--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mašita Karel
Název: Vlastizrada je horší než vražda
Zdroj: NN Ročník........: 0005/035 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vlastizrada je horší než vražda Laik se diví a odborník žasně. Nad tím, co všechno je možné v českém "demokr atickém a právním státě". Státě, kde rozsáhlá majetková kriminalita a korupce beztrestně kvete přímo do vládních kruhů. Kde se miliardoví daňoví podvodníci zčásti vzájemně vyvražďují a zčásti úspěšně lobbují při vzniku daňových zákonů . Kde ministr spravedlnosti ignoruje svoji zákonnou povinnost soudně očistit d esítky tisíc osob a kde naopak jsou stále na svobodě evidentní vlastizrádci z dosud všeovládající chobotnice KSČ. Inu, pro tyto morálně nejzrůdnější funkcio náře bývalého ÚV KSČ a jejich fízlovské slouhy zákony zřejmě stále neplatí. A to i přesto, že to byli právě oni, kdo zavinil celostátní katastrofu v aktivní pomoci vojskům bývalé Varšavské smlouvy při jejich vpádu do Československa v roce 1968, a že pro jejich postih trestní právo mluvilo a mluví dostatečně sro zumitelnou řečí, podle níž měli být už dávno odsouzeni, ne-li popraveni. Ačkoli snah o jejich potrestání bylo už několik, stále jakoby chyběla politi cká vůle těmito záležitostmi se vůbec zabývat; tím byla také zmrazena možnost řádného vyšetřování a vznesení konkrétních obvinění dle trestně právních norem . Už po invazi v roce 1968 sice Hlavní vojenská prokuratura (HVP) generální pr okuratury ČSSR zahájíla trestní stíhání "ve věci" vlastizrady, ale později "no rmalizátory" dosazený vojenský prokurátor Zbyněk Kiesewetter ho ihned zastavil . Poté až v roce 1991 vznikl při federálním ministerstvu vnitra Úřad pro dokum entaci a vyšetřování zločinů StB, který řídil Jiří Šetina. Po jeho jmenování g enerálním prokurátorem ČR na podzim roku 1992 převzal řízení úřadu Ladislav Bl ažek a Šetina v rámci GP ČR založil Koordinační centrum pro dokumentaci a vyše třování násilí proti českému národu, které vedl Jaromír Klimecký. V červenci 1 993 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR přijat zákon č. 198/1993 Sb. o pro tiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který v ş 5 zrušil pr omlčení komunistických zločinů. Protože ale Klimeckého úřad vykazoval jen mini mální činnost, počátkem roku 1994 byl zrušen a místo něj vzniklo Středisko pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu, jehož šéfem se stal poslane c bývalého Federálního shromáždění a autor zákona o době nesvobody Bohuslav Bl ažek. Ani jeho úřad však ještě neměl pravomoci vyšetřovatelů - ty až letos zís kal Úřad pro dokumentaci a vyšetřováni zločinů komunismu (ÚDV) při českém mini sterstvu vnitra, jehož ředitelem byl jmenován místopředeseda KDS Václav Benda. O zločinnech Milouše Jakeše, Karla Hoffmanna, Jozefa Lenárta, Jana Pillera, Zbyňka Sojáka a jejich komunisticko estébáckých kompliců toho bylo napsáno už tolik, včetně smutně známého "Poučení z krízových let", že by to vydalo na sam ostanou knihovnu. Přesto když ÚDV před pár dny vůči nim konečně zahajíl trestn í stíhání pro trestný čin vlastizrady, okamžitě se strhla nesouhlasná bouře ja k od kolegů těchto lumpů ve stále legálních příbuzných stranách, tak z jejich vlivových agentur v různých denících a časopisech. Všichni tito "obhájci" komu nistického bezpráví najednou požadují striktně právní přístup a zejména místop ředseda KSČM Zdeněk Klanica a ještě v roce 1989 střílením do lidí hrozící Miro slav Štěpán všechno označují ze pouhý akt politické msty a za předvolební agit aci současných především vládních stran. Navíc v rozporu s nálezem českého Úst avního soudu z konce roku 1993 o správnosti nepromlčení komunistických zločinů požadují uznání jejich promlčení anebo aspoň nutnost prezidentské amnestie. Sprostota takových hlasů je prostě zřejmě nekonečná. A to zvlášť když jaksi "zapomínají", že už trestní zákon č. 140/1961 Sb. z roku 1961 o vlastizradě v ş 91 doslova říkal, že: "Československý občan, který ve spojení s cizí mocí ne bo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodni ctví nebo sabotáže, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let n ebo trestem smrti." (Zatím jediní vlastizrádci z roku 1968, kteří v sobě měli trochu osobní cti a sami se takto potrestali, byli Antonín Kapek a na Slovensk u Viliam Šaľgovič.) Tento zákon po sérii novel platí dosud a "vlastizrada" je v něm dál trestná dle ş 91, ovšem s tím rozdílem, že namísto "československého občana" hovoří o "občanu České republiky" a že "trest smrti" byl nahrazen "vý jimečným trestem", tedy až doživotím. Při známé tvrdosti komunistcké justice j e téměř jisté, že kdyby ihned po nástupu do funkce na HVP Kiesewetter trestní stíhání nazastavil, Jakeš & spol. by byli odsouzeni k trestu smrti, zatímco te ď už to možné není. (Mimochodem: Kiesewetter byl na HVP dosazený v hodnosti po dplukovníka, krátce na to byl povýšen na plukovníka, potom zastával funkci taj emníka Národního výboru hlavního města Prahy a nyní působí coby advokát.) Poku d ale "obhájci" nyní obviněných vlastizrádců přesto poukazují na problematiku jejich úmyslného zavinění (oni sami přece stále tvrdí, že postupovali jen "v z ájmu lidu"), je nutno uvědomit si, že a) žádný z těchto obviněných nezastával státnickou funkci: těch se zmocnili až následně, a b) že ş 4 trestního zákona zřetelně definuje úmyslné zavinění i tím, že pachatel "věděl, že svým jednáním může porušit zájem, který trestní zákon chrání," - laicky řečeno, že o trestn osti vlastizrady věděl a přesto ji ignoroval.

