--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Smutek Zdeněk
Název: Proces
Zdroj: NN Ročník........: 0005/033 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Proces "Ať K. nezapomíná, že řízení je neveřejné, veřejným se může stát, pok ládá-li to soud za nutné, zákon však zveřejnění nepředepisuje. Proto jsou také obžalovací spisy obžalovanému a jeho obhájci nepřístupné, takže se všeobecně neví, nebo aspoň ne přesně, proti čemu by se mohlo první podání obracet, a tak mžůe jen náhodou obsahovat něco, co by mohlo mít význam."

(F. Kafka: Proces.)

"Sdělte mi konečně proč a komu byl vydán můj rehabilitační rozsudek, zda je to přípustné. ...Uveďte jména a funkce všech osob, které se tu na mém r ehabilizačním rozsudku podílely, včetně advokáta. Proč mi nebylo datum mého re habilitačního řízení sděleno. Proč byl soud neveřejný. Kdo určil p. Klára před sedat rehabilitační komisi v mém případě. Proč mi nebyla dána možnost volby ad vokáta. Dojaké vězeňské kategorie jsem byl odsouzen za údajnou sabotáž. Proč r ehabilitační senát vycházel výhradně z ostébáckých protokolů." (Z dopisu E. Ku snierze Lucembursko, soudci Krajského soudu v Ostravě Dr. A. Klárovi, 1992) "V dalším uvádím, že jste nebyl znovu odsouzen, ale podle zákona byl stanoven přiměřený trest na delikty, které rahabilitaci nepodléhají a VY velmi dobře víte, které....Opis rozhodnutí byl doručen obhájci Dr...., na kterého s e můžete s případnými dalšími dotazy obrátit....V tomto řízení se žádné důkazy neprovádějí. Do zahraničí se rozhodnutí nedoručují, proto Vám byl také ustano ven obhájce. krajský soud žádné rozhodnutí nikomu nedoručoval s vyjímkou obháj ce. Jména soudců se nesdělují."

(Z dopisu Dr. A. Klára E. Kusnierzovi)

"....ten velký soudní arganismus setrvává běžně v jakési pružné rovno váze a změníme-li na svém místě něco na vlastní pěst, podkopeme si půdu pod no hama, a můžeme se sami zřítit, kdežto velký organismus si za tu malou poruchu snadno zjedná náhradu jinde - vždyť všechno je navzájem spojeno - a zůstane be ze změny, není-li potom, a to je dokonce ještě pravděpodobné, ještě uzavřejněj ší, ještě bdělejší, ještě přísnější, ještě zlobnější." )F. Kafka: Proces) "V roce 1950 jsem založil ozbrojenou organizaci bojující proti boševi smu, byli jsme zrazeni a zatčení, Stb mne ujistila, že provazu neujdu... Podle vás, třináct roků za prokázanou ozbrojenou akci v padesátých le tech a pět let za vymyšlený delikt, je přiměřený trest ve svobodné zemi, kde b y revoluční právní vědomí nemělo být instrumentem v rukách lumpů, kteří by už dávno měli kopat uhlí a zametat silnice...Mým cílem zůstane, aby každý tyran m ěl takový konec, jako si zaslouží, neboť ten, kdo mne a moje spoluvězně odsoud il na pět let vězení v roku 91, je zločinec horší let padesátých..." (Z dopisu E. Kursnierze Dr. Klárovi)

"Vaše opětované uřážlivé výroky budou předány prokuratuře k trestnímu stíhání: Na Vaše případné další výroky již nebudu odpovídat." (Z dopisu Dr. Klára E. Kusnierzovi)

"Psal jsem min. sprav. Novákovi, že je nemorální a pohoršující, aby s oudce, který dovedl za dob totality spoustu lidí na desítky let do vězení se n eštítí a má tu pdolost a drzost, že své oběti v 90. letech rehabilituje. Trval o 3/4 roku , než ministr Novák ověřoval moji žádost za odvolání s. Klára ze so udnictví."

