--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mašita Karel
Název: Kdo a jak odsoudí poslance Vika ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/032 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Poslanecká sněmovna zabloudila v politikaření Kdo a jak odsoudí poslance Vika?
Jedním z důvodů, pro který čeští váleční veteráni dodnes rádi vzpomínají na svoji účast v bojích o Velkou Británii ve 2. světové válce, je skutečnost, že například obyvatelé Londýna i ve válečné době zachovávali noblesu a vzájemnou úctu, dál ctili společenské normy, právo, řád. Naopak to, co zatím proběhlo ko lem poslance českého Parlamentu za Sdružení pro republiku - Republikánskou str anu Československa (SPR - RSČ) Jana Vika, je pouze chaos a humbuk. Zbytečný hu mbuk. Anebo jak jinak nazvat svolání poslaneckého pléna uprostřed léta kvůli v ydání jednoho poslance k trestnímu stíhání, které dokonce přímým přenosem přev zala Česká televize včetně odkazů na obdobnou problematiku právě ve Velké Brit ánii? Vskutku náramná mediální objektivita, v níž se porovnává bezvýznamný pos tkomunistický režim s po staletí fungující kulturou společenských vztahů světo vé velmoci.
Dosavadní rozvin této "causy" začal letos 6. června, kdy poslanec Vik uzavře l s tiskárnou Mír v Praze 10 - Uhřiněvsi smlouvu o vytištění tiskoviny s názve m "Informace spolkové vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmanschaftu." Dne 3 . 7. 1995 této tiskárně předal písemné podklady pro svoji zakázku a krátce po té se tento leták v nákladu jednoho miliónu kusů začal objevovat téměř po celé České republice. Jelikož hovoří zejména o jakési tajné dohodě ODS a ČSSD s ně meckou vládou, podle níž po případném vítězství těchto stran v českých parlame ntních volbách příští rok Sudetští Němci získají zpět jak české občanství, tak hlavně zkonfiskovaný majetek, vzbudil mezi českou veřejnosté značný ohlas. O všem se samozřejmě dozvěděla police a její výjimečně bleskurychlé vyšetřování ji přivedlo až k Vikovi. Už 18. července proto ředitel Úřadu vyšetřování hlavn ího města Prahy Richard Maleček požádal Sněmovnu o vydání Vika k trestnímu stí hání pro podezření ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy dle ş 199 , odst. 1 trestního zákona. Tím se vše dostalo k úřadujícímu místopředsedovi S němovny Janu Kasalovi (KDU - ČSL) a poněvadž české ministerstvo vnitra vypusti lo také varování, že jde o rozsáhlou akci, řízenou z jednoho centra, letošní " okurková" sezóna konečně získala svůj skandál, tentokrát přímo "mezinárodní". Podle ş 40, odstavce 1, písm. d) zákona č. 35/1989 Sb. o jednacím řádu Posla necké sněmovny dostal věc nejprve její mandátový a imunitní výbor (MIV), který až po svém třetím zasedání rozhodl navrhnout Sněmovně Vikovo vydání; Vik sám se žádného jednání MIV osobně nezúčastnil. Tento výbor navrh opřel o článek 27 , odst. 4 české Ústavy, který poslancům umožňuje vydat kolegu k trestnímu stíh ání, a o ş 4, odst. 1, písm. n) jednacího řádu Sněmovny. Místopředseda Kasal m ezitím ale telegraficky a kurýrní cestou svolal poslanecké plénum na 25. červe nce, neboť po konzultaci s předsedou Sněmovny Milanem Uhdem (ODS) usoudil, že věc "nesnese odkladu". Nikdo přitom neřekl, že jednací řád Sněmovny z roku 198 9 k 31. červenci končil svoji platnost a že od 1. srpna platí zák. č. 90/1995 Sb. o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, tedy zcela nová právní norma; v ní tu to problematiku řeší ş 12. Tohle tedy zůstává veřejnosti téměř utajeno, ačkoli z tohoto pohledu bylo náhlé svolání Sněnovny vůči Vikovi vlastně velmi korekt ní.