Jinou otázkou ovšem je nynější tolerance české "nezávislé" justice hlavně vů či nejhorším komunistickým zločincůcm - viz např. podmíněný trest pro bývalého vnitráckého generála Cardu. I když v jeho případě soudy postupovaly v "soulad u se zákonem" (ovšem při totální ignoraci obecných zásad morálky a slušnosti), teď už tak směšný trest uložit nemohou. Už proto ne, že i kdyby ve své "humán nosti" chtěly uložit trest nižší než stanovuje ş 91 tr. zákona, musejí se řídi t ş 40 téhož zákona, který obecně říká, že toto snížení možné je, avšak jeho o dst. 3 to upřesňuje tak, že: "Při snížení trestu odnětí svobody nelze uložit t rest pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň d vanáct let," tedy že míň než pět let nepodmíněně tito obvinění nemůžou dostat. Tohle velmi dobře vědí právě jejich "obhájci" a proto takový povyk - aby k žá dnému soudu vůbec nedošlo.

K další námitce, že tyto obviněné už nelze stíhat, neboť v době jejich trest né činnosti platil právní řád odlišný od současného trestního práva, který ve vlastizradě mluví o "československém občanu", stačí poukázat na článek 1, odst . 2 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, který jasně říká, že tam, kde právní řád bývalé ČSFR (ČSSR) hovořil o českosl ovenském státním občanství, "rozumí se tím státní občanství České republiky." Ostatně, stíhaní jsou jen ti z nich, kteří jsou nyní občany ČR, ačkoli na inva zi v roce 1968 a na následné "normalizaci" měli zásadní podíl kromě Husáka tak é další Slováci Vasiľ Bilak, Bohuslav Chňoupek, Emil Rigo a desítky dalších; t akový Štěpán ve srovnánání s nimi byl sice velmi snaživý, ale přece jen pouhý "čarodějův učeň".

