--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vaněk Ladislav J.
Název: O novinářích a psech
Zdroj: NN Ročník........: 0005/030 Str.: 029
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O novinářích a "psech"

Neznámého vojína...

Tak začíná jedna z nejznámějších písní Karla Kryla, blahé paměti k jeho osobě - nikoliv k době. Přejeme mu lehké spočinutí, ač to nemá lehké ani po smrti, kdy se za jeho přítele prohlašují ti zločinci nejhorší z nejhorších. Všichni máme v paměti národněfrontový a stranický tisk KSČ, který nás uváděl "do vytržení" politickým líbáním, tunami plechu řádů a medailí všeho druhu, horami kytek a věnců... Lži, pokroucená historie, spílání imperialistům, pění ód na všechno z dílny komunistů byl předepsaný základní statut socialistického novináře.

Naše obě TV nám občas dají nahlédnout do zákulisí svých studií, ale novináři o své práci neříkají, nepíší téměř nic... Do své kuchyně nahlédnout nenechají - a ani mne to nepřekvapuje: Proč by na sebe prozrazovali ten svůj doprdelevlezmus ke kdejakému zločinci a gaunerovi, který je právě u moci? Nechci tím vůbec říci, že úplně všichni současní novináři nestojí za nic. Rozdělme si tedy novináře do dvou základních kategorií - na indikativní (oznamovací) --- a investigativní (pátrající, vyšetřující). Oč tedy jde? --- Otočím-li pořadí a začnu-li od novináře investigativce (psa ušlechtilého plemene) - tento tvor mnoho nenaspí, telefonuje ve tři hodiny ráno, s manželkou a dětmi toho příliš nenakomunikuje (nemá čas), je to motorová myš, pokládá drzé a hlavně nepříjemné otázky, bez ohledu na to o jakou osobu či politika právě jde. Je horší než tři policajti dohromady - a podaří-li se mu oblafnout policejního prezidenta

(i toho, který si nemyslí, že jsou všichni přiblblíci) - dá se říci, že je to téměř " PAN NOVINÁŘ". Je to "pes" bez náhubku, ženoucí se po stopě terénem... U novináře indikativce (pes podvraťák - tzv. křižovatka, zkažený, zparchantělý vořech) - je tomu poněkud jinak. Je to objekt komplikovanější, ve většině případech to začíná už u svého pána.

Protože je v ČR tohoto druhu tisku a novinářů výrazně převážející většina, u této skupiny se trochu pozastavme.

--- Tento druh - zvláštní rasa "psa", pánů zvláštního ražení - chodí výhradně na vodítku a je opatřen náhubkem. Stará se výhradně o svou misku a obča se ometá kolem nějaké té feny. Je naučen na omezený počet úkonů (nejlépe umí panáčkovat), cítí-li někde pamlsek, vezme si od každého. Není poslušen jednomu pánovi, ale jde za každým oným - zvláštního ražení - který mu hodí větší jitrnici... ---

Příčiny toho, proč se u nás rozmnožila tato podrasa asů - novinářů, třeba samozřejmě hledat v posledním půlstoletí.

--- Komunistický a národněfrontový novinář byl vychován k velebení předepsaného a stejně předepsanému špinění - černé a bílé. Předpokládalo se, že nebude ovládán vlastním racionálem a soukromými emocemi. Že bude jásat nad každým vítěztvím komunistického zločinu a pokořovat se před mocí a "moudrostí" šlechticů KSČ. Takovému učení a v podstatě takové deformované výchověkomunisté podporovali už malé děti. Takový človíček se musel zarazit hned na prahu každé "nebezpečné" myšlenky. To znamenalo nechápat analogie, nevšimnout si logických chyb, nerozumět nejjednodužším argumentům. Tento společenský výplod žil nadále svůj znuděný život, pro který si takovou "výchovu" vypěstoval ochrannou hloupost. Novinář (jeho karikatura), rektrutovaný z takového výchového druhu, byl jen šaškem k obveselení. Tací novináři nám zůstali až do dnešní doby. Ti "inteligentnější" a charakterově nejpovolnější - a tedy NEJPRODEJNĚJŠÍ, jsou potom za špinavý žold ochotni komukoliv sloužit a jakýmkoliv směrem změnit pamět. S pravdou a skutečností potom zachází hanebně, je ochoten používat lží, aniž by se zajímal - k jakému to má sloužit cíli. Je ochotem okamžitě zapomenout každý fakt, který je nepohodlný vládnoucí moci. Jsou si vědomi toho , že jakákoli změna vrchnosti prostě znamená, že budou pracovat stejně jako předtím, pro nové pány. Stejně jako dělník ve fabrice, odslouží si svou nudnou šichtu, aby se v kruhu stejně znuděných svých blízkých odal tomu svému obligátnímu vepřovému se zelím.

