--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Kulisy a zákulisí OF
Zdroj: NN Ročník........: 0005/034 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet

Pokračování z minulého čísla

Profesor M. Zelený jednou v pozdně polistopadové době napsal: "Pan Klaus je zřejmě génius a věštec, když v Chicagu 1989 již vystupoval jako budoucí minis tr financí ČSSR.

Pan profesor šel sice ještě dál a vyjádřil se o schopnostech dnešního pana premiéra tak, že ministr Klaus by byl na Západě vyhozen již z přípravného kurz u studentů ekonomie, ovšem jeho poněkud pozoruhodná "věštba" o svém budoucím p ostavení ve státní správě v mnohém připomíná podobnou "věštbu" Václava Havla, který se rovněž již poměrně dlouho před listopadem 1989 již považoval za budou cího prezidenta republiky.

V některých z minulých vydání NN jsme zveřejňovali dokumenty Státní bezpečnost i, které popisovaly přípravu, účel a průběh jedné z nejvýznamnějších akcí StB, která měla klíčový význam při realizaci Velkého sametového podvodu, akci zvan é KLÍN. Tento projekt vznikl v roce 1987, kdy CHarta 77

vydala k 10 výročí svého vzniku dokument "Slovo ke spoluobčanům." V něm byla m imo jiné zakotvenena výzva, aby se lidé probudili do svého občanství, aby se k onečně začali zbavovat strachu. Svým způsobem se tímto dokumentem CHarta77 oficiálně začlenila do politické scény. To bylo

důvodem zámyslu vypracovat projekt, který by zmobilizoval agenturní tykadla v celé společnosti ,tedy v

CHartě 77 s cílem rozložit síly opozice. Projekt "Klín" byl rozpracován do všech podrobností a Státní bezpečnost

se jim řídila až do konce listopadu 1989. V minulém čísle bylo popisováno, jak Státní bezpečnost aktivně podporovala rozšiřování dezinformace o zabití studenta Matematicko - fyzikální fakulty VÚT Martina Šmída zabijáckým komandem, které s červenými barety na hlavách bezhla vě bušilo a kopalo do bezbranných studentů na Národní třídě v Praze. Tisková k onference, na které měla být zpráva rozšiřovaná Drahomírou Dražskou dementován a, byla přičíněním StB znemožněna a ta byl dán průchod celonárodním emocem, kt eré vyústily v masová shromáždění a generální stávku.

Nejen StB, ale i druhá strana zdánlivé barikády se horečně snaží o zamlžení faktů provázejících velký sametový podvod. Postoj některých předních představ itelů předlistopadové opozice ke zveřejnění informací pocházejících přímo od j edné z klíčových postav prvního dějství absurdního divadla, které dnes všichni prožíváme, je doslova výmluvný.

Abychom si mohli celou snůšku nejrůznějších informací, desinformací i vyložených nesmyslů a lží přebrat a udělat z ní o trochu více než jen "poloj asno", jak nazval svou knihu popisující vyšetřování událostí 17. listopadu ste jnojmennou komisí, zkusme si roztřídit informace sesbírané z několika více či méně seriózních zdrojů, ze zpráv obou vyšetřovacích komisí, ze zachovaných dok umentů StB a neopomeňme přitom oddělit ztrno od plev ani v Pamětech poručíka Z ifčáka, jak je uveřejnil deník Špígl.

Strach z pravdy o velkém podvodu?

Největší nesouhlas se zveřejněním materiálů předaných poručíkem Zifčákem re dakci jednoho deníku vyslovují manželé Anna Šabatová a Ing.Petr Uhl, kteří nej enže uvedli poručíka Zifčáka do okruhů disidentských špiček, ale nakonec to by li právě oni, kteří měli rozhodující podíl na rozšíření dezinformace o mrtvém studentu na Národní třídě, kterého Zifčák tak věrohodně sehrál. Je zcela nabíl ední, že zde nejde jen o obavu ze zveřejnění materiálu, který by mohl být, jak tomu u StB bývá, proložen desinformacemi nejrůznějšího druhu a tím poškodit p rávo občamna na pravdivé informace, ale zřejmě o obavu, aby z něj nevyšly naje vo skutečnosti, které by báchorkám o spontánním odporu obyvatelstva proti vlád ě jedné strany mohly udělat pořádnou trhlinu ve věrohodnosti a posunout jejich kredit do říše pohádek pro nevidomé a nemyslící.

