--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vahala Josef
Název: Jak pracují orgány státní správy
Zdroj: NN Ročník........: 0005/031 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jak pracují orgány státní správy . Tuto otázku se pokusím předvést na postupu zvoleném Českou správou so ciálního zabezepčení v Praze (ČSSZ) a soudu všech stupňu počínající Krajským s oudem (KS) v Ústí nad Labem při řešení mé rehabilitace za nezákonné propuštění z Výzkumného ústavu systetického kaučuku, Gottwaldov, v roce

21. 6. 1991 jsem ve smyslu zákona č. 87/91 Sb. požádal Okresní správu soc. zabezpečení o úpravu důchodu. Žádost jsem doložil dvěma sděleními osobní ho oddělení Národního podniku Kaučuk, Kralupy (nástupnická orgazace mého zaměs tnavatele v roce 1957 a 1958), z roku 1968 v nichž se přiznává, že jsem byl pr opuštěn z politických důvodů, národní podnik Kaučuk mě však nemůže odškodnit, neboť nebylo vydáno potřebné zkonné ustanovení. ČSSZ mou žádost přesto neuznal za oprávněnou, postupně jsem dodal dva další doklady: výstupní list z r. 1958 dokládající, že jsem byl propuštěn z důvodu prověrky, a svou kádrovou charakt eristiku ze Spolku pro chem. a hutní výrou, Ústí n/L., z 9. 1. 1965. Každý z t ěchto dokladů vyhovuje požadavku ş 24 odst. 4 zákona na osvědčení o ukončení p racovního vztahu: za dostatečný se považuje doklad vydaný organizací přede dne m účinnosti zákona, tedy před 1. 4. 1991. Na mou žádost o vydání osvědčení n.p . Kaučuk vůbec nereagoval.

Uvedené doklady označila ČSSZ opět za nedostatečné a mou žádost zamít la. Přešetření projednával KS. Je paradoxní pro stav naší justice, že rehabili zaci řešila až do konce r. 1993 bývalá funkcionářka KSČ a tedy osoba, jejíž po měr k věci (náprava politiky, kterou sama aktivně prosazovala) by měl být důvo dem k podjatosti. Při 3 jednáních vystupovala ne jako nezávislý soudce, ale ja ko odpůrce. Tomu odpovídal výsledek: zmítavé stanovisko ČSSZ potvrdila. Napadá mí možný pohovor právníka s občanem, který se ptá, kolik je 2x2. Soudce na to , že 4. Občan pokračuje: jestliže nezávislý soudce rozhodne, že 5, co platí? P rávník odpovídá 5, ale jsou orpavné prostředky, např. soud vyššího stupně. obč an: soudce odvolacího orgánu je rovněž nezávislý a zcela samostatný v hodnocen í podkladů, má možnost rozhodnout pro občana, že 2x2=4, nebo pro kolegu, s ním ž sedává u oběda, 5. Jak asi rozhodne v české demoralizované společnosti? Stej ně složité případy jsem prodělal za komunistické éry s neúspěšným odvoláním se až na nejvyšší instance, Nejvyšší soud a Generální prokuraturu. Bohužel napra vit malou násobilku ani porevoluční orgány týchž stupňů nedovedly. Proti rozsudku KS jsem se odvolal k Nejvyššímu soudu a vedení sporu p řenesl na advokáta JUDr. R. Sochora, jenž se věci věnoval jako vlastní. Nejvyš ší soud posoudil věc korektně a vrátil ji KS k došetření. KS dalším, tedy 4. j ednáním rozhodl vyslechnout dva svědky tytéž, jejichž prohlášení jsem již dřív e předložil. V 5, jednání pak rozsudek ze třetího jednání zrušil a rozhodl, že jsem byl propuštěn nezákonně. Nyní se spor vrátil do ČSSZ k úpravě mého důcho du.

K doložení mé hrubé mzdy v rozhodném roce 1957 požadovala ČSSZ, stejn ě jako dříve, mtdový evidenční list. Tento doklad jsem nikdy neměl v držení, j en jsem ho jednou za rok podepisoval. Měla ho právě ČSSZ a n.p. Kaučuk, obě or ganizace prohlísily, že mémzdové listy byly skartovány, v ČSSZ v roce 1987 pro nedosttek místa (?), n.p. Kaučuk v roce 1982, údajně podle platných předpisů. Podle ministerstva obchodu a průmyslu je ukládácí lhůta mzdových listů 45 let . Z a.s. Svit jsem získal potvrzení o příjmu dokonce z r. 1950. Můj mzdový lis t tam byl uložen víc než 42 let. Stanovisko ČSSZ je zvlášť odpudivé, neboť vyž aduje doklad, který sama zničila pravdpodobně za porušení skartačních předpisů . Mám za to, že pro ČSSZ nemohou platit jiné předpisy než pro ostatní organiza ce, pokud si ovšem tyto předpisy nevydává sama, což se nedá u tak vysoce posta vné organizace v 80. letech vyloučit. Je možný i jiný výklad: Čssz skartuje do klady občanů, kteří podali žádost po jejím podání a tím vlastně žádost vyřídí. Účelových skartací bylo počátkem 90. let mnoho. Tvrzení ČSSZ o tom, že nedodr žení skartačních lhůt není právně relevantní, zřejmě má být obranou vlastního pochybení a je poznamenáno návykem z doby před r. 1990, kdy organizace byly př i porušování zákonu nepostižitelné.

