--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Morávek Jaromír S.
Název: Venkov a politika
Zdroj: NN Ročník........: 0005/033 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Venkov a politika Jak dál v zemědělství?

Problémy kolektivizace vesnice ve vztahu na likvidaci svobodného rolnické ho a selského stavu začaly působit na venkovskou komunitu již bezprostředně po r. 1948. Sovětský model pronásledování kulaků, který již ve své vlastní zemi zlikvidoval svobodný rolnický stav ve dvacátých letech, začal působit v českýc h zemích od 50tých let tohoto století. Toto relativní zpoždění za vývojem v so větském Rusku sice také bylo dovršeno totálním úspěchem - likvidací svobodných rolníků, avšak český národ v sobě zemědělce nezapřel a v podobě zahrádkářů či chovatelů drobného hospodářského zvířectva v jistém slova smyslu překlenul ná sledky socialistického plánování na vesnici tak jako znárodnění či jiné formy vyvlatnění výrobních prostředků.

Vyvrcheloním kolektivizační mašinerie v Čechách byl nakonec zásah do vlas tníckých práv vlastníků nemovitostí a to tím, že užívací právo bylo povýšeno n ad vlastnické a to bez ohledu na to, že v témže roce tehdejší Federální shromá ždění ratifikovalo Listinu základních práv a svobod.

Vyvlastněním majetku a zásahem do vlastnických práv vlastníků půdy byly n ásilně potlačeny přirozené vývojové tendence a následky zavedeného centrálně p lánovitého socialistického hospodářství, které znamenaly sice "hospodářství na povel" avšak výsledkem byl obrovský ekonomický chaos a ztráta jakékoliv ekono mické motivace, a pracující nemohou být donuceni pracovat ani 3-4 hodiny denně .

Již za hlubokého socialismu se rovíjí právě díky zahumenkářům, zahrádkářů m či chovatelům všeho druhu stínová ekonomika samozásobitelského způsobu, kter á se již tehdy vyznačovala korupcí nebo rozkrádáním "národního majetku". Již z a hlubokého socialismu prábíhala malá privatizace pod zástěrkou spolků i když v tzv. "národní freontě" a rozvíjelo se socialistické melouchaření, rovíjel se trh etínové ekonomiky na kterou se ani nevztahovaly žádné daňové povinnosti, protože daňové zákony nemohly ani takový volný rth připustit.

V zestátněných družstvech či státních statcích čím dál méně byli zaměstná ni původní vlastníci půdy a jejich dědicové. Vedení těchto socialistických záv odů na potraviny se postupně zmocňovali nomenklaturně dosazení vysokoškolští k ádři, připravení budovat velkovýrobní hospodářství často nebývalých gigantický ch rozměrů bez ohledů na tvorbu krajiny a udržení stability krajiny a dalších sociálních vazeb. Svobodné rolníky nahradily námezdně zaměstnaní, velmi často nekvalifikovaní zaměstnanci, zaměstnávali se zde čím více

sociální případy, propuštění vězni, tzv. "odpad měst", kdy právě takovíto přis těhovalci na venkov za prací do socialistických zemědělských závodů, začali ro zvracet jakési "zbytky motivace", kterou měly v krvi ještě původní rolnické po pulace.

Skutečně ekonomické motivy začaly krnět jak na straně zamšěstnavatelů tak na straně zaměstnanců a pokud nějaké přetrvávaly, byly zaměřeny chybně. Nekon trolovaná moc nad "státním" majetkem se začínala čím více stávat bezmocnou, ce ntrální plánování začíná postrádat jakýkoliv logicky důvodný centrální plán a přikázaná víra v socialismus je nevěrohodná. Občanská populace českých zemí čí m dál více dává najevo, že je vlastníkem této země i z historického hlediska a že nesouhlasí s ochromením ekonomiky v závislosti na ekonomice sovětského Rus ka a závodech ve zbrojení s USA. Začíná rozpad a rozklad dřívějších socialisti ckých pseudojistot a tím k rozkladu společnosti.

Tak jako v zemědělství tak v celém národním hospodářství dochází tedy k e konomickému ochromení a lidský faktor selhává v důsledků téměř žádné motivace. Mocenské síly se začínají přeskupovat a proti tomuto ochromení jsou nařízeny reformy na mobilizaci lidského faktoru. Riziko, že takto probuzené síly posílí projevy rozkladu se dalo očekávat a evoluční změny stojí před radikálními řeš eními.