Náhlá "ztráta paměti"

O svých setkáních se studentem Růžičkou alias skutečným púoručíkem StB Zif čákem vypovídají Petr Uhl s Annou Šabatovou dnes velice střídmě, cudně a větši nou jeho tvrzení

popírají. Někdy úspěšně, někdy vůbec ne. Někdy musí s trapným a provinilým úsm ěvem připustit, že tomu tak či

podobně bylo....."Asi před měsícem...

vzpomíná Petr Uhl, na přesné datum si už nepamatuji, předal jistý přítel, o kterém nechci hovořit,abych mu

nespůsobil potíže v práci," (nikdo jiný to nemůže být než pan major tehdejší FIS Stárek, píše se v Pamětech poručíka Zifčáka) "mé manželce k opii asi 42 stránek textu,

který je psán ve třetí osobě a popisuje pana Zifčáka u Státní bezpečnosti v roce 1989. Všechny události

popsané v tomto textu končí několik týdnů před 17.listopadem. Tou jedinou věcí , která je pravdivá,

je seznámení pana Zifčáka s mou ženou někdy v létě 1989 (skutečné datum setkán í bylo 16. března)

při hlavním soudním líčení v trestní věci paní Marvanové. Dále se v textu popisuje, že se moje manželka měla se Zifčákem sejít v restaur aci Berzojka, že Zifčák chodí k nám do bytu, že se stýká se mnou, se Sašou Von drou a jeho prostředníctvím s Václavem Havlem, tak to všechno jsou výmysly a n ic na tom není pravda. Z textu vyplývá dojem, že

nezávysle hnutí bylo rozděleno na dvě stejně velké části. Jednak vlastní skutečná opozice, jednak nezávisle studentské hnutí, organizova né státní bezpečností, které

mělo sehrávat stejně významnou úlohu jako opozice. O nezávislém studenském hnutí vím, sám jsem vydával zprávu

prostředníctvím VIA. Tato organizace však byla jednou z desítek dalších..."

Pan Uhl se vyjádřil i k dalším částem Pamětí a popírá pravdivost některých údajů, např.

ke třetí schůzce Růžičky s paní Šabatovou a Petrem Uhlem. Na ní se měla projednávat situace v Ostravě mezi

studenty. Růžička byl vyzýván k založení studentského hnutí a ke zpracovávání programového prohlášení.

Na jedné ze schůzek, které se zúčastnil Růžička a student Váňa, se o tomto pro hlášení hovořilo a na dalším schůzce

byl vypracován dokument, posuzován Petrem Uhlem a schválen návrh, vypra ovaný StB. V tomto textu vystupují studenti

Petr Fiala a také studentka pedagogické fakulty Ivana Růžičková... V Pamětech se také hovoří o schůzce s polskými

studenty ze Solidarity. Také o schůzce v restauraci Demínka..."Prý jsem měl po žadovat,aby byl zorganizován

sjezd nezávislých studentů ze socialistických států u nás v Moravě.K tomu účel u jsem měl vydat Fialovi adresy všech

studentských hnutí.Tvrdím,že k žádnému takovému setkání nedošlo...Nikdy jsme ani nejednali s polským studentským hnutím a nikdy jsme n euvažovali o nějakém sjezdu

nezávislých studentských hnutí ze států se střední a Východní Evropy.Nikdy byc h si k projednávání důležitých

záležitostí nesjednával schůzku v nějaké kavárně Demínka." Zifčák mezi disidenty

V březnu 1989 se konalo v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní přelíčen í proti Haně Marvanové a Tomáši Dvořákovi, aktivistům Nezávislého mírovéhom sd ružení.

