--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Lustrace - revoluční přežitky
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Lustrace - revoluční přežitky ? Poslední prezidentův akt - zamítnutí Parlamentem schváleného prodloužení lustr ačního zákona, lze označit za stejně nerozumný, jako jeho první státnický krok , jímž byla svého času téměř absolutní amnestie. S tou tehdy pronikly do svobo dou se opajející společnosti hordy vrahů, zlodějů, lupičů a násilníků. Na zákl adě jeho posledního kroku by mohly do státní správy proniknout hordy dočasně d istancovaných amorálních delikventů, kteří ohrožovali po dlouhá léta své spolu občany, o čemž rozhodne v krátké době Parlament, který toto neuvážené preziden tovo gesto může ještě vetovat. Zdůvodnění posledního prezidentova kroku, že lu strační zákon je jakýsi revoluční přežitek je výsměchem miliónům slušných a po ctivých občanů této republiky, kteří více či méně okázale vyjadřovali po téměř padesát let svůj odpor k totalitním praktikám komunistického režimu a jeho zl očineckým nástrojům, k nimž na prvním místě patřila Státní bezpečnost se svoji sítí agentů, spolupracovníků a kandidátů této odporné činnosti. Zároveň je ur ážkou pro statisíce muklů, kteří strávili podstatnou část svého života v komun istických koncentrácích, anebo v nich ve strašných bolestech a na následky nel idského trýznění zemřeli o popravených při vykonstruovaných politických proces ech nemluvě. Stejně negativní náhled na tento krok budou mít zřejmě i tisíce e xulantů, jež zločinný komunistický režim připravil o jejich domovy. Nemorálnost a nebezpečnost tohoto kroku, v době kdy se aktivizují v různých po litických proudech tzv. staré struktury, celoplošně pohlcující nejen v hospodá řské, ale i ve státobezpečnostní a justiční sféře své morálně čisté ale početn ě slabší oponenty, je alarmující. Pokus o otevření vstupních dveří do všech sf ér státní správy estébáckým pohůnkům s tím, že revoluce, která nikdy nebyla ji ž skončila je výkřikem a aktem buď snílka anebo zcela z reality vypadlého a tí m i nebezpečného jedince.

POUHOPOUHÉ DVA "REVOLUČNÍ PŘEŽITKY"

Je zajímavé sledovat, jak se "naši velcí revolucionáři" zaštiťují slůvkem revo luce, když se jim to právě hodí anebo naopak. Při pohledu do zpětného zrcátka lze dohledat, že po listopadu 1989 došlo pouze ke dvěma pozitivům, jejichž živ otnost byla vskutku jepičí.

Jako první pohasla naděje, že se bude občan moci podílet na kontrole mocenskýc h represivních sil. I přesto, že většina pravicových politických uskupení, měl a občanskou kontrolu v předvolebních programech, neměl tento demokratický prve k dlouhého trvání. Byl totiž označen revolučním přežitkem, jak rádi prezentova li nikoliv bezvýznamní pravicoví politici. Na druhou stranu se někteří z nich velice pohotově za tento "revoluční přežitek" občas schovávají, obzvláště když dojde někdy k existenčnímu ohrožení někoho z doposud funkční staronové estébá cké garnitury. Již z tohoto zcela jasně vyplývá, že zde vlastně k žádným spole čensko politickým změnám nedošlo.

V revolučním období se podle všeho naopak nacházejí naši budoucí západní spoje nci. Tam totiž tento revoluční přežitek má ve státní správě své uzákoněnné mís to a nelze si bez něj její funkčnost vůbec představit. Naopak směrem na západ není místo pro naše kontrarevoluční přežitky, jakými je například neznalost ro zdílu mezi čistými a špinavými penězi a neznalost pojmu tzv. střetu zájmu. Nen í tam také kupodivu místo pro politiky, státníky a státní úředníky, jejichž př íbuzenstvo by zastupovalo zájmy jakéhokoliv domácího či zahraničního podnikate lského subjektu, jak je tomu u nás v rámci naší novodobé plíživé kontrarevoluc e zcela běžným a tolerovaným zvykem.

Druhým, údajně revolučním přežitkem jsou výše zmiňované lustrace. Jsme skutečn ě jednou z mála zemí bývalého východního bloku, kde bylo toto omezení pro býva lé vykonavatele totalitní moci uzákoněno. Pravdou však je, že jsme jej doposud u nás téměř vůbec nevyužily, respektive, že tento platný zákon nebyl vůbec do držován. Příkladů by bylo mnoho přemnoho, část z nich již byla vícekráte a zce la zbytečně prezentována. Nejedná se pouze o státní správu, kde je tato právní norma čile obcházena, ale i o sféru, které se vůbec doposud tato zákonná úpra va nedotkla - akciové společnosti a bankovní instituce se státní účastí. Neexi stuje snad jediná na našem území, v jejímž čele by nestála osoba s pozitivním lustračním osvědčením. To totiž, namísto aby bylo omezením vstupu do těchto po zic, se naopak stalo jakousi vše otvírající vstupenkou. A tak je dnes pozvolna cítit převládající destrukční tlak těchto nebezpečných uskupení, jejímž cílem je zcela zřejmě převzít v nejbližších letech na čas ztracenou pozici. KDYŽ NE SE SSSR, TAK ALESPOŇ S KGB NA VĚČNÉ ČASY..

Jejich dobré, respektive vynikající a nehynoucí kontakty směrem na východ dáva jí tušit, že by dočasné přerušení povinné výuky ruského jazyka nemuselo být tr valého charakteru. Jenom v hlavním městě Praze, podle neoficiálních zdrojů, pa tří více jak patnáct procent provozních objektů různým "institucím", jejímiž p ravými majiteli jsou občané ze zemí bývalého Sovětského svazu. Je zbytečné dod ávat, že se jedná vesměs o tzv. bílé koně KGB či GRU. Jejich vstup do západní Evropy vede totiž pouze přes naše území a tak není divu, že se jejich současné aktivity projevují nejvíce u nás. Lepšímu a pohodlnějšímu průniku napomůže ne pochybně před nedávnem zrušená vízová povinnost pro naše bývalé východní bratr y. Jejich příjezdy se doposud odehrávaly za pomocí tanků, dnes jsou jejich dlo uhé a strastiplné cesty mnohem jednodušší. V našich luzích a hájích na ně čeka jí s otevřenou náručí jejich soudruzi ve zbrani a v pijatikách, kteří na své j edinečné učitele nezapomněli. Jejich setkání, v případě že Parlament nesmete p ochybné prezidentovo veto, by se nemuselo za čas uskutečňovat pouze na luzích či v hájích, ale třeba ve vládních vilách anebo na jednotlivých ministerstvech .

Již samotný fakt, že tento nepochopitelný prezidentův krok kvitovali z povděke m nositelé zločinné komunistické ideologie, v čele se svým předákem Grebenčíke m, svědčí o jeho hluboké neuváženosti a nemorálnosti. Nezbývá jen než doufat, že to bude právě Parlament, který zajistí alespoň do roku 2000 částečnou ochra nu státních institucí před hromadným přesunem ze strany pozitivně lustrovaných exponentů minula do jejich doposud neočištěných struktur. Po roce 2000 třeba přijdeme konečně na to, že to, co dnes je posuzováno jako revoluční přežitek, je nezbytným předpokladem pro naší existenci a zajištění tolik proklamované de mokracie.

Přemysl Vachalovský