--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Volný Jiří
Název: Komentáře, ohlasy a poznámky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/031 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KOMENTÁŘE, OHLASY, POZNÁMKY RP oslavuje agenty StB?

Oranžové Rudé právo, v jehož redakci se sešel "výkvět" naší "sametové " žurnalistiky (od synků nomenklaturních kádrů, přes normalizační novinářské p atolízaly, agenty StB, až po zkrachovalé poslance bývalého Federálního shromáž dění), vsadilo na osvědčený scénář skryté prapagace komunismu prostřednictvím oslavování bývalých agentů StB z řad kulturních pracovníků. Naposled takto "os lavilo" spisovatelku Ludmilu Vaňkovou.

Nejsem sám, kdo rád čte její historické romány. Dnes už je beru do ru kou s určitými rozpaky. Příčina je prostá: osoba,která má shodné jména a datum narození (9.5.1927), je uvedena v Kompletním seznamu spolupracovníků Stb pod registračním číslem 801 a krycím jménem Ludmila (Viz Necenzurované noviny č. 1 5/1992, str. 180).

Propagací politických "mrtvol" (P. Kohout, J. Pelikán) a agentů StB s e z dobréhů zpravodajského blistu, jakým Rudé právo objektivně je, stává páchn oucí žumpou. Každý slušný člověk se jí raději vyhne, aby do ní náhodou nespadl .

Karle, vypni to!

To, co předvádí "perestrojkový" redaktor a zasloužilý milicionář (a c o lustrační zákon?) Jiří Podlipný v České televizi, je klasické představení pr o ty, kteří ztratili nejen paměť, ale i zbytek zdravého rozumu. Sekunduje mu při tom svými rádoby vtipnými "fejetony" bývalý normaliz ační televizní režisér, který dříve nesměl chybět u žádné prorežimní akce, Jan Bonaventura. O Janu Dobiášovi, synovi slavného autora budovatelských kantát t ypu "Kupředu, levá", ani nemluvě! Celý tento prapodivný spolek doplňuje spolua tor Iniciativy Most (zřejmě zpravodajské akce KGB), Michal Horáček, dnes majit el sázkové kanceláře Fortuna.

Jak tito pánové (dříve soudruzi) naplňují scénář KGB v praxi, o tom n ás přesvědčují týden co týden v čím dál trapnějším pořadu Karle, přepni to! Jen mě tak napadá, zda by nebylo lepší zvolat: Karle, vypni to! Vyhazovači ze škol

Jaroslav Šabata, polistopadový ministr v Pithartově vládě, dělá všech no pro to, aby se o něm mluvilo nebo aspoň vědělo. V 50. letech se zřekl svých rodičů - kulaků, v roce 1968 si zahrál roli "lidské tváře" a po lsitopadu 1989 to chtěl prý dotáhnout až na post moravského prezidenta. "Divadelní a politi cký klaun Bolek Polívka opravdu není pro tohoto protřelého muže žádnou konkure ncí.) Zatím je z něho pouze prezident - čekatel.

Aby si zřejmě ukrátil své dlouhé "čekání na Godota", pokusil se do sv ých strategických a geopolitických plánů vtáhnout M. Zemana a jeho stranu přev lečených komunistů. M. Zeman, snad v předtuše něčeho zlého, jeho návrh na to, aby se ČSSD (b) stala "stranou Hradu", odmítl. Snaha o opětovné vpašování J. D ienstbiera a dalších zneuznaných "politiků", kteří před dějinami neobstáli, na výsluní vyšla naprázdno.

V této souvislosti není nezajímavé připomenout si něco z minulosti ne únavného a invencí překypujícího "politika" (či spíše politikáře?) J. Šabaty, který se objeví na scéně pokaždé, když mu to politikové skuteční v nestřeženém okamžiku svou pracovní zaneprázdněností dovolí.