Vzhledem k tomu, že StB agenturní cestou získala poznatky o "snaze zneužít tohoto přelíčení tzv. antisocialistickými živly", bylo rozhodnuto zorganizovat bezpečnostní opatření k zajištění "veřejného pořádku" a neopovolit narušení p růběhu soudního přelíčení. K realizaci tohoto opatření byl určen i poručík Zif čák. Jeho úkolem bylo zjišťovat případné "negativní jevy" přímo v soudní síni, která byla zaplněna stejně jako chodby a okolí soudní budovy operativními pra covníky StB a kriminální služby, kteří měli obdobné úkoly. Při sledování průbě hu soudního přeličení si poručík Zifčák dělal podrobné zápisky, aby se neodliš oval od ostatních účastníků. Anna Šabatová, manželka Petra Uhla seděla vedle n ěj. Anna Šabatová častokrát zastupovala Petra Uhlůa ve vedení redakce INFOCHU - Informací o CHARTĚ 77 a vykonávala funkci redaktorky VIA - Východoevropské i nformační agentury. V celé republice byli pouze čtyři lidé, kteří pracovali v této agentuře a byli zmocněni předávat oficiální zprávy za opoziční hnutí do s dělovacích prostředků na Západě. Mezi tato média patřily zejména Rádio |Svobod ná Evropa, Rádio Liberty, Hlas Ameriky, BBC, Rádio Vatikán a další. Zatímco sl ožení resdaktorů těchto médií se často z bezpečnostních důvodů obměňovalo, v P raze zůstalo nezměněno po několik let.

Z druhé strany zasedl vedle Zifčáka jeden z členů Helsinského výboru, který se v rozhovoru se Zifčákem zmínil, že JUDr. Marvanovou nemohou zavřít, protož e bude v roce 1990 kandidovat do parlamentu. (Další "jasnovidec, stejně jako V áclav Klaus a Václav Havel, kteří již v roce 1989 hovořili z pozic budoucího m inistra finanncí a budoucího prezidenta republiky.) JUDr. Marvanová se skutečn ě stala poslankyní Federálního shromáždění.

Ještě během souidního jednání si poručík Zifčák s Annou Šabatovou dohodli schůzku na následující den ve vinárně Berjozka Na příkopech v Praze 1. O konta ktu Zifčáka s Annou Šabatovou byl potom sepsán podrobný úřední záznam a vše by lo zaznamenáno ve svodce. Přestože si Zifčák pamatuje všechny data, místa setk ání i důležité hovory mezi ním, Annou Šabatovou a Petrem Uhlem, přestože o vše ch jejich setkáních existují záznamy, Petr Uhl vše absolutně popírá. Doslova t vrdí: "Není pravdou, že bych osobně Růžičku Zifčáka znal. Pokud si pamatuji, n ikdy jsem se s ním nesetkal a nevím o tom, že by byl u nás doma". Později, kdy ž je mu již známo, že jejich setkání figuruje ve svodkách StB, "cudně připoušt í: "Určitě u nás v tom případě nebyl sám, ale popuze v doprovodu nějaké důvěry hodné osoby, nebo s někým z okruhu známých. V každém případě si na něj nevzpom ínám..." Stejně si "nevzpomíná" ani manželka Petra Uhla, dcera brněnského disi denta a bývalého krajského tajemníka KSČ Jaroslava Šabaty. Poručík Zifčák to d nes nazývá odvahou zapřít nos mezi očima. Zifčák Petru Uhlovi a Anně Šabatové dokonce připomíná i dohodnuté heslo a způsob předání desinformační zprávy o "ú mrtí" studenta Martina Šmída na Národní třídě...

Přestože se Anna Šabatová poprvé setkala s poručíkem Zifčákem již v březnu 1989 u soudu s JUDr. Marvanovou, podobně jako Petr Uhl "cudně" přiznává, že s e sice s Ludvíkem Zifčákem - alias studentem Růžičkou setkala, ovšem až krátce před 17. listopadem. Jako vedoucí odboru na ministerstvu Petra Milera již Ann a Šabatová hovoří takto: "...Se jménem Milan Růžička, o kterém vím, že že to b yl příslušník StB Ludvík Zifčák, jsem se setkala krátce před 17. 11. 1989. Byl o to asi dva až tři týdny před tímto datem, kdy jsem s manželem Petrem Uhlem z pracovávala text pro agenturní zprávy VIA."

