--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cihelková Dana
Název: Svobodně nesvobodné "Svobodné slovo"
Zdroj: NN Ročník........: 0005/030 Str.: 012
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Svobodně nesvobodné "Svobodné Slovo" Největším problémem postkomunistické normalizace jsou prosamotné normalizátory svobodně myslící novináři, obzvláště takoví, kteří mají s komunistickou diktaturou neblahé zkušenosti. Dne 13. července se pokusil méně znormalizované kolegy "ukáznit" pan Bánovský na stránkách Svobodného Slova. Nutno dodat, že tak učinil zcela ve stylu husákovské normalizace neblahé peměti. Ostatně, posuďme sami.

Hned v úvodu radí, že "redaktoři by měli být imunní vůči levicové demagogii a výstřelkům cynické mentality některých pravičáků". Věci neznalý občan si zajisté pomyslí, že "vždyť tak by to mělo být!" Čertovo kopyto však z mozkových závitů pana Bánovsk ého trčí jako hromosvod nad kadibudkou. Jaksi totiž pozapoměl, že nad tou ultralevicovou demagogii drží ve vší tichosti vláda a její ministři ochrannou ruku, například tím, že se postarali aby zákon o protiprávnosti a zločinné podstatě komunismu více než ochránce demokracie připomínal pudlíka s amputovanými zuby. Životní praxe je usvědčuje víc než dostatečně - krvavě třešničková "Naše Pravda" může dál zcela v poklidu šířit třídní nenávist.

Pan Bánovský zřejmě považuje za cynické pravičáky všechny novináře, kterým se tento mravní relativizmus nelíbí.

Neudivuje tudíž, že už o kousek dál radí aby i ta novinářská svoboda "na stránkách SS měla své hranice". Zde už není slyšet trávu růst pro rachot prudce se rozpínající "jolky". Jelikoš to nemohl s ohledem na dosud rozjitřené city čtenářů napsat natvr do vzápětí dodává, že prý mu jde o nalezení "novinářů středu". Co by to mělo v praxi znamenat? Novinář s vlastním mozkem pro něj zřejmě přestává být novinářem a stává se nežádoucím živlem. Proto jim s normalizačním gustem radí aby z SS vyletěli a našli si chléb svůj vezdejší někde jinde. Přednost zřejmě mají sterilní články, určené ke sterilizaci té části veřejnosti, která ne a ne "sametový podvod" akceptovat. Je komické, když jim připomíná, že prý náš masmediální trh je natolik prosycen, že prý by našli dost ocho ných redakcí, kde by mohli předvádět svůj pravicový cynizmus. V tomto ohledu mi nezbývá nic jiného než konstatovat, že pan Bánovský si potrpí na černý humor. Těch několik málo skutečně pravicových periodik, která přežila postkomunistickou normal izaci jaksi postihuje záhadná lavina něšťastných náhod, jak naschvál vyvolávajících finanšní tíseň. V PNS zřejmě vědí nejlépe co dokáže pro vést uměle vysoká remitenda, nebo pozdržené platby. Stojí za to se zamyslet, co míní pan Bánovský pod tvrzením, že "SS dává rozumnou publicitu aférám..." Nezbývá mi nic jeného než se zeptat, kde jsou hranice rozumné publicity a kde začíná pu- blicita nerozumná? Poněkud to připomíná zbožné přání pánů H elbigů aby se vnitro příliš nevrtalo v jejich obchodních aktivitách. Zřejmě rozumnou publicitou míní sloupečky o drobných kriminálničcích, kteří se u toho či onoho svinstva ocitli více méně náhodou, ve snaze urvat si svou odrobinku.

Volání pana Bánovakého po "myšlenkové harmonii" novinářů v SS silně připomíná volání po klidu v letech husákovského temna. V této souvislosti stojí za zmínku jeho patetická výzva "Nedopusťme, aby si psali redaktoři v našem deníku co chtěli, podle své poli- tické orientace". V tomto ohledu prokázal pan Bánovský svým chle- bodárcům přímo medvědí službu. Vybalil na světlo přesně to,co mělo zůstat pod pokličkou, totiž to, že SS by se měly definitivně stát zatuchlou tůni, přijatelnou jak pro ODS, tak ČSSD , nad kterou se vznáší hrobové ticho. Navíc, zcela neprofisionálně vykecalco neměl a to, že ODS a ČSSD jsou vlastně jedno a totéž, nacházející se v nějakém politickém středu, s rozdíly spočívajícími pouze v metodách manipulace s veřejností. Zkrátka, jde o to aby naivní volič měl před sebou iluzi demokracie a při tom se na stavu věcí nic nezměnilo.

Na závěr mi nezbývá nic jiného, než se zeptat pana Bánovského zda rozezná rozdíl mezi zprávou a komentářem? Obávám se, že nikoliv. V opačném případě by totiž musel už dávno vědět, že noviny jsou živými novinami právě pro své polemiky a názorové střet y. Ovšem, to by musel vzít na vědomí, že časy se mění a ani ta postkomunistická zatuchlina nemůže smrdět věčně, obzvláště, když i u nás už nelze očekávat, že slušní novináři budou ochotní snášet nechat se nakomandovat do pozic poslušných figurek s intelek tem houpacího koně.

Dana Cihelková