Také v amnestiích prezidentů bývalé ČSSR, později ČSFR a nyní už jen ČR je v še zcela prosté. Od roku 1968, kdy k vlastizradě došlo, jich bylo vyhlášeno ce lkem 10 a ta první, kterou vyhlásil Ludvík Svoboda 31. května 1969, se týkala jen bývalého ş 109, odst. 1 a 2 trestního zákona o nedovoleném opuštění republ iky, tedy emigrantů. Další vyhlásil Svoboda 23. února 1973, byla velmi omezená a netýkala se žádných závažných trestných činů. To samé rozhodla amnestie pře dsedy vlády ČSSR Lubomíra Štrougala z 8. května 1975, kdy Svoboda už a Gustáv Husák ještě nebyl prezidentem. Ani Husákovy amnestie z 8. května 1980, z 8. kv ětna 1985, z 27. října 1988 a z 8. prosince 1989, kdy už s prezidentováním sko nčil, vlastizrádcům nic nepromíjí. Amnestie Václava Havla z 1. ledna 1990, ze 16. února 1990 a z 3. února 1993 také nemluví tom, že s nimi smějí počítat kom unističtí vlastizrádci a kolaboranti. Téměř všechny tyto amnestie jen obsahuji příkazy generálním prokurátorům a ministrům spravedlnosti a obrany předložit prezidentovi všechny případy odsouzených mužů nad 60, resp. 65 let, žen nebo m užů, kteří sami pečují o děti do 15 let, těhotných žen a žen nad 55, resp. 60 let. Což řečí práva znamená, že nynější prezident Havel jen smí taková odsouze ní omilostnit, nikoli že je omilostnit musí.

Mnohem zásadější problém je zde ovšem ukryt v trvající silné provázanosti os obních vazeb špiček bývalého ÚV KSČ s nynější tuzemskou ekonomikou. Málokdo dn es už totiž ví, že např. Zbyněk Soják byl řadu let vedoucím ekonomického odděl ení ÚV KSČ, tedy člověkem, který dle Kádrových pořádků komunistického aparátu rozhodoval o jmenování komunistických ekonomických ministrů, generálních ředit elů, jejich náměstků, ředitelů odborů a další pavučiny vedoucích pracovníků ce lé československé ekonomiky. Většina těchto nomenklaturních kádrů na svých pův odních pozicích zůstává dosud a není žádným tajemstvím, že ekonomice často i z jevně záměrně silně škodí. Hlavně hrozba rozkrytí této mafiánské sítě "nepostr adatelných odborníků" je to, z čeho mají tito "odborníci" panickou hrůzu - a p ředevším kvůli tomu ten počáteční rámus kolem trestního vyšetřování vlastizrád ců a nynější plíživé ticho okolo nich.

A právě jen vinou této trvající nomenklaturní provázanosti nejen do české ek onomiky, ale zároveň do orgánů ministerstva vnitra a zejména do justice dosud žádný z obviněných vlastizrádců nebyl ani vzat do vyšetřovací vazby. A to i př esto, že ş 67 písm. a) a b) trestního řádu jejich vzetí do vazby umožňuje, neb oť a) jim nesporně hrozí vysoké a nepodmíněné tresty, a b) nikdo nemůže pochyb ovat o tom, že se ve svých výpovědích domlouvali a budou domlouvat, čímž samoz řejmě ovlivňují výsledky svého trestního stíhání. Navíc přísně právně vzato je vlastizrada horší než vražda, poněvadž za ní ş 219, odst. 1 trestního zákona určuje trest odnětí svobody na deset až patnáct let, a až odst. 2 hovoří o ste jných sazbách jako u vlastizrady.

(Mimochodem: platný trestní řád v şş 43 - 49 hovoří také o právech poškozený ch vůči pachatelům trestné činnosti. Snad už není pochyb o tom, že poškozených je v tomto případě několik miliónů českých občanů, a to i v zahraničí. Ti vši chni mají právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, zúčast nit se hlavního líčení a veřejného jednání o odvolání a před skončením řízení se k věci vyjádřit. A zároveň smějí navrhnout soudu, aby uložil obžalovaným po vinnost uhradit jejich trestnou činností vzniklou škodu. To vše do okamžiku, n ež soud zahájí dokazování. Využije někdo této zákonné možnosti?)

Karel Mašita