"Prověřen" za deset minut

O tom, že prověrky příslušníků StB probíhaly všude podle jednotného scénáře a s jedním základním cílem - celou situaci znepřehlednit a co nejvíce aktivníc h odpůrců opozice ponechat ve službách dnešní policie, aby mohli svým staronov ým pánům - soudruhům, stejně jako oni do jiných kabátů, převlečeni do nových u niforem sloužit ve stejném duchu potlačování práv a pohrdání zákony, svědčí i průběh prověrkového pohovoru, jak jej popisuje přímo sám poručík StB Ludvík Zi fčák: "Prověrkové komisi předsedal starý reaktivovaný plukovník SNB. Mračila s e na mne i Petruška Šustrová (v roce 1990 vykonávala funkci náměstka federální ho ministra vnitra Langoše, dalšími náměstky byli v té době Jan Ruml a Arnošt Kohut) Znali jsme se z disentu... Pak v komisi seděl jeden z práskačů, kapitán Ing. Král, který co nevěděl, nepověděl. Dnes si také vysloužil nikoli, jak se zpívá ve známé lidové písničce - prasátko za to... ale funkci šéfa pražské FB IS (Federální bezpečnostní informační služby). Dnes je již v Hradci Králové... Promiňte mi malou odbočku. Každý z prověřovaných před komisí seděl hodinu a p ůl, já jsem vyletěl za deset minut..." (Pozoruhodné!!! Na poručíka Zifčáka měl a prověrková komise připraveno nejméně otázek!!!)

...O čem jste podával hlášení?" vypálila na Zifčáka Petruška Šustrová. "O or ganizacích a disidentech. Mám jmenovat?, otázal se Zifčák celé komise. "NE, NE, NENENENE", protestovala Petruška Šustrová. "Dáme vám vědět," řekla nakonec.

Akce RUDÝ

Jak již bylo dříve uvedeno, první kontaktní osobou z disentu, se kterou přiše l Ludvík Zifčák - Růžička do služebního styku v rámci konspirace, byla Anna Ša batová.

Tato redaktorka VIA později tvrdí, že 16. března sice hovořila u soudu s n ějakým mladíkem, který se jí "hned zdál nějaký podezřelý," ovšem jakékoliv dal ší styky popírá. Ludvík Zifčák ovšem tvrdí něco úplně jiného. O dohodnuté schů zce s Annou Šabatovou Zifčák informuje neprodleně své nadřízené, kteří souhlas í s uskutečněním schůzky a dostává také souhlas k průniku do opozičního seskup ení. Zároveň je mu vytvořena krycí legenda a má se setkání zůčastnit již jako student Milan Růžička. Ke schůzce mezi Zifčákem a Šabatovou tedy došlo 17. bře zna 1989, tedy přesně osm měsíců před "revolucí". Dle slov Ludvíka Zifčáka pan í Šabatová projevila o činnost studenta Růžičky zájem. Dověděla se, že je stud entem Vysoké školy báňské v Ostravě a navíc přispívá svými články z procesů s disidenty do studentského časopisu Kahan. Anna Šabatová se rozhodla Růžičku za pojit do opozičního hnutí nejen studentů z Prahy, ale z celé republiky. Otázal a se ho, zda by se nechtěl nějakým způsobem zapojit do aktivizace studentů na Ostravsku. Růžička jí prý tehdy konkrétně neodpověděl. Neměl zřejmě ještě před stavu, jakým způsobem by se dalo vše zrealizovat. Proto prý se spolu dohodli, že se sejdou opět za čtrnáct dnů, kdy bude v Praze probíhat další soudní přelí čení s disidenty.

Po tomto setkání následovalo obvyklé předání informací nadřízeným důstojník ům StB. Státní bezpečnost viděla v kontaktu Ludvíka Zifčáka s předními disiden skými kruhy zajisté další vítanou příležitost při plnění úkolů akce KLÍN, kter á se již od samého začátku v roce 1987 tak zdárně vyvíjela.

