--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Týbl Stanislav
Název: Události a komentáře
Zdroj: NN Ročník........: 0005/035 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Události a komentáře... Přečetl jsem si, co řekl premiér Václav Klaus ve Svinných Ladech na Šumavě, kd yž se dozvěděl, že plánovaná vládní ekologicko- cyklistická vyjížďka má být pě tikilometrová: "Když jsem zjistil, že chtějí, abychom ujeli jenom pár kilometr ů s kopce, tak jsem řekl, že to nestojí ani za to, abychom se převlékali do CY KLISTICKÉHO." A řekl jsem si, že musí být ohromně nevděčné stát se ministrem v Klausově vládě, když si kvůli půlhodině v sedle musíte zakoupit cyklistický d res s těmi těsnými, elastickými krátkými kalhotami a tretry a snad i helmu. Pa k jsem viděl fotografii Klause v "cyklistickém", a uklidnil jsem se: sice si p rosadil trať patnáctikilometrovou, ale měl na sobě bílé tenisky, úplně normáln í tmavé trenýrky a bílé triko s jakýmsi potiskem na prsou. Brýle měl, ale helm u ne. Takže přece jenom nemáme vládu tak úplně snobskou... Že Václav Klaus doj el jako první, nemusím snad ani psát, to musí být každému jasné. Ovšem na fakt , že Klaus byl těsně následován Ivanem Pilipem, na to si myslím budeme muset z vykat, tuším to bude frekventovaná formulace. Mrzí mne jen, že jsem nebyl očit ým svědkem u cílové pásky, takže nemohu - ač bych tak chtěl - podezírat minist ra školství a skorospolustraníka Václava Klause, že premiéra nechal vyhrát. Ta k jako tak však musel dostat ministr školství od premiéra červenou hvězdičku ( na rozdíl od nedávného černého puntíku pro ministra dopravy Stráského kvůli že lezničářům), protože avízovaná stávka učitelů nebude! Ministr vnitra Jan Ruml (z role opilce ve hře prezidenta Václava Havla se adaptoval velice dobře) v cí li prohlásil: "Jeli jsme ostře, riskovali jsme, ale chovali jsme se k sobě kor ektně i za cenu ztráty pozice." Z čehož vyplývá, že koaliční ministři se proza tím nefackují, (nápadné, či podezřelé ovšem je, že takový předseda Občanské de mokratické aliance a místopředseda vlády raději běžel - to aby nebyl ve "fyzic kém kontaktu"?). Takže jsme u facek, kde jsem chtěl být...
KOHO FACKA ZABIJE
aneb
ZEMAN SMĚŠNĚ PRUDÉRNÍ
Komedie se nevyhýbají ani straně důstojného Miloše Zemana. Tato se odehrála v sobotu l9. srpna na jednom z mnoha setkání občanů se stranou demonstrující vít ězné tažení volebními preferencemi - v severočeských Podsedicích u Litoměřic. Pětapadesátiletý poslanec české sněmovny, člen rozpočtového výboru Jozef Wagne r tam před desítkami svědků otevřenou dlaní udeřil svého stranického nadřízené ho, místopředsedu ČSSD a taktéž poslance, o osm let staršího Václava Grulicha. Jinak řečeno - vlepil mu facku. (Lidovým novinám to okamžitě a tajně po telef onu pošeptal "vysoce postavený člen ČSSD, který si z obavy před reakcí poslanc e Wagnera nepřál být jmenován" - a skandál byl "venku"...)
Prosáklo k veřejnosti, že k incidentu došlo proto, že místopředseda ČSSD se mě l plést do toho, zda severočeské regionálního sdružení ČSSD má nebo nemá zvoli t poslance Wagnera severočeským volebním leadrem. Všechny noviny byly nafouklé ostrým odsouzením ze strany čelných funkcionářů této strany. Miloš Zeman už v pondělí až z Bratislavy od hrobu Alexandra Dubčeka zvolal: "Rozhodně si nemys lím, že jakékoli názorové spory lze řešit fackováním, a mohu ubezpečit, že z t oho po projednání v příslušných orgánech naší strany vyvodíme příslušné závěry !"
