--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Valenta Vladislav
Název: Město Vrchlabí není jen bránou Krkonoš
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Město VRCHLABÍ není jen bránou Krkonoš Ale je vzorem městům a obcím v ochraně KSČM. Které město se může poch lubit komunistickou vývěsní rudou propagační skříňkou přímo u autobusové stani ce, a také hlavně před budovou Městské Policejní stanice?

Vzorné město se vzornou ochranou zločinecké organizace. Úmysl propagace? Nebo co kdyby se nám opět vrátil Komunismus? Copak nám a všem, kteří prošli komunis tickými koncentráky na toto řeknou páni radní města? Snad se nevymluví, že tím chtějí dokázat všem těm cizincům, kteří Vrchlabí denně navštěvují, a musí cht ě nechtě kolem této rudé sříně jít, dokázat jaká je u nás demokracie, a občans ká láska k bývalému totalitnímu režimu.

No, rarita zůstane raritou. I když zde ve Vrchlabí je mnohem více krá snějších památek.

Na co potom jsou vydané zákony proti propagaci zločineckých organizac í všetně KSČM, nástupkyni organizace, která má na svědomí stovky zavražděných, umučených a jinak paerzekuovaných občanů, kteří s nimi nechtěli táhnout za je den provaz?

Jak dlouho se na toto vše budeme muset koukat, jak si mezi sebou rozkrádají vš echen největší majetek, a nyní se zase chtějí uchopit zpět moci. Jen proto, ab y dokonaly své dlo zkázy a ž do samého konce, že zůstanou na této dnes již jim i tak zdevastované zemi jen ti praví rudí. Najde ještě se někde z dnešních moc ných a nebude se bát tento jejich nástup zastavit? Nás již mnoho nezbývá, ale uděláme vše proto až do posledních našich dní, abychom jim v jejich zločinecké m psotupu v tom zabránili.

Bývalý MUKL č. 4402, který prošel těmi nejlepšími Koncentráky bývalého Českosl ovenska.Článek v čísle 38" Ne jako ovce: na mně zapůsobil, že na něj odpovím, ale ne po rakušátství!!!

Pan Zdeněk Smutek napsal a čerpal z knihy: M. Ronger Kriegs - u Industrie spio nage. Čeští zajatci se nenazývaly "Podlévači! Ale správně: zajatec -"pleník". Ne každý pleník byl tak kurtě stíhán zlým zajetím. V Rusku byla celá řada zaja teckých táborů, v nichž žilo se lidsky a snesitelně, byla celá řada hospodářů s lidskými srdci, byli ruští důstojníci a voláci, kteří viděli v zajatci také člověka, a byli i činovníci (úřednici), kteří věděli že Češi jsou Slované. Táb or skobelovský řazen byl mezi tábory dobré když se podařilo prokloznouti s fal ešným propustkem do města, byla zdolána bída na několik dní. Ve městě uplatnil se každý pleník, neboť Rusové i Sarti pleníkům - řemeslníkům neobvykle důvěřo vali. Ostatně pleník se nevyhýbal nijaké práci, byť by ji v životě nikdy nevyk onával, například pleník pracoval v mistné filiálce státní banky jako čalouník , jindy u Sarta jako klempíř, pak u známé firmy Buschmann vyráběl limonády, st arému penzionovanému generálu stavěl zeď u zahrady, konservoal ovoce, pracoval u sadaře, česal bavlník na poli, zastával kuchaře, vyučil se kovosoustružnick ým pracem, za krásných večerů přednášel za svitu hvězd kamarádům o filosofii, o astronomii i otázkách sociálních. Život v táborech střídal se úžasnou rychlo stí byl tak pestrý a rozmanitý, že nelze jej vystihnouti několika obrázky. Byla to škola života, trpká, ale zdravá, neboť tu provedeno třídění duchů, zde prosévaly se charaktefy, tu odehrával se pozvolný proces převodu od katolicko -rakušácké zkreslenosti lidské duše až k výšinám ducha legií. největším postra chem pleníků byl trojický tábor u Taškentu, kde zemřelo během čtyř měsíců z 80 .000 plných 24.000 pleníků, dále tábor Zlatá Orda, pekelná to výheň na poušti, pak Orenburk, a stavba murmaňské železnice i práce okopní na frontě. Tato mís ta vzbudí, vždy hrůzné vzpomínky a povždy jich bude vzpomínáno s kletbami jako černé skrvny lidské historie, neboť zde člověk pozbyv lidské důstojnosti, pok lesl pod úroveň tupého zvířete.