Následovala tedy klasická rutinní práce k legalizaci a výsadku Zifčáka do " nepřátelského" prostředí. Bylo potřeba poručíku Zifčákovi urychleně zhotovit p říslušné doklady. Zpočátku alespoň krycí občanský průkaz (KOP), kzterý měl zam ezit riziku jeho dekonspirace, například při jeho perlustraci příslušníky VB v e společnosti paní Šabatové nebo jiného z disidentů. Dále se začala připravova t legenda o studiu Růžičky na Vysoké škole báňské v Ostravě. Jelikož již školn í rok běžel, nebylo možné zajistit takové doklady o studiu na VŠB ihned. Bylo rozhodnuto "začít studium" až na podzim 1989. K tomuto účelu byly postupně sou střeďovány dokumenty zajišťující možnost poslat přihlášku ke studiu na VŠB do Ostravy.

Po zpracování MEMORANDA (kompletní dokumentační mateiál - legenda) o Zifčák ovi alias Růžičkovi byl založen spis RUDÝ (zřejmě až za ušima a neblednoucí, o čemž svědčí i jeho účast na ustavujícím sjezdu Štěpánovy zbrusu nové komunofa šistické strany v Kladně) č. 47734. Tento spis byl v prosinci 1989 skartován. K legalizaci Zifčáka jako studenta VŠB v Ostravě bylo třeba základních školníc h vysvědčení.

Co ví bývalý primátor Hořčík?

StB se proto obrátila nikoli na kovářička, ale přímo na kováře. Mouřenínem p ro tuto práci se stal dle pamětí Zifčáka Paedr. Josef Hájek, tehdejší náměstek primátora hlavního města Prahy. Svůj podíl na získání potřebných "vysvědčení" pro Zifčáka vysvětluje zhruba takto: "Jednou mne na radnici navštívil neznámý muž v civilu. Sice se mi představil, ale dnes si jeho jméno již nepamatuji. P ředstavil se mi jako příslušník StB a sdělil mi, že potřebuje nějaké dokumenty , aby se jistý mladík dostal na Vysokou školu báňskou v Osatravě. Působilo to, že je to skutečně o člověka od nich... Určitě by to bylo důvodem, abych jej v yhnal, ale prohlásil se jako člověk plukovníka Bytčánka. Vyprávěl mi, že mezi studenty se snaží dostat západní agentury a že naše kontrarozvědka musí studen ty chránit. Zdůraznil, že to je pouze na dočasnou, přísně vymezenou dobu... Ne věřil jsem mu a proto jsem si vše u plukovníka Bytčánka ověřil. Řekl mi, že je vše v pořádku a že je to projednáno i s primátorem Hořčíkem... Šlo mu zejména o vysvědčení o absolvování průmyslovky... Bylo to tak přesvědčivé, že po rozh ovoru s Bytčánkem jsem nabyl dojmu, že je vše dohodnuté i s primátorem a rozho dl jsem se jeho přání splnit..."

Primátor Hořčík později jakoukoliv účast na vystavení vysvědčení Ludvíku Zi fčákovi rozhodně popírá...

Stejně tak jakoukoliv účast na výsadku Zifčáka mezi disidenty popírá i gen erál Lorenc. Tvrdí, že se o "divadle" na Národní tídě, které Zifčák - Růžička v roli Martina Šmída sehrál, dověděl až z denního tisku. Zavolal si prý Vykypě la, Chovance a další funkcionáře z pražské správy, zda mají nějaké informace o organizování něčeho takového. Nikdo nic nevěděl... No comment!!! "O legalizaci Zifčáka nic nevím, nic jsem neschvaloval", tvrdí Lorenc. Genrál "nic nevěděl" zatímco akce RUDÝ intenzivně pokračovala. Bylo zpra cováno MEMORANDUM Růžičky a návrh na jeho legalizaci v nepřátelském prostředí. Bylo potřeba jej do nástupu na VŠB vhodně zaměstnat a zajistit jemu vhodné tr valé bydliště, aby nedošlo k dekonspiraci. Aby jeho zaměstnání bylo ve vhodném vztahu s budoucím "studiem", začal pracovat jako technik v podniku Výstavba k amenouhelných dolů v Kladně (VKD). Zde máme vedle Bruntálu a Ostravy další měs to, ve kterém dnes existuje silné centrum komunistického revanšismu, zde se ta ké konal ustavující sjezd SČK.

