--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kotouček Vlasta
Název: Dopis na rozloučenou
Zdroj: NN Ročník........: 0005/038 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dopis na rozloučenou

Milá DEU.

Když jsem do tebe vstupoval, věřil jsem tomu, že jsi se vydala hledat světlo n a konci tunelu a že sháníš společníky na tuto cestu. Sám jsem tou dobou cítil (a cítím doposud). Velmi naléhavou potřebu toho samého a tak jsem vstoupil v d obré víře, že obklopen sobě podobnými, pomohu tomu světlu na svět. Ach běda! Sliby se slibují a blázni se zadují. Nikdy jsem netušil, co všechno se vejde za slovo "DEMORKATICKÁ". Milá DEU, ty bys nepoznala demokrac ii ani kdyby ti usedla na chleba s máslem. V tomto ohledu jsem shledal, že zem í netušených možností není amerika ale naše skromné, rádoby postkomunistické č esko.

Bral jsem náš vztah od prvního okamžiku vělmi vážně a protože vím, že fungující vztah je vlastně celý z kompromisů, začal jsem je po chvíli dělat, kdykoliv jsem cítil, že náš vztah je ohrožen. Žel bohu, na kompromisy musí být zva a zvá ochotga k nim zůstalal vždy nulová a tak se stalo, že má rezerva lá sky a pochopení pro tebe se ztenčila na minimum.

Poslední dobou se mi od tebe dostávalo pouze lží, pomluv a odstrkován í. Nakonec z tebe bylo dokonce cítit i nenávist a hysterii. Nuže, bylo to hezk é a bylo toho dost. nemyslím, že je moudré setrvávat tam, kde nejsme chtěni a protože moudřejší ustoupí, nepotáhnu to s tebou dál.

Vystupuji z tebe, jako jsem do tebe vstoupil. To jest s láskou a z po citu potřeby tak učinit. Vydali jsme se spolu hledat světlo na konci tunelu a už zase jdeme každý sám. Ty jsi se stala tunelem na konci světla a já opět hle dačem něčeho, co možná ani neexistuje. Přeji ti všechno nejlepší na cestě z ma rastu, do kterého jsi si zalezla a děkuji za všechno, co bylo hezké. Hlavně za možnost setkávat se s řadou obyčejných ale čestných lidí, kteří mne utvrdili v pocitu, že byť nás není mnoho, přesto nejsme sami!

Vždy jsem toužil pro tebe a o tobě psát verše. Kudláček má ale raději preudokryla a tak verše až na rozloučenou.

Když jsem tě poznal, bylas tak sympatická když jsem tě chtěl, zdála ses ryzí

když jsem tě měl, byla jsi apatická

když jsem se probudil, byla jsi cizí. Tvůj Vlasta Kotouček, Praha