Další (nezfackovaný) místopředseda ČSSD Karel Machovec, ač odborník přes zeměd ělství, přesto fundovaně zafušoval do jiného oboru: "Jestliže se začneme facko vat za poněkud odlišné názory, tak to nemá s politikou co dělat. Wagner by měl pochopit, že po tomto incidentu nemá v ČSSD co dělat. A není vyloučeno, že dn ešní politické grémium ČSSD ho vyzve k odchodu ze strany!" Zfackovaný Grulich si zafilozofoval: "Cholerici do politiky nepatří!"
Mladý radikál, toho času předseda poslaneckého klubu ČSSD Stanislav Gross byl konsternován: "Je to šokující, podobné prostředky do společnosti slušných lidí nepatří, v každém případě došlo k poškození dobrého jména sociální demokracie . Pokud by pan Wagner stranu opustil a zároveň se vzdal poslaneckého mandátu, prokázal by, že dokáže ze svých chyb vyvodit ostré závěry. Bylo by to gesto, k teré by bylo hodno výrazného ocenění."
K pokřiku se přidal i svědek fackovací scény, starosta Podsedlic, jinak člen ú středního výboru ČSSD Robert Kopecký: "Člověk, který se nedokáže ovládat, nemá právo v severních Čechách dělat lídra a neměl by mít co dělat ani v předsedni ctvu strany. Něco takového prostě nelze tolerovat." A jihočeská organizace ČSS D iniciativně rozhodla, že na předvolební mítinky nebude zvát pro jistotu ani Wagnera, ani Grulicha, neboť: "Jejich účast je po onom incidentu NEŽÁDOUCÍ!" TAKHLE ZATOČÍME I S PŘÍPADNÝM MINISTREM!
Před úterním zasedáním politického grémia ČSSD Jozef Wagner řekl: "O všem rozh odne strana. Strana nemůže před komplexním zhodnocením věci kohokoliv tak lehc e odepsat. Pokud to učiní, rád z ní odejdu, byť bych musel odejít i z politiky . Chtěl bych, aby celou věc posoudil předseda Zeman a předsednictvo strany a o bjektivně rozhodli tak, abychom oba dva nesli patřičný díl odpovědnosti." Přes to ono grémium, složené z předsedy, místopředsedů a šéfa poslaneckého klubu, v yzvalo Wagnera, aby stranu a její poslanecký klub opustil!!!
Zeman z tohoto rozhodnutí chtěl okamžitě získat pro svou stranu plusové body: "Poslanec Wagner je velice pracovitý člověk, byl našemu poslaneckému klubu pří nosem. Došlo ale k tak vážnému porušení politické etiky, že bylo povinností z toho vyvodit důsledky. Tento krok naznačuje působení vnitrostranického mechani smu, který v případě chyby člena nebo funkcionáře zajistí okamžité a efektivní sankce. Je to demonstrací odvahy odvolat v případě chyby například i případné ho sociálně demokratického ministra..."
Poslanec Wagner si pak smutně ulevil: "Podle stanov strany má každý člen právo být přítomen, když se jedná o něm. Nebyl jsem pozván, postup politického grém ia je v rozporu se stanovami. Důležitá bude reakce stranické veřejnosti a nejs em si zcela jist, zda bude sdílet názor grémia."
FACKA POD DROBNOHLEDEM
Jak vlastně k rozepři došlo? Podle místopředsedy Machovce Wagner vyčetl Grulic hovi, že se zúčastňuje jednání, kde se má rozhodnout o tom, zda Wagner má být severočeským lídrem. Grulich měl namítnout, že Wagnerovi do toho nic není. Wag ner začal nadávat a poté Grulicha napadl fyzicky.
Zfackovaný Grulich tvrdil: "Nejdříve jsem byl slovně napaden nevybíravými výra zy. Konstatoval jsem, že Wagner nejspíš hovoří o sobě. Pootočil jsem se k odch odu. Využil toho, že jsem se nedíval, a dal mi ránu pěstí do pravé čelisti. Po ráně jsem zakopl o stoličku a uhodil se do hlavy." Později připojil podrobnos t: "Dostalo se mi několika nadávek a výhrůžek, že dostanu - já už nevím, jestl i do zubů nebo do huby..."
Wagner incident popsal takto: "Pan Grulich mě oslovil při sobotním mítinku a z ačal mi nadávat slovy, která nepoužívám a která nelze opakovat. V některých si tuacích přestáváme být profesionálními politiky a jsme pouze lidmi. Když nás n ěkdo urazí, chováme se tak, abychom se nenechali urážet. Lituji toho, co se st alo, ale jsem pevně přesvědčen, že to byla nutná obrana a že jsem byl v právu. V žádném případě jsem nejednal v afektu."
