--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Dva zákony minulosti
Zdroj: NN Ročník........: 0005/041 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Trestného činu zkrácení daně podle ş 148, odst. 1 trestního zákoníku se dopus tí "...ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň....

Pachatelem tohoto trestného činu může být nejen subjekt daně..., nýbrž kdoko liv další, kdo svým úmyslným jednáním způsobí či přispěje k tomu, že zákonná d aň... nebyla poplatníkovi vyměřena buď vůbec, nebo v zákonné míře, a yla tak v e větším rozsahu krácena... (citace ze stanoviska Vrchního státního zastupitel ství v Praze).

D V A Z Á K O N Y O M I N U L O S T I.

V uplynulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna prodloužení účinnosti zákona č . 451/1991 Sb., známého pod názvem lustrační zákon. Tento počin se pochopiteln ě nesetkal jen s kladným ohlasem. Zejména naše levice si neodpustila nesouhlas ná vyjádření. Rovněž tak pan Jiří Dienstbier, náš svobodný demokrat a znalec z ahraničí upozornil na nepříznivý ohlas ciziny.

Společné všem odpůrcům prodloužení účinnosti lustračního zákona je požadavek z přístupnění svazků StB a vydání zákona o státní službě, což by mělo lustrační zákon nahradit.

Pokud se týče onoho zákona o státní službě, měla redakce NN příležitost nahléd nout do jeho návrhu již před časem. Dobře proto víme, že podmínky obdobné těm, které jsou vyjádřeny lustračním zákonem návrh zákona o státní službě vůbec ne obsahoval. Ba naopak, zjevnou snahou předkladatelů návrhu bylo podmínkám lustr ačního zákona se vyhnout. Je totiž nezbytné vidět lustrační zákon ne jenom z p ohledu spolupracovníků StB, ale zejména s pohledu nomenklaturních kádrů, komun istických funkcionářů a samozřejmě samotných estébáků, kteří jsou mnohde činní ve státní službě jako takzvaní nepostradatelní odborníci. Návrh zákona o stát ní službě, který jsme měli příležitist vidět ani moc neskrýval snahu o zakonze rvování těchto lidí na jejich postech pomocí toho, co je známo z dob dávných p od názvem definitiva.

Tvrdí-li kdo, že lustrační zákon vychází z kolektivní viny či lépe řečeno odpo vědnosti, je to prostě člověk, který neví co mluví. Lustrační zákon nikoho z n ičeho neobviňuje. Stanoví pouze osobní předpoklady pro výkon státní služby. Tí m není řečeno, že je bezchybný. Zejména vůči těm, kdo jsou v osvědčení podle n ěho vydaného označeni jako osoby evidované v registru svazků spolupracovníků S tB. Ti jsou nuceni v případě nesouhlasu s obsahem osvědčení obrátit se na soud . A není předmětem tohoto článku hodnotit rozhodování soudů. Byla by sto lépe rozhodovat nějaká komise v rámci vydávání lustračních osvědčení? Toť otázka! V žádném případě není lustrační zákon něčím, čím by se tato společnost vyrovná vala s minulostí. Pouze se jím před neblahými důsledky minulosti brání. Toto b y si měli uvědomit i ti v zahraničí, kteří se k lustračnímu zákonu vyjadřují. Nevědí o čem mluví. Nemají zkušenosti s totalitou tak, jako je má naše společn ost. Navíc oni často, jako mnoho jiných západoevropských intelektuálů velice r ádi koketují s jakýmisi socialistickými a liberálními chymérami, které i onen nám za příklad dávaný západ vedly nejednou na pokraj záhuby. Příznačně je nazv al zakladatel bolševické totality Lenin užitečnými idioty.

Pokud tedy má být kritizovám lustrační zákon, tak ne pro něj samotný jako cele k, ale pro jeho nedostatky. Jeho autory pak nutno kritizovat proto, že jeho vy dáním vykročili ani ne na půl cesty. Větší část, kterou je třeba ujít, a to do cela jiným směrem, je vydání zákona o zpřístupnění svazků StB. Ale to je již o něčem zcela jiném.

Bude-li kdy vydán zákon o zpřístupnění svazků StB, pak budeme moci hovořit o v yrovnání se s minulostí způsobem jež umožní vyrovnat se s minulostí těm, kteří jí byli postiženi. Jedině oni totiž mají právo pohnat k odpovědnosti ty, kteř í jim ublížili, nebo jim odpustit. Stát pak má povinnost jim toto umožnit. A t o bude či by měl být smysl zákona o zpřístupnění svazků StB. Rozhodně však ned á postiženým právo určovat nebo zakazovat těm, kteří jim ublížili, zda smějí č i nesmějí pracovat ve státní správě, zda smějí nebo nesmějí nadále rozhodovat o věcech veřejných a o osudech svých spoluobčanů tak, jako to činili za totali ty, kdy byli v podstatě všemocní v rozsahu své působností a svých pravomocí. Z akázat se to však takovým lidem musí. To je smyslem lustračního zákona. V Praz e dne 1. října 1995, pro NN Vladimír Kolář