Nomenklaturní asociálové zavádějí přestavbu pomocí mimopolitických faktor ů a uvolňují za relativní ztráty jisté části moci státní majetek k nasycení či uspokojení mas (prý motivace - kuponová privatizace".

Celá operace je vysoce nákladná a nemůže přinést očekávaný výsledek, prot ože pod rouškou rozdání majetku státu všemu lidu této země se staly skutečnými majitelé výrobních prostředků právě nomenklaturní kádry bývalého komunistické ho společenství.

Politická moc rozložená do téměř 90-ti politických stran, obratně založen ých jako maskovací man=vr pro nástup moci ekonomické se jiýž začíná koncentrov at do známých vládních stran a pravice se stává čím více nedůvěryhodnou a upev ňování státního tv rdého centralismu je výsledkem vládního kompromisu ač je vl áda "pravicová".

Vládní garnitura začíná oplývat arogancí moci a protože řada mladších sou druhů sice připravovaných v západních i katolických universitách je u vrcholu moci, začínají se jejich prvky vládnutí proti diktatuře totality stávat neúčin nými, protože jsou to tytéž prvky k jakým byla většina vládních činitelů za to tality vychována.

prvky vládní moci se stále více stávají chaotickými, kontraproduktivními a to proto, že nedošlo k rozvrácení komunistického režimu, ale k jeho moderniz ace a celá řada mocenských postupů je spojitelná s principy teorie totalitaris mu.

Ochromení a rozklad se prohlubuje, protože se začáná stále více a viditel nějši prokazovat, kdo se vlastně majektově nasytil a jaké kotraproduktivní met ody byly kým do hospodářství zavedeny. Ekonomická mafie proniká do státotvorný ch struktur a podílí se na tvorbě legislativy, která legalizuje ohromné daňové úniky. Pravda je ignorována a principy mravní a volní jsou liberalizovány na hranici zločinné společnosti ač s tím většina nesouhlasí. Zákony dekriminalizu jí vzrůstající nezákonnou činnost a lichva a šmelina vládně "trhu". Nomenklaturní komunisté se stávají fabrikanty či velkostatkáři. A majetek v jejich rukou zase nevynáší a v těchto faktikách na očekávané zisky nemá na psotkomunisty zase kdo dělat. Roztříštěný kapitál v důsledku privatizace a tra nsformace se začíná koncentrovat a režiséři velkého fondovského podvodu se uch ylují do zahraničí.

Totální moc produkuje bezmocnost a už je to zase tady, nejprve u poddanýc h, nepřímo ale i u vládců. Jalové pokusy vytloukání klínu klínem překonat tuto bezmocnost vedou opět ke ztrátě moci. Ať se letargie obyvatelstva stává stále výraznější, je stále více patrno, že infuze svobody základních liských práv m á za následek rozkladné jevy, ale co navíc a to postačující, vyvolává do pole protisíly. Prachzvláštní dialektika totalitarismu má své premisy fungující i d nes.

Pokud historická zkušenost odkazovala novou vládnoucí garnituru na fakta "nezničitelnosti lidské přirozenosti" jest spíše pravda v tom českém přísloví: že "starého psa novým kouskům nenaučíš".

Vysvětlit v rámci propracované a světově chápané teorie totalitarismu, že "reálně existující socialismus" zkrachoval lze daleko lépe, protože principy se opakují, než nějakou variantou teorie modernizace komunismu. Vláda moci a t ěch, kteří byli a jsou totalitou vyučení za současného uvolnění končí. Uvolněn í vazeb rozvolněním ekonomiky a majetkovými přeovdy dalo do pohybu síly, které mají šance do budoucnosti a nutně, pokud budou zachovány základní atributy de mokratického státu, vyřadí postkomunistické konzervační metody ze soutěže. Tento vývoj úzce souvisí se snahou udržet vysokou kapitálovou koncentrací soukromého majetku do společností, kde není rozlišena majetková identita, kde stále panuje neadresné kolektivní vlastnictví, které navíc není stvrzeno kval itními cennými papíry. Tento proces se děje navíc zdánlivě spontánně a z vůle nových vlastníků avšak opak je pravdou. Na venkově v českých zemích jde skuteč ně opět o světovou raritu, kdy dochází k modernizace kolchozů a státních statk ů na akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným v rukách modernizova né nomenklatury. Majetková podstata je zákonem vymezenými oprávněnými osobami vmanipulována do těchto společností, bez možných jiných řešení, které ani post komunistické nepřipouští.