V zamítavém vyjádření ze 6. 4. 1994 uvádí ČSSZ vedle evidenčního list u další možnosti, jimž jsem nevyhověl, jak prokázat výši výdělku, mezi nimi i dokladem o placení členských příspěvků ROH. Tomuto požadavku jsem vyhověl a př edložil jsem KS průkaz ROH obsahující známky za r. 1957 ve výši většinou 27 Kč . Nový soudce přijal způsob, nabízený ČSSZ a celkem v 6. soudním jednání 21. 7 . 1994 rozhodnutí ČSSZ zrušil a vrátil věc ČSSZ k dalšímu řízení. Před vydáním rozhodnutí neměla ČSSZ žádné další důkazní návrhy a ke zjištěnému stavu neměl a připomínky. V odvolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 13.9. 1994 ČSSZ změnil a stanovisko tvrdíc, že hrubý příjem ze známek ROH nelze vypočítat a navrhla v rchnímu soudu vrátit věc k šetření ke Krajskému soudu. ČSSZ asi úzkostlivě dbá , aby státní pokladna či občan, o jehož zájmy dbá shora neobvyklým zpsobem, ne byla sebeméně poškozena. Poškozenístátní pokladny bylo možno zabránit jednoduš e tím, že by se při výpočtu hrubého příjmu vychozelo z údajů mně nejméně poříz nivých, jak jsem to již dříve navrhl v zájmu urychleného vyřízení věci. ČSSZ b y měla vysvětlit rozpor mezi vyjádřením ze 6. 4. 1994, kde je výpočet hrubého příjmu bez známek ROH možný a tamtéž ho navrhuje, a obsahem odvolání, kde to m ožné není. jestliže ČSSZ v odovlání přiznává, že příspěvky ROH odpovídají čist é mzdě, není problém z nich vypočíst hrubou mzdu. Je to postup obdobný tomu, k terý každý mzdový účetní provádí v měsíci 100 i vícekrát.

Vrchní soud odvolání, obsaženému v jedné větě: "Dle placené výše člen ských příspěvků v r. 1957 však nelze zjisti výši hrubého měsíčního příjmu, neb oť příspěvky odpovídaly vždy čisté mzdě." vyhověl a uložil dořešit věc KS, při čemž rozhodl opakovat úkony i dříve provedené, např. výslech svědků, nevýznam né pro výpočet hrubé mzdy, o který v této fázi ve smyslu odvolání jedině šlo. KS si vyžádal (pro ČSSZ složitý počtářský úkol) službu odborného znalce. Ten z ase potřeboval vyjádření soudu, zda jsem pobíral daňové úlevy. Jak jsem uvedl výše, má dokumentace z té doby neexistuje, můj právní zástupce musel vyžádat u Baťovy nemocnice, Zlín, příslušné potvrzení pro manželku pracujcí tam v r. 19 57. Mě+síce a léta (dnes už začíná pátý rok) plynou a úředníci úřadují, jako b y jejich úkolem bylo ne věc vyřídit, ale zdržet až do mého úmrtí (rok narození 1920).

Podle mé zkušenosti ČSSZ pracuje nekvlifikovaně a zdlouhavě a nemá vů li věc vyřídit, ale naopak si práci pošetřit. S podobnou aktivitou ČSSZ při po dávání opravných prostředků koliduje naprostá pasivita jejích pracovníků při j ednáních soudu, kdy by měl být problém především řešen. Množství sporů je zřej mě měřítkem významu právního oddělení CSSZ, jeho pracovníci si pomalou prací o chraňují svou existenci. Podle mého případu, v němž rozhodnutí mohlo a mělo bý t vysloveno při prvém zpracování dokladů, ne v dosud čtvrtém (nepočítám jedno osobní jednání na právním oddělení). K dosavadní produktivitě právního oddělen í psotačí pak jedna čtvrtina dnešního stavu pracovník. Výkonnost soudů je různ á, domnívám se, že u jednoduchách příradů 2x2 by měla stačit dvě jednání. Věří m, že by se výkonnost soudů zvýšila na dvojnásobek a doba potřebná k vyřízení žalob by se podstatně zkrátila. Nejvyšší soud pracuje bzchybně, Vrchní soud z neznámých příčin potřebuje k předání odvolání dobu pěti měsíců. Zajímavé by by lo vyčíslit náklady na takové úřadování: zatím 6 stání u KS, 2 usnesení vyššíc h soudů, 4 rohodnutí ČSSZ. Tyto náklady nepochybně daleko překročí náklady na zvýšení mého důchodu, které odhaduji na 500 Kč za měsíc, to ovšem v případě, ž e tk sou s dovolením ČSSZ rozhodne. Práce mého advokáta je v tom celém případě nejlevnější.

Na jednu kladnou stránku takové administrativy jsem málem zapoměl: ní zkou nezaměstnanost, ta je však bohužel umělá.

Ing. Josef Váhala, CSc.

Markvartice u Děčína