Zifčák s Růžičkou v jednom domě

Při volbě vhodného trvalého bydliště Zifčáka se dlouho rozhodovalo, zda se má použít konspirativního bytu (KB), nebo jiného ubytování. Vycházelo se z fak tu, že Růžička měl trvalé bydliště na Moravě.

Při hledání vhodného řešení jak Růžičku ubytovat, se analyzovala všechna p ro a proti. Při alternativě trvalého bydliště v konspiračním bytě hrozila deko nspirace jeho osoby ze strany některých příslušníků StB v místě konspirativníh o bytu.

Další nevýhodou v tomto případě bylo, že do celé akce by musela být zainte resována další osoba - náčelník StB okresu, kde by se konspirativní byt nacház el. V případě Zifčákovy legalizace byl ovšem kladen důraz na nutnost bydliště Zifčáka v prostředí, které důvěrně zná a kde je zajištěna přehlednost pro zjiš tění pohybu podezřelých osob.

Později bylo zjištěno, že Zifčákova rodina vlastní opuštěný malý domek, kt erý sousedí s jejich domem. Tohle místo bylo ideálním "trvalým bydlištěm" pro studenta Růžičku. Jediným sporným bodem zde byla možnost určité opatrnosti opo zice ve styku se studentem - disidentem - sousedem poručíka StB Zifčáka, ovšem v opačném případě zde byla obrovská možnost k manévrování. V konečné fázi byl o tedy rozhodnuto o "trvalém bydlišti" v obci Valšov, číslo popisné 5. Zifčák měl za úkol zařídit u poštovního úřadu ve Valšově, aby dopisy přicházející na adresu studenta Růžičky pošta doručovala na adrřesu Valšov 6, kde skutečně byd lel.

Vysvětlení je jednoduché, není v něm tedy žádná záhada, kterou Bartůška v e své knize Polojasno předstírá jako nevysvětlenou. Růžička měl sice v občansk ém průkazu vyznačeno trvalé bydliště Valšov 6, ale vzhledem k tomu, že v tak m alé obci se všichni lidé navzájem znají a jen ztěží by se dala udržet legenda trvalého bydliště, zde "bydlel" jen přechodně. Tak to také bylo prezentováno n a poštovním úřadě ve Valšově a odůvodněno tím, že student Růžička zde má přech odné bydliště a přebývá zde jen velmi zřídka. Z tohoto důvodu "požádal Růžička svého známého Zifčáka" o příjem veškeré korespondence. Z této skutečnosti tak é vznikla pozdější představa, že student Růžička bydlel ve stejném domě s poru číkem Zifčákem.

Je zcela pochopitelné a nesporné, že celou agendu související se zpraccov áním MEMORANDA kolem legalizace Zifčáka nemohl zpracovávat sám a navíc zřejmě neměl ani zkušenosti s vedením operativní práce, neboť přišel k StB rovnou od pohotovostního pluku VB, kde vykonával do nástupu k StB velitelskou funkci. Vedením odboru bylo rozhodnuto, že řídícím důstojníkem "studenta Růžičky" bude kapitán Mareček, starší referent - specialista zpravodajského oddělení, ve kterém Zifčák působil.

Po čtrnácti dnech se Zifčák - Růžička objevil u dalšího soudního jednání t ak, jak to bylo s paní Annou Šabatovou dohodnuto. Tehdy se ovšem paní Šabatová nedostavila. Setkal se tam ovšem s jednou její přítelkyní, která jej rovněž z nala z účasti na soudu s Hanou Marvanovou 16. 3. 1989. Tato přítelkyně předala Zifčákovi vzkaz, že se s Annou Šabatovou sejdou následujícího dne v 19 hodin v jedné z pražských restaurací.

Pokračování příště

Marek KOŘÍNEK