Kdo vlastně je J. Šabata a čím se mimo jiné zapsal do našich poválečn ých dějin? Tento osmašedesátník je především osmačtyřicátníkem, člověkem, kter ý s mnohými jinými komunistickými kumpány budoval "světlé komunistické zítřky" . Když jim to nevyšlo, rozhodli se, s drzostí sobě vlastní, stejně nadšeně bud ovat "světlé zítřky kapitalistické". Od takových politických akrobatů se lze n adít čehokoliv, jenom ne blaha a prospěchu pro tuto zemi a její lid!. J. Šabata byl po Únoru 1948 jedním z členů akčních čtyřek, které na M asarykově univerzitě v Brně vylučovaly politicky "nespolehlivé" učitele a stud enty. Jak dokládá zápis z 8.2.1949, byl předsedou těchto komisí archeolog F. K alousek, jednatelem historik B. Šindelář. Mezi členy desetí prověrkových komis í byli také tito tehdejší studenti: R. Pernička, D. Jeřábek, J. Šabata, J. Nek vasil aj.

Jedná se o osoby dostatečně známé z jejich vědeckého a veřejného půso bení. V každé slušné společnosti patří lidé tohoto typu na pranýř. Pouze v čes kých zemích je tomu jinak. Jak dlouho ještě?

Skončí J. Ruml jako R. Barák?

Příklady prý táhnou. Ty, které nám nabízí nedávná minulost, mohou být pro někoho dokonce inspirující. Co s ministrem, který ví příliš mnoho o nezáv iděníhodné minulosti dnešních mocných? Do vězení s ním! Tak, jak to učinil A. Novotný s R. Barákem, kdyžř na něho "vyšťoural", že byl agentem gestapa. S jakými zahraničními rozvědkami spolupracovali naši dnešní mocní? O tom má nejlepší přehled J. Ruml. Jak dlouho bude trvat, než se i on ocitne ve stejné situaci jako svého času R. Barák?

Příklady z minulosti nejen táhnou, ale i varují. těch, kteří se dnes cítí ohroženi, je příliš mnoho. Jak se říká: Mnoho psů, zajícova smrt. Nebo ta ky terminologií padesátých let: Psovi psí smrt!

"Hroší kůže" na Sedmičce"

Navrhují zavést Řád hroší kůže. Kandidátů na jeho udělení vyrostlo na naší vnitropolitické scéně už víc než dost. Stačí se podívat na televizi: tu tzv. veřejnoprávní (

čili vládně klausovskou) i na tzv. soukromou, ovládanou židozednářskou "elitou národa", exkomunisty a agenty všech možných zpravodajských služeb. Vskutku dojemnou podívanou nám nabídla dne 7. 8. 1994 televizní stani ce NOVA v pořadu 7 čili Sedm dní. S J. Vávrou si přisli popovídat dva razučeně "zasloužilí" kandidáti na připravovaný Řád hroší kůže: A. Baudyš (dnes už býv alý ministr obrany a sebeobrany) a stalinský básník, profidisident a estébácký práskač P. Kohout.

Byla to zábava k popukání. Pane Železný, navrhují pro velký úspěch opakovat!

Čestný občan L. Kundera

Rudoprávní redaktor a exposlanec Federálního shromáždění Pavel Dostál nezná pravopis a zřejmě neví, že slovo tamější se nepíše "tamnější". Ale budi ž. V současném zmatku, který zavládl kolem Pravidel českého pravopisu, není ta to skutečnost zase už tak velkým překvapením.

Podivit se však lze spíše nad tím, s jakou houževnatostí a zatvrzelos tí P. Dostál hájí nejen bývalé agenty StB, ale i skalní stalinisty z 50. let. Jména J. Pelikána, J. Šterna, A.J.Liehma a dalších hovoří sama za sebe. Nejnověji do této galerie "oslavených" díky P. Dostálovi přibyl vrněn ský rodák, básník Ludník Kundera. P. Dostál je toho názoru, že kromě prosluslé ho brněnského draka by si zasloužili vycpat i další tvorové. Navrhuje to pro 2 4 členů zastupitelstva města Brna, kteří nesouhlasili s Kunderovou kandidaturo u na čestné občanství tohoto moravského města.

