--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grabmuller Vlastimil
Název: Volební právo jen pro bohaté
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Volební právo jen pro bohaté Poslanecká sněmovna přijala v minulých dnech návrh volebního zákona p ro příští parlamentní volby. Odhlasovala, že politická strana kandidující do s němovny musí zaplatit 200.000 Kč a každý kandidát do senátu 20.000 Kč. Jasným důvodem tohoto usnesení je omezit počet kandidátů. Příliš průhledným hlavním d ůvodem tohoto usnesení je omezit možnost malých stran dotovaných státem, a zvl áště stran současné vládní koalice, těšících se díky své moci podpoře sponzorů . Dosavadní ustanovení o prokazování dostatečného počtu příznivců poslanci z t ěchto průhledných důvodů neuznali za postačující. A to se prosím prezentují ve řejnosti jako demokraté. S bohorovným klidem přehlížejí všeobecné a rovné vole bní právo zakotvené v naší ústavě. Pan prezident se k tomu nevyjdřuje a ústavn í soud dělá, jako by se ho to netýkalo. Členové malých stran však žasnou , co všechno je v našem státě možné. Paní poslankyně JUDr. BUzková vysvětlovala na besedě s občany našeho města, že prý to tak ve světě také dělají a původní náv rh prý požadoval daleko větší částky než ty přijaté. To jsou mi pěkné důvody. Když se nám to hodí, hned se přirovnáváme k vyspělým demokratickým státům. A p řitom člověk slyší pomalu na každém kroku, že demokracie je rovnost šanci pro všechny. Jak je vidět, naši poslanci hodlají repektovat demokratické principy pouze tehdy když jim vyhovují. A tato omezení volebního zákona jim vyhovují ná ramně. Sdělovací prostředky se mohou přetrhnout, aby velkým stranám poskytly n áležitou publicitu, takže se cítí být na koni a díky svým poslanekým a mimopos laneckým příjmům si mohou coby kandidáti na křesla senátorů ty výdaje dovolit. O přízeň voličů hodlají zřejmě soupeřit jen sami mezi sebou. Ostatně na mnoha jejich vystoupeních lze pozorovat, jaké hrají na občany divadlo. Jejich sebev ědomí je udivující a zásadovosti a zůvěryhodnosti je v jejich postojích, co by se za nehet vešlo, zkromnosti jak by smet. Občanům se snaží všemi silami zaoč kovat myšlenku, že volit mohou jen strany vládní koalice nebo na straně opozic e sociální demokraty nebo komunisty. A volič, náležitě zpracováván sdělovacími prostředky, znechucen přítakává, že je vlastně jedno, koho bude volit, všichn i že jsou stejní. Taková je bhužel současná situace v tom našem nádoby právním státě. Člověnku je z toho už stydno. T.GMasaryk nás přece nabádal, že náš mal ý národ se může ve svtě velkých uplatnit jen svou kulturností a vzdělaností. J ak málo si jeho slova bereme k srdci. Jak málo pečujeme o ten náš demokratický záhoneček. Kéž bychom už konečně začali ctít ta práva menších a slabších. Slu šelo by nám to.

Vlastimil Grabmüller