různých tiskovkách a dalších příležitostech. Takových věcí by se měla zúčastňovat veřejnost a čtenářská obec. Zjistila by totiž, jací to experti zprostředkovávají informace veřejnosti a že vlastně jenom velmi nahlas m l č í ! Že mu, takovému "i n d i k á t o v i" , o žádnou pravdu a informaci nejde, že si maximálně (a zejm. na levicových tiskovkách) poklábosí s estébákem... Vychrupne si (v rámci pohoštění) dvojku červeného vína... a vypadne (...brněnské tiskovky v tiskovém centru na Mečové...) V redakci potom usmolí krátkou zprávičku o ničem a šichta....

--- Velmi poučné zkušenosti se dostalo mně a mým dvěma kolegům 17.7.95, kdy jsme se na pozvání zúčastnili slavnostního výročního večera PNS - První novinové a.s. u Křižíkovy fontána v Praze.

Přejdu takovou bezvýznamnost, kdy hned u vchodu - pořadatelka s vyzývavou potměšilostí v ý z n a m n ě prohlásila: Necenzurované noviny ... mohou dál... (ještě že neřekla - laskavě...). Nicméně, když jsme dorazili až k fontáně - místu konání - pověsil se nám na paty jakýsi muž... a aby nebyl tak nápadně nenápadný, vzal si k sobě jkousi dámu. Tuto podivnou dvojici jsme měli za zadkem až do úplného našeho odchodu.

"Mistři" slova a novinářského cechu, stejně jako mistři distribučního bojkotu a politické manipulace s tiskem, neporušili českou tradici nenažranosti v intecích - hamty..hamty , ať mám víc než tamti... - a v oblasti svého chápání tržního hospodářství (socialistický kapitalismus - viz - utrhni a ukradni co můžeš), v r h l i se ke stolům s pohoštěním... Během půl hodiny, kdy to jen zamlaskalo v nekoordinovaném souznění, bylo vše snědeno a vypito... Potom usedli a tupě zírali v blaženém zažívání na produkci Petry Janů, manekýnek módní přehlídky a závěrečné skladby Má vlast (Křižíkova fontána). Mimo vlastní produkci samotné Křižíkovy fontány (která je fascinující) nutno dodat, že ostatní za mnoho nestálo - (velmi mizerně nasvícení, mizerná zvukařina, mizerné aranžmá).

Výsledkem tohoto drahého večera - jediným pozitivem - byla Křižíkova fontána.

V poslední době, kdy státní moc zintenzivnila svůj hon na nepohodlné novináře, je nanejvýš v hodině dvanácté nutno se zamyslet nad tím, co se tady děje. Zdá se mi, že to není dávno věc samotného J. Koláře, M. Kočíka , L.Kohouta, J. T.Vávry a TV Nova. Doufám - a předpokládám, že k tomu své řekne Syndikát novinářů a že to řekne dostatečně d ů r a z n ě ! Rád bych uvěřil, že novinářské řemeslo znovu získá v České republice svou váhu, že se vrátí ke své tradici a bude skutečně tou velmocí, která jí náleží.

Je to pochopitelně věcí samotných novinářů, do jaké míry ctí svůj cech. Nepochybně se najde dost těch, kteří v sobě probudí schopnost bránit své povolání. Jestli se nepletu - novinář není je sdělovačem informací, ale i mluvčím veřejnosti. Měl by být jejím partnerem.

zahrádkách, houbaření a pod., jak to radili nedávno kolegovi Přemyslovi Vachalovdkému... Chtějí-li následovat kolegy na Slovensku.

--- Vy , ti bez náhubků a i ti, kteří se cítí schopni se jej zbavit .....Kdo mlčí ke zločinům a kdo se zločinům nesnaží zabránit, sám se stává zločincem. Zatracenci - především pak jejich šéfové (vydavatelé) a chlebodárci z řad okrabuškovaných, ať si do záhlaví svých novin dají: ZLOČINCI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE.

pozn. autora: Pokud bych měl být jedním z těch pohaných verbálníků, žádám ministra nespravedlnosti, aby mne přijel zatknout osobně - nesnáším totiž "filosofy" v policejních uniformách. Žádám ovšem transport do internace vozem Volha - jsem na něj zvyklý... Omlouvám se , že jsem ministra nespravedlnosti neostlovil jménem, ale - poslední dobo mi jeho jméno nejde vůbec z huby...). Ladislav J. Vaněk