--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Rozhovor s důstojníkem GRU
Zdroj: NN Ročník........: 0005/030 Str.: 018
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

JSEM Z TOHO ZDĚŠEN, CO DĚLÁ ZÁPAD...

Rozhovor s důstojníkem GRU

Viktor Suvorov je jeho krycí jméno. Ve skutečnosti se jmenuje Vladimír Bogdanovič Rezun. Narodil se v roce 1947. Byl důstojníkem sovětské vojenské rozvědky GRU. V roce 1978 utekl do Velké Británie. Byl odsouzen Nejvyšším soudem SSSR k trestu smrti. Rozsudek je stále platný. Publikoval osm knih. Nejznámější z nich jsou: Akvárium, Vojáci svobody, GRU, Specnaz, Ledoborec. Poslední kniha se stala příležitostí k jeho návštěvě Polska v roce 1992. Letos v červnu Viktor Suvorov Polsko navštívil podruhé v souvislosti s vydáním jeho nového románu Kontrola.

- Když jsem se připravoval na tento rozhovor, přemýšlel jsem, kterého Suvorova se mám ptát: spisovatele-beletristy, historika anebo bývalého pracovníka sovětských speciálních služeb...

- Ten třetí druh svých knih, jako jsou GRU nebo Specnaz, nazývám učebnicemi. Ale kdybych psal cokoliv, román nebo něco jiného, vše má jeden zdroj: boj proti komunismu.

-Já také používám stejnou zbraň: odhaluji všechno, co se komunismus snažil ukrýt.

-Přesně tak. A chtěl bych čtenářům říci, že pro tento boj jsem se rozhodl, až jsem pochopil, že komunismus je zlý pro všechny, ale nejvíce pro nás, pro Rusy. Že nás proměňuje v africký stát a vede do záhuby. Proto je třeba tento systém oslabovat.

-Ve své knize "Ledoborec" Jste ukázal a bohatě zdůvodnil tezi, kterou dříve nikdo nebral v úvahu: že se SSSR připravoval k úderu v červenci 1941 na Třetí říši. To převrací vzhůru nohama doposud uznávané dějiny druhé světové války. Jak na to zareagovali historikové?

-Zpočátku velmi agresivně. Byl jsem velmi kritizován, ale bez argumentů. Například jsem připomněl, že tank BT-7 dosahoval rychlosti až 100 km/hod a oni z toho zdůvodňovali, že moje kniha nestojí za nic, neboť podle nich BT-7 dosahoval rychlosti pouze 75 km/hod. Ale to je přece malý detail! Mnoho historiků se mne snažilo za každou cenu zdiskreditovat, nikdo mne nechtěl bránit.

Zašel jsem nejprve k Johnu Eriksonovi, vynikajícímu historikovi druhé světové války, který je považován za nejlepšího odborníka na události východní fronty v roce 1941. Posadili jsme se, popili jsme a říkám: Johne, prosím tě napiš, že nemám pravdu. Odůvodni to. A on na to: Nenapíši. No tak napiš, že mám pravdu. A on opakuje: Ne, to též nenapíši. Rozumíte, tak to bylo postupně se všemi. Jezdil jsem k nim a prosil: Odůvodněte, že se mýlím. Nenalezli ani jediný argument, ale veřejně mi nechtějí přiznat pravdu!

-Proč?

-Proto, že by tím uznali to, že jejich všechny knihy nestojí za nic. Dokonale rozumím jejich reakci.

-Jisté argumenty se však vyskytly. Vzpomínám si na článek, kde bylo uvedeno, že "Ledoborec" byl napsán na zakázku pro americkou a anglickou rozvědku, jako nástroj pro diskreditaci...

- Koho? Oni jsou přece hrdí na Roosevelta a Churchilla. A já jsem přece dokazoval, že Roosevelt a Churchill byli hlupáci, když Stalin je vodil za nos tak jak chtěl. Pakt Ribbentrop - Molotov byl uzavřen začátkem války a oni z toho nic nepochopili a říkali, že Stalin se musel bránit. To je divné, bránit se, a přitom ničit Polsko, které bylo hradbou proti Hitlerovi. Kdyby se Stalin chtěl doopravdy bránit, tak by Polsku proti Němcům pomohl. Řekl by Hitlerovi: Ve Španělsku jsem tě zadržel na tři roky, ale Španělsko bylo daleko, nemohl jsem Španělům dát své tanky, ale Polákum je mohu dát. Budeš toho litovat, jestli vstoupíš do Polska. Ale co řekl Stalin: Polovina Polska je tvá a druhá polovina je má. Bránil se? Nikdy nic nepochopili, ani historikové, ani politikové, ale já to dokazuji. Stojí o to nyní západní rozvědky, aby se o nich hovořilo, že byli hloupí?