(Ze soukromého dopisu P. Tunáka Z. Smutkovi. 1995) "Blahoslavení troufalí, neboť oni budou pány světa - prokletí pokorní , neb oni budou ušlapání pod rozeklanými kopyty! Blahoslaveni ti, kteří vládno u železnour ukou, neboť slabí před nimi prchnou!" (A.S.La Vey: Satanská bible. )

Jestliže politickými rozsudky vini soudci Klár a Horváthová se snaží stíhat ty, co je dle skutečnosti označují za podlé zločince, je to tupé aarátč ické chrapounství, nepochopívší, kdo je dnes lovec a kdo zvěř. Ale je tu i - v ědomá či podvědomá síla mytu: že tajemný a mocný stařec z hor, který žije v sk rytu se vrátí v pravý čas, s vojskem už provždy vítězným. A odmění věrné a drz é: Klára a Horvátovou: "Pozice paradoxu naděje je pozicí víry, víry smyslu jis toty založené na vnitřní zkušenosti o cíli, i když ho dosud nebylo dosaženo a neexistuje žádný důkaz, že tomu tak kdy bude...Je možná pouze pro někoho, kdo se ze vší energií zaměruje k cíli a jehož víra není závislá na skutečnosti, zd a se ideál viditelně uskutečnil. tkatéž pro věřící osobnost není porážka důkaz em, který by zeslabil její víru." (E. Fromm: Budete jako bohové.) Vzpomínáte si, jak čtvrt roku před převratem tajtrdlík Fojtík ujišťov al, že KSČ má důvěru lidu a socialismus prokáže svoji převahu nad kapitalismem ? To nebyla jenom lež: ale pravda víry byla nadřazena nad pravdu skutečnosti. A touto pravdou víry se řídí i tajtrdlíci Klár a Horvátová. Jsou od nás, lidí, oddělení nejenom etikou: že místo sebemenší lítosti nad svými vinami se sápou po těch, kteř zpochybňují jejich rudocopé vrchnostenství. Ale i logikou: byl poražen mocenský organismus víry - ale ne víra, jíž slouží dál a domáhají se o dpovídajícího důstojenství, jež jim za to přísluší. Z lediska hodnotového řádu a myšlenkové vazby evropské civilizace jsou Klár a Horvátová ne-lidé. Nebo mé ně-lidé. Kdo s nimi bude jednat jako s plnohodnotnými lidmi bude stále jen vrš it chyby, plynoucí ze základní chybné premisy.

Tito sirotci inkvisice měli za sebou moc okupační armády. Nyní mají z a sebou bezmoc státu. Za šest let stát pořád jednozančně neví, jestli má stíha t vlka, že sežral Karkulku, nebo myslivce, že vlkovi rozpáral břicho. Tak rozp ačitě okolo obou tanečkuje jak nesmělá školačka. Bezmoc státu nezanmená bemoc občanů. Můžeme inkvisitorům Klárovi a Horvátové oplatit svět kafkovských proce sů. Je to v naší moci. Neznámi soudci zasedající na půdách a v prádelnách, bez svědků a obžalob, bez zveřejněných rozsudků a možnosti vězení, a přece drtivě zasahující do života. Jistěže s možností obrany pro obžalované tolik nevyčerp ává, jak vítězné bitvy, které nic nemění, jen uvádějí do pohybu další a další síly řídícího se snu. nikdo nemusíme porušit zákony, narážet na státní moc: tí m vším můžeme procházet jak neutrina. Chce to jen čas, chytrost a houževnatost . opakuji: je to v naší moci.

Když 25. listopadu 89 jsem se z Prahy vrátil do Brna, od tehdejšího g enerálního tajemníka sociální demokracie ing. Dr. B. Nedbálka, oznámil jsem ka marádům: "Obnovili jsme sociálně demokratickou stranu - vyhlásili jsme válku k omunsitům!" "A kolik vás je?" "Pět." Tak to je teda myš, která řvala!" Dnes už ČSSD není řvoucí myší. A stejně tak na dlouho nemusejí být řvoucí myši ti, kt eří chtějí samozřejmost:aby soudili soudci a ne zločinci. Tak jako ve fyzice, biologii, platí i v mocenském boji: dlouho trvá dosáhnout skokové hladiny. Ale po jejím překročení se téměř naráz mění dosavadní zákonitosti. Méně-lidé Klár a Horvátová napáchali příliš mnoho zla, byli příliš drzí: od jisté chvíle bud e možné oslovit lidi, kteří by chtěli spravedlnost, ale ztratili v ní víru a n evědí, jak sami osobně jí přispět.

Ale není nač spěchat. Ještě je možné nechat méně-lidem pocit, že jsou vrchnost, že mají moc, že mohou být tím, čím dosud byli: "Povzbudit lidi, aby byli hříšní a zlomyslní, je nejlepší způsob, jinak je kontrolovat." (Sundrju Suzuki: Zenová mysl.)

Zdeněk Smutek, Brno