--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Trapné zviditelňování
Zdroj: NN Ročník........: 0005/031 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TRAPNÉ ZVIDITELŇOVÁNÍ. Třiatřicátá schůze Poslanecké sněmovny se vyznačovala něčím, co bylo v histori i tohoto zákonodárného půlorgánu nebývalé. Přímý přenos vysílaný televizí pama tují občané snad jen z doby volby prezidenta České republiky. Škoda, že těch p řenosů bylo pomálu. Staly se tak kořením života, kterým je mimo přenosy z jedn ání poslanecké sněmovny též humor. Třiatřicátá schůze humorem jen hýřila. Pros tě, byla to sranda jak má být. A nebyl to jen pan poslanec Vik o němž byla řeč , či pan doktor Sládek, páně poslancův stranický šéf a další jeho straničtí so uvěrci. Zábavu neposkytly jen záběry na galerii. Diváku daly příležitost k záb avě i projevy ctihodných členů Poslanecké sněmovny i vstupy jejího předsedy pa na Uhdeho. Celou atrakci kazila jen nedochvilnost poslanců, kteří přes striktn í požadavek předsedy Uhdeho docházeli po přerušení jednání jak se jim zachtělo . Tím mohli zapřičinit, že občanům u televize stydlo kafe.

Meritem projednávané causy " Vik " bylo vydání a roznášení plakátků podepsanýc h údajně pány Kohlem a Weiglem, v čemž je spatřován trestný čin šíření poplašn é zprávy. Na požadavek vyšetřovatele Úřadu vyšetřování hlavního města Prahy do poručila mandátová a imunitní komise Poslanecké sněmovně zbavit poslance Vika poslanecké imunity. Poslanecká sněmovna doporučení vyslyšela a svého kolegu pá ni poslanci obětovali spravedlnosti. V polistopadových dějinách našich zákonod árných sborů se tak stalo poprvé.

Vydánám pana Vika na pospas vyšetřovatelům, státním zástupcům a soudcům však c ausa nekončí. Snad se o ní dozvíme více, než se dovídáme o konci jiných stejně bombasticky zahájených afér. Kolik snahy a potu vynaloží orgány činné v trest ním řízení, aby nalezly v jednání pana Vika trestný čin, aby mu dokázaly, že t restný čin šíření poplašné zprávy podle ş 199 trestního zákona skutečně svým j ednáním spáchal. Na veřenost zatím proniklo, že pan Vik objednal u tiskárny ti sk letáků, které pak kdosi strkal lidem do schránek. Lze tedy oprávněně říci, že pan Vik šířil poplašnou zprávu? Jako předsedovi poslaneckého klubu SPR-RSČ a tajemníku této politické strany mu asi nepřísluší obíhání domů s balíkem let áků v igelitce. Sám si nejsem jist, že by se k něčemu takovému vůbec snížil, n a to má lidi. Lidi ochotné splnit rozkaz, třeba i ten, který jim nařizuje rozd at cosi do schránek, aniž by četli obsah rozdávaného letáku. Dokáže se, že tak ový rozkaz vydal zrovna pan Vik, aby tak mohl být stíhám buďto jako návodce ne bo jako organizátor trestného činu šíření poplašné zprávy? Vše, co zatím proni klo na veřejnost nasvědčuje tomu, že pan Vik by měl být soudem osvobozen, bude -li proti němu vůbec kdy vznesena obžaloba.

Jinou kapitolou je zneužití jmen pánů Kohla a Weigela na předmětném letáku. Ne bylo by to poprvé, kdy páni z vedení SPR-RSČ podepsali někoho jiného aniž by p odepsaný o tom věděl. Tak se stalo například při podpisu pana Juraje Čopa coby kandidáta na prezidentskou funkci zaniklé již federace. Stojí pánům Kohlovi a Weiglovi nějaký pan Vik či kdokoliv jiný zato, aby podali žalobu na ochranu o sobnosti?

Za zamyšlení stojí i obsah letáků. Je skutečně schopen vážně znepokojit část o byvatelstva? Asi sotva. K žádným projevům znepokojení nedošlo. Došlo jen ke kl asickému jevu v Čechách vžitému přinejmenším od dob Protektorátu , ne-li od Ra kouska - Uherska. Prostě to někdo prásknul. V padesátých letech bylo nemálo tě ch, kteří letáky shazované na naše území z prostor za železnou oponou poctivě odnášeli na místní oddělení SNB. O podobném případu napsal povídku i Jaroslav Hašek. V ní se řeší případ ojedinělého letáku spadlého do klína jeho knížecí j asnosti. V letáku bylo prosté konstatování, že jeho knížecí jasnost je ten nej větší pitomec, kterého kdy Země nosila. V případě povídky postačilo o letáku p omlčet, leč snaživý policejní ministr dal leták zvětšit, a vylepit s příslibem odměny tomu, kdo podle písma pozná autora. Nestačilo totéž pro případ letáků zavdavších příčinu ke svolání 33. schůze Poslanecké sněmovny? Není svolavatel 33. schůze Poslanecké sněmovny na stejné úrovní jako onen ministr z Haškovy po vídky?

Ba ne, mlčet se nemohlo! Vždyť taková schůze přenášená televizí, to je něco! A ť národ vidí, jaký přísný má půlparlament, pardon, Poslaneckou sněmovnu. Ať to všichni vidí. A v š i c h n i t o v i d ě l i.

V Praze dne 26. července 1995, pro NN Vladimír Kolář