A proč k rozepři došlo? Podle Grulicha "šlo o politicko-osobní záležitosti." W agner to víceméně potvrzuje: "S Grulichem máme starý spor - on nemá rád konkur enci. To, co se stalo, je vyústěním dlouhodobého sporu s někým, kdo mě velmi d louho nemá rád."
BOLESTIVÁ DŮVĚRYHODNOST
Z fackovací sociálnědemokratické historky vyplývá jedna obecná, smutná pravda. Naši politici, lhostejno zda z velké či nicotné strany se berou příliš vážně, nemají smysl pro humor - pouze pro jízlivosti - na adresu druhých. A v tom se bohužel Zeman od Klause neliší: čím více volebních preferencí, tím větší vážn ost a nedotknutelnost... (Zeman: "Právě to, že jsme podle srpnového výzkumu je n dvě procenta za ODS, vede sociální demokracii ke snaze neztratit přízeň voli čů a proto v zájmu své důvěryhodnosti dělá i podobná bolestivá opatření.") Facka k životu patří - a patří (třeba okrajově a jako kolorit) i do politiky, neb i politika je život. Facky padají nejen ve vesnici Podsedlice, ale i v pra starém anglickém parlamentu - a poslanci se za ně neexkomunikují. Facka, říká se, nikoho ještě nezabila.
(Miloše Zemana nepochybně sdělovací prostředky "hecovaly". Namátkou uvádím: "P ředstavme si, že by Miroslav Macek na mítinku Klause vlepil facku výkonnému př edsedovi ODS Novákovi" ... "O zvláštních poměrech ve straně, která chce pod he slem "lidskost proti sobectví" vyhrát příští volby, svědčí extempore žlučovité ho mužíka" ... "Wagnerovo počínání může být hodnoceno i jako trestný čin - úto k na veřejného činitele. Pokud na Wagnera nepodá trestní oznámení rovnou Gluli ch, může ho státní zástupce stíhat i na podnět kteréhokoliv občana, který inci dent viděl..." Taky na ně teď Zeman vše svádí:"Samozřejmě chápu naše média a n echci jim nic vyčítat, byla tak trochu okurková sezóna, a toto vděčné téma umo žňuje o sociální demokracii psát..." Ovšem pak pouze napodobuje Klause a jeho známý nevztah ke sdělovacím prostředkům - jeho formulace je toliko něžnější... )
Z FACKY VELBLOUD
Skutečně nechutný v celé záležitosti je onen tajemný, potměšilý "práskač" - in formátor Lidových novin, onen nejmenovaný vysoce postavený člen ČSSD, který af éru úmyslně, ale ANONYMNĚ vyvolal. A přinejmenším podivný je i vývoj "zranění" poslance Grulicha. Ten se totiž ještě tři dny po incidentu pochechtával (zřej mě celý šťastný, že Wagnera vyprovokoval): "Dal mi pěstí - i když v jeho přípa dě spíš PĚSTIČKOU...", zatímco za další dva dny se už nechal natočit televizí v nemocnici, aby každému bylo jasné, že musel vyhledat lékařskou pomoc, a v mo litanovém krunýři kolem krku tragicky pronášel: "Bolí to při chůzi se schodů č i vystupování z tramvaje. Po všech těch prohlídkách a rentgenech zjistili, že došlo k určité změně mezi obratly." A redaktory nechá říkat tyto senzační věty : "V případě, že by se jeho zdravotní stav zhoršil, hrozí mu údajně ochrnutí č ásti páteře."
(Pokud část Lidového domu chtěla využít prchlivosti poslance Wagnera k jeho od stranění, najednou se světu kupř. oznamuje, že Wagner je "vztekloun, ve kterém dřímá malý Napoleon", ukazuje se jenom, že proklamovaná přímočarost sociální demokracie stojí na křivolakých základech.)
VZPOURA NA LODI "ZEMAN"?