Řekněme, že by německá rozvědka podpořila mou knihu. Ale Němci jsou velmi hrdí na svá vojska, na Guderiana, Rommela a jiné velitele. Nyní jejich metoda sebeobrany je taková - ano válku jsme prohráli, ale byli jsme schopní a měli jsme dobré velitele, ale Rusové byli hloupí, zalili nás pouze masou. A právě Ledoborec poukazuje na to, že vůbec nebyli takoví hloupí, a že vlastně Hitler byl nástrojem v rukou Stalina...

-"Ledoborec" byl vydán již před několika lety, nezměnil jste od té doby svůj názor?

- Naštěstí mladší historikové chápou mou tezi zcela jinak, než ti starší, postavili na ní nový směr chápání. Jeho představitelé tvrdí, že neexistuje jiná dobrá teorie, která by tak dobře vysvětlovala události v červnu 1941. Chápete? Existuje spousta detailů, které historikové nedovedou zcela objasnit. Například to, proč sovětské protiletadlové dělostřelectvo mlčelo, když Luftwafe drtila Rudou armádu. Vysvětluji to takhle: Dělostřelectvo dostalo rozkaz, Stalin přísně zakázal protileteckou palbu, aby Němcům neprozradil své přípravy k agresi. Tato teorie přesvědčivě vysvětluje dosavadní otázky. Četl jsem výpověď jistého profesora, který tvrdil, že dokud nikdo nepředloží lepší teorii je třeba se řídit teorií mou.

-Dále na tom pracujete?

-Ano. Vyšla již má druhá kniha, Den M., která zanedlouho vyjde i v Polsku, a pracuji na další knize s názvem Poslední republika. Abychom si uvědomili, jaké byly skutečné snahy Stalina, je nutné napsat znovu celou historii, každý fakt nabírá nový smysl. Budu nad tím pracovat až do své smrti, ale zda výsledkem této práce budou další knihy, to ještě nevím.

- A co říkáte na otevření ruských archivů západním historikům? Jsou ony opravdu otevřené, anebo někdo dokumenty vybírá, které ti historikové mohou vidět?

- Všechny nejdůležitější dokumenty jsou uchovávány v prezidentském archivu a ve vojenských archivech, zejména v archivu generálního štábu. Ale v tom je ten háček: Archiv již skutečně není tajný, ale nachází se na štábním terénu, anebo v Kremlu, a tam je vstup přísně zakázán! Dokumenty tajné nejsou, ale bez zvláštních povolení se k nim nemůžete dostat. Když jsem poznal svou ženu, pracovali jsme ve štábním okruhu v Kujbyševě. Byl tam obchod, kde bylo možné koupit boty, kalhoty, potraviny, všechno co jinde nebylo. A říkalo se: To vůbec není nějaký speciální obchod, každý tu může nakupovat. Jenomže ten obchod byl na štábním území, kam se mohlo přijít pouze se zvláštními propustkami. Tak je to i s tím odtajněním sovětských dokumentů. A když plukovník Danilov, který se mohl v těch archivech pohybovat a viděl kde co hledat, se pokusil publikovat několik důležitých dokumentů, tak byl ihned vyhozen.

-Tak jsme se dostali od historie k současnosti. Mnohokrát jsem se na Západě setkal s otázkou, kdo vlastně v Rusku vládne. Jelcin, Gračov, tajné služby? -Nikdo. V Rusku máme nyní, jak my tomu říkáme, zmatek. Nahoře je jakýsi Boris Godunov, ale říkat, že on Rusku vládne...? Prezident, který se opíjí tak, že nedokáže sám vystoupit z letadla? Člověk by musel být génius, aby v takovémto stavu řídil cokoliv. Kdo za ním konkrétně v této chvíli stojí, to nevím. Můžeme vidět různé klany, které mezi sebou bojují o své domény, ale na obzoru není nikdo tak silný, kdo by obsáhl všechno a tahal za všechny nitky. Kdyby někdo takový existoval, postřehli bychom to.

