedráždit útočníka a spíš mu ustupovat , se členské státy zmíněných organizací zmítají ve stejných problémech jako OS N. Což pochopitelně Srby, a speciálně pak ty bosenské, v jejich agresivních ch outkách jen povzbuzuje. A NATO společně s Evropskou unií se dostávají do pozic e trapně přihlížejících statistů, jimž hrstka banditů diktuje.
(Dalo by se říci, že status quo je v mnohém podobný tomu, co se odehrálo konce m třicátých let tohoto století. Západ díky své slabosti rovněž německému fašis mu zbaběle ustupoval. Prodal svobodu svých malých středoevropských spojenců. A Společnost národů v Ženevě, předchůdkyně dnešní OSN, neudělala pro zachování míru také v podstatě nic: Jen nečinně přihlížela, až nakonec přestala pro svou neschopnost a nemohoucnost sama existovat. Analogie více než příznačná. A pou čná nejen pro OSN či NATO resp. Evropskou unii, ale též státy, které o členstv í v posledně jmenovaných dvou organizacích usilují. Už proto, že Sovětský svaz hrál tenkrát stejnou politiku, jako jeho dnešní nástupce, "Ruská federace". A nakonec z toho ze všeho vyšel vítězně právě on a podrobil si téměř třetinu sv ěta...)
(zahraniční stránku připravil)
Jiří F. PILOUS