Ve čtvrtek vešlo ve známost, že se za Wagnera postavila okresní organizace ČSS D v Teplicích: pro ni je kandidátem na lídra pořád jedině on. Nakonec se za Wa gnera postavilo šest z deseti severočeských okresních výborů. (Místopředseda o kresního výboru ČSSD z Ústí n.L. František Španbauer prohlásil, že "přístup ke kauze Wagner je příliš INKVIZIČNÍ a okázalý.") V sobotu měly socdemácké sever ní Čechy lídra zvolit - ale nezvolily. Volby byly o týden odloženy. Na jednu s tranu se zdá, jako by se alibisticky vyčkávalo rozhodnutí "centra" - předsedni ctva strany. Na straně druhé však vyvstává otázka: není to tak trochu vzpoura proti rozhodnutí politického grémia? Proti samotnému Zemanovi? Vždyť na severu Čech se volit mohlo - na vybranou byla exministryně Květa Kořínková, nynější místopředsedkyně ČSSD, a poslanec a exkomunistický advokát Řezáč. Miloš Zeman mírně couvá: o incidentu mluví už jen jako o "lokálním" a v neděli v Zábřehu na Moravě už dokonce prohlásil, že "sám nepřikládá této záležitosti tak dramatický význam jako sdělovací prostředky" a že pondělní zasedání předs ednictva strany bude mít na programu mnohem důležitější body...
* * *
Na pondělní zasedání předsednictva, které nerozhodlo podle instrukcí Zemanova politického grémia (případ pouze předalo smírčí komisi) si poslanec Wagner vza l proti Grulichovu krunýři brnění vytepané z notářsky ověřených svědeckých výp ovědí, že Grulichovy invektivy měly rasové zabarvení." Tedy další ostuda na ob zoru. Život prostě nelze naprognózovat a unáhlené, okamžité soudy jsou nejen k ničemu, ale dokonce na škodu: pokud si Zeman ani tuto pravdu ze spolupráce se "slavným" a dnes vládnoucím Prognostickým ústavem neodnesl, co si vlastně odn esl?
Potom ho skutečně i jedna jediná facka "zabít" může. BERÁNKU BODENLOSI, OTŘES SE!
V pražské hospůdce U zlatého soudku bylo nedávno veselo. Sešli se v ní zástupc i dvou malých stran. Ta o málo větší je ovšem o dost chudší - co se týče finan cí. Ta druhá, oč bohatší na kontě, o to chudší na volebních preferencích a tzv . "osobnostech". Tu první zastupoval Vavřinec Bodenlos (přizarostlý jako minis tři Novák a Rubáš), co teprve nedávno svrhl z křesla nepopulárního diktátora P avla Hirše, tu druhou bývalý federální ministr zahraničí Jiří Dienstbier (pořá d ten příjemný úsměv, jen se trochu "rozsedl" a přibral na váze). Ne že by to bylo tak velké překvapení, že se sešli ti dva muži a jejich politická grémia, spíš, že se sešli tak pozdě. Ale i tak bylo více než tři hodiny živo a jedlo s e a pilo a krušovický světlý ležák tekl proudem... skoro jako kdyby se měli rá di na první pohled.
Což samozřejmě nejspíš pravda není.
Pravda ovšem je, co napsali a podepsali: "Obě strany se znepokojením sledují p olarizaci politické scény u nás. Nespatřují v tom žádnoucí zjednodušení polit ických poměrů , ale zjednodušení způsobu myšlení, které směřuje k potlačení al ternativních modelů toho, jak by měla vypadat česká svobodná a demokratická sp olečnost. Vládní koalice značně podcenila roli a odpovědnost státu v moderní s polečnosti. Důvěru veřejnosti podkopávají neřešené korupční skandály. Občané s e právem obávají o svou bezpečnost. Veřejný sektor se díky alibistické politic e vlády ocitl v krizi, přičemž krize zdravotnictví je nejviditelnější. Vláda n emá program podpory podnikání. Úspěch reformy je ale životně závislý na vzniku široké prosperující střední síly..."
Otázka je, jak toho dosáhnout.
