--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Je naše cesta do NATO skutečně přáním armádních špiček ?
Zdroj: NN Ročník........: 0005/040 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
JE NAŠE CESTA DO NATO SKUTEČNĚ PŘÁNÍM ARMÁDNÍCH ŠPIČEK aneb ZEMĚTŘESENÍ ZA PĚT MINUT DVANÁCT
Vše vypadalo při posledních dvou návštěvách ministra obrany Williama Perryho a předsedy sboru náčelníků štábů severoamerických ozbrojených sil Johna Shalika shviliho, uskutečněných v Praze v uplynulých týdnech, normálně a nanejvýš přív ětivě: Chybělo snad jen ono typické objímání a poplácávání po zádech, známé z dob Brežněvovy éry Varšavské smlouvy. Oba vojenští představitelé USA navenek " nešetřili chválou" české armády na téma její morální a bojové připravenosti, s "hraným uspokojením" kvitovali také naši "údajnou touhu" vstoupit do NATO cob y do elitního bezpečnostního klubu zajišťujícího obranný deštník svým členům. A domácí státní představitelé včetně vysokých až nejvyšších armádních špiček n a oplátku vehementně ujišťovali, že Česká republika dělá všechno pro to, aby s e co nejdříve do Severoatlantické aliance dostala. Ba víc: Nad americkými lich otkami se přímo rozplývali a "velkohubě" dokazovali, jak jsme výborní: Možná d okonce nejlepší z bývalých postkomunistických zemí někdejšího "ostbloku". I tr ansformaci prý naši "vojáci" zvládli málem "na jedničku". Vlastně, všichni se při obou zmíněných návštěvách tvářili, že v NATO dosud nejme snad jen nedopatř ením úřední byrokracie v Bruselu a v Praze.
(O to větší šok znamenala noc z pondělka na úterek, tedy z 25. na 26. září, kd y ministerstvo obrany se společně s Armádou České republiky otřásly v základec h. V prvé řadě byl totiž odvolán dosavadní první náměstek ministra Viléma Holá ně Jiří Pospíšil z Občanské demokratické strany a nahrazen poslancem Parlament u za tutéž stranu Petrem Nečasem: Údajně pro nespokojenost Občanské demokratic ké strany se situací v resortu... Hlavně však, a to je právě ono zemětřesení p rovedené v době vrcholícího pobytu generála Shalikashviliho v Praze, z rozhodn utí premiéra a vybranýchch ministrů české vlády, jejíž schůzka se konala v taj nosti a z níž nebylo vydáno žádné komuniké, ministerstvo obrany a potažmo tedy i jemu podřízené ozbrojené síly ztratily pravomoci, týkající se modernizace a rmády: Napříště se těmito záležitostmi budou tedy zabývat navíc ještě resorty zahraničí, financí, hospodářství a průmyslu...)
* * *
Jistě. Samo o sobě by ono opatření nemuselo budit žádnou pozornost. Kdyby se o všem nejednalo právě o zmíněný už vrchol návštěvy předsedy sboru náčelníků štá bů severoamerických sil v Praze. Kdyby pár dní před tím v České republice nepo býval ministr obrany ze stejnojménné země. Kdyby pár dní poté, přesněji ve čtv rtek 28. září, nebyl v sídle Severoatlantické aliance v Bruselu zveřejněn doku ment "Proč a jak", týkající se rozšiřování NATO a podmínek, za níž budou poten cionální členové v blízké budoucnu přijímáni. Nebo, kdyby finanční rozpočet mi nisterstva obrany nepatřil standardně k nejubožejším, jaké zmíněný vládní reso rt vzhledem ke své důležitosti a stavu za dobu samostatnosti České republiky d ostával. A konečně, kdyby stav naší armády, přes pozitivní ujišťování vládních a vojenských činitelů, resp. následnou zdvořilost hostí, nebyl více než žalos tný: Ba přímo katastrofální.
(Jak jsme již uváděli v komentáři z minulého čísla Necenzurovaných novin, máme absolutně nefunkční, téměř neexistující letectvo. Naše zastaralé tanky T-72 s e hodí snad jen pouze do historického muzea. Kasárna se podobají spíše ruinám než důstojným lidským příbytkům. Autopark rovněž pamatuje mnoho let zpět, naví c trpí chronickým nedostatkem pohonných hmot. Dělostřelecké resp. protiletadlo vé systémy jsou stále ještě někdejší sovětské provenience, nota bene závislé n a náhradních dílech z území někdejší Brežněvovy říše. A to už nemluvě o velite lském sboru našich "chrabrých vojsk", který z velké části doznal obměny téměř minimální a je stále personálně na středním a vyšším stupni řízení ovlivňován někdejší prosovětskou vojenskou orientací. Ostatně, poslední prověrka Nezávisl ého kontrolního úřadu, která prokazuje na zrovna malé prohřešky vůči zákonům v rámci hospodaření našich ozbrojených sil, navíc dokladuje, že naši důstojníci ve své většině neumějí ani pořádně hospodařit. V tomto směru pak stejnou "nez působilost armády" dokladují aféry spojené se státními zakázkami na její moder nizaci, které, zdá se, ve své většině, pokud se tak už nestalo, budou zřejmě z rušeny...)
* * *
Je toho vskutku dost, co Armáda České republiky postrádá, aby mohla být zařaza na do Severoatlantické aliance coby věrohodný partner. A co její nadřízené úst avní orgány, česká vláda a Poslanecká sněmovna, postrádají, aby mohly být brán y rovněž coby věrohodní partneři. Zdá se, že to byl hlavní důvod onoho zemětře sení z 25. na 26. září. Nebuďme však naivní: Z vůle Klausova kabinetu to zcela jistě nebylo. Spíš spojenci v NATO prostřednictvím ministra obrany USA Willia ma Perryho a druhého muže v severoamerické armádě Johna Shalikashviliho dali Č eské republice "nůž na krk". Čili jinak řečeno: "Dost bylo řečí, pánové, na mí stě jsou teď už činy. Dokažte, že svá slova myslíte vážně, a pak budeme zvažov at, zda máte na členství u nás všechny potřebné předpoklady. Protože NATO znam ená přece jen cosi víc, a je planému žvanění přece jen na hony vzdáleno." (Možná že právě kakhle to v zákulisí oba američtí představitelé řekli. Anebo t řeba trošku jinak. V každém případě se však v této souvislosti pak nabízí ješt ě několik malých otázek. Mají generalita české armády, resp. její vyšší důstoj nický sbor, vůbec zájem do NATO vstoupit? Má tenhle zájem vláda, poslanci Parl amentu? Čas ukáže, jaké budou odpovědi. První vlaštovka kladněho charakteru se už snad, zdá se, vzápětí po onom "zemětřesení" objevila. V den svého jmenován í totiž první náměstek ministra obrany Petr Nečas, jinak též člen zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a zástupce našeho Parlamentu v Evropském shromáždě ní, prohlásil: "Myslím, že převážilo mínění, že by se mělo zabránit procesu, k dyby se mohla armáda stát jakousi brzdou naší cesty do NATO..." Uvedl ovšem i jinou věc: " Zásadní priority modernizace techniky už tedy nebude určovat pouz e ministerstvo obrany. Tyto otázky projdou přinejmenším jednáním vybraných min istrů vlády, anebo pro tyto účely bude zřízen dokonce zvláštní orgán na úrovni náměstků jednotlivých ministerstev...")
Jiří F. PILOUS