Něco takového zvláště potěší od člověka, který se nesmazatelným písme m zapsal do polistopadových dějin tím, že se systematicky věnuje "balzamování" (á la Lenin, Stalin a Gottwald) politických mrtvol typu J. Pelikána a dalších "statečných" osmašedesátníků, agenta StB P. Kohouta a dalších estébáckých prá skačů z řad našich, všem režimům sloužících umělců.

Pavle Dostále, dejte se nikoli vycpat, ale nabalzamovat! Památník za Žižkově je momentálně volný!

Česká cesta = ruská cesta?

Poprvé se o této spojitosti začalo hovořit v souvislosti s aférou Che mapolu a jeho ředitele V. Junka. Obrazně i ve skutečnosti jsou obě tyto cesty vlastně cestou jedinou, tkerá směřuje tam, kam si dozajista žádný zodpovědný o bčan jít nepřeje: k určité formě autoritativního režimu, k fašismu. Jde o jakýsi "kultivovaný" fašišmus latinsko-amerického typu. Jeho ek onomickou podobu tu už dávno máme. Je představována "šokovou terapií". V Klaus e. Nový "vůdce" se na nás denně usmívá ze stránek novin a časopisů i z televiz ní obrazovky. Zatíém se jen usmívá. to ostatní nás teprve čeká... Proč fašismus proč právě u nás? Buďme přesní: v ostatních tzv. postko munistických státrech Evropy mají tuto etapu vývoje dávnobza sebou. Reálné neb ezpečí fašismu hrozí v Evropě všude tam, kde tato forma režimu nezvítězila neb o měla malý ohlas. Paltí to nejen o České republice, ale i o Rusku. Je známo, že Česká republika posloužila po r. 1989 jako "laboratoř", v níž se zkoušely recepty na "transformaci" stále vojensky silného ruského med věda v neškodného a bezpranného medvídka z cirkusové manéže. Medvěd se však st ále brání rychlému ochočení. Pod vládou prezidenta alkoholika tomu nemůže být ani jinak.

Nejen u nás, ale i v Rusku proto vrcholí kampaň nálepkování politický ch odpůrců, kteří loutkohercům vidí na prsty. Proto je každý, kdo by se jen od vážil něco namítat proti současnému směru vývoje, označován za fašistu: u nás Sládek, v rusku Žirinovskij. Cíl podobných kampaní ej jasný: odvést pozornost veřejnosti od těch historických procesů, které ve společnosti reálně probíhají .

Cesta k fašistické dikatuře byla nastoupena. Jde už jen o to, jak "tv rdou" podobu bude mít: zda si vyžádá desítky, tisíce nebo milióny lidských obě tí.

Kdo vyhraje volby?

Za několik dvů přistoupí obyvatelé našich měst a vesnic k volebním ur nám, aby na další čtyři roky zvolili ty zástupce, kteří budou spravovat záleži tosti v našich domovksých obcích.

Obecně se má za to, že komunální volby mnoho neznamenají. Je to však omyl. Pouze zkušenější občané vědí, že základ státu spočívá na komunální úrovn i. Z dobré komunální politiky vyrůstá dobrá politika celého státu. V nadcházejících volbách půjde o mnoho, ne-li o všechno. Snižující se volební preference dosavadního favorita, ODS, napovídají, že vyloučeny nejsou ani dramatické zvraty.

Z parlamentních stran "zabodovala" v poslední době pouze jediná: Slád kovi republikáni. Jejich vystoupení v Lidicích jim získalo hezkých pár procent volebních preferencí, o nichž se oficiální "výzkumy" za skromnosti raději nez miňují. Na příslušných sekretariátech koaličních stran se však o nich dobře ví .

