--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Západní ctitel komunistů
Zdroj: NN Ročník........: 0005/033 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Západní ctitel komunistů V NN č.9/95 jsme psali o vlivových sovětských agentech v souvislosti s odhalen ím Gotta z britského deníku "Guardian". Doposud z toho odhalení nebyly vyvozen y v britském establishmentu žádné důsledky, naopak vlivné levicové kruhy se sn aží celou tuto událost zamlžit.

Na toto téma bylo též vzpomenuto v americkém měsíčníku "Commentary" britským a utorem, známým politologem a spisovatelem Davidem Pryce-Janesem. Zofia Glodows ká toto téma komentuje v následujícím článku.

SOVĚTSKÉ TUBY NA ZÁPADĚ Otevřené sovětské archivy a stále nové memoáry a svědectví bývalých špiónů uka zují, jak nikdy předtím, sovětské vměšování do vnitřních záležitostí jiných ze mí. Ukazuje se, že bylo podstatně větší, než by předpokládali nejdůkladnější p ozorovatelé.

Sovětský svaz se snažil prostřednictvím sponzorování teroristických hnutí, "mí rových ofenzív", stávek a neustálou dezinformací, využívat zápalných bodů v za hraničí, a také usiloval o to, aby vznikaly. Žádné jiné impérium doposud nedok ázalo tak chytře a účinně manipulovat se svými protivníky.

I když jednotlivé sovětské vlády s pobouřením odmítaly veškerá obvinění, přest o, sem a tam, si Západ uvědomoval skutečný stav věcí prostřednictvím sovětskýc h "defektorů".

DOBROVOLNÁ IGNORACE

Tito lidé, již od legendárního Valtera Kryvického a Igora Guzenky, až k bývalé mu hodnostáři OSN Arkadiji Ševčenkovi z dob nedávno minulých, dodali západním výzvědným službám jména zrádců a tzv. vlivových agentů. V případě Guzenky - ši franta na kanadské ambasádě Sovětů - to byla odhalení zcela neobvyklá. Západ m ěl však pouze zájem o "atomové špióny" (konec čtyřicátých let)... Západní informační služby zpravidla dovolily publikovat pouze nevelké množství z těchto odhalení - byla to tendence, jak je nyní zřejmé, velmi škodlivá, a z apříčinila prohloubení ignorace Západu vůči skutečným cílům a úmyslům Sovětské ho svazu.

Existovala však i jiná příčina ignorace Západu, a to široký sortiment, převážn ě dobrovolných, kolaborantů se Sovětským svazem a jejich obdivovatelů, tzv. so udruhů cestovatelů (fellow-travellers). Byli to zpravidla intelektuálové zaují mající exponované pozice v médiích, ve světě umění a na univerzitách. Činnost těchto lidí nemůže být nikdy zcela odhalena, dokonce i nyní, i když jsou otevř eny sovětské archivy.

Aby se očistili od své kolaborantské minulosti, snaží se i nadále představovat Sovětský svaz "vyváženým způsobem".

Od své minulosti se neodvrací a i nadále vlastně kultivují komunistickou ideol ogii. To je jejich poslední služba pro VĚC. Nejnovější londýnská epizoda umožň uje porozumět technice této činnosti.

PRVNÍ ODHALENÍ

Ve Velké Británii celá tato historie začala v roce 1985 útěkem vysokého důstoj níka KGB, Olega Gordijevského. Jeho dlouholetá stáž v Anglii spočívající v inf iltrační činnosti, se ukázala pro britskou rozvědku neocenitelným zdrojem info rmací. V roce 1994, po získání souhlasu vlády, předložil vydavateli (Macmillia n) svou druhou knihu - vzpomínky. Okamžitě se veřejnost dověděla, že ve svých vzpomínkách poukázal na řadu Britů spolupracujících s KGB. "Sunday Times" publ ikoval úvodní seznam těchto lidí. Jak se ukázalo, právě všichni byli odborářsk ými bosy, povšechně známými jako sympatizanti Sovětů.