Legie v Rusku vznikly z popudu našich krajanů v Rusku, žijících, krátce po vyp uknutí války. První legionáři - starodružinníci, byli naši krajané v Rusku use dlí, a teprve když tito prokázali neocenitelné služby ruské armádě, povolen by l i československým zajatcům vstup do armády. Za vlády carovy uplatňoval se zn ačně vliv germanofilský, který legiím nepřál. Proto rozmach legií narážel usta vičně na všemožné překážky. České časopisy vydávané v Petrohradě a v Kijevě pr o zajatce, byly soustavně zadržovány na poštách i veliteli táborů, takže se ne dostaly do rukou pleníků a proto v nesčetných místech Ruska čeští pleníci dlou ho neměli tušení o exatenci legií a když posléze se přece dozvěděli o legiích a žádali o dopravu do Kijeva k armádě byli úmyslně zadržováni v táborech nebo posíláni na práce do dalekých končin Ruska.

Mnozí odvážlivci s nasazením života prchli s bátorů a postoupili svízelnou a n ebezpečnou cestu do Kijeva na vlastní pěst.

Ti kdož neměli ještě dosti odvahy vstoupiti do armády anebo nemohli tak učinit i vczhledem k svému bídnému zdraví, přispívali obětavě revoluční propagandě ze svého zkromného výdělku, odvádějíce dobrovolně "národní daň". Každý dával, ko lik mohl. uvážime-li, že mnohde velmi těžce vydělal pelník měsíčně tři ruble, z nichž půldruhého ruble odvedl národní dani, vystihnem, jak vysoká byla mravn í úroveň českých lidí za této doby. Nalezly se ovšem i prašivé ovce, nejsouci hodny nasiti českého jména, citici rakušácky, vyhýbající se jakýkoli revoluční činnosti. Ty kacířovaly a zasrašovaly organizované pleníky, zapisovaly si jej ich jména aby je po návratu do vítězného Rakouska označily za velezrádce, před určené pro šibenici. Došlo k třídění duchů, pleníci v táborech dělili se na "a ustriáky" a na organizované.

V každém táboru byly ovšem jiné poměry a proto naši pleníci nejrozmanitějším z působem, podle místních poměrů, agitovali pro légie a seznamovali ruský lid s historií našeho národa a s jeho tužbami. Pilně se učili rusky a mnohdy stávali se učiteli ruského mužíka. Těšíce negramotných ruských vojáků, kteří ohlídali české pleníky, naučily se od těchto číst a psát. Český zemědělec naučil ruské ho mužíka racionelnímu hospodářství, český řemeslník přiváděl v údiv svou zruč ností, český inženýr stal se nepostradatelným činitelem v továrně, drobou tout o prací pov esnicích a městech získával si český člověk lásky a přátelství rus kého lidu.

Legionáři nejsou vojáky ve smyslu militaristických armád evropských států. Jso u revolucionáři, národ ve zbrani, bojovníci pro určitý všenárodní politický cí l, kteří se organizovali vojenským způsobem jen proto, že museli bojovati prot i militaristickým armádám, od nichž se ale cele lišili právě svým revolučním d uchem. Vzali do rukou zbraň bez přinucení ze své vůle, bez příkazu panovníků, ano právě proti nim. V legiích důstojník nebyl nenáviděn vojákem, nebyl mu pos trachem, nýbrž přítelem bratrem. V legiích bratrství nebylo přetvářkou, nýbrž procítěnou skutečnosti. Byli bratry ne z předstíraného vlastenectví, ale ze vz ájemné úcty, potání jedinou ideou, jediným cílem. Společné nebezpečí, spoelčné odhodlání na život a na smrt vytvořily mezi nimi svazek přátelství tak krásný a čistý, že sotva bychom nalezli v dějinch druhého odborného příkladu. Dnes s i toho ani nelze jěště uvědomitti. Neboť hledíme na dějinné období, než abycho m nalezli vhodného měřítka ku ocenění mravní. Teprve z ručitého odstupu od bez prostředních dojmů bude lze správně posuzovati mravní hodnotu legií, obětavost vojáků revolucionářů.

Děkuji Vám za pochopení a o nejhorších zajateckých táborech v Rusku a hlavně m ezi samými zajatci co se tam strašného dělo, jsem připraven všechno napsat. Se srdečným pozdravem

Valenta Vladislav Ostrav - Hrušov