Stejně korektně začalo i jednání poslaneckého pléna 25. července odpoledne. Původní pochyby, zda se poslanci vůbec sjedou v usnášeníschopném počtu (tj. ne jméně 67 poslanců), se ukazály jako mylné: před začátkem jednání bylo v prezen ci zapsáno 122 poslanců, v jednu chvíli jich bylo v jednacím sále dokonce 164, závěrečného hlasování se zúčastnilo 134 poslanců. Předseda Sněmovny Uhde, kte rý schůzi řídil, napřed zahájil rozpravu k programu schůze. Celkem v ní zazněl y 4 pozměňovací návrhy: Milan Loukota (SPR - RSČ) navrhl stáhnout jediný bod p ůvodního programu na vydání Vika k trestnímu stíhání (tím by schůze také skonč ila), Rudolf Opatřil (ČMUS) navrhl prohlásit jednání za neveřejné s tím, že ko nečné hlasování by už veřejné bylo, Bohuslav Kuba (rovněž SPR - RSČ) navrhl ro zšířit program o vyslovení žádosti Nejvyššímu kontrolnímu řadu na provedení ko ntroly hospoření jeho strany, a Stanislav Gross jako předseda klubu ČSSD navrh l k celé věci napřed zřídit parlamentní vyšetřovací komisi a až po skončení je jího vyšetřování znovu svolat k této věci celé plénum. Žádná změna sice schvál ena nebyla, za to však na galerii hostů, kterou obsadili téměř výhradně přízni vci SPR - RSČ spolu se svým šéfem Miroslavem Sládkem, došlo k nadšeným aplausů m při projevech jejich oblíbenců a předsedající Uhde po jednom varování posléz e nařídil její vyklizení od "všech rušivých elementů"; ty to ale ignorovaly a dál zůstaly na svých místech. Po žádosti předsedy MIV Miroslava Čerbáka (ODA) o přestávku pro další schůzi jeho výboru, bylo jednání přerušeno na téměř celo u hodinu, v níž se sešli také jednotlivé poslanecké kluby.
Takových přestávek pak bylo ještě několik a ČT 2 jich využila k diskusím s n ěkterými známými osobnostmi české politické scény. Postupně se tak k této prob lematice vyjadřovali např. bývalý československý ministr zahraničí Jiří Dienst bier, bývalý poslanec ČNR a nyní advokát Ivo Palkoska, předseda ústavně právní ho výboru Sněmovny Miloslav Výborný (KDU - ČSL), výkonný místopředseda ODS, po slanec Libor Novák a spousty dalších. Tento přímý přenos už tak sám o sobě sig nalizoval, o jak choulostivou záležitost se jedná a další jednání Sněmovny to jen potvrdilo. Celkem se následující rozpravy zúčastnilo 25 poslanců a některé jejich projevy byly tak dlouhé a nevěcné, že místopředseda Sněmovny Jiří Vlac h (ODS) navrhl zkrátit vystoupení zbylých řečníků na 15 minut; jeho návrh byl přijat.
Předseda MIV Čerbák napřed zdůvodnil rozhodnutí svého výboru vydat Vika k tr estnímu stíhání proto, že tato věc by se měla trestněprávní cestou vyšetřit, a citoval např. slova členky MIV, poslankyně Petry Buzkové (ČSSD) o tom, že Vik se svým jednáním dopustil "politického zločinu" a podle jeho vlastních slov " politického svinstva". A to prý by Sněmovna tolerovat neměla. Zároveň upozorni l, že poslanci svým rozhodnutím mohou vytvořit dva precedenty, kdy a) Vik ke s tíhání bude vydán a bude to varování, že ani poslanec si nesmí dovolit úplně v šechno: že má své hřiště, za jehož hranicemi je už jen stoka, anebo b) vydán n ebude, čímž zazní signál, že česká politika bude tolerovat poslancům už úplně všechno; komu by takový signál byl určen, to už neřekl. Jaroslav Novák (SPR - RSČ) pak navrhl, aby mohl v rozpravě vystoupit i poslanec bývalého Federálního shromáždění Sládek, což bylo ihned zamítnuto.
S dalším obsáhlým exposé vystoupil místopředseda Kasal, který odůvodnil rych lé svolání pléna jak tím, že: "Lidská paměť mé své meze, a skutečnosti, na kte ré si svědkové jsou schopni vzpomenout v průběhu července nebo srpna, by mohly v průběhu září, října či listopadu být přikryty rouškou zapomnění," tak tím, že schůzi svolal až po konzultaci s předsedou Uhdem. Poté takřka slavnostně pr ohlásil, že: "Česká republika není ve svých zahraničně politických rozhodnutíc h nikým ovlivňována," (že by únava z toho horkého letního odpoledne?) a přimlu vil se za Vikovo vydání. Jiřího Ortmana (LB) nejvíc překvapilo, že ČT věnuje t omuto plénu takovou pozornost, zatímco jiná a pro občany mnohem důležitější je dnání např. o státním rozpočtu či o sociálních a důchodových zákonech většinou zcela ignoruje (v kuloárech Sněmovny kolují zprávy, že o přímý přenos měl zna čný zájem předseda vlády Václav Klaus), a po něm jako předseda poslaneckého kl ubu SPR - RSČ dostal slovo Vik.