Strach z republikánů a jejich možného vítězství je veliký. Vyloučena proto není ani případná provokace podobná té loňské. Přesto se recept na získá ní "bodů" ve volbách nabízí sám: Která strana zajistí zpřístupnění materiálů S tB, ta vyhraje volby. A naopak!

Zatím se k tomu nidko nemá. Zdá se, že strach z dosud utajovaných sku tečností je větší než z případného vítězství sládkovců.

Všichni svorně drží basu. Proč asi? I to o něčem svědčí, nemyslíte? Otazníky kolem J. Kavana zůstávají

Palcovými titulky Rudé právo vytroubilo do celého světa, že J. Kavan, obviněný ze spolupráce s StB, a naší tajnou politickou policií nikdy vědomě n espolupracoval.

Závěr soudního projednávání causy J. Kavana nemohl být jiný. Z dokume ntů, které měl soud k dispozici, ani k jinému závěru dospět nemohl. ty rozhodu jící doklady z let 1977 . 1989 totiž ve spisu J. Kavana chybějí, neboť byly "s kartovány", rozuměj: někdo je dobře uschoval pro tu "lepší" budoucnost, která nás čeká.

Jásot P. Dostála v Rudém právu vyzněl tak trochu jako plácnutí do vod y. Zavděčil se jen úzkému okruhu své stálé klientely, pro kterou píše své obha joby estébáků a exkomunistů, včetně pana prezidenta, který také hájí estébáky až do roztrhání těla. Ve svém úřadě udělal pouze jedinou výjimku: před volbami v roce 1990, kdy díky němu vypukla "aféra Bartončík".

V. Havel je nenapravitelný zajatec vlastních myšlenkových stereotypů: jeho projev v Přibyslavi (k výročí úmrtí J. Žižky), který oslavil národního h rdinu husitských válek o měsíc dříve, protože jeho "poradci" řádně nezvládli u čivo dějepisu pro základní školy, měl stejný cíl jako v roce 1990: poškodit KD U - ČSL těsně před komunálními volbami.

I tak svět někdy odplácí křesťanskou dobrotu, kteoru lidovci prokázal i V. Havlovi tím, že do funkce ministra kultury kandidovali dlouholotého agent a CIA - Pavla Schönfelda - Tigrida, známého Havlova principála. Dobře jim tak! Nepovšimnutá zpráva

Ta zasutá novinová zpráva, vytištěná petitem, se mi vybavila zcela mi moděk, když jsem se letos v létě kdesi dočetl o tom, že kapitán A. Žák, bývalý důstojník StB a vyšetřovatel případu Slušovice, kterého chtěl T. Sokol doprav it z jeho švýcarského exilu "v železech", se hodlá vrátit zpátky. Právě před třemi lety, krátce po Žákově "útěku" do Švýcarska, se toti ž objevila v novinách jiná zprávička, vytištěná rovněž tím nejdrobnějším písme m, aby jí čtenáři nevěnovali příliš velkou pozornost: Jednalo se o sdělení, že parlament neschválil návrh na "odpuštění" agentům KGB.

Bylo to poprvé a naposledy, kdy se ve sdělovacích prostředcích podobn á informace objevila. Dozvíme se někdy, kdo z poslanců či předkladatelů (byla jím vláda?) měl zájem na "generálním pardonu" pro agenty KGB? Byl snad tento d obročinný skutek motivován jejich zásluhami o "sametovou revoluci"? Kim Ir-sen - náš vzor?

Feudální princip nástupnictví vládnoucí elity nezemřel s feudalismem. Zůstal ještě po celé 20. století zakonzervován v některých zemích s komunisti ckou diktaturou a dostal svůj specifický výraz i v naší "sametové" demokracii. Jak jinak si vysvětlit, že synkové nekdejších nomenklaturních komunis tů zaujali zcela bez osobních zásluh a jakýchkoliv předpokladů funkce, pro něž nemají ani zkušenosti, ani vzdělání.