Můžeme vlastně říci, že se komunismus vrátil do výchozí pozice. Přesně tak, jak tomu bylo v roce 1918, každý kousek Ruska držel někdo jiný. Tehdy Lenin nařídil tisknout a kolportovat obrovské náklady komunistické literatury, a zcela vážně počítal s možností, že bude z Ruska vyhnán, a tak chtěl dokud byl čas připravit materiály pro další skupinu konspirátorů.

-Nemohou pohltit celkovou situaci v Rusku tajné služby? -Již ne. Rozpad se dotkl též jich. Pyramida již neexistuje, rozpadla se. Velitelé nižší úrovně působí na vlastní pěst, a vznikají neoficiální uskupení. Všeobecně ale tajné služby hrají v dnešním Rusku obrovskou, ne-li rozhodující úlohu.

Jakého druhu?

Armáda, KGB, strana, průmyslový komplex - to vše bylo spolu vždy navzájem dobře propojeno. Říká se, že po úpadku SSSR povstala v Rusku mafie. To není pravda. Mafie tam byla vždy: Velká, kontrolující každou oblast života. Nyní se pouze rozpadla na desítky, možná i stovky menších mafií. Nikdo si snad nemyslí, že nějací kolchozníci sestoupili z traktorů a založili mafii. GRU se zabývala hospodářstvím již za mých časů, kdy pyramida ještě existovala a nebyla v tom osamocena.

Bylo to takhle: Aby jste se mohl stát ředitelem státního podniku, bylo třeba někomu zaplatit, "být na někom závislý", mít dobré vztahy se správou regionu, šéfem policie a štábním okruhem. A teď se takový ředitel stal náhle vládcem své fabriky, téměř feudálem, na kterém je závislý život tisíce poddaných. Přece tato jeho dávná propojení nezanikla, nadále on potřebuje patrona, který má pod sebou mnoho takových ředitelů. A všechny tyto mafie mezi sebou zuřivě bojují, každá chce převzít kontrolu nad zbývajícími. Je to takový kapitalistický feudalismus.

-Ten boj se odehrává rovněž uvnitř speciálních služeb? -Ano.

-Mocenské orgány si to přece musí uvědomovat. Nepokouší se zachránit pomocí vnější agrese?

- Toho se velice bojím. Již mnohokrát v historii se tak stávalo: Zamávání lidem před očima vidinou mocenské velikosti.

-Má v dnešním Rusku někdo dost síly, aby to udělal? -V této chvíli naštěstí nikdo takový není vidět.

-A čečenská válka? Není to stejné, pouze v menším měřítku? -V jistém stupni ano. Tato válka je pro můj národ strašnou tragédií, kdo ví, zda-li ne větší než válka v Afganistánu. Ztrácíme celou generaci, která po takových prožitcích nebude již nikdy schopna normálně žít, pracovat, šetřit a tak dále. Budou hledat své místo až narazí na službu mafii.

-Na závěr bych se chtěl ještě zeptat, jak oceňujete postoj Západu, jak Západ rozumí tomu, o čem jsme zde hovořili?

- Západ nechápe nic, zcela ničemu nerozumí! Jsem z toho zděšen, co dělá Západ. Tak jak nerozumí historii, tak stejně nechápe současnou skutečnost. Myslí si, že když poskytne Jelcinovi úvěry a bude organizovat humanitární pomoc, že tím něčemu pomáhá. Svatosvatě v to věří, že pomáhá a je na to hrdý. Ale vůbec si neuvědomuje, že jeho činnost zesiluje pouze chaos.

-Válka gangů, generace, která se dostává do služeb mafie, slepota Západu...To není zrovna veselé.

-Je jedna věc, která mne naplňuje optimizmem. Když ruská vojska vstoupila do Čečenska, lidé vyšli do ulic, aby proti tomu protestovali. Noviny tuto válku odsoudily, stejně tak veřejné mínění. Veřejné mínění - to v Rusku nikdy nebylo, nikdy v našich dějinách! To mi dává naději. Opravdu.

- Zůstaňme tedy u této naděje.

Rafal A. Ziemkiewicz, GP Přeložil:

Jaroslav KROUPA