Jeho řeč byla snad vůbec nejdelší a uvedl ji přesvědčením, že o jeho vydání je už dávno rozhodnuto z budovy naproti Sněmovně (sídlo ODS). Probíhající plén um označil za "pouze formální záležitost a typický úkaz hlasovací mašinérie," a celou aféru nazval "hysterickou reakci na pravdivé informace," podobnou té, která ze strany režimu následovala např. v roce 1989 na petici Několik vět. Ja ko příslovečná červená nit se jeho řečí táhlo opakové varování před ekonomicko u i politickou závislostí České republiky na Německu a obviňování současné čes ké vlády z podléhání těmto německým tlakům. Poukázal i na to, že Německo české občany dosud neodškodnilo za válečné škody a ocitoval i obsáhlou část projevu Edvarda Beneše ze 14. prosince 1945 o tom, aby Češi Němcům nikdy přiliš nedův ěřovali. Policejní prohlídku v sídle SPR - RSČ označil za podezřele rychlou, z atímco např. vůči Helbigům, Viktoru Koženému a v jiných korupčích aférách je p olicie značně liknavá. KDU - ČSL vyčetl miliónové půjčky od italského drogovéh o podnikatele, ODA prý má také za prapodivných okolností desetimiliónové dluhy , "o ODS ani nemluvě." Kasalovy výzvy, aby se projevil jako muž a dostavil se k projednávání jeho případu, označil za nejapnost, a závěrem konstatoval, že j en nehodlá "skákat tak, jak si současná moc pískne," a že pokud bude vzat do v yšetřovací vazby, rozhodně nemíní spáchat sebevraždu.
Zatímco po něm následující Zdeněk Vorlíček (LB) poukázal především na politi ckou stránku celé věci a upozornil, že Sněmovna by ji měla řešit výhradně poli tickou formou, tedy nikoli trestním postihem, Jaroslav Novák (SPR - RSČ) označ il všechno za pouhou provokaci BIS. Naopak Jiří Šoler (ČMUS) vnesl do rozpravy trochu práva ocitováním článku 17 Listiny základních práv a svobod o svobodě projevu a o právu přijímat a šířit informace, Jiří Vyvadil (ČSSD), ač právník a před časem i kandidát na českého generálního prokurátora, zůstal jen v histo ricko politické rovině, stejně jako Václav Exner a Jaroslav Štrait (oba KSČM). Už dost nudnou atmosféru trochu rozhýbal až Jiří Macháček (ČMUS) prohlášením, že trestného činu šíření poplašné zprávy se dopustil např. také místopředseda vlády a poslanec Jan Kalvoda (ODA), když letos v lednu veřejně prohlásil, že jeho stranu nezákonně sleduje BIS, a nic se mu za to nestalo. Gerta Mazalová ( ČSSD) potom připomněla zbavení imunity jednoho poslance v minulém volebním obd obí za to, že v rodinné hádce utrhl kapsičku policistovi, který se do té rozep ře neměl plést, Andrej Gjurič (ODS) prohlásil, že pokud Vik ještě zopakuje něk teré pasáže ze svého projevu, tak mu dá pár facek, a až ke konci celé rozpravy se republikán Loukota snažil ještě vysvětlit, že i když Sněmovna odsouhlasí V ikovo vydání, nic se tím na jeho právním postavení nezmění, poněvadž dál bude využívat článek 26 české Ústavy, který poslanci dává právo neřídit se žádnými příkazy. To bylo důležité upozornění, umocněné i poznámkou Dalibora Matulky (Č MUS) o tom, že MIV, jehož je členem, nedodržel jednací řád, neboť si nevyžádal podkladový spisový materiál a stačil mu jen krátký rozhovor s vedoucím III. o dboru vyšetřování hl. města Prahy Policie ČR Josefem Kašperem. Jenže ani to už nepomohlo a Sněmovna svým závěrečným hlasováním v půl desáté večer poslance J ana Vika k trestnímu stíhání opravdu vydala.