Jen tři příklady za všechny: Roman Češka, syn bávalého rektora Karlov y univerzity, je předsedou Fondu národního majetku. Další nomenklaturní synwk, Ondřej Havlín, je naším velvyslancem v Chorvatsku. A do třetice: Rudolf Blaže k, synáček jiné komunistické funkcionářky, je ředitelem Městské policie v Praz e. Komentáře jistě netřáva.

Velký Kom sice nedávno zemřel, ale jak se zdá, v Praze se mají jeho p ohrobci čile k světu. pánové, kteří provádíte tuto "originální" persovální pol itiku v zájmu naší "sametové" demokracie a komunistické nádvlády na věčné časy , to myslíte opravdu vážně? Opravdu jste přesvědčení o tom, že většina národa jsou blbci, kteří chodí s klapkami na očích i na uších?

RP dostalo po nose

Dodejme, že poprávu. Oranžový plátek převlečených komunistů, který dn es "kope" za předpokládaného vítěze příštích parlamentních voleb, M. Zemana, s e snaží lovit v kalných vodách naší pseudodemokracie a pseudotrhu, jak se dá. Jeho redaktorům zkrátka nic lidského není cizí. Hlavně ne "slabůstky" našich m ocných, především obou Václavů, tkeré nám prý závidí celý svět. V poslední době to nejlépe prokázali redaktoři RP svou vstřícností vů či placenému předovlebnímu inzerátu ODS, kterým tato strana porušila zákonem s tanovený termín zahájení předvolební kampaně před nadcházejícími komunálními v olbami.

Pozadu nezůstala ani známá apologentka slavné minulosti rodné strany, L. Bobíková. Tentokrát se rozepsala o M.V.Havlovi, tkerého zlí pomlouvači obv iňují ze spolupráce s nacisty. Jaká hanba! (Ale pro koho?)

Po zasedání výkonné rady ODS v Blansku si vzal Rudé právo na paškál s ám Velký Ekonom a premiér v jedné osobě - V. Klaus. Na mítinku v Ostravě dne 1 7.10.1994 konstatoval, že Český deník a Rudé právo stojí v čele cílené kampaně proti ODS i proti jeho osobě.

Vrtichvostové z Rudého práva jsou zaskočení. Tak se snažili zavděčit, až se nezavděčili. I to se v "demokracii" stává. Zvláště v té naší. "Spanilé jízdy" V. Klause

V krátké době několika měsíců navštívil V. Klaus již podruhé Ostravsk o. tak trochu to připomíná bývalého "pragmatického" premiéra L. Štrougtala, v jehož vládní vile shodou okolností bydlí v současné době jiný "pragamatik" - V . Klaus.

L. Štrougal se totiž řídil zásadou: "Jenom nenas...horníky!" A když b ylo nejhůř, zamířil na Ostravsko. Podobně jiní straničtí bossové směrovali do ČKD Praha. Naposledy M. Štěpán v lidtopadu 1989.

Jako ekonomovi se V. Klausovi příliš nedaří. Úspěšnější je jako polit ik. Pochopil totiž to, před čím jiní radě+ji zavírají oči, že totiž bez vyřeše ní problémů Ostravska čekají jeho vládu nepředstavitelné starosti, jakož i to, že Ostravsko bylo, je a bude vždy levicové. Vždyť i za první republiky měla O strava sociálně demokratického starostu - J. Prokeše.

Jak se zdá, V. Klaus mnohé z těchto skutečností pochopil. Má pravdu i v tom, že ODS nepotřebuje tzv. konstruktivní opozici (o té nekonstruktivní ra ději něříká nic). Opravdu ji nepotřebuje, protože to, co jeho vláda dělá, je p rávě sociálně demokratická politika. Ostraváci ho jistě za to budou velebit. M ají proč.