Ale speciální třídu představoval Michael Foot, dnes již 81-letý, dříve byl 5 l et ministrem z pověření Labor Party a tři roky jejím předsedou. Jeho všeobecně známé sympatie ke komunizmu se staly ve volbách roku 1983 - rozhodujícím čini telem lavinového vítězství paní Thatcherové. Obránce předválečného paktu Hitle r-Stalin podporoval i během studené války vždy sovětský úhel pohledu. Byl rovn ěž stoupencem jednostraného odzbrojení Velké Británie. Archivy KGB ukázaly, že od KGB obdržel 12 výplat po 150 librách. Byla to pravděpodobně podpora pro "T ribunu", krajně levicový týdeník, kterou tehdy redigoval a se kterým je doposu d spjat.

"Tribuna" se specializovala v prosazování argumentů, že sice Sovětský svaz udě lal mnoho zlých věcí, ale to však nevrhá stín na samotnou ideu komunizmu. CHLOUBA GUARDIANU

Odhalení Foota předcházel jiný demaskovací článek v konzervativním týdeníku "S pectator", týkající se jiných, doposud nikým nepodezřívaných agentů KGB. Mezi nimi byl i novinář Richard Gott. Po třicet let pracoval Gott v redakci "Guardi anu" na různých, stále vyšších postech.

Richard Gott, který studoval ve stejné době co autor článku (šedesátá léta) na Oxfordské univerzitě, mu dobře utkvěl v paměti. Gott byl, jak píše Pryce-Jone s, jedním z členů "levicové, vousaté brigády v sandálech bez ponožek", která j e tak nesmrtelně karikována v Orvelově tvorbě.

Ze studentských let strávených na dvou prominentních školách Velké Británie (O xford a Winchester), si Gott, tak jak mnoho jiných z jeho generace (m.j. Clint on), odnesl pohrdání a nechuť k establishmentu, jehož byl vlastně členem. "SERIÓZNÍ LEVICOVÝ LIST"

"Guardian" se pro něj stal vysněným místem uplatnění. Se svým nákladem 300 až 400 tisíc výtisků byl tento list odedávna významnou levicovou publikací. Pod s vým prvotním názvem "Manchester Guardian", představoval však po dlouhou dobu s tarý, slušný, protestantský nonkoformizmus.

Proces ztráty této znamenité reputace byl pozvolný. Začal entuziazmem k Lenin ovi a bolševikům. Potom však, ve třicátých letech v období stalinovské násilné kolektivizace a hladu, který byl uměle bolševiky vytvořen, kdy moskevským kor espondentem byl později známý Malcolm Muggeridge, byl "Guardian" jediným liste m v Anglii, který o těchto zločinech psal šlechetně.

Posledně nalezené dokumenty v sovětských archivech odhalily skutečnost, že Kar el Radek, tehdy odpovědný za celkovou podobu sovětské propagandy, si právě vyh lédl "Manchester Guardian", jako čelní orgán, ve kterém se měly publikovat člá nky podkládané sovětskými orgány. (Byla to, jak nyní již víme, jimi používaná rutinní metoda, a to nejenom v Anglii, ale doslova všude na světě). V šedesátých a sedmdesátých letech, mnoho, dokonce snad všichni autoři "Guardi anu", představovali Sovětský svaz jako zosobnění veškerých cností a nadějí svě ta a Západ jako zdroj všeho zla a úpadku.

Dalším moskevským korespondentem tohoto listu byl nějaký Martin Walker, který se specializoval na srovnávání britského a sovětského stylu života, ve kterém nacházel četná podobenství. Popisoval neslýchané hlouposti o víkendech v Sovět ském svazu. Každá průměrná rodina se měla podle něj tak zvaně vydávat se svým automobilem na venkov na chalupu, "úplně jak v Anglii" - popisoval. Psal to o zemi, kde se lidé tísnili (a tísní) v jedné místnosti a čekali (i nadále čekaj í) čtvrt století na byt a počet aut na hlavu nepřekračoval analogický průměr v zemích subtropické Afriky.

TALENTOVANÝ KOLEGA

Gott se však i v této společnosti lišil. Po šestidenní válce došel k závěru, ž e Izrael je společníkem amerického imperializmu a začal otevřeně podporovat Or ganizaci pro osvobození Palestiny. Dalšími Gottovými hrdinami byli Fidel Castr o a Che Guevara na Kubě a Salvador Allende v Chile. Idealizoval jihoamerická t eroristická hnutí a africké maoisty...