SD a LSNS se nejspíš na podzim spojí. "Vůbec nejde o to, aby se vytvářely šanc e pro jednotlivé lidi či strany, či zajistit místa, ale vytvořit skutečnou lib erální alternativu polarizované scény, a tomu je třeba všechno podřídit," proh lásil klidně Jiří Dienstbier. (Věděl přece, co už před čtrnácti dny předseda L SNS řekl novinářům: "Nevěřím, že bychom se s panem Dienstbierem poprali o funk ci, není podstatné, kdo bude čím - a vy si myslíte, že místo předsedy je nejle pší?") A spokojeně naslouchal slovům V. Bodenlose: "Jde nám zejména o sjednoce ní myšlenek, nikoli o slepenec typu LSU. Pokud má být náš společný subjekt fun kční, musí to být na základě programu, a nikoliv na základě účelovosti." Jiří Dienstbier k tomu přidal už jenom tečku: "Je velká šance, aby to tak bylo." (A nejspíš už myslel na mezidobí do příští, zářijové schůzky "na nejvyšší úrovni ", v němž budou "experti obou stran" projednávat finanční problémy. Nehnul sic e ani brvou, když kolega Bodenlos pronesl větu: "Finance jsou v politice důlež ité, leč ne prvořadé," ale nejspíš si myslel: jen aby ti tohle příkladné přesv ědčení, hochu, vydrželo...)
Svobodní demokraté, sice nevlivní, mají totiž dluh ještě o něco vyšší než vlád noucí ODS a koaliční ODA (asi 65 miliónů korun). Příjmy ovšem - vzhledem k fak tu, že je v posledních parlamentních volbách skoro nikdo nevolil - takřka nulo vé. A jejich sídlo v tzv. "Špalíčku" v dolní části pražského Václavského náměs tí, které si (ještě jako strana vládnoucí) pronajali za pakatel (5OO korun za metr čtvereční ročně, což je sotva desetina běžného nájmu v této části hlavníh o města) a které chtějí za každou cenu udržet do parlamentních voleb příštích, náramně podražilo: nově vyměřené nájemné je "bičem božím" v rukou pražského p rimátora Koukala (ODS) a jeho odplata za nesmiřitelný boj Svobodných demokratů (oprávněný) proti Koukalovu muži - šéfovi pražské městské policie Blažkovi - ten jim ho zvedl o l2OO procent na 6OOO korun. Naproti tomu majetek LSNS se od haduje na víc jak sedmdesát miliónů korun a navíc členové této strany drží vět šinu akcií vydavatelství Melantrich (Svobodné slovo)...
Jak vidno (zatím), finance, které bývají vždy problémem, v cestě na spojení tě chto dvou stran (mohutně se k nim hlásí i Českomoravská unií středu i další mi niaturní "středové" politické subjekty) nepřekáží. Kupodivu ve slučování nepře kážejí ani jednotlivé osobnosti v těchto stranách. S výjimkou jediné. Hádali b yste na Tomáše Sokola, který se už zase třese na místo ministra vnitra? Prohád ali byste. Kontroverzní osobou je - PETR PITHART! Ještě před schůzkou U zlatéh o soudku to zcela jasně řekl tajemník LSNS Jaroslav Jurkovič (onen Jurkovič, k terého vyhodil bývalý předseda Hirš kvůli jeho výrokům o "Z" fonfu): "Vadí nám Petr Pithart a jeho pohled na česko-německé vztahy." Pithart je totiž signatá řem tzv. Smíření 95. Jurkovičova slova potvrdil i předseda V. Bodenlos. Obětuje se bývalý český premiér pro svou stranu a vystoupí z ní, aby ji zbavil dluhů? Tuším, že má před sebou těžké dilema.
*
Dobře, sňatek z rozumu: co je na něm tak špatného? Z rozumu bývají často (či v ětšinou) manželství stálejší - a i spokojenější. Určitě klidnější. Jenomže: sň atek předpokládá založení rodiny... A copak tohle bude za rodinku: Napsal-li j sem, že ta větší z oněch dvou malých stran, pohrobek Občanského hnutí, zvaná S vobodní demokraté, je bohatší na volební preference, nelhal jsem, avšak sečtou -li se jejich preference s preferencemi Liberální strany národně sociální (2,5 + O,5), zdaleka to nestačí na kýžených pět procent, které představují vstup d o "velké", parlamentní politiky. Tím pádem budoucnost žádná: tak jakápak rodin ka? Ale nechme je, jak se správně říká, žít, a bude dopřáno žít i nám: každý s i přece hledá své místo na slunci. Ne všem je však dopřáno...
Stanislav TÝBL
NN komentují...