Jen mě tak napadá: K čemu vlastně potřebujeme Zemanovu ČSSD (b), když sociálně demopkratickou politiku dělá Klausova ODS? Vždyť dvě nebo dokonce tř i sociálně demokratické strany jsou u nás opravdu, ale opravdu přepych, na kte rý nemáme!

Tajné seznamy voličů?

Jsou seznamy a "seznamy". Těch druhých bylo buž zveřejněno dost a mám e s nimi své zkušenosti: někdo dobré, jiný špatné. V současné době nás, voliče , zajímají spíše ty seznamy které se týkají komunálních voleb. Kdo by chtěl vědět něco o svých spoluobčanech, kteří budou rovněž vol it, má prostě smůlu. Seznamy voličů totiž budou k dispozici pouze na obecních úřadech, ale nebudou vyvěšeny na veřejně přístupných místech. Také vás napadá otázka: Proč tomu bylo v dosavadních volbách vždycky jink, ale v těch nadcházejících udělal někdo jakousi podivnou a nepochopitelno u vyjímku?

Důvod je prostý: seznamy obsahují údaje o datu narození voličů a podl e něho se dá zjistit v těch jiných "seznamechů, zda náhodou nebydlí právě v to m našem domě nějaký bývalý (nebo i současný?) spolupracovník StB. Co kdybychom zjistili, že ten ochotný soused, který nás vždycky tak uctivě zdraví, na nás po léta donášel tajné policii?

Abychom byli těchto "překvapení" ušetřeni, zařídil to někdo nahoře ta k, že seznamy voličů jednoduše nebudou vyvěšeny. to proto, aby náhodou někoho nenapadlo dát těm práskačům za jejich "záslužnou" činnost do zubů. Rozporuplný umělec ze seznamu Anticharty

Židozednářská televizní stanice NOVA uvedla v uplynulých dnech dvojdí lný film Císařův pekař a Pekařův císař z roku 1951. V této komunistické filmov é karikatuře postavy podivínského císaře Rudolfa II. se sešel výkvět prorežimn í garnitury "umělců", kteří přežili mnohé zvraty v této zemi díky své pružné p áteři. Vedle pozdějšího signatáře Anticharty, Jana Wericha, sehrál neméně úsmě vnou roli maršála Russworma svobodný zednář a zasloužilý alkoholik Z. Štěpánek .

Kdo by neznal závěrečnou písničku "Ten dělá to a ten zas tohleů, kter ou zazpíval J. Werich coby pekař Matěj? Lepšího mluvčího pro propagaci kolekti vistické ideologie, zabalené do napůl pohádkového pozlátka, si tehdejší státos trana nemohla ani vybrat!

V době, kdy u nás vrcholily politické soudní procesy s třídními nepřá tel", účinkoval J. Werich v podobných prorežimních slátaninách. A nejen to. V roce 1952 obdržel za titulní roli v tomto filmu státní cenu Klementa Gottwalda !!!

V zájmu objektivity dodejme, že takto "oceněn" nebyl sám. Z rukou teh dejších komunistických držitelů moci obdrželi titul laureátů státní ceny za ro k 1952: H. týrlová, K. Höger, V. Krška, M. Podvalová, B. Blachut, I. Žídek, V. Šmeral, B. Prokoš, J. kláma, M. Stehlík aj.

O rok později, v roce 1953. kdy nás navždy opustili "géniové proletar iátu" J.V.Stalin a K. Gottwald, k laureátům státní ceny přibyli další "umělci" : M. Majerová, J. Drda, A. Branald, K.F.Sedláček, J. Kpecký, V. Nezval, V Mihá lik, P. Horov, M. Jariš, L. Mňačko, M. Katětov, J. Eisner, V. Knapp, Z. Šolle, J. Krejčík, J. Marek, K Steklý aj.

Ani jim tehdy zločinný režim nevadil?

(srpen-říjen 1994) Jiří Volný