A co na to platný právní řád?
Jak známo, nejvyšší českou právní normou je Ústava. Součástí ústavního pořád ku jsou Listina základních práv a svobod (LPS) a ústavní zákony a pod nimi jso u zákony tzv. obyčejné, např. občanský zákoník, trestní zákon, obchodní zákon a desítky dalších. Od nich se pak odvíjí pavučina podzákonných norem, jako nap ř. vládní nařízení, ministerské vyhlášky či opatření jiných ústředních orgánů státní správy, různé resortní výnosy, organizační řády, stanovy atp. Vzato tím to pořadím, měl poslanec Loukota s čl. 26 Ústavy pravdu - Vik se opravdu nemus í řídit žádnými příkazy; v předepsaném slibu dle čl. 23, odst. 3 Ústavy ovšem poslanec slibuje také
dodržování zákonů. I Šolerova námitka byla zčásti oprávněná, přestože jím cito vaný čl. 17 LPS nemá jen dva odstavce, ale má jich celkem pět; odst. 4 určuje, že svobodu projevu lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokracii "nezbyt ná na ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, oc hranu veřejného zdraví a mravnosti." Zmíněný leták ovšem ničí svobodu, bezpečn ost a mravnost neohrožuje, a také je zásadní otázkou, zda Vik svoji objednávku učinil jako poslanec či jako funkcionář své strany. Zde se ovšem nabízí analo gie se známým sporem Necenzurované noviny versus Václav Havel. V něm zatím vše chny soudy rozhodly, že Havel je prezidentem neustále a není tedy nikomu za sv é výroky odpovědný. Ergo i Vik je poslancem stále a dle Ústavy pro něj žádné p říkazy neplatí. Navíc patří mezi zákonodárce, kdežto Havel je především pouze státní reprezentant. Tím by všechno mohlo skončit.
Leč nekončí. Neboť prezident republiky je (většinou) pouze jeden a poslanců je 200. Zatímco prezident lze trestně stíhat pouze pro velezradu a žalobu prot i němu smí Ústavnímu soudu podat pouze Senát, poslance lze dle čl. 27, odst. 4 české Ústavy stíhat i pro ostatní trestné činy. Přesný postup určoval ş 40, o dst. 1, písm. d) jednacího řádu Sněmovny, podle něhož MIV: "zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní nebo kárné stíhání poslance, po případě pro jeho vzetí do vazby; provede urychleně nutná šetření a umožní posl anci, aby se vyjádřil; zprávu o výsledku svých zjištění předkládá Sněmovně; " v novém jednacím řadu tohle obdobně upravuje ş 45, odst. 1, písm. c). Pokud je tedy pravda, co při plénu prohlásil poslanec Matulka (vyšetřovací šéf Kašper sice prý měl kompletní spis s sebou, ale nebyl o něj vůbec požádán), tak už v jednání MIV došlo k vážnému porušení jednacího řádu a navržené Vikovo vydání p oslanci neměli přijmout.
Další a mnohem závažnější problém je v samotném trestním právu. V něm ş 199, odst. 1, doslová říká, že ten: "Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepoko jení alespoň části obyvatelstva tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je n epravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trest em." Tento paragraf ale obsahuje i další odstavce, z nichž odst. 2 říká, že: " Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1, ač ví, že je nepravdivá a může vyvolat opatř ení vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva, sdělí podniku nebo organizaci nebo policejnímu nebo jinému státnímu orgánu anebo hro madnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitám trestem," a odst. 3 říká, že: "Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán a) spáchá-li skutek uvedený v ods tavci 2 opětovně, nebo b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v hospodářsk ém provozu nebo organizace nebo v činnosti státního orgánu anebo jiný zvlášť z ávažný následek."