počáteční režie se sice zdařila, ale téměř 80% oprávněných osob vložilo n ějakým způsobem svůj majetek do těchto továren na potraviny, kdy naděje na div idendy či vyplacení tohoto majetku, ne-li na rozhodovací ú)čast se vytrácejí v návaznosti na ztrátovost těchto podniků v důsledku záporné rentability a neus tálého snižování jmění podniků na vyrovnání ztrát.

Rizikový faktor se blíží ke konkurzní podstatě takovýchto podniků a opráv něné osoby se brzy nedočkají žádného majetku, resp. ten rozdělený a vrácený bu de navždy prohospodařen. Liberální přístup státu k takto prováděné transformac i v zemědělství je nanejvýš pochybný, ba navíc usvědčující, že vládní garnitu ra si neví s těmito negativními jevy rady a nemá žádná řešení. Jednoduchá řeše ní však nabídly zákony restituční a transformační, avšak státu kupodivu negara ntuje obnovu svobodného rolnického a selského stavu a okresní státní byrokraci e a soudnictví jej v zárodku nepřímo likviduje. Monopolizace a kartelizace zem ědělské prvovýroby v návaznosti na zpracovatelský průmysl je plně v souladu s centralizací státní moci a stát opět rozhoduje téměř o všem a vlastnická a trž ní práva a všechny zdravé principy hospodářské soutěže jsou potlačovány a omez ovány v samém základu.

Na venkově v českých zemích stále více platí, že v praxi užívací právo je více jak vlastnické, ač zákony alibizují opak.

Před kým asi?

Šance venkova sice rostou, ale to jen díky poc tivé a cílevědomé práci skutečn ého selského a romnického stavu živnostníkůş. podpora, která je pro tento stav na vesnici oprávněná se však nedostavuje.

Pokusme se tedy na otázku jaké nástroje bolševismu nejen na venkově zůsta ly, odpovědět hledáním nových odpovědných a s totalitarismem nemajících nic sp olečného osobností, které dokáží omezit moc postkomunistů a socialisitckých me louchářů na takovou mez, aby produktivní síly probuzené majetkovým voláním byl y motivovány právě těmito zdroji mimo stát a jeho kontrolu. Nemůže být dlouho vedle sebe komunismus a volný trh. Tyto premisy se vzájemně vylučují, nebo sna d postkomunismus, který o všem rozhoduje, plně tzh zástupuje? Hledání, kterým postkomunismus prochází, se vrací ke kořenům resp. k pramenům své víry, opět s e to v národě ččeském hemží bolševiky hledajícími nový systém, který by jim za jistil absolutní moc na odživotí nebo alespoň definitivu.

Pokud budou v tomto státě legálně existovat komunistické strany, pokud ne bude navrácen všechen ukradený majetek a našmelený finanční kapitál, pokud čes kým emigrantům nebude navráceno satátní občanství byť za cenu dvojího, pokud s i Čech nebude moci koupit kdekoliv na světě za své a bez devizového ú)čtu maje tek a cizinci naopak, pokud kriminálníci a cizí státní příslušníci mají přístu p k žovnostenským oprávněním a podnikání na území ČR neomezeně, pokud nedodjde k revizi nepotrestaných zločinů komunismu, pokud máme daleko ke skutečnému tr hu a demokracii jako ptakoještěr k vesmírným korábům. Potud budou postkomunist é zřeknuvší se své ideologie podle své potřeby organizovat svůj život prostřed nictvím různých mafií, které se chovají jedou levicově, podruhé spíše pravidov ě, vždy podle jejich potřeby a vhodně k danému okamžiku, v kterém se nachází. Projevovat se skrze politickou stranu se stalo pro bolševiky zbytečným balaste m, protože mafiánské struktury a vazby jsou daleko účinnější a ekonomická moc spojená s korupcí daleko vykonnější.

Ing. Jaromír S. Morávek

předseda OR DEU Znojmo