Naštěstí zlatá Gottova éra skončila. Když byl napaden publicisty konzervativní ho "Spectatoru", Gott použil důmyslný druh obrany. Ve skutečnosti se napadení neprotivil a z "Guardianu" odešel. Ale v den svého odchodu napsal článek ve fo rmě otevřeného dopisu svému šéfredaktorovi pod vtipným názvem: "Byl jsem neško dným ctitelem Sovětů" (v angličtině věc spočívala ve slovní hříčce: ctitel Sov ětů, to je "Fellow-Traveller", a mírný znamená "mellow", titulek zněl "I was a Mellow Traveller"). V tomto článku Gott prohlásil, že peníze, které "několikr át" dostal od sovětských orgánů nebyly mzdou za službu, ale...náhradou za výda je na nákladné zahraniční cesty...(doporučované mu těmito orgány), a jeho jedi nou vinou bylo pouze to, že o tom neinformoval svého šéfredaktora. Jak mohlo t akové stupidní vysvětlení napadnout takového zkušeného novináře zůstane navždy jeho tajemstvím. Kromě toho prohlásil (a zde měl snad pravdu), že se jeho náz ory příliš nelišily od názorů jiných západních novinářů v té době. "Byla to velmi komplikovaná doba", tvrdí Gott v dopise svému šéfredaktorovi (j e zábavné jak všichni levičáci, když se nechtějí přiznat k nějakému svinstvu, rádi hovoří o "složité situaci"...) Jak odpověděl šéfredaktor? Cosi napsal, že v odcházejícím spolupracovníkovi ztrácí talentovaného kolegu a že jeho rezign aci přijal s "velmi těžkým srdcem"...

Většina britských komentářů spíše s Gottem sympatizovala než aby ho odsoudila. Zatímco levicoví publicisté Gotta a "Spectator" odsoudili.

POMOCNÍCI ZLOČINCŮ

Jak máme zhodnotit postavu a činnost Richarda Gotta - ptá se publicista "Comme ntary" a tvrdí, že nebyl skutečným špiónem tak jako Kim Philby. Nicméně byl pr o ně, jak i jemu podobní, neobyčejně cenným trumfem. Jeho služby spočívaly zčá sti v psychologické přípravě čtenářů "Guardianu" na ty neustálé politické poch ody a demonstrace, k bouřlivým shromážděním a schůzím, k masovým protestním ak cím a ke stálému vyhrožování pěstí - demokratické vládě.

Jedním slovem - Richard Gott horlivě vykonával příkazy Kremlu, manipulujíce a provokujíce (zdánlivě spontánní) výbuchy společenské nespokojenosti v zemi dal eké od Kremlu. Skutečného zločinu se však Gott dopustil vůči vězňům v Gulagu, jejichž počet v době kdy pobíral svou první mzdu od KGB, byl tak velký, že dop osud se nepodařilo jej přesně zjistit. Oprávněně očekávali pomoc od těch, kteř í byli svobodní, a tito nešťastníci si jistě nedokázali ani představit, že jed en z čelních představitelů redakčního kolektivu světově známého britského list u pokládal za "neškodné" podporovat to samé KGB, které je drželo za ostnatým d rátem.

DVOJÍ MĚŘÍTKO

Každý, kdo kolaboroval s hitlerizmem, tvrdí dále publicista "Commentary", za t o zaplatil svou daň. Takoví lidé jako jsou Martin Heidegger, Bertrand de Jouve nel nebo Paul de Man - nezávisle na svých intelektuálních schopnostech či úspě ších - byli zbytkem intelektuálního světa morálně diskvalifikováni. Přesně to samé jak oni dělal Gott - legalizoval jiný druh masové genocidy. Pravda o Sovětech je již nyní plně známa. A právě ve jménu této pravdy a ve jm énu památek obětí, je absolutně nutné, aby ti, kteří kolaborovali se sovětským i zločinci, byli vzati k odpovědnosti. Tak končí svůj článek publicista "Comme ntary".

Zofia GLODOWSKÁ, GP

Překlad: Jaroslav KROUPA