Jak vidno, důležité je zde slovo "nebo". A to hlavně proto, že ş 4, odst. 1, písm. n) v době jednání Sněmovny platného jednacího řádu, jímž byl Vik ke stí hání vydán, říkal, že (Sněmovna) dává "souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhán í poslance nebo k jeho vzetí do vazby." Usnesení Sněmovny říká ovšem, že posla nec Vik je vydán k trestnímu stíhání jenom kvůli obvinění dle ş 199, odst. 1 t r. zákona, tedy nikoli k jeho stíhání dle dalších odstavců o "poplašné zprávě" , a už vůbec ne k jeho případnému vzetí do vazby; kvůli tomu by se Sněmovna mu sela sejít znovu a jednat podle ş 12, odst. 1 nového jednacího řádu. Při detai lním pohledu se také vnucuje otázka, kdo vlastně tento leták předal např. TV N ova, neboť až jeho poskytnutím hromadným informačním prostředkům vznikl trestn ý čin, a to dle ş 199, odst. 2 tr. zákona, tedy s trestní sazbou odnětí svobod y na šest měsíců až tři roky, resp. dle odst. 3 s ještě výraznějším postihem. Takových otázek je ale mnohem víc včetné samotného Vikova šíření této "zpráv y"; každý si přece může nechat vytisknout cokoli. Kromě toho, že existuje ş 39 , odst. 2 tr. zákona, podle něhož Vik nemůže být odsouzen nepodmíněně, je také zásadní otázkou, kdo a kde na něj podá žalobu, resp. který soud ho bude soudi t, když se letáky objevili po téměř celé republice. Poněvadž ať se to někomu l íbí nebo ne, tohle je opravdu především politická "causa", která do trestního procesu prostě nepatří.
Kdo ale ví, třeba tento případ skutečně signálem je, hlavně ovšem pro zahran ičí. Sněmovna je prostě z celé věci venku, a není nad českou "nezávislou" just ici a policii. Ty napřed budou všechno dlouze objasňovat a posléze může dojít k tomu, že trestní žaloba bude sice podána a samosoudce využije ş 314e trestní ho řádu a vydá vůči Vikovi tzv. trestní příkaz. Proti němu ale Vik určitě podá odpor, takže musí následovat veřejné přelíčení. A při něm už bude "pachatel" očištěn, neboť v případě pochybností o vině musí soud obviněného zprostit obža loby. Ostatně, SPR - RSČ už 2. srpna podala Ústavnímu soudu stížnost, nejspíš dle čl. 87, odst. 1, písm. j) české Ústavy proti perzekuci své strany. O její úspěšnosti lze ale úspěšně pochybovat, neboť jsou stále parlamentní stranou, n ikdo je neruší a její sekretář Vik je stále poslanec. (Mimochodem: umí si někd o představit, že by prezident republiky Václav Havel v duchu svých projevů o d emokracii nařídil okamžité zastavení tohoto řízení? Ústava mu toto právo dává článkem 62, písmeno g). A ještě jednou mimochodem: všichni vlastizrádci z roku 1968 mají dolní hranici trestu odnětí svobody 12 let a dle ş 67 tr. řádu má j ejich stíhání probíhat vazebně. Už z nich v té vazbě opravdu někdo je? Nebo ji snad dá Havel milost?)
Jak tedy vypadalo konečné hlasování Sněmovny o této věci? Ze 134 přítomných poslanců s ním souhlasilo 73 (potřebných bylo 68), 21 nesouhlasilo, 35 se zdrž elo a 5 poslanců nehlasovalo vůbec - výsledek byl tedy poměrně těsný. Z koalič ních stran za ODS souhlasili všichni, pouze Josef Červinka a Vlastimil Tlustý se zdrželi a Jaromír Šimánek byl proti. Z KDU - ČSL hlasovali všichni pro, pou ze Jiří Karas vůbec nehlasoval. V ODA se hlasování zdrželi Kateřina Lojdová, I van Mašek a Radim Špaček, ostatní souhlasili. KDS souhlasila celá a za KDS I s e hlasování zdržel Pavel Tollner. V opozičních lavicích za ČSSD hlasoval pro j en Jiří Vyvadil, LB a KSČM svorně nesouhlasily, za ČMUS souhlasil pouze Rudolf Opatřil, z LSNS byl pro Pavel Kulička a z "nezařazených" souhlasil pouze Pave l Hirš. I to tedy o něčem vypovídá, a vzato kol, kolem a dokola vůbec, všichni poslanci, kteří v tomto stádiu s Vikovým vydáním nesouhlasili, ctili jen plat ný český právní řád, a ti ostatní - ti hlasovali jen a pouze politicky. A ještě: Co se týče té Velké Británie, tak tam by se Vik k poslancování v Do lní sněmovně nejspíš nikdy nedostal - prostě by do ní nebyl zvolen. Už proto n e, že Velká Británie je konstituční monarchie a o "republikány" tam voliči nem ají zájem. Také právní mechanismus tam funguje zcela jinak, než v České republ ice. Což ovšem Česká televize divákům příliš neozřejmila.
Karel Mašita Autor je volný novinář
a generální zmocněnec Artfora - Jazzové sekce