HAVEL NEVÍ, ŽE "MLUVITI JE STŘÍBRO"
Psát do NN o případu Marty Chadimové je nošením dříví do lesa. Nejsem si zdale ka tak jist, na rozdíl od některých mých přátel a kupř. Johna Boka, spisovatel ky Lenky Procházkové, Petra Uhla, na čí straně je pravda. Causa "Chadimová" je složitá a velmi podivná. Je sice pravda, že u protivníků Marty Chadimové se t o jen hemží spolupracovníky StB, což ve mně cosi vyvolává (všimli jste si - kd e o "něco" skutečně jde, Chemapol, Ambassador, banka Bohemia, Slušovice, lehké topné oleje, Harvardské fondy atd. atd., tam všude jsou agenti či přímo důsto jnící Státní bezpečnosti?), na druhé straně: nehemžilo se to jimi i v Chartě 7 7?! Ale možná že tápu, protože nevím. Ale je naprosto evidentní, že způsob toh oto soudního jednání zdá se (i mně) poněkud nepřirozeným.
Plně tedy chápu Václava Havla, přítele manželů Chadimových z dob disidentsko-c hartistických, že když už se stal ten zázrak a je českým prezidentem a pohled na chátrající ženu na lavici obžalovaných ho ničí, že použil svého nezadatelné ho (ústavou mu daného) práva - a zrušil trestní stíhání Chadimové a zastavil t edy i soudní řízení. Co nepochopím, je způsob udělení této milosti: bohužel te n zdá se mi poněkud podivným.
Václav Havel (z dědictví to králů a císařů) nemusel říkat nic. Řekl a napsal: "Dospěl jsem k jistotě, že vazba trvající již několik měsíců (není to ovšem pr vní vazba - pozn. aut.) je pro Martu Chadimovou obzvlášť tíživá a vzhledem k j ejímu stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu je výrazně snížena i její schopn ost se obhajovat."
Ale řekl a napsal taky: " Řízení trvá navíc nepřiměřeně dlouho. Za této situac e je obhajoba v nevýhodě proti obžalobě. Vzniká nepřekonatelný dojem, že soud je v rozpacích a v jeho jednání jsou patrny některé procesní nedostatky (spous ta procesních chyb a problematických okolností), jako např. porušení zásad pre sumpce neviny. Za těchto okolností nelze očekávat, že soud je schopen dospět k e spravedlivému rozhodnutí. Žádné vynesení rozsudku v dohlednu není, naopak, s oud byl odročen. (M. Chadimová si vzala nového advokáta, JUDr. Pavla Rychetské ho, bývalého místopředsedu federální vlády - pozn. aut.) Skutečně jsem ztratil naději, že tento konkrétní soud je vůbec schopen dopracovat se objektivního v ýroku o vině. Přetekl pohár mé trpělivosti. "
Že se na Václava Havla vrhl kdekdo, od ministra spravedlnosti Jiřího Nováka, p řes premiéra Václava Klause až po dotčené soudce, je přirozené, prezident s tí m počítal, myslel si dokonce, že to bude horší. Ale o to mi nejde. Chci se zam ěřit jen na výroky prezidenta.
Ten navíc řekl: "Uvítal bych, kdyby Chadimová milost nepřijala. Věřím, že bude na projednání věci trvat a byl bych rád, kdyby se causa vyjasnila, ať už tak, či onak. Pokud Chadimová milost nepřijme, bude se konat soud, ale pouze vynes e výrok o vině, a v případě, že ji shledá vinnou, nebude muset vykonat trest. " (V tom ho Chadimová nezklamala - pozn. aut.)
Václav Havel si totiž protiřečí. Na jednu stranu soudu nevěří, na druhé straně doufá, že přes udělení milosti Chadimová před něj předstoupí. Vnitřní prezide ntova pohnutka, alespoň podle mého názoru, je jasná a průhledná: obává se, že soud (ať už z jakéhokoliv důvodu, třeba skutečně proto, že je špatný a podjatý ) spěje k výroku pro jeho přítelkyni nepříznivému a že to obviněná nemusí psyc hicky vydržet.
*
Jako bývalý úspěšný dramatik by však Václav Havel měl znát základní pravidlo l iterární profese: čím méně slov, tím lépe. Nejspíš pozapomněl. V tomto případě by ovšem stačil nikoli intelektuální, ale obyčejný selský rozum, který dle li dového přísloví stojí za staletími vyzkoušenou moudrostí: mlčeti zlato, mluvit i